U

účinnost koalescenční (zachycovací) — poměr počtu kapek zachycených po srážce s větší kapkou (kolektorem) a počtu srážek. Lze ji interpretovat jako pravděpodobnost, že kapka je po srážce skutečně zachycena kolektorem a dochází ke koalescenci. Obvykle se předpokládá koalescenční účinnost rovna jedné.

angl. coalescence efficiency; slov. koalescenčná účinnosť; rus. эффективность слияния; 2014

účinnost kolizní (srážková) — poměr počtu kapek, které se nacházejí v geometrickém objemu vymývaném padající kapkou (kolektorem) o velikosti R a počtu kapek o velikosti r, které na kolektor narazí v důsledku setrvačné a aerodynamické síly působící při obtékání kapky R vzduchem. Kolizní účinnost lze interpretovat jako pravděpodobnost, že dojde ke srážce kapky R s menší kapkou r náhodně se vyskytující v geometrickém objemu vymývaném kapkou R.

angl. collision efficiency; slov. kolízna účinnosť; rus. эффективность столкновения; 2014

účinnost sběrová — součin kolizníkoalescenční účinnosti, který vyjadřuje rychlost růstu kapek v oblaku na základě jejich kolizí a následné koalescence. Pokud předpokládáme, že koalescenční účinnost je rovna 1, je sběrová účinnost rovna kolizní účinnosti.

angl. collection efficiency; slov. zberová účinnosť; rus. эффективность захвата; 2014

účinnost srážková, efektivnost srážková — složka klimatického potenciálu krajiny vyjadřující srážkové (vláhové) podmínky pro růst rostlin. K její charakteristice byly navrženy různé indexy humidity. C. W. Thornthwaite (1931) použil jako kritérium původní Thornthwaiteovy klasifikace klimatu index srážkové účinnosti (PE index) ve tvaru:
PE=  m=1 12115(Rm Tm-10)10/9,
kde Tm je prům. měs. teplota vzduchu ve °C a Rm značí měsíční srážky v mm. Pozdější klasifikace klimatu jsou založeny na poměru mezi srážkami a potenciálním výparem spíše než na vztahu mezi teplotou vzduchu a srážkami.

angl. precipitation efficiency; slov. zrážková účinnosť; 1993-a3

účinnost tepelná, efektivnost tepelná — v klimatologii charakteristika teplotních poměrů určitého místa z hlediska růstu rostlin za předpokladu dostatku vláhy. Princip navrhli B. E. a G. J. Livingstonovi a použil ho C. W. Thornthwaite ve své klasifikaci klimatu. Thornthwaitův index tepelné účinnosti, označovaný jako T/E, udává roč. sumu hodnot teploty vyšší než práh pro vegetační období, což je např. pro hrách 40 °F (+4,4 °C) a pro kukuřici 50 °F (10 °C). Určité hodnoty indexu T/E sloužily k vymezení klimatických oblastí, tzv. provincií, podle teplotního charakteru.

angl. thermal efficiency; slov. tepelná účinnosť; rus. термическая эффективность; 1993-a2

událost povětrnostní extrémní, viz ohrožení povětrnostní.

1993-a2

úder blesku — souhrn průvodních jevů při zasažení zemského povrchu, objektů na zemi nebo v atmosféře, např. letadla, bleskem. V tech. praxi se např. zjišťuje hustota úderů blesku do země, počet úderů blesku do el. vedení, pravděpodobnost úderu blesku do objektu apod.

angl. stroke of lightning; slov. úder blesku; rus. удар молнии; 1993-a1

udometr — česky dešťoměr. V současné době se místo obou termínů používá označení srážkoměr.

angl. udometer; slov. udometer; 1993-a1

úhel advekce — úhel mezi izohypsou a izolinií advehované veličiny, např. teploty nebo vlhkosti vzduchu. Označíme-li směr geostrofického větru jako směr izohypsy a v případě advekce teploty směr termálního větru jako směr izotermy, potom při úhlu advekce v intervalu od 0° do 180° mluvíme o studené advekci a při úhlu advekce od 180° do 360° o teplé advekci. Studená, resp. teplá advekce se v daném místě nebo oblasti projevuje advekčním ochlazováním nebo oteplováním. Jako kladný označujeme úhel od izohypsy k izotermě proti směru otáčení hod. ručiček. Změny teploty vyvolané advekcí jsou největší při úhlu advekce 90° a 270° ( –90°) a nulové při úhlu advekce 0° a 180°. K určování úhlu advekce lze použít mapy barické topografie se zakreslenými izotermami.

angl. angle of advection; slov. uhol advekcie; rus. угол адвекции; 1993-a2

úhel monzunový — málo používané kritérium pro vymezení monzunových oblastí na základě sezonních změn směru proudění definovaných jako úhel mezi vektory převládajícího větru v měsících, v nichž dominuje letnízimní monzun (např. v červenci a lednu). S. P. Chromov označil jako monzunové ty oblasti, ve kterých monzunový úhel přesahuje 120°.

angl. monsoon angle; slov. monzúnový uhol; rus. муссонный угол; 1993-a3

úhel odchylky větru od izobary — úhel mezi směrem skutečného větru a směrem gradientového větru, vanoucího podél izobar, zjišťovaný na přízemních synoptických mapách. Tato úhlová odchylka se zvětšuje s drsností povrchu, rostoucí vertikální stabilitou atmosféry a s klesající zeměp. šíkou. Směřuje do strany s nižším tlakem vzduchu. V našich zeměp. šířkách dosahuje na pevnině hodnot kolem 30° (nad mořem podstatně méně), mívá však určitý denní chod. Odchylka skutečného směru větru od směru větru gradientového se může vyskytovat i ve volné atmosféře, kde svědčí o existenci ageostrofického větru.

angl. inclination of the wind; slov. uhol odchýlky vetra od izobary; rus. угол отклонения ветра от изобары; 1993-a2

uhlovodíky polycyklické aromatické — viz PAH.

angl. polycyclic aromatic hydrocarbons; 2017

úhrn meteorologického prvku denní — součet všech hodnot met. prvku zjištěných ve stanovených termínech za 24 h. Užívá se především u atm. srážek.

angl. diurnal sum of meteorological elements; slov. denný úhrn meteorologického prvku; rus. суточная сумма метеорологического элемента; 1993-a1

úhrn srážek, množství srážek — množství vody v kapalném nebo pevném skupenství spadlé na vodorovnou plochu v daném místě za určitý časový interval (hodina, 6, nebo 12 hodin, den, měsíc, rok apod.) za předpokladu, že nedochází ke vsakování, výparu a odtoku. Úhrn srážek se udává v mm (1 mm srážek = 1 l vody na 1 m2), resp. v kg.m–2, s přesností na 0,1 mm, resp. na 0,1 kg.m–2. Viz též měření srážek.

angl. precipitation amount; amount of precipitation; slov. úhrn zrážok; rus. количество осадков; сумма осадков; 1993-a3

ukazatel, syn. index.

angl. index; slov. ukazovateľ; rus. показатель; 1993-a2

úkazy atmosférické — starší označení pro atmosférické jevy.

angl. atmospheric phenomena; slov. atmosférické úkazy; rus. атмосферные явления; 1993-a2

úkazy přechodné světelné — světelné záblesky nebo výtrysky o krátkém trvání, řádově setin až desetin sekundy, objevující se ve výškovém rozmezí cca 30 – 100 km nad oblastmi, kde se aktuálně vyskytuje silná a zpravidla prostorově rozsáhlá bouřková činnost. V současné době jsou předmětem výzkumu, jenž dosud není uzavřen plně vysvětlující teorií. Evidentně souvisejí s procesy vyvolanými výraznými změnami silných elektrických polí nad aktivními oblaky druhu cumulonimbus při elektrických výbojích v těchto oblacích. Z hlediska jejich vzhledu lze tyto jevy rozdělit do dvou skupin:
1. světelné záblesky převážně červených odstínů, jež jakoby padají dolů z vyšších hladin nebo se v těchto hladinách v kruhových útvarech horizontálně rozšiřují do prostoru, a to převážně v mezosféře, popř. na spodu termosféry, řidčeji v nejvyšších hladinách stratosféry. Z hlediska podoby se rozlišují např. červení skřítci (z angl. red sprites) válcovitého nebo mrkvovitého vzhledu, vlásečnice (z angl. tendrils), jež obvykle jako vláknovité útvary směřují dolů od skřítků, elfové (z angl. elves) v podobě světelných kruhů horizontálně se rozšiřujících do prostoru ve výškách kolem 100 km, jim obdobný úkaz v poněkud nižších hladinách kolem 85 km bývá označován jako sprites halo.
2. výtrysky (z angl. jets) v podobě kuželů modravého nebo načervenalého světla slabší intenzity vystřelující z horních partií bouřkových oblaků někdy až do výšek kolem 100 km (obří výtrysk, z angl. gigantic jet), častěji však pouze do horních vrstev stratosféry (modrý výtrysk, blue jet) nebo pouze do výšek cca 20 km (modrý spouštěč, z angl. blue starter). V současné fázi výzkumů se právě popsané úkazy dávají do souvislostí především s lavinovitým pohybem vzhůru rychlých elektronů, jejichž zásoba se vytváří ve spojitosti s výboji blesku při bouřkové činnosti.

angl. transient luminous effects (TLE); slov. prechodné svetelné úkazy; 2014

Umkehrefekt — anomálie spočívající ve zvyšování rel. zastoupení ultrafialové složky v rozptýleném slunečním záření přicházejícím ze zenitu/nadiru, jestliže se Slunce blíží k obzoru. Je způsobena zvýšeným rozptylem slunečního záření na molekulách ozonu. Umkehrefekt umožňuje určit vertikální rozložení ozonu ve stratosféře pomocí měření pozemních i družicových spektrofotometrů.

angl. Umkehr effect; slov. Umkehrefekt; rus. эффект Умкерра; 1993-a3

unášení kouřové vlečky — jeden z tvarů kouřové vlečky. Kouřová vlečka má tvar kužele s osou nakloněnou vzhůru, takže se exhalace prakticky nedostávají k zemi. Objevuje se tehdy, když efektivní výška komína přesahuje horní hranici inverzní vrstvy. Unášení kouřové vlečky patří k nejpříznivějším podmínkám rozptylu v bližším okolí vysokých komínů. Obvykle je výskyt unášení kouřové vlečky spojen s tvořením přízemní radiační inverze teploty vzduchu před západem Slunce. Přiblíží-li se horní hranice tvořící se přízemní inverze úrovni efektivní výšky komína, přechází unášení kouřové vlečky do čeření kouřové vlečky.

angl. lofting; slov. unášanie dymovej vlečky; rus. надинверсионная форма факела; приподнятый факел; 1993-a1

uncinus (unc) — jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má podobu čar zakončených vzhůru směřujícími háčky nebo chomáčky, ale bez zaoblených vrcholků. Užívá se u druhu cirrus. Termín uncinus navrhl franc. meteorolog C. Maze v r. 1889.

angl. uncinus; slov. uncinus; rus. когтевидные облака; 1993-a2

undulatus (un) — jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje menší nebo větší skupiny, popř. vrstvy oblaků, které jsou uspořádány do vln. Takové vlny se mohou vyskytovat buď v poměrně celistvé oblačné vrstvě nebo u oblaků složených z  jednotlivých oblačných částí, které spolu mohou souviset, nebo mohou být navzájem oddělené. Mnohdy lze pozorovat i dvojitý systém vln. Vyskytuje se u druhů cirrocumulus, cirrostratus, altocumulus, altostratus, stratocumulusstratus. Termín undulatus zavedl v r. 1896 amer. meteorolog H. Clayton. Viz též oblak vlnový.

angl. undulatus; slov. undulatus; rus. волнистые облака; 1993-a2

updraft, v odborném slangu označení pro proud konvektivní vzestupný.

2015

upřesnění předpovědi — nevyvíjí-li se počasí v souladu s vydanou krátkodobou předpovědí počasí, tato dříve vydaná předpověď se upřesňuje. Nejčastěji bývá upřesnění předpovědi prováděno v letištních předpovědích počasí se zřetelem na zachycení změn met. prvků, které zásadně ovlivňují letecký provoz. Opravená nebo upřesněná předpověď je v letecké meteorologii označována jako AMD (amended). Viz též předpověď počasí letištní.

angl. amended forecast; slov. upresnenie predpovede; rus. уточнение прогноза; 1993-a3

upwelling — mezinárodně užívané označení pro vzestupná proudění v oceánu, která přivádějí chladnější a nutričně bohatší vodu z hlubin k mořskému povrchu a jsou spojena s divergujícím povrchovým prouděním. Oblasti výskytu upwellingu se v blízkosti mořského povrchu vyznačují mj. tím, že v nich probíhá zesílená produkce fytoplanktonu. Upwelling se podílí na termohalinní cirkulací a s ním spojené projevy se mohou významně uplatňovat při formování klimatických podmínek.

angl. upwelling; 2017

uragán — v češtině hovorové označení pro velmi silný vítr s ničivými účinky. Slovo je odvozeno od stejného základu jako hurikánorkán; s těmito významy se používá např. v ruštině.

angl. hurricane; slov. uragán; rus. ураган; 1993-a3

určení vzduchové hmoty, analýza vzduchových hmot — dříve často používaný proces, při kterém se pomocí rozboru polí meteorologických prvků v horizontálním i vertikálním směru určoval druh vzduchové hmoty. Nejdůležitějším prvkem, který v rozhodující míře podmiňuje i ostatní prvky, je teplota vzduchu, horizontální a vertikální teplotní gradient, dalšími prvky jsou vlhkost vzduchu, druh oblaků a srážek, vodorovná dohlednost, vítr aj. Při určení vzduchové hmoty se musí posoudit vliv denní a roč. doby, moře a pevniny, aktivního povrchu a jiných činitelů na hodnoty met. prvků a jejich změny. Vzhledem k využití výstupů numerických předpovědních modelů dnes hraje určení vzduchové hmoty jen vedlejší roli při tvorbě předpovědi počasí. Viz též klasifikace vzduchových hmot, homology vzduchových hmot, vlastnosti vzduchových hmot konzervativní, transformace vzduchových hmot.

angl. air mass identification; slov. určenie vzduchovej hmoty; rus. определение воздушной массы; 1993-a3

úřad meteorologický — úřad poskytující nebo zařizující na základě souhlasu Ministerstva dopravy ČR poskytování met. služby mezinárodnímu letectví. V ČR je tímto pověřeným úřadem Úřad pro civilní letectví (ÚCL). Viz též autorita meteorologická.

angl. meteorological office; slov. meteorologický úrad; rus. полномочный метеорологический орган; 1993-a3

úspěšnost předpovědi — vyjádření přesnosti vydané předpovědi počasí jejím následným porovnáním s pozorovanými hodnotami met. prvků v příslušném období nad daným místem nebo daným územím. Hlavním účelem zjištění úspěšnosti předpovědi je získání podkladů o vhodnosti různých předpovědních metod. Existuje více způsobů hodnocení úspěšnosti předpovědi, která se vyjadřuje často v % splnění vydané předpovědi.

angl. verification of forecast; slov. úspešnosť predpovede; rus. надежность прогноза; оправдываемость прогноза; 1993-a2

Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i. — veřejná výzkumná instituce, která náleží k vědeckým ústavům Akademie věd ČR. Předmětem hlavní činnosti ÚFA AV ČR, v. v. i., je vědecký výzkum atmosféry Země v celém jejím vertikálním rozsahu, tedy studium přízemní vrstvy, troposféry, horní atmosféry, ionosféry a magnetosféry Země pomocí experimentálních a teoretických metod, včetně numerických simulací. Činnost ústavu zahrnuje též monitorovací a speciální měření, vyhodnocování dat a jejich předávání do světových datových sítí a databází, vývoj speciálních přístrojů a odborné expertizy. ÚFA AV ČR, v. v. i., byl založen 1. ledna 1964 pod názvem Ústav fyziky atmosféry ČSAV jako pokračovatel předchozí Laboratoře meteorologie ČSAV. V současné době se ÚFA AV ČR, v. v. i., člení na pět vědeckých oddělení (meteorologie, klimatologie, aeronomie, horní atmosféry a kosmické fyziky) a jednu pracovní skupinu (numerických simulací heliosférického plazmatu). Ústav má pět observatoří (Meteorologické observatoře Milešovka, Kopisty, Dlouhá Louka, Observatoř a telemetrická stanice Panská Ves, Ionosférická observatoř Průhonice). Pracovníci ÚFA vyučují na Univerzitě Karlově (Praha), ČVUT (Praha), Masarykově univerzitě (Brno) a Univerzitě Pardubice. Podílejí se na postgraduální výchově. Ústav koordinuje a pořádá mezinárodní vědecká setkání a sympozia. Dále spolupracuje s mnoha domácími a zahraničními ústavy, univerzitami a agenturami a podílí se na výuce specialistů z rozvojových zemí. Viz též meteorologie v ČR.

angl. Institute of Atmospheric Physics, Academy of Sciences of the Czech Republic; slov. Ústav fyziky atmosféry AV ČR; rus. Институт физики атмосферы ЧСАН; 1993-a3

ústředí spojovací meteorologické — pracoviště provádějící sběr a výměnu meteorologických informacízpráv, většinou v  mezinárodním měřítku. V rámci Světové služby počasí plní funkci met. spojovacího ústředí světová meteorologická centra, regionální telekomunikační centra a národní meteorologická centra.

angl. meteorological communication centre; slov. meteorologické spojovacie ústredie; 1993-a3

úsvit, syn. svítání.

angl. dawn; morning twilight; slov. úsvit; rus. рассвет; 1993-a1

útlum elektromagnetických vln (radiovln) — zeslabení radiovln při průchodu atmosférou způsobené jednak pohlcováním neboli absorpcí záření atm. plyny (vodní párou, kyslíkem), jednak absorpcí a rozptylem na vodních kapkách či ledových částicích v oblacích, mlze a ve srážkách. Útlum se obvykle vyjadřuje v decibelech na km vzdálenosti (dB.km–1). Zeslabení radiovln atm. plyny je u vlnových délek větších než 2 cm malé a při měření radiolokátory na menší vzdálenosti se zanedbává. Útlum způsobený oblaky a srážkami závisí na velikosti a skupenství částic, ze kterých je složen meteorologický cíl. Koeficient útlumu obecně klesá se vzrůstající vlnovou délkou. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.

angl. attenuation of electromagnetic waves (of radio waves); slov. útlm elektromagnetických vĺn; rus. затухание электромагнитных волн (радиоволн); 1993-a3

útlum rychlosti větru — zmenšení rychlosti větru v mezní vrstvě atmosféry způsobené drsností povrchu, terénními tvary, zástavbou, porostem apod. Vyjadřuje se obvykle tzv. relativní rychlostí, což je poměr mezi skutečnou rychlostí proudění a rychlostí netlumeného proudění ve vhodně zvolené hladině, zpravidla na horní hranici mezní vrstvy atmosféry.

angl. attenuation of wind; slov. útlm rýchlosti vetra; rus. затухание скорости ветра; 1993-a1

útlum zvukových vln — pokles amplitudy zvukových vln a tím intenzity zvuku s rostoucí vzdáleností od jeho zdroje. Ve zcela klidném prostředí termodynamicky ideálního plynu by tento útlum byl dán především narušováním adiabatického charakteru zvukových vln, tj. porušením vzájemné tepelné izolace mezi oblastmi zředění a zhuštění ve zvukových vlnách. Odtud vyplývá, že velikost tohoto útlumu by byla úměrná druhé mocnině frekvence zvukových vln, neboť s růstem frekvence klesá ve zvukové vlně vzdálenost mezi sousedními oblastmi zhuštění a zředění a rostou gradienty hustoty i teploty vzduchu mezi nimi. Dále tento útlum roste s tepelnou vodivostí plynu a s jeho vazkostí. V atm. prostředí je však reálný útlum zvuku podstatně větší než takto teoreticky vyhodnocený útlum pro klidné prostředí. Na reálném útlumu se totiž velmi podstatně podílí turbulence a v přízemní vrstvě výrazně přispívá i útlum na nerovnostech a drsných elementech zemského povrchu.

angl. attenuation of sound waves; slov. útlm zvukových vĺn; 2014

útvar barický, syn. útvar tlakový.

angl. baric system; slov. barický útvar; rus. барическая система; 1993-a1

útvar tlakový (barický) — část tlakového pole atmosféry s charakteristickým rozdělením tlaku vzduchu, a tedy i proudění vzduchu popsaná průběhem izobar nebo izohyps na povětrnostní mapě. R. Abercromby (1887) rozlišil sedm tlakových útvarů: tlakovou níži neboli cyklonu, tlakovou výši neboli anticyklonu, okrajovou neboli podružnou cyklonu, brázdu nízkého tlaku vzduchu, hřeben vysokého tlaku vzduchu, barické čili tlakové sedlo a přímočaré izobary. Za základní tlakový útvar se považují útvary s uzavřenými izobarami, tedy cyklony a anticyklony. Soubor tlakových útvarů v určité oblasti vytváří barický reliéf. Met. literatura uvádí ještě další názvy tlakových útvarů, např. klín vysokého tlaku vzduchu, výběžek nízkého tlaku vzduchu, výběžek vyššího (vysokého) tlaku vzduchu, pás nízkého tlaku vzduchu, pás vysokého tlaku vzduchu, přemostění, brázda tvaru V, nevýrazné tlakové pole.

angl. pressure system; slov. tlakový útvar; rus. барическая система; 1993-a1

útvar tlakový řídící — obvykle rozsáhlá, málo pohyblivá, vysoká a studená cyklona nebo vysoká a teplá anticyklona, která určuje směr všeobecného proudění vzduchu a celkovou povětrnostní situaci v dané oblasti.

slov. riadiaci tlakový útvar; rus. управляющая барическая система; 1993-a1

utváření klimatu, syn. geneze klimatu.

angl. creation of climate; formation of climate; slov. tvorba podnebia; rus. климатообразование; 1993-a2

UV-biometr — radiometr používaný k měření ultrafialového slunečního záření absorbovaného určitou biologickou látkou s definovanou spektrální citlivostí. Nejznámější jsou širokopásmové UV-Biometry měřicí erytémové záření. Jejich optický systém je konstrukčně řešen tak, aby přístroj co nejvíce napodoboval fotocitlivost standardizované lidské pokožky.

angl. UV-biometer; slov. UV biometer; 2014

UV dozimetr, dozimetr kolorimetrický — dříve používaný jednoduchý přístroj pro měření ultrafilového záření podle změny barvy kapaliny (leukosulfitu fuchsinu) vystavené slunečnímu záření. Viz též měření záření.

angl. UV dosimeter; slov. UV dozimeter; rus. УФ дозиметр; 1993-a1

uzel, knot — jednotka používaná zejména v letecké meteorologii k určování rychlosti větru. Její velikost je dána převodním vztahem:
1 uzel ( 1 kt) = 0,514 79 m. s1= 1,853 2 km. h1,
1 m.s1 = 1,942 54 uzlu.
Uzel je definován jako dráha 1 námořní míle, tj. 1 853,248 m za hodinu. Tato jednotka vznikla v mořeplavectví a používala se hlavně k vyjadřování rychlosti lodi nebo vodního proudu. K měření v uzlech sloužilo zařízení zvané log, na jehož šňůře, opatřené plováky a spouštěné z paluby pohybující se lodi do vody, byly navázány uzly v konstantní vzdálenosti přibližně 15 m. Údaj v uzlech byl dán počtem uzlů prošlých rukama námořníka za 28 s.

angl. knot; slov. uzol; rus. узел; 1993-a3