Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene ö

X
Ökoklima n
obecné označení pro klimatické podmínky, hodnocené z hlediska životních funkcí organizmů. Ekologický přístup však vyžaduje, aby organizmy byly studovány ve vztahu k celému souboru vnějších faktorů, který zahrnuje jak podmínky abiotické, k nimž patří podmínky klimatické, tak i podmínky biotické. Otázkami ekoklimatu se zabývá ekologická klimatologie.
česky: ekoklima angl: ecoclimate slov: ekoklíma rus: экоклимат fr: écoclimat m  1993-a2
Ökoklimatologie f
česky: ekoklimatologie angl: ecoclimatology, ecological climatology slov: ekoklimatológia rus: экология климатологическая fr: climatologie écologique f, écoclimatologie f  1993-a3
Ökoklimatologie f
syn. ekoklimatologie – odvětví bioklimatologie, které se zabývá vztahy mezi živými organizmy a klimatickou složkou vnějšího prostředí. Předmětem ekologické klimatologie jsou ekologické nároky organizmů, jejich anatomické, fyziologické a morfologické (habituální) adaptace a geogr. rozšíření rostlin a živočichů v závislosti na klimatických podmínkách. Viz též ekoklima.
česky: klimatologie ekologická angl: ecoclimatology, ecological climatology slov: ekologická klimatológia rus: экоклиматология, экологическая климатология  1993-a2
Ökologie f
věda o vztazích organizmů a společenstev (ekosystémů) k vnějšímu prostředí a o vztazích organizmů navzájem. Významnou částí vnějšího prostředí je jeho klimatická složka, kterou současně ekosystémy přímo i nepřímo ovlivňují. První použití tohoto termínu je připisováno Ernstu Haeckelovi (1866). Viz též ekoklima, klimatologie ekologická.
česky: ekologie angl: ecology slov: ekológia rus: экология fr: écologie f  1993-a3
podpořila:
spolupracují: