1. jedna ze tří základních fyzikálních veličin (vedle délky a hmotnosti). V meteorologii mají hlavní význam koordinovaný světový čas a místní střední sluneční čas, sloužící mj. k určení synoptických, resp. klimatologických termínů pozorování.
2. archaický výraz pro počasí, dochovaný např. ve výrazech nečas, blýská se na časy, po bouři se vyčasí. (V románských jazycích zůstalo jedno slovo pro čas i počasí, viz např. franc. temps a španělské tiempo.)
Výklad hesel podle písmene č
čas
česky: čas; angl: time; něm: Zeit f; fr: temps m 1993-a3, ed. 2026
