S

samočištění ovzduší — soubor všech procesů, jejichž výsledkem je snižování množství znečišťujících příměsí v atmosféře. Zahrnuje procesy atmosférické depozice a chemické reakce v atmosféře. K procesům samočištění ovzduší nepatří šíření příměsí v atmosféře. Viz též znečištění ovzduší, znečišťování ovzduší.

angl. self-cleaning of air; slov. samočistenie ovzdušia; rus. самоочищение воздуха; 1993-a3

samum, hakím — oblastní název pro silný a horký pouštní vítr (zpravidla záp. směru). Vyskytuje se v sev. Africe, v Palestině, Jordánsku, Sýrii a na Arabském poloostrově. Teplota vzduchu při samumu dosahuje až 55 °C a relativní vlhkost vzduchu klesá i pod 10 %. Často mívá charakter prachové bouře. Jeho náhlý výskyt může vyvolat zdravotní potíže i úmrtí, neboť lidský organismus se nestačí vysoké teplotě tak rychle přizpůsobit. Maximum výskytu samumu připadá na jaro a časné léto. Název samum znamená arabsky „jedovatý vítr“.

angl. simm; simoom; slov. sámum; rus. самум; 1993-a1

sarma — místní název větru, který má charakter bóry. Název pochází z názvu řeky Sarmy, která se vlévá do Bajkalu a v jejímž ústí je pozorován. Sarma vzniká při ústupu cyklony a začínajícím vlivu anticyklony v oblasti záp. od Bajkalského jezera čili na vých. okraji anticyklony s chladným prouděním sev. směrů. V důsledku konfigurace terénu i orientace údolí řeky Sarmy dosahuje vítr rychlosti až 40 m.s–1. V zimním období dochází pří sarmě k vytváření námrazy na lodích a na ostrově Olchon. Sarma se vyskytuje nejčastěji od října do prosince a její převládající směr je sz.

angl. sarma; slov. sarma; rus. сарма; 1993-a1

scénář změn klimatu — podmíněná předpověď vývoje kliamtu, jejímž cílem je odhadnout vývoj, rychlost a směr klimatických změn na Zemi, ke kterým by mohlo dojít při splnění určitých podmínek (např. určité trajektorie vývoje koncentrací skleníkových plynů). Vychází z mat. modelů klimatu, v nichž se uvažují jak přírodní, tak antropogenní faktory klimatu. V současné době se běžně zpracovávají scénáře změn klimatu na několik nejbližších desetiletí až cca 100 let, v závislosti na scénáři vývoje koncentrací skleníkových plynů, způsobu využívání půdy a podobně.

slov. scenár klimatickej zmeny; 1993-a3

scintilace — jev podobný optickému chvění, který se projevuje rychlými změnami (často pulzacemi) intenzity světla hvězd nebo pozemských světelných zdrojů. Patří mezi fotometeory. V češtině se též setkáváme s pojmem mihotání.

angl. scintillation; slov. scintilácia, trblietanie; rus. сверкание; сцинтилляция; 1993-a3

scirocco [široko] — v původním významu teplý již. nebo jv. vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a již. Itálii. V širším smyslu se jedná o vítr proudící ze Sahary nebo arabských pouští do oblasti Středozemního moře na přední straně cyklony postupující Středomořím k  východu. Původně suchý a prašný vítr, který se nad mořem zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco) a za horskými překážkami má ráz fénu. Suchý scirocco v zemích Předního východu má ráz katastrofálních suchovějů. Viz též bouře prachová.

angl. scirocco; sirocco; slov. scirocco; rus. сирокко; 1993-a1

sdružení oblastní WMO, viz oblasti územní WMO.

angl. Regional Association of the WMO; slov. oblastné združenie WMO; rus. Региональная ассоциация ВМО; 1993-a1

sedlo barické (tlakové) — oblast v tlakovém poli mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu a dvěma oblastmi vysokého tlaku vzduchu rozloženými přibližně šachovnicově. Izobarické plochy v barickém sedle mají charakteristický tvar sedla. Bod ve středu sedla se nazývá hyperbolický bod. Barické sedlo je jedním z tlakových útvarů. Viz též pole deformační.

angl. col; saddle point; slov. barické sedlo; rus. барическая седловина; седловина; 1993-a1

sedlo tlakové, syn. sedlo barické.

slov. tlakové sedlo; rus. седловина; 1993-a1

segmentace cyklony — proces v atmosféře, při němž z jedné cyklony vzniknou dvě, nebo více cyklon. K segmentaci cyklony dochází většinou tak, že na okraji staré cyklony, která se už vyplňuje, se vytvoří samostatná cyklona s uzavřenou cirkulací, jindy nastává segmentace cyklony při postupu mladé cyklony přes horskou překážku. Nově vzniklé cyklony se obyčejně vzájemně pohybují proti směru pohybu hodinových ručiček. O nepravé segmentaci cyklony se hovoří tehdy, když se rozsáhlá cyklona začíná vyplňovat, přičemž se rozpadá na několik samostatných cyklon, které se pak vyplňují nerovnoměrně. Cyklony, které vznikají segmentací, mají jednu, nebo více uzavřených izobar a jako celek jsou ohraničené dalšími izobarami, takže vytvářejí rozsáhlou oblast nízkého tlaku vzduchu.

angl. segmentation of cyclone; slov. segmentácia cyklóny; rus. сегментация циклона; 1993-a1

seiche [séš], viz vlny stojaté.

angl. seiche; slov. seiche; rus. сейшa; 1993-a1

seistan — místní název větru v oblasti Seistan ve vých. Íránu a Afganistánu, který má obvykle sz. až sev. směr. Vane na okraji mělké letní cyklony se středem nad sev. oblastmi Pákistánu a Indie od konce května nebo počátku června téměř bez přestávky až do konce září; proto je seistan znám též jako „vítr 120 dní“. Dosahuje i rychlosti větší než 30 m.s–1 a mívá proto charakter prachové bouře.

angl. seistan; slov. seistan; rus. систан; 1993-a2

sekluze — stadium v okluzním procesu, kdy ke spojení tepléstudené fronty při zemi nedojde nejdříve ve středu frontální cyklony, ale v jisté vzdálenosti od něj. Sekluze znamená, že blízko týlové části okluzní fronty se vytvoří kapsa teplého vzduchu v nízkých hladinách, která je obklopena vzduchem chladnějším. Sekluze je ve vývoji cyklony výjimečným jevem, např. se může vyskytnout v průběhu orografické okluze, ovšem relativně často se vytváří v dospělém stadium vývoje hlubokých mořských mimotropických cyklon (jak bylo potvrzeno např. experimetnem ERICA). Viz též okluze.

angl. seclusion; slov. seklúzia; rus. секклюзия; 1993-a3

sektor cyklony teplý — část mladé cyklony mezi teplou frontou v její přední části a studenou frontou v týlové části. Teplý sektor cyklony je tvořen teplou vzduchovou hmotou a počasí v tomto sektoru závisí na jejích vlastnostech, roční době i vzdálenosti od středu cyklony. V blízkosti středu cyklony, a především v chladné polovině roku, je v teplém sektoru cyklony velká vrstevnatá oblačnost, často provázená srážkami ve tvaru mrholení. V teplé polovině roku se v teplém sektoru vyskytuje, zvláště ve větších vzdálenostech od středu cyklony, jen zvětšená vrstevnatá oblačnost, nad pevninou ve dne i kupovitá oblačnost. V procesu dalšího vývoje cyklony se teplý sektor zpravidla postupně zmenšuje, v závislosti na rychlosti okluzního procesu je vytlačován na okraj cyklony, až postupně zanikne (u zemského povrchu).

angl. warm sector of cyclone; slov. teplý sektor cyklóny; rus. теплый сектор циклона; 1993-a3

sektor cyklony teplý nepravý — postupující sektor v týlu okludované cyklony, který je vymezený původní studenou frontouohnutou okluzí nebo podružnou studenou frontou. Tento sektor, slang. někdy nazývaný falešným, není v našich zeměp. šířkách nikdy tvořen tropickým vzduchem. Nepravý teplý sektor cyklony může vést při analýze synoptických map k chybám v umístění front a v určení jejich charakteru.

angl. apparent warm sector of cyclone; slov. nepravý teplý sektor cyklóny; rus. ложный теплый сектор циклона; 1993-a3

Sentinel — v družicové meteorologii program, resp. stejnojmenné evropské družice, zaměřené na monitorování atmosféry a oceánů pro jiné primární účely než operativní předpověď počasí. Družice Sentinel jsou iniciovány Evropskou komisí a ESA pro operativní podporu programu Copernicus (GMES). Zahrnují, resp. budou zahrnovat celou škálu různě zaměřených družic, resp. přístrojů. Na přípravě některých z družic, resp. přístrojů Sentinel se podílí i organizace EUMETSAT. Viz program Copernicus.

angl. Sentinel; slov. Sentinel; 2014

senzor — syn. čidlo.

angl. sensor; slov. senzor; 2014

separace elektrického náboje v oblacích — procesy, jejichž prostřednictvím dochází v oblacích k oddělování kladného a záporného el. náboje a ke vzniku center zvýšené koncentrace těchto nábojů. Tyto procesy jsou předpokladem pro vznik oblačné elektřinybouřkové elektřiny. Z metodologického hlediska lze procesy rozdělit na dvě skupiny: jednak na ty, které mohou probíhat bez působení počátečního el. pole, a za druhé na ty, jež předpokládají iniciační roli již dříve existujícího el. pole. Někdy se v odborné literatuře v souvislosti s těmito dvěma skupinami dějů objevují označení neinduktivní, resp. induktivní separace el. náboje.
Do první skupiny patří především děje, jež zřejmě hrají podstatnou roli při vzniku bouřkové elektřiny a uplatňují se při intenzivním narůstání ledových částic v oblacích. Probíhají při vzájemných srážkách, odrazech a tříštění různě velkých ledových částic nebo v průběhu obalování ledových částic povrchovou vrstvou přechlazené vody při velmi intenzivním zachycování přechlazených vodních kapiček ledovými částicemi. V obou případech dochází k tomu, že relativně velké a rychle narůstající oblačné částice se nabíjejí záporně, zatímco malé částice kladně. K oddělování pak dochází působením pole zemské tíže za spolupůsobení vertikálních pohybů vzduchu v oblacích a turbulence.
Do druhé skupiny lze zařadit děje, které souvisejí s el. polarizací oblačných částic (hydrometeorů) v již existujícím el. poli, čímž v oblačném prostředí vznikají soustavy orientovaných el. dipólů. Následně pak jde např. o selektivní zachycování kladných nebo záporných iontů, o působení hrotových výbojů na koncích polarizovaných jehlicovitých ledových krystalů apod.
Procesy separace el. náboje v oblacích významně interagují s celkovou mikrostrukturou oblaků, a představují tak dnes její integrální součást.

angl. charge separation in clouds; 2016

separace elektrického náboje v oblacích induktivní — viz separace elektrického náboje v oblacích.

angl. charge separation in clouds; 2016

separace elektrického náboje v oblacích neinduktivní — viz separace elektrického náboje v oblacích.

angl. charge separation in clouds; 2016

série cyklon, rodina cyklon — několik frontálních cyklon, které vznikají postupně na jedné a téže polární, výjimečně i arktické hlavní frontě a postupují obvykle k východu až severovýchodu. Mezi jednotlivými cyklonami se vyskytují postupující anticyklony nebo hřebeny vyššího tlaku vzduchu. Na sev. polokouli každá z nových cyklon vzniká poněkud jižněji vzhledem k předešlé v souvislosti s postupem hlavní fronty k jihu až jihovýchodu. Série cyklon je ukončena uzavírající anticyklonou.

angl. cyclone family ; slov. séria cyklón; 1993-a3

sesedání vzduchu, syn. subsidence vzduchu.

slov. zosadanie vzduchu; 1993-a1

séš, viz vlny stojaté.

slov. seiche; 1993-b1

sezona, období roční — fáze roku podmíněná sezonalitou klimatu. Astronomické vymezení sezon je dáno dny rovnodenností a slunovratů. Klimatické sezony jsou vymezovány s ohledem na průběh klimatických prvků: ve vyšších zeměpisných šířkách se podle teplotních poměrů vymezuje jaro, léto, podzimzima, v tropických oblastech se případné sezony liší především množstvím srážek (období sucha, období dešťů). Fenologické sezony odpovídají etapám vývoje flóry a fauny během roku, přičemž jsou odděleny významnými fenologickými fázemi.

angl. season; slov. sezóna; rus. сезон; 2014

sezonalita klimatu — charakteristická vlastnost většiny klimatických oblastí na Zemi, podmíněná změnami bilance záření během kalendářního roku a projevující se periodickým střídáním klimatických sezon. Projevuje se ročním chodem meteorologických prvků, přičemž mírou sezonality klimatu je jejich prům. roční amplituda. Pro tropy je rozhodující srážkový režim, v mimotropických oblastech dominuje vliv ročního chodu teploty vzduchu. Sezonalita klimatu zde roste se zeměpisnou šířkou a s kontinentalitou klimatu.

angl. seasonality of climate; climatic seasonality; slov. sezonalita klímy; 2014

sféra nebeská, obloha — fiktivní (zdánlivá) sférická plocha o neurčeném poloměru, na níž se pozorovateli promítají veškeré objekty, které pozoruje v atmosféře i v celém vnějším prostoru. Zdánlivě se tedy na ní nalézají a po ní pohybují Slunce, Měsíc, planety, hvězdy, plují po ní oblaky, promítají se na ni optické úkazy v atmosféře apod. Pojmy nebeská sféra a astronomický obzor jsou podstatné pro zavedení astronomických souřadnic.

angl. celestial sphere; 2016

sfériky, atmosfériky — elmag. rozruchy ve tvaru krátkých impulzů, šířící se v atmosféře převážně ve vert. rozsahu troposférystratosféry, jejichž původcem je el. bouřkový výboj. Intenzita sfériků na místě pozorování závisí na výšce a intenzitě původního výboje. Výrazné sfériky jsou svázány se studenými vzduchovými hmotamistudenými frontami. Jsou intenzivnější v létě než v zimě, ve dne než v noci a v nižších zeměp. šířkách než ve vysokých. Viz též pozemní detekce blesků.

angl. atmospherics; sferics; spherics; slov. sfériky; rus. атмосферики; 1993-a3

schopnost rozlišovací — viz schopnost rozlišovací družicových dat, schopnost rozlišovací radarových měření.

angl. resolution; slov. rozlišovacia schopnosť; rus. разрешение; 1993-a3

schopnost rozlišovací družicových dat — zpravidla se používá ve dvou kontextech, a sice ve smyslu geometrickém a radiometrickém. Geometrická rozlišovací schopnost udává nejmenší vzdálenost, na jakou mohou být dva radiometricky výrazné objekty blízko k sobě, aby je ještě bylo možné na družicovém snímku vzájemně odlišit. Bezprostředně souvisí s velikostí (rozměrem) družicového pixlu, která se zpravidla udává pro nadir družice (poddružicový bod) a je v rámci snímku proměnlivá (roste se vzdáleností od nadiru, tedy zhoršuje se rozlišovací schopnost). Samotná velikost pixlu v nadiru závisí na parametrech konkrétního přístroje (radiometru) družice a na výšce oběžné dráhy družice. Radiometrická rozlišovací schopnost družicových dat udává, jaký je minimální odstup fyzikálních vlastností družicí snímaného objektu (např. odrazivosti nebo teploty), aby tyto rozdíly bylo možné družicí ještě detekovat. Vyjadřuje se právě minimálním odstupem těchto hodnot, přičemž bezprostředně souvisí s bitovou hloubkou (tj. počtem bitů) používanou daným přístrojem pro vyjádření naměřené intenzity záření v jednom pixlu.

angl. resolution of satellite data; slov. rozlišovacia schopnosť družicových údajov; 2014

schopnost rozlišovací radarové informace — prostorové rozlišení (velikost pixelu) digitální radarové informace, běžné v současné době při operativních měřeních na rozsazích do 200 až 260 km, je 1×1 km horizontálně a 0,5 km vertikálně. Časové rozlišení (interval měření) bývá 5 – 15 minut. Radiolokační odrazivost je obvykle kvantifikována v 8 bitech (s krokem 0,5 dBZ), pro potřeby zobrazení pak ve 3 – 4 bitech.

angl. resolution of radar information; slov. rozlišovacia schopnosť radarovej informácie; 2014

shelf cloud [šelf kloud] — oblak morfologicky patřící do oblaků zvláštnosti arcus, který se zpravidla vyskytuje na čele postupující konv. bouře, resp. její gust fronty, výjimečně na čele studené fronty. Zviditelňuje rozhraní mezi studeným vzduchem vytékajícím z bouře a teplým vzduchem vtékajícím do bouře, podél něhož vytváří zpravidla zahnutý pás oblačnosti, často s klínovitým vzhledem na přední straně. Spodní základna shelf cloudu bývá značně turbulentní, zatímco svrchní část mívá zpravidla hladký, až laminární povrch. Při přechodu shelf cloudu často dochází k prudkému zhoršení počasí, nástupu srážek a zesílení větru i jeho nárazů. Na rozdíl od roll cloudu je shelf cloud propojený s oblačností mateřské bouře a může se vytvářet i ve více vrstvách nad sebou. V české odborné terminologii nebyl český termín zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny.

angl. shelf cloud; slov. shelf cloud; 2014

sigma-systém, soustava souřadnicová σ — pravoúhlá soustava souřadnic, v níž osy xy leží v  hladině jednotkové hodnoty veličiny σ, která je definována vztahem:
σ=ppT pSpT
kde p je tlak vzduchu ve zvolené hladině, pS tlak vzduchu v úrovni zemského povrchu a pT tlak vzduchu na uvažované horní hranici atmosféry. Vert. osu označenou σ orientujeme ve směru největšího poklesu hodnot veličiny σ. Výhodou sigma-systému je snadné znázornění reliéfu zemského povrchu, neboť hladina σ = 1 je totožná se zemským povrchem. Z tohoto důvodu se sigma-systém často používá v numerické předpovědi počasí. Viz též z-systém, p-systém, theta-systém, soustava souřadnicová hybridní.

angl. sigma system; slov. sigma-systém; rus. сигма-система; 1993-a3

signál klimatický — potenciálně předpověditelná složka klimatu související se změnami vnější části úplného klimatického systému. Časové řady klimatických prvků obsahují vedle této složky, která je z pohledu několika desetiletí většinou velmi malá, jistou nepředpověditelnou složku, zvanou klimatický šum, která je v mnoha případech větší než klimatický signál. Klimatický šum souvisí s vlastní dynamikou vnitřní části úplného klimatického systému projevující se specifickým sledem počasí v každém měsíci, sezoně, roce apod.

angl. climatic signal; slov. klimatický signál; rus. климатический сигнал; 1993-a3

síla balonu stoupací celková — aerostatická síla směřující proti síle zemské tíže a rovnající se rozdílu tíhy vzduchu vytlačeného balonem o objemu V a tíhy plynu, kterým je tento balon naplněn. Její velikost F vyplývá z Archimédova zákona:
F=V(ρρn)g,
kde ρ je hustota vzduchu, ρn hustota plynu v balonu a g velikost tíhového zrychlení.

angl. total lift of a balloon; slov. celková vzostupná sila balóna; rus. полная подъемная сила шара; 1993-a3

síla balonu stoupací užitečnácelková stoupací síla balonuzmenšená o tíhu balonu a další k němu připoutané zátěže. Užitečná stoupací síla spoluurčuje stoupací rychlost balonu.

angl. free lift of a balloon; slov. užitočná vzostupná sila balóna; rus. свободная подъемная сила шара; 1993-a1

síla barického gradientu, syn. síla tlakového gradientu.

slov. sila barického gradientu; 1993-a1

síla Coriolisova — setrvačná síla působící na tělesa pohybující se v rotující neinerciální vztažné soustavě. V meteorologii se jedná především o souřadnicové soustavy pevně spojené s rotující Zemí, a proto se Coriolisova síla nazývá též uchylující silou zemské rotace. Coriolisovu sílu c lze vyjádřit vztahem:
c=2mv× Ω
kde v je vektor rychlosti pohybu daného tělesa v soustavě rotující úhlovou rychlostí Ωm značí hmotnost tohoto tělesa. Odtud vyplývá, že Coriolisova síla působí kolmo ke směru rychlosti v a nemá tedy za následek změny kinetické energie pohybujícího se tělesa. V aplikacích na met. problémy dosazujeme za v rychlost proudění vzduchu a Ω představuje úhlovou rychlost rotace Země. Dále se v meteorologii Coriolisova síla často vztahuje k jednotce hmotnosti vzduchu, tj. m = 1, a je pak číselně rovna Coriolisovu zrychlení. Horizontální složky Coriolisovy síly rostou pro dané horizontální proudění se zvětšující se zeměp. šířkou a uchylují ho na sev. polokouli vpravo, na již. polokouli vlevo. Naproti tomu vert. složka Coriolisovy síly dosahuje maxima na rovníku a s rostoucí zeměp. šířkou klesá k nulové hodnotě na pólech. Ve srovnání se silou zemské tíže je však vert. složka Coriolisovy síly asi o čtyři řády menší.
Coriolisova síla má zásadní význam v cirkulaci atmosféry a pro formování tlakových útvarů, neboť proudění ve volné atmosféře zhruba zachovává stav rovnováhy mezi horiz. složkami síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly. Důsledkem této skutečnosti je zákon Buys-Ballotův, podle něhož proudění ve volné atmosféře přibližně směřuje podél izohyps. Kdyby tedy nebylo Coriolisovy síly, docházelo by okamžitě k vyrovnávání horiz. tlakových rozdílů. Viz též parametr Coriolisův, rovnice pohybová, vítr geostrofický.

angl. Coriolis force; slov. Coriolisova sila; rus. сила Кориолиса; 1993-a3

síla gravitační — síla vzájemného přitahování, kterou na sebe působí hmotná tělesa. V gravitačním poli Země lze gravitační interakci poměrně přesně popsat Newtonovým gravitačním zákonem. Gravitační síla F mezi tělesem o hmotnosti m a Zemí o hmotnosti M a při vzdálenosti mezi jejich těžišti r má velikost:
F=κ0mMr2
kde κ0 značí gravitační konstantu. Gravitační síla působící na dané hmotné těleso tedy směřuje do těžiště Země a její velikost klesá s kvadrátem vzdálenosti těžišť tohoto tělesa a Země. Viz též síla zemské tíže.

angl. gravitational force; slov. gravitačná sila; rus. гравитационная сила; 1993-a3

síla odstředivá — v meteorologii se používá ve dvou významech. 1. odstředivá síla zemské rotace dána výrazem:
Ω×(Ω×R),
kde Ω je úhlová rychlost zemské rotace a R polohový vektor směřující od středu Země (zpravidla ztotožňovaného s těžištěm Země) k uvažovanému působišti odstředivé síly. Odstředivá síla tedy směřuje kolmo od osy zemské rotace a její velikost roste se vzdáleností od této osy. To v praxi znamená, že velikost odstředivé síly klesá od rovníku směrem k oběma pólům, kde je nulová, a kromě pólů zároveň roste s nadmořskou výškou. 2. kvazihorizontální odstředivá síla působící na vzduchové částice, které se pohybují po zakřivených trajektoriích. Síla směřuje kolmo od osy rotace tohoto pohybu a její velikost určujeme jako v2.r–1, kde v značí velikost rychlosti prouděnír je poloměr křivosti trajektorie. Křivost trajektorie lze u pohybů synop. měřítka zpravidla nahradit křivostí izobar nebo izohyps. Viz též síla zemské tíže, vítr gradientový, vítr cyklostrofický.

angl. centrifugal force; slov. odstredivá sila; 1993-a3

síla tlakového gradientu, síla barického gradientu — síla působící v tlakovém poli, v němž je nenulový tlakový gradient. Směřuje kolmo na izobarické plochy, na stranu s nižším atm. tlakem. Označíme-li sílu tlakového gradientu vztaženou k jednotce hmotnosti symbolem b, pak platí:
b=1ρp,
kde p značí atm. tlak a ρ hustotu vzduchu. Horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly jsou ve volné atmosféře nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími horiz. proudění vzduchu. Vert. složka síly tlakového gradientu 1ρpz,
která je číselně více než 1000krát větší než horiz. složka, je v atmosféře v přibližné rovnováze se silou zemské tíže. Viz též rovnice pohybová, rovnováha hydrostatická, vítr geostrofický.

angl. baric gradient force; pressure force; pressure gradient force; slov. sila tlakového gradientu; rus. градиентная сила; сила барического градиента; сила давления; 1993-a3

síla tření — tečná síla působící proti směru pohybu. V atmosféře se jedná o tření proudícího vzduchu o zemské povrch (vnější tření) a o tření uvnitř vzduchu (vnitřní tření). Vnitřní tření vzniká buď vzájemným mech. působením molekul (vazké tření), nebo následkem turbulentního promíchávání a přenosu hybnosti (turbulentní tření). V reálné atmosféře lze zpravidla účinky vazkého tření ve srovnání s turbulentním třením zanedbat. Sílu tření vztaženou k  jednotce plochy nazýváme tečným napětím, v případě turbulentního tření mluvíme o Reynoldsově napětí. Viz též tření v atmosféře.

angl. friction force; slov. sila trenia; rus. сила трения; 1993-a1

síla zemské rotace uchylující, viz síla Coriolisova.

slov. uchyľujúca sila zemskej rotácie; rus. отклоняющая сила вращения Земли; 1993-a1

síla větru — setrvačná síla projevující se dyn. účinky proudícího vzduchu na překážky. Tyto účinky tvoří základ Beaufortovy stupnice větru. První přístroj k měření síly větru zkonstruoval angl. fyzik R. Hooke v r. 1667. Viz též měření větru, tlak větru.

angl. wind force; slov. sila vetra; rus. сила ветра; 1993-a1

síla zemské tíže — výslednice gravitační síly v gravitačním poli Země a odstředivé síly vzniklé následkem rotace Země. Směr síly zemské tíže tak není, kromě pólů a rovníku, totožný se směrem gravitační síly. Síla zemské tíže směřuje kolmo k  ideální mořské hladině odpovídající teoretickému tvaru geoidu. Velikost síly zemské tíže nepatrně roste s rostoucí zeměp. šířkou a v dané zeměp. šířce nepatrně klesá s rostoucí nadmořskou výškou. V praxi se zpravidla šířková a výšková závislost zanedbává. Viz též rovnice pohybová.

angl. gravity force; slov. sila zemskej tiaže; rus. сила земной тяжести; 1993-a3

silvioklimatologie, syn. klimatologie lesnická.

slov. silvioklimatológia; 1993-a1

silviometeorologie, syn. meteorologie lesnická.

slov. silviometeorológia; 1993-a1

singularita — v původním významu A. Schmausse (1928) odchylka od hladké (zidealizované) křivky dlouhodobého ročního chodu meteorologického prvku, zvláště teploty vzduchu a množství srážek; tato odchylka má být patrná ještě při uvažování průměrů za 100 let. V tomto smyslu se tedy jedná o jev přesně vázaný na určité kalendářní období. V širším smyslu nazýváme singularitou poměrně pravidelnou odchylku od roč. chodu počasí, podmíněnou zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku a v některé geograf. oblasti. Ve stř. Evropě patří k nejvýznamnějším singularitám medardovské počasí, popř. ovčí chladna, dále babí létovánoční obleva. Ledoví muži, kteří patří k nejznámějším výkyvům v roč. průběhu počasí, se na křivkách prům. roč. chodu teploty vzduchu za víceleté období výrazněji neprojevují vzhledem k značně nepravidelnému nástupu v jednotlivých rocích. Některé singularity jsou zachyceny v povětrnostních pranostikách. Viz též pravidelnost meteorologická.

angl. singularity; slov. singularita; rus. особенность; 1993-a2

situace anticyklonální — 1. označení pro určité synoptické typy používané v katalogu povětrnostních situací. Při anticyklonální situaci převládá nad sledovaným územím anticyklonální počasí. U většiny typů anticyklonálních situací se používá indexu „a“. Např. NWa znamená sz. anticyklonální situaci;  2. někdy se pro stručnost nesprávně používá k  souhrnnému označení projevů anticyklonálního počasí. Viz též situace cyklonální.

angl. anticyclonic situation; slov. anticyklonálna situácia; rus. антициклоническая (синоптическая) ситуация; 1993-a1

situace cyklonální — 1. označení pro určité synoptické typy používané v katalogu povětrnostních situací. Při cyklonální situaci převládá nad sledovaným územím cyklonální počasí. U většiny typů cyklonálních situací se používá indexu "c". Např. NWc znamená sz. cyklonální situaci;  2. někdy se pro stručnost nesprávně používá k souhrnnému označení projevů cyklonálního počasí. Viz též situace anticyklonální.

angl. cyclonic situation; slov. cyklonálna situácia; 1993-a1

situace povětrnostní celková, situace synoptická — rozložení vzduchových hmot, atmosférických front, cyklon, anticyklon a jiných synoptických objektů, které určují ráz počasí nad určitou velkou geografickou oblastí. Představu o celkové povětrnostní situaci získáváme pomocí synoptických map. Z praktických důvodů, částečně i pro účely předpovědi počasí, se provádí typizace povětrnostních situací. Součástí vydávaných met. předpovědí bývá zpravidla předpověď celkové povětrnostní situace, která uvádí vlastní předpověď počasí. Viz též kalendář povětrnostních situací.

angl. large-scale weather situation; slov. celková poveternostná situácia; rus. макропогода; общая синоптическая ситуация; 1993-a2

situace synoptická — syn. situace povětrnostní celková.

angl. synoptic situation; slov. synoptická situácia; rus. синоптическая ситуация; 1993-a1

situace Vb [pět b] — povětrnostní situace charakterizovaná teplotně asymetrickou cyklonou, jejíž střed se přesouvá ze severní Itálie a Jaderského moře k severovýchodu dráze cyklon Vb podle van Bebbera (1891). V ojedinělých případech se směr postupu cyklony mění na s. až sz., čímž se cyklona stává cyklonou retrográdní. Na frontálním rozhraní spojeném s touto cyklonou, které často probíhá nad územím ČR a vyznačuje se výrazným vertikálním střihem větru, mohou vypadávat dlouhotrvající intenzivní srážky zasahující území až několika desítek tisíc km2. Většina rekordních denních úhrnů srážek teplého pololetí byla zejména v horských a podhorských oblastech ČR pozorována v týlu cyklony při situaci Vb, viz extrémy atmosférických srážek. Tato situace vyvolává často velké povodně, např. v letech 1997 a 2002. Viz též cyklona janovská.

angl. situation Vb; slov. situácia Vb; 1993-a2

síť detekce blesků, viz pozemní detekce blesků.

slov. sieť detekcie bleskov; 2014

síť klimatologických stanic — systém klimatologických stanic na daném území. Klimatologické stanice se dělí podle rozsahu a zaměření činnosti na klimatologické stanice základní, doplňkovésrážkoměrné. V ČR tvoří síť klimatologických stanic kromě profesionálních stanic i další stanice, z nichž některé pozorují ve třech termínech denně, jiné pouze v ranním termínu, např. srážkoměrné. Do sítě klimatologických stanic patří i dlouhodobě měřící totalizátory; rovněž se využívají data ze stanic zřizovaných pro zvláštní účely podle potřeby uživatelů, někdy i na kratší (několikaletá) období.

angl. climatological network; slov. sieť klimatologických staníc; rus. сеть климатических станций; 1993-a3

síť meteorologická telekomunikační, viz systém telekomunikační světový.

angl. meteorological telecommunication network; slov. telekomunikačná meteorologická sieť; rus. сеть метеорологической телесвязи; 1993-a1

síť meteorologických stanic — systém meteorologických stanic rozložených podle odb. hledisek a požadavků praxe na určitém území.

angl. meteorological network; slov. sieť meteorologických staníc; rus. метеорологическая сеть; сеть метеорологических станций; 1993-a3

síť radiolokační meteorologická — systém synchronizovaných měření, zpracování a přenosu dat z několika meteorologických radiolokátorů, organizovaných obvykle v rámci jednotlivých zemí nebo regionů (např. síť CZRAD v Česku, NEXRAD v USA, NORDRAD ve Skandinávii nebo středoevropská síť CERAD). Tvorba sloučené radiolokační informace předpokládá dohodu o typu, formátu, rozlišovací schopnosti, časování a geografické projekci radarových dat. Pro mezinárodní výměnu radarových dat se používá formát WMO FM–94 BUFR nebo HDF5.

angl. weather radar network; slov. meteorologická rádiolokačná sieť; 2014

skaterometr — aktivní družicový radiometr, zaměřený na získávání informací o fyzikálních charakteristikách hladin moří a oceánů (především výška a orientace vln), a meteorologických podmínkách (směr a rychlost proudění) bezprostředně nad hladinou. Viz též altimetr.

angl. scatterometer; slov. skaterometer; 1993-a3

sklon atmosférické fronty — úhel, který svírá frontální plocha s horiz. rovinou vedenou ve zvolené výšce. Ve volné atmosféře je tangens sklonu atmosférické fronty řádově roven 1/300 až 1/100, v extrémních případech dosahuje hodnot až 1/50. Sklon stacionární fronty se určuje podle Margulesovy rovnice. Viz též profil atmosférické fronty.

angl. slope of a front; slov. sklon atmosférického frontu; rus. наклон фронта; 1993-a3

sklon izobarické plochy — úhel mezi izobarickou plochou a vodorovnou rovinou. Je obvykle udáván tangentou tohoto úhlu:
tgβ=λgvg,
kde λ je Coriolisův parametr, g velikost tíhového zrychlenívg rychlost geostrofického větru. V reálných atm. podmínkách je tato tangenta řádově rovná 10–5 až 10–4, což odpovídá jednotkám až desítkám úhlových vteřin.

angl. slope of isobaric surface; slov. sklon izobarickej plochy; rus. наклон изобарической поверхности; 1993-a1

skoro jasno, viz oblačnost.

slov. takmer jasno; rus. почти ясно; 1993-a1

skoro zataženo, viz oblačnost.

angl. very cloudy sky; slov. takmer zamračené; rus. облачно с просветами; очень значительная облачность; 1993-a1

skřítci červení, viz úkazy přechodné světelné.

angl. red sprites; 2016

skupina kódu — část alfanumerického meteorologického kódu. Je to skupina znaků, v tradičních alfanumerických kódech obvykle pětimístná. Skupiny kódu jsou od sebe oddělené jednou nebo více mezerami. Viz též tvar kódu.

angl. code group; slov. skupina kódu; rus. группа кода; 1993-a3

Skupina pro pozorování Země (GEO) — GEO koordinuje aktivity směřující k vybudování jednotného systému pro pozorování Země, tzv. Systému systémů pozorování Země (GEOSS – Global Earth Observation System of Systems), s cílem odstranění dosavadní roztříštěnosti a duplicit. Měření a pozorování Země slouží různým účelům a je využíváno řadou institucí, které provozují mnoho na sobě nezávislých a nekoordinovaných systémů. Jednotlivé země by měly postupně sladit své národní zájmy a cíle s aktivitami GEOSS tak, aby finanční zdroje nutné pro provoz měřicích a pozorovacích systémů byly využívány cíleně tam, kde základní datové zdroje vznikají. ČR je členem od 6. března 2007.

angl. Group on Earth Observations (GEO); 2014

Sky Condition Algorithm — část softwarové výbavy ceilometrů, která používá časové série měření ceilometru k výpočtu pokrytí oblohy oblaky a výšky vrstev oblaků. Informace o stavu oblohy jsou pravidelně aktualizovány v minutových intervalech, přičemž se vychází z dat naměřených v průběhu posledních 30 minut. Algoritmus podává informace až o čtyřech vrstvách oblaků. Odrazy z jednotlivých měření jsou podle jejich výšky přiřazeny k jednotlivým vrstvám, podle počtu odrazů v určitých výškách je odhadnuto množství oblačnosti v dané vrstvě. Přímý překlad do češtiny se nepoužívá.

angl. Sky Condition Algorithm; 2016

slábnutí anticyklonystádium vývoje anticyklony, v němž slábne anticyklonální cirkulace a subsidence a které se na synoptické mapě projevuje poklesem atmosférického tlaku nebo geopotenciálu ve středu anticyklony. Ve stadiu zeslabování bývá anticyklona obvykle vysokoukvazistacionární anticyklonou. Viz též anticyklolýza, rozpad anticyklony.

angl. anticyclolysis; slov. slabnutie anticyklóny; rus. размывание антициклона; 1993-a3

slapy atmosférické — periodické pohyby zemské atmosféry vyvolané gravitačním účinkem Měsíce a Slunce a odstředivých sil rotace Země kolem těžiště soustavy Země – Měsíc, resp. Země – Slunce, podobně jako slapy (příliv a odliv) hydrosféry. Takto vzniklé vlny mají poměrně malou amplitudu a vzhledem k malé hustotě atmosféry se projevují jen nevýznamným kolísáním tlaku vzduchu.

angl. atmospheric tides; slov. atmosférické slapy; rus. атмосферные приливы; 1993-a3

slapy ionosférické — kolísání ionosféry způsobené gravitačním vlivem Měsíce a gravitačním i radiačním vlivem Slunce.

angl. ionospheric tides; slov. ionosférické slapy; rus. ионосферные приливы; 1993-a3

sledy kondenzační — nevhodné označení, viz pruh kondenzační, pás kondenzační.

slov. kondenzačné stopy; rus. конденсационные следы; 1993-a3

sloha — čes. překlad termínu stratus.

slov. sloha; 1993-a1

sloha dešťová — čes. překlad termínu nimbostratus.

slov. dažďová sloha; 1993-a1

sloha řasová — čes. překlad termínu cirrostratus.

slov. riasová sloha; rus. моросящий туман; 1993-a1

sloha vysoká — čes. překlad pro altostratus.

slov. vysoká sloha; 1993-a1

sloup halový (světelný) — poměrně často pozorovaný fotometeor patřící mezi halové jevy, který vzniká odrazem světla na horizontálně orientovaných stěnách ledových krystalků. Jeví se jako světlý pruh vycházející ze světelného zdroje (Slunce, vzácně i Měsíce) kolmo vzhůru nebo dolů a dosahující výšky až 20° nad nebo pod ním. Někdy je z halového sloupu lépe patrný horní úsek, jindy dolní. Jev je pozorován tehdy, když Slunce nebo Měsíc jsou blízko horizontu. Halový sloup je většinou bělavý nebo slabě načervenalý. Vzácnější je výskyt kříže, v jehož středu je Slunce. Ten vytváří halový sloup spolu s horiz. kruhem vedlejších sluncí neboli parhelickým kruhem. Pokud je světelným zdrojem Slunce, hovoříme též o slunečním sloupu, pokud je halový sloup vázán na Měsíc, nazývá se měsíční sloup.

angl. light pillar; slov. halový stĺp; rus. световой столб; 1993-a3

sloup měsíční, viz sloup halový.

angl. moon pillar; slov. mesačný stĺp; rus. лунный столб; 1993-a1

sloup sluneční, viz sloup halový.

angl. sun pillar; slov. slnečný stĺp; rus. солнечный столб; 1993-a1

sloup světelný, syn. sloup halový.

angl. light pillar; slov. svetelný stĺp; rus. световой столб; 1993-a1

sloupec rtuťový — sloupec rtuti ve skleněné barometrické trubici, jehož hydrostatický tlak je v rovnováze s aktuálním tlakem vzduchu a jehož délka je proto mírou velikosti tlaku vzduchu. Pokud se pro barometrické účely používala délka rtuťového sloupce, bylo třeba ji při každém měření opravit s přihlédnutím k teplotě rtuti, lokálnímu tíhovému zrychlení, popř. kapilárním silám působícím v místě styku menisku rtuti s vnitřní stěnou trubice. Viz též měření tlaku vzduchu, oprava tlaku vzduchu.

angl. mercury column; slov. ortuťový stĺpec; 1993-a2

Slovenská bioklimatologická spoločnosť při SAV (SBkS) — vědecká společnost při SAV, sdružující zájemce o bioklimatologii v SR, popř. čestné členy ze zahraničí. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace bioklimatologie. SBkS vznikla v listopadu 1968 vyčleněním z Československé bioklimatologické společnosti při ČSAV v souladu se zákonem o čs. federaci. Jejím prvním předsedou byl prof. MUDr. Juraj Hensel.

angl. Slovak Bioclimatological Society of the Slovak Academy of Sciences; slov. Slovenská bioklimatologická spoločnosť pri SAV; 1993-a3

Slovenská meteorologická spoločnosť při SAV (SMS) — vědecká společnost, sdružující zájemce o meteorologii v SR, popř. čestné členy ze zahraničí. SMS vznikla v roce 1960 jako součást Československé meteorologické společnosti při ČSAV, jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc., člen korespondent ČSAV a SAV. Náplní SMS je podobně jako u ČMeS vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie. Ve své činnosti využívá různé formy přednáškové činnosti i akce s mezin. účastí. Je organizačně členěna do tří poboček (Bratislava, Banská Bystrica, Košice), sídlo je na SHMÚ.

angl. Slovak Meteorological Society of the Slovak Academy of Sciences; slov. Slovenská meteorologická spoločnosť pri SAV; 1993-a3

Slovenský hydrometeorologický ústav (SHMÚ) — specializovaná organizace Ministerstva životního prostředí vykonávající hydrologickou a meteorologickou službu na národní i mezinárodní úrovni, řídí se především zákonem 201/2009 Sb. o státní hydrologické službě a meteorologické službě. Monitoruje množství a jakost ovzduší a vod na území SR, archivuje, kontroluje, hodnotí a interpretuje data a informace o stavu a režimu atmosféry a hydrosféry, vytváří předpovědi a výstrahy. Provozuje Státní meteorologickou a Státní hydrologickou síť, síť na měření dávkového příkonu gama záření, dále provozuje meteorologické radary a sondážní aerologická měření ve vyšších vrstvách atmosféry. Poskytuje informace o počasí, klimatu a hydrologické situaci, vodních zdrojích a radioaktivitě životního prostředí. Vytváří a distribuuje předpovědi a výstrahy na nebezpečné hydrometeorologické situace, smog, ozon a radioaktivním zamoření pro vládu SR, státní správu a samosprávu, krizové řízení, veřejnost a další uživatele. Sleduje vývoj klimatického systému, koordinuje národní programy monitorování ovzduší a vod, poskytuje informace pro civilní letectví a Armádu SR. SHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích – Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
SHMÚ je pověřen výkonem funkce Regionálního instrumentálního centra WMO (ROC), dočasně provozuje regionální kancelář Mezinárodního centra pro hodnocení vod (IWAC) a zabezpečuje činnost regionální kanceláře Globálního partnerství v oblasti vod (GWP). Viz též meteorologie v ČR.

angl. Slovak Hydrometeorological Institute; slov. Slovenský hydrometeorologický ústav; 1993-a3

složení atmosféry Země chemické, viz atmosféra Země, chemie atmosféry.

angl. chemical composition of atmosphere; slov. chemické zloženie atmosféry Zeme; rus. химический состав атмосферы Земли; 1993-a1

složení srážek chemické — množství a chem. složení látek rozpuštěných nebo suspendovaných ve vodě srážek. Znalost chemického složení srážek je důležitá při studiu procesů samočišténí ovzduší, antropogenního nebo přirozeného znečišťování ovzduší a znečištění jiných složek prostředí (hydrosféra, pedosféra, biosféra), pro které představují atmosférické srážky významný vstup znečišťujících látek. Viz též déšť kyselý, mineralizace srážek.

angl. chemical composition of precipitations; slov. chemické zloženie zrážok; rus. химический состав осадков; 1993-a3

složka cirkulace meridionální — průmět výsledného vektoru větru odpovídajícího všeobecné cirkulaci atmosféry v daném bodě, oblasti nebo v hladině, na místní poledník. K severu orientovaná složka cirkulace meridionální se považuje za kladnou a opačná za zápornou. Viz též cirkulace meridionální, proudění meridionální, index meridionální cirkulace, složka cirkulace zonální.

angl. meridional component of circulation; slov. meridionálna zložka cirkulácie; rus. меридиональная составляющая циркуляции; 1993-a3

složka cirkulace zonální — průmět výsledného vektoru větru odpovídajícího všeobecné cirkulaci atmosféry v daném bodě, oblasti nebo v hladině, na místní rovnoběžku. K východu orientovaná složka cirkulace meridionální se považuje za kladnou, opačná za zápornou. Viz též cirkulace zonální, proudění zonální, index zonální cirkulace, složka cirkulace meridionální.

angl. zonal component of circulation; slov. zonálna zložka cirkulácie; rus. зональная составляющая циркуляции; 1993-a3

slunce boční, viz kruh parhelický.

angl. lateral sun; slov. bočné slnko; rus. ложное солнце; 1993-a1

slunce modré nebo zelenéfotometeor vznikající v důsledku Mieova efektu při dostatečné koncentraci částic atmosférického aerosolu, které intenzivně selektivně rozptylují kratší vlnové délky viditelného slunečního záření (fialovou, modrou, popř. zelenou barvu) do směrů, jež svírají velmi malé úhly se směrem přímých slunečních paprsků. Sluneční kotouč se pak jeví jako namodralý nebo nazelenalý. Podobný úkaz může být pozorován i u měs. světla (modrý nebo zelený měsíc). Tento jev se vyskytuje zcela ojediněle.

angl. blue or green sun; slov. modré alebo zelené slnko; rus. голубое или зеленое солнце; 1993-a1

slunce nepravé (vedlejší) — zvláštní jasné skvrny na parhelickém kruhu, který patří k halovým jevům. Jde o  souborné označení pro parhelia neboli paslunce, paranthelia neboli boční slunce a antihelium neboli protislunce. Viz též měsíc nepravý.

angl. mock sun; slov. nepravé slnko; rus. ложное солнце; 1993-a1

slunce pyramidální — deformace tvaru slunečního disku do podoby víceúhelníku při jeho poloze těsně u obzoru. Vyčnívá-li pak nad obzor pouze část slunečního disku, může její tvar připomínat stupňovitou pyramidu. Jev se vyskytuje zejména v zimě při nízkých ranních přízemních teplotách vzduchu. Souvisí pak se složitou strukturou vert. průběhu hustoty vzduchu v blízkosti zemského povrchu. Jev má svůj odraz v lidové mluvě jako „zubaté zimní sluníčko“.

angl. pyramidal sun; 1993-a1

slunce spodníhalový jev tvořený v  ovzduší odrazem slunečních paprsků na ledových krystalcích ledových oblaků. Jeví se jako zářivě bílá skvrna kolmo pod světelným zdrojem, tj. na vertikále pod Sluncem, a podobá se odrazu Slunce na klidné vodní hladině. Jev lze pozorovat pouze při pohledu shora, tedy z letadla nebo z vyvýšeného stanoviště v terénu, např. na horských stanicích. Je jedním z fotometeorů.

angl. undersun; slov. spodné slnko; rus. нижнее солнце; 1993-a1

slunce vedlejší, syn. slunce nepravé.

slov. vedľajšie slnko; 1993-a1

slunoměr, heliograf — přístroj zaznamenávající trvání slunečního svitu, tj. dobu, po kterou je intenzita přímého slunečního záření dopadající na plochu kolmou k paprskům větší, než 120 W.m–2. Nejrozšířenějším typem slunoměru byl v minulosti Campbellův-Stokesův slunoměr tvořený skleněnou koulí, v jejímž ohnisku je umístěn papírový registrační pásek dělený po hodinách a propalovaný slunečními paprsky. S postupnou automatizací meteorologických měření jsou stále častěji používané různé typy elektronických slunoměrů, které fungují většinou na principu stínění fotoelektrických diod nebo termoelektrických článků.

angl. sunshine recorder, heliograph; slov. slnkomer; rus. гелиограф; 1993-a3

služba Armády ČR hydrometeorologická — vyhodnocování vlivu počasí na činnost nejrůznějších vojenských systémů, ale i na charakter, stav a vývoj ostatních složek prostředí je úkolem vojenských (hydro)meteorologických služeb, které tak představují nedílnou součást složek bojového zabezpečení vojsk. Hlavní úkol Hydrometeorologické služby AČR na území ČR nebo v rámci zahraničních operací NATO/EU představuje poskytování leteckých meteorologických služeb v podmínkách vojenského letectví podle požadavků a pravidel ICAO, při současném uplatňování dílčích rezortních nebo aliančních (NATO) odchylek a dále provádění hydrometeorologického zabezpečení činností nejrůznějších systémů rezortu obrany. Hydrometeorologická služby AČR je tvořena řídicími a provozními součástmi, které jsou začleněny v rámci příslušných organizačních složek rezortu obrany. Řídicí složkou je Oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie Ministerstva obrany, které zabezpečuje výkon státní správy v oblasti vojenské hydrometeorologie. Provozní složky jsou tvořeny hydrometeorologickými složkami Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu, leteckými meteorologickými služebnami leteckých základen Vzdušných sil AČR a dále meteorologickými družstvy dělostřelectva a chemického vojska Pozemních sil AČR. V rámci rezortu obrany rovněž působí další dvě nezávislé organizační složky vojenské hydrometeorologie. Úkoly v oblasti vzdělávání personálu plní Katedra vojenské geografie a meteorologie Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Ověřování odborné způsobilosti personálu a kvality poskytovaných služeb provádí Inspektor leteckých meteorologických služeb Odboru vojenského letectví Ministerstva obrany. Viz též zabezpečení Armády ČR hydrometeorologické.

angl. Military Hydrometeorological Service of the Czech Republic ; slov. hydrometeorologická služba Armády ČR; 2014

služba meteorologická — 1. poskytování zpravidla účelově zaměřených meteorologických informací různým organizacím i jednotlivcům k tomu kompetentními institucemi. Jedná se např. o met. zabezpečení silniční, železniční, lodní a letecké dopravy, zemědělství, energetiky, vojenství, výstražnou službu před nebezpečnými meteorologickými jevy atd.; 2. instituce, která zajišťuje met. službu ve významu 1., získává, zpracovává, rozšiřuje a archivuje met. data a informace. V ČR těmito institucemi jsou Český hydrometeorologický ústav a Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) Armády České republiky. Viz též meteorologie v ČR, předpis L 3 – Meteorologie.

angl. meteorological service; slov. meteorologická služba; rus. метеорологическая служба; 1993-a2

služba meteorologická letecká — instituce pověřená meteorologickým úřadem poskytovat všechny nezbytné informace pro civilní letectví. Funkci meteorologické letecké služby plní v ČR Český hydrometeorologický ústav. Viz též meteorologie letecká, zabezpečení letectva meteorologické.

angl. aeronautical meteorological service; aviation meteorological service; slov. letecká meteorologická služba; rus. авиационная метеорологическая служба; 1993-a3

služba povětrnostní — věcně nepřesný název pro instituci poskytující operativní meteorologické informace, např. údaje o současném stavu počasí nebo jeho předpovědi pro různé účely. Pod pojem povětrnostní služba bývala někdy zahrnována synoptická službaletecká meteorologická služba.

angl. weather service; slov. poveternostná služba; rus. метеорологическое обслуживание; 1993-a1

služba synoptická — dříve používaný název pro met. předpovědní instituci vydávající všeobecnéspeciální předpovědi počasí a pracující především synop. metodou.

slov. synoptická služba; 1993-a1

služba počasí světová, viz Světová služba počasí.

angl. World Weather Watch; slov. Svetová služba počasia; rus. Всемирная Служба Погоды - ВСП; 1993-a1

služebna meteorologická letištní — místo, kde se poskytují met. služby pro zabezpečení potřeb letového provozu na letišti. Plní všechny, nebo některé z těchto funkcí nezbytných k uspokojení potřeb letového provozu na letišti: a) přípravu a obstarávání předpovědí a dalších příslušných informací pro dané lety; míra odpovědnosti za přípravu předpovědí záleží na místní dostupnosti a využití materiálů pro traťové a letištní předpovědi získané z jiných služeben; b) přípravu a obstarávání předpovědí místních meteorologických podmínek; c) nepřetržité sledování meteorologických podmínek nad letišti, pro která připravuje předpovědi; d) poskytování briefingu, konzultací a letové meteorologické dokumentace členům letových posádek a jinému personálu letového provozu; e) dodávání dalších meteorologických informací leteckým uživatelům; f) vystavování dostupných meteorologických informací; g) výměnu meteorologických informací s jinými meteorologickými služebnami; h) dodávání přijatých informací týkajících se přederupční vulkanické aktivity, vulkanické erupce, nebo oblaku tvořeného vulkanickým popelem přidruženým stanovištím letových provozních služeb, letecké informační službě a meteorologické výstražné službě, podle dohody mezi meteorologickým úřadem a příslušným úřadem ATS.

angl. meteorological office; slov. letecká meteorologická služobňa; rus. авиаметеорологическая станция; авиаметеорологический центр; 1993-b3

služebna meteorologická předpovědní (MFO) — pracoviště let. met. služby, které zabezpečuje činnost letectva v určené letecké informační oblasti (FIR). V ČR plní uvedené úkoly pro FIR Praha meteorologická služebna na letišti Václava Havla Praha, organizačně začleněná do odboru letecké meteorologie ČHMÚ.

angl. meteorological forecast office; slov. predpovedná meteorologická služobňa; rus. бюро погоды; 1993-a3

slyšitelnost anomální — viz šíření zvuku v atmosféře.

angl. anomalous audibility; slov. anomálna počuteľnosť; 2014

směr větru — směr, odkud vane vítr, v met. praxi směr opačný ke směru horiz. složky vektoru větru. Na met. stanicích se určuje jako průměrný směr větru za posledních 10 minut před termínem pozorování; nastane-li během tohoto intervalu náhlá změna směru větru, směr větru se určuje jako průměrný směr větru za zkrácené období od této změny do termínu pozorování. Při bezvětří se směr větru uvádí jako 0 stupňů. Směr větru se může také udávat pomocí angl. zkratek. Např. vých. vítr je vyjádřen ve stupních 90 (E), již. vítr 180 (S), záp. vítr 270 (W) a sev. vítr 360 (N). Směr větru měřený na stanicích do 1° od Severního pólu nebo do 1° od Jižního pólu se udává takovým způsobem, že azimutální kruh je nastaven tak, aby se jeho nula shodovala s nultým poledníkem, tj. směr větru 360° je rovnoběžný s nultým poledníkem. Viz též vítr proměnlivý, růžice větrná.

angl. wind direction; slov. smer vetra; rus. направление ветра; 1993-a3

směr větru převládající, viz vítr převládající.

angl. prevailing wind direction; slov. prevládajúci smer vetra; rus. преобладающее направление ветра; 1993-a1

směrovka větrná — přístroj k měření směru větru. Má otočnou část, která se účinkem větru nastavuje po směru proudnic. Její poloha se určuje buď vizuálně podle pevné větrné růžice, jak tomu bylo u dříve používaných větrných korouhví, nebo při dálkovém přenosu polohového úhlu se odčítá na indikační, popř. registrační části přístroje. Většinou je otočná kolem svislé osy a měří tedy horiz. složku směru větru. Speciálně zkonstruované tzv. dvojsměrovky neboli dvoukomponentní větrné směrovky mohou měřit i vert. složku směru větru, dnes se však k tomu účelu používají spíše třírozměrné ultrasonické anemometry. Měřicí vlastnosti směrovky jsou závislé zejména na rotačním momentu a tvarování její otočné části. Např. lehké směrovky s rozbíhavými plochami ocasní části jsou citlivé na krátkodobé změny směru větru zejména při nízkých rychlostech větru, zatímco hmotné směrovky s ocasní částí kapkovitého tvaru udávají částečně shlazené hodnoty směru větru.

angl. wind vane; slov. veterná smerovka; rus. флюгарка; 1993-a3

směrovka větrná dvoukomponentní — citlivá směrovka určená k současnému zjišťování hodnot horiz. i vert. složky směru větru. V současné době se už prakticky nepoužívá. Viz též směrovka větrná.

angl. bidirectional wind vane; bivane; slov. dvojzložková veterná smerovka; rus. бифлюгер; двухкомпонентная флюгарка; 1993-a3

smog — původně směs kouřemlhy (z angl. smoke – kouř, fog – mlha). Nyní označení pro různé druhy silného znečištění ovzduší nad rozsáhlejším územím, hlavně nad velkoměsty. Různé druhy smogu jsou tvořeny složitým komplexem látek, z nichž některé se v ovzduší účastní chem. reakcí, takže složení smogu není konstantní. Hlavními typy smogu jsou londýnský a losangeleský. První je směs mlhy a kouře z  černého uhlí, s vysokým obsahem SO2, který dodává smogu redukční charakter. Smog losangeleský (fotochemický) naproti tomu neobsahuje mlhu a  v podstatě ani uhelný kouř. Je tvořen především ozonem a peroxidy organických sloučenin, které vznikají teprve v atmosféře v důsledku fotochemických reakcí mezi oxidy dusíku a těkavými organickými látkami, obsaženými např. v parách benzínu nebo ve zplodinách nedokonalého spalování. Fotochemické reakce jsou podmíněny slunečním zářením. Smog tohoto typu má oxidační schopnosti.

angl. smog; slov. smog; rus. смог; 1993-a3

smog fotochemický — směs vysoce reaktivních látek oxidačního charakteru vznikajících fotochemickými reakcemi (tedy pod vlivem slunečního záření) z prekurzorů oxidů dusíku (NOx) a těkavých organických látek (VOC). Kromě NOx a VOC obsahuje aldehydy, peroxyacetylnitrát, radikály, aerosol. Indikátorem fotochemického smogu je přízemní ozon. Poprvé byl popsán v kalifornském Los Angeles v 50. letech 20. století v souvislosti se silným znečištěním z automobilové dopravy. Vzniká za teplého, slunečného počasí, má významné negativní dopady na zdraví i vegetaci a ekosystémy. Bývá označován také jako smog letní, smog oxidační a smog Los Angeleského typu, popř. smog losangeleský.

slov. fotochemický smog; 2014

smršť — hovorové označení pro prudké a krátkodobé zesílení větru provázené ničivými účinky. Někdy se nesprávně zaměňuje za trombu.

slov. smršť; rus. смерч; 1993-a1

smršť vodní — hovorové označení pro trombu, popř. tornádo, vyskytující se nad vodní hladinou a dotýkající se jí. Může se vyskytnout nejen pod spodní základnou oblačnosti Cb, ale i pod Cu con.

angl. water spout; slov. vodná smršť; rus. водяной смерч; 2014

sněhoměr — přístroj na měření vodní hodnoty sněhové pokrývkyvýšky celkové sněhové pokrývky. Používají se tyto základní metody měření:
1. Vodní hodnota sněhové pokrývky:
a) Vzorek sněhu se váží – používá se tzv. sněhoměr váhový, což je základní přístroj používaný v ČR na profesionálních stanicích, popř. na vybraných klimatologických stanicích, nebo polštář sněhový.
b) Odebraný vzorek se nechá roztát a změří se stejně jako kapalné srážky. V ČR se běžně používala nádoba srážkoměru a k ní příslušná skleněná odměrka.
2. Výška celkové sněhové pokrývky:
a) Používá se sněhoměrná tyč nebo lať.
b) Měření automatickými sněhoměry, v nichž se využívá odrazu nebo útlumu vyslaného paprsku (ultrasonická čidla, radioaktivní sněhoměry (gama zářiče), laserové senzory).

angl. snow gauge; snow sampler; snow tube; slov. snehomer; rus. снегомер; снегоотборник; 1993-b3

sněžení — srážka složená z ledových krystalků nebo sněhových vloček. Intenzita sněžení se hodnotí podle dohlednosti, popř. podle přírůstku výšky sněhové pokrývky před termínem pozorování nebo na základě radiolokačních měření. Rozlišujeme slabé, mírné silné a velmi silné sněžení v termínu pozorování a dále sněžení občasné a trvalé. Na území ČR se už od nadm. výšek kolem 1 300 m může vyskytnout sněžení v každém měsíci roku. Viz též den se sněžením, vločky sněhové, hranice sněžení.

angl. snowfall; slov. sneženie; rus. снегопад; 1993-a2

sněžení průmyslové — vypadávání přirozeného sněhu při výskytu specifických meteorologických podmínek a s příspěvkem emisí tepla, vlhkosti a kondenzačních jader z průmyslových zdrojů.
Základní podmínkou pro průmyslové sněžení je výskyt zimní nízké vrstevnaté oblačnosti druhu stratus popř. mlhy v nočních hodinách. Vrstva stratu s nízkou základnou (0 až 150 m) musí být dostatečné vertikálně mohutná (minimum 200 m) a je zpravidla ohraničena výraznou inverzí suchého vzduchu. Nad vrstvou St musí být jasná obloha nezakrytá vyšší oblačností, což podporuje radiační ochlazování horní hranice St s charakteristickou hodnotou –0.05 °C/h. Vývoj následného konvektivního promíchávání s níže ležícími teplejšími oblačnými vrstvami podporuje mrznutí přechlazených kapek a vznik ledových krystalů v oblaku. Vznikají podmínky na hranici vzniku srážkových částic v oblaku, z něhož za přirozených podmínek srážky dosahující zemský povrch nevypadávají. Průmyslové emise tvoří dodatečný zdroj tepla a vlhkosti, který může posílit srážkový proces a vyvolat lokální vypadávání sněhu. Sněžení je pak unášeno od zdroje emisí ve směru proudění nad oblačností.
Průmyslové sněžení nejčastěji nastává v hodinách před východem slunce a pokud se vrstva stratu nerozpadá, může nastat i několik hodin po východu slunce. Výška sněhu je obvykle malá, 1-2 mm. Ve švýcarské studii tohoto jevu byly však zaznamenány lokální extrémy výšky sněhu na vozovce až 15 cm, které bylo nutno mechanicky odstraňovat. Jde o řídký jev, kdy např. analýza výskytu průmyslového sněžení během čtyř zimních sezón ve dvou švýcarských lokalitách ukázala hodnotu 4,5 dní jako průměrný roční výskyt.

angl. industrial snowfall; industrial snow; 2017

sníh — jeden z hydrometeorů pevného skupenství vypadávající z oblaků a skládající se z ledových krystalků, z nichž je většina obvykle hvězdicovitě rozvětvena. Vypadává-li při teplotách vzduchu vyšších než 0 °C, mívá charakter mokrého sněhu nebo deště se sněhem. Sníh po dopadu na zem s teplotou pod 0 °C vytváří sněhovou pokrývku. Vypadávání sněhu se označuje též termínem sněžení. Viz též tvar ledových krystalků, akumulace sněhu, čára sněžná, chionosféra, bouře sněhová, sníh zvířený.

angl. snow; slov. sneh; rus. снег; 1993-a3

sníh barevný — sníh zabarvený, zpravidla žlutě nebo červeně, organickými, popř. prachovými částicemi nebo drobnými živými organismy. Např. žlutý sníh bývá na území ČR způsoben přítomností pylových zrn jehličnatých stromů na jaře, oranžový až červený sníh saharským prachem. Viz též déšť krvavý, déšť žlutý.

angl. color snow; slov. farebný sneh; rus. окрашенный снегопад; 1993-a1

sníh červený, viz sníh barevný.

angl. red snow; slov. červený sneh; rus. красный снег; 1993-a1

sníh lepkavý — intenzivní srážka sněhu tvořená vlhkými vločkami velkých rozměrů, vypadávající při teplotách blízkých 0°C a usazující se na předmětech na zemi, a zejména na větvích stromů, drátech apod. Vytváří silnou vrstvu, která svou tíhou může způsobit škody. Proto je lepkavý sníh řazen mezi námrazky.

angl. wet snow; slov. lepkavý sneh; rus. липкий снег; мокрый снег; 1993-a3

sníh nízko zvířenýzvířený sníh, jehož částice jsou větrem zdviženy jen do malé výšky a unášeny při zemi, takže výrazně nesnižují vodorovnou dohlednost ve výšce očí pozorovatele (1,8 m).

angl. drifting snow; slov. nízko zvírený sneh; rus. поземок; 1993-a3

sníh nový — vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek (sníh, kroupy, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť) mezi příslušnými termíny pozorování. Viz též výška nového sněhu, měření sněhové pokrývky.

angl. new snow; fresh snow; slov. nový sneh; rus. новый снег; свежевыпавший снег; 1993-a3

sníh starý — 1. celková sněhová pokrývka, která ležela na met. stanici v době předchozího termínu pozorování sněhové pokrývky; 2. obecnější název pro sníh z hlediska jeho kvality. Metamorfózou se krystaly pův. kyprého, prachového sněhu mohou měnit v ledová zrna a sníh postupně přechází ve firn. Zpravidla platí, že čím je sníh starší, tím má větší hustotu; na konci zimy v ulehlém sněhu může hustota přesáhnout 300 kg.m–3, zatímco čerstvě napadlý sníh mívá hustotu 60 až 100 kg.m–3.

angl. total snow cover; slov. starý sneh; rus. низовая метель; 1993-a3

sníh vysoko zvířenýzvířený sníh, jehož částice jsou zdviženy do značné výšky nad zemí a unášeny větrem, takže vodorovná dohlednost ve výšce očí pozorovatele je zpravidla velmi malá a může být snížená ještě ve výšce 1 km nad zemí.

angl. blowing snow; slov. vysoko zvírený sneh; rus. снeжная низовая метель; 1993-a3

sníh zvířenýhydrometeor, který se vyskytuje při sněhové pokrývce a vysoké rychlosti větru, jenž sněhové částice unáší. Může nastávat při sněžení nebo nezávisle na něm. Zvířený sníh způsobuje změny v rozložení sněhové pokrývky a vznik sněhových akumulací. Podle výšky zdvihu rozlišujeme sníh nízko zvířenýsníh vysoko zvířený. Viz též vánice sněhová, prach nebo písek zvířený.

angl. drifting or blowing snow; slov. zvírený sneh; rus. поземок или снежная низовая метель; 1993-a3

sníh žlutý, viz sníh barevný.

angl. yellow snow; slov. žltý sneh; rus. желтый снег; 1993-a1

snímek družicový — soubor digitálních dat naměřený radiometrem meteorologické družice, zpravidla nasnímaný současně ve více spektrálních kanálech, resp. jejich zobrazení formou zpracovaného digitálního snímku. Periodicita družicových snímků je závislá především na konkrétním typu družice, resp. přístroje – u  geostacionárních družic je dána technickými parametry radiometru družice, přičemž se pohybuje od desítek sekund do desítek minut, u polárních družic závisí na periodicitě přeletů dané družice nad konkrétní oblastí a šířce pásu snímaného území (periodicita se pohybuje od cca 12 hodin do několika dní). Rozlišení, tzn. rozlišovací schopnost, závisí především na konstrukci radiometru družice a výšce její oběžné dráhy. Pro meteorologické využití je vysoce žádoucí, aby snímek byl k dispozici v co nejkratší době od svého pořízení (nasnímání).

angl. satellite picture; slov. družicová snímka; rus. снимок со спутника; спутниковый снимок; 1993-a3

snížení horizontu, syn. snížení obzoru, viz zvýšení obzoru.

slov. zníženie horizontu; 1993-a1

snížení obzoru (horizontu), viz zvýšení obzoru.

angl. dip of horizon; sinking of horizon; slov. zníženie obzoru; rus. депрессия горизонта; понижение горизонта; 1993-a1

sodar, lokátor akustický — zařízení využívající rozptyl akust. vln vyvolaných turbulencí na nehomogenitách akust. indexu lomu v atmosféře. Vysílá intenzivní impulsy v oboru slyšitelných frekvencí a rozptýlený signál je přijímán citlivým směrovaným mikrofonem nebo soustavou mikrofonů. Z doby, průběhu a charakteru odezvy lze určit polohu a rozsah sledované cílové oblasti a usuzovat na charakter jevů, s nimiž je turbulence spojena (např. inverze teploty nebo vlhkosti vzduchu, střih větru apod.). Rozlišují se nejčastěji sodary monostatické (vysílač impulsů a přijímací mikrofony jsou na témže místě) a bistatické, kde je vysílač a přijímač oddělen. Starší provedení sodarů používala třísměrovou anténní soustavu uspořádanou tak, že jedna parabolická anténa byla vert. a dvě další směřovaly obvykle pravoúhle k sobě a šikmo vzhůru. Současné systémy mají anténní systém tvořen polem reproduktorů, k nimž je vysílaný impulz přiváděn s fázovým posuvem. To umožňuje vytvářet směrované svazky v různých rovinách a pod různými vertikálními úhly. Sodar využívá Dopplerova efektu pro vyhodnocení radiálních, vert. a horiz. složek proudění. Provoz sodaru je řízen počítačem, který zajišťuje optimální generování vysílaných svazků, prvotní zpracování přijatého signálu, výpočet složek proudění a odvozených statistických charakteristik. Označení sodar je akronym úplného angl. názvu sonic detection and ranging. Viz též sondáž ovzduší akustická, šíření zvuku v atmosféře, radiolokátor meteorologický dopplerovský.

angl. acdar; sodar; slov. sodar; rus. акдар; содар; 1993-a3

solaire [solér] — regionální název vých., popř. jv. větru, odvozený od směru východu Slunce. Používá se ve střední a již. Francii. Viz též solano.

angl. solaire; slov. solaire; 1993-a1

solano — regionální název jv., popř. vých. větru, vanoucího na jv. pobřeží Španělska v létě. Obvykle se jedná o „prodloužení“ scirocca, takže solano může být jak horký a vlhký, tak suchý a prašný vítr. Viz též solaire.

angl. solano; slov. solano; 1993-a1

solarigraf — někdy používané nevhodné označení pro pyranograf.

angl. solarigraph; pyranograph; slov. solarigraf; rus. соляриграф; 1993-a1

solarigram — někdy používané nevhodné označení pro pyranogram.

angl. solarigram; pyranogram; slov. solarigram; rus. соляриграмма; 1993-a1

solarimetr — někdy používané nevhodné označení pro pyranometr.

angl. solarimeter; pyranometer; slov. solarimeter; rus. соляриметр; 1993-a3

solenoidy izobaricko-izosterickétermodynamické solenoidy v atmosféře vznikající při protínání izobarickýchizosterických ploch.

angl. isobaric-isosteric solenoids; isobaric-isosteric tubes; slov. izobaricko-izosterické solenoidy; rus. изобаро-изостерические соленоиды; 1993-a2

solenoidy izobaricko-izotermickétermodynamické solenoidy v atmosféře vznikající při protínání izobarickýchizotermických ploch.

angl. isobaric-isotherm solenoids; slov. izobaricko-izotermické solenoidy; 2014

solenoidy izotermicko-izosterickétermodynamické solenoidy v atmosféře, vznikající při protínání izotermickýchizosterických ploch.

angl. isotherm-isostericic solenoids; slov. izotermicko-izentropické solenoidy; rus. изотермо-изэнтропические соленоиды; 1993-a2

solenoidy termodynamické — fiktivní čtyřhranné trubice v atmosféře, které vznikají při protínání ploch konstantních hodnot termodyn. stavových veličin. Se základními termodyn. veličinami v atmosféře, tj. s tlakem vzduchu, teplotou vzduchuhustotou vzduchu (měrným objemem vzduchu) pak souvisejí solenoidy izobaricko-izosterické, solenoidy izobaricko-izotermickésolenoidy izotermicko-izosterické. Při konstrukci termodynamických solenoidů lze však využít i plochy konstantních hodnot dalších (odvozených) termodyn. veličin, např. plochy izentropické. Termodynamické solenoidy souvisejí s atmosférickými cirkulacemi různých měřítek a mohou existovat pouze v baroklinní atmosféře. V barotropní atmosféře je jejich počet nulový, neboť plochy konstantních hodnot tlaku, teploty a hustoty vzduchu jsou vzájemně rovnoběžné. Viz též termodynamika atmosféry.

angl. thermodynamic solenoids; slov. termodynamické solenoidy; rus. термодинамические соленоиды; 1993-a2

sonda — v meteorologii často používaný zkrácený název pro radiosondu. Viz též sondáž ovzduší.

angl. radiosonde; slov. sonda; rus. зонд; 1993-a1

sonda klesavá, syn. radiosonda klesavá.

angl. dropsonde; slov. klesavá sonda; 1993-a1

sonda ozonová — elektrochemický analyzátor obsahu ozonu v nasávaném vzorku vzduchu, spojený převodníkem s radiosondou. Ozonová sonda se používá k balonovým měřením vert. rozložení koncentrace ozonu v zemské atmosféře do výšek cca 30 km. V ČR se používají ozonové sondy typu ECC (Electro Chemical Cell) založené na principu chem. reakce ozonu s vodním roztokem jodidu draselného. Elektrochemický proces (elektrolýza), který při reakci vzniká, vytváří el. proud úměrný koncentraci jódu, a tím i ozonu ve vrstvě, kterou ozonová sonda prolétává. Na základě informací z ozonové sondy, které jsou vysílačem radiosondy předávány na radiosondážní stanici, se konstruují vertikální profily koncentrace ozonu. Viz též ozon v atmosféře Země, sondáž ovzduší ozonometrická.

angl. ozonesonde; ozonometric sonde; slov. ozónová sonda; rus. озонный зонд; озонозонд; 1993-a3

sonda pro měření radioaktivity — speciální sonda pro měření vertikálních profilů beta a gama záření pomocí Geiger-Müllerových trubic propojených převodníkem s radiosondou. Viz též měření radioaktivity atmosféry, profil beta a gama záření vertikální.

angl. radiosonde for radioactivity measurement; slov. sonda na meranie rádioaktivity; 2014

sonda radiolokační — zařízení používané k měření výškového větru, jehož poloha je zjišťována radiolokační metodou, tj. měřením azimutu, polohového úhlu a šikmé dálky. Při pasivní radiolokaci je tímto zařízením koutový odražeč, při aktivní radiolokaci např. radiosonda. Viz též měření větru radiotechnickými prostředky.

angl. radar sonde; slov. rádiolokačná sonda; rus. радарный зонд; радиолокационный зонд; 1993-a1

sonda raketová — soubor přístrojů nebo radiosonda vynášená do stratosféry, mezosféryionosféry meteorologickou raketou. Je určena zpravidla pro komplexní radiosondáž vysoké atmosféry spojenou se speciálními měřeními geofyz. prvků. Vyžaduje spolupráci specializovaného pozemního přijímacího a vyhodnocovacího zařízení. Viz též sondáž raketová.

angl. rocket sonde; slov. raketová sonda; rus. ракетный зонд; 1993-a1

sonda transoceánská, transosonda — radiosonda sloužící k horizontální sondáži ovzduší nad rozsáhlými oblastmi zemského povrchu, hlavně nad oceány. Měří tlak, teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru. Speciální transosondy měří navíc i koncentraci ozonubilanci záření. Podle účelu se transoceánské sondy dělí na sondy nesené otevřeným balonem a na sondy nesené uzavřeným balonem. Prvé se používají nejčastěji pro lety v hladinách od 300 do 200 hPa. Doba jejich letu zpravidla nepřesahuje 15 dní. Transoceánské sondy s uzavřeným balonem pracují až stovky dní, během nichž vykonají někdy i několik desítek obletů Země. Používají se hlavně při zkoumání všeobecné cirkulace atmosféry. Letové hladiny těchto sond se pohybují od 700 do 10 hPa a vzdálenost mezi sondami v horiz. směru bývá kolem 1 000 km. Informace z transoceánské sondy se přijímají pozemními stanicemi do vzdálenosti 8 000 km od sondy. Pro přenos signálů se v současné době používají družice. Viz též sondáž ovzduší horizontální.

angl. transosonde; slov. transoceánska sonda; rus. трансозонд; трансокеанский зонд; 1993-a3

sonda upoutaná — přístroj zavěšený pod upoutaným balonem, měřící jeden nebo několik met. prvků, např. vítr, tlak, vlhkost a teplotu vzduchu. Změřené údaje jsou přijímány pozemním přijímacím a vyhodnocovacím zařízením. Slouží k měření v přízemní a mezní vrstvě atmosféry, zejména v souvislosti se zjišťováním podmínek pro šíření příměsí v atmosféře. Viz též sondáž ovzduší upoutanou sondou.

angl. wire sonde; slov. pripútaná sonda; rus. привязной зонд; 1993-a3

sondáž atmosféry družicová — metoda snímání atmosféry multispektrálními (hyperspektrálními) družicovými radiometry, jejímž cílem je stanovení vertikálních profilů atmosféry – teploty, tlaku, koncentrací některých plynných složek atmosféry (např. vodní páry, ozonu, oxidu uhličitého), směru a rychlosti proudění, aj. Výstupy jsou využívány jako jeden ze vstupních zdrojů dat pro numerické modelování atmosféry, pro operativní monitorování instability atmosféry (v rámci nowcastingu), aj.

angl. satellite sounding; slov. družicová sondáž atmosféry; rus. зондирование с помощью спутника; 2014

sondáž draková — speciálně upravený meteorologický drak byl jedním z prvních prostředků využívaných při výzkumu volné atmosféry. První měření teploty vzduchu pomocí draků uskutečnil v r. 1748 A. Wilson. Později zdokonalené konstrukce draků umožnily vynášet speciálně upravené meteorografy do výšky 4 až 6 km. Koncem 19. století byla v Evropě zorganizovaná síť stanic, v níž se pravidelně prováděla sondáž atmosféry pomocí draků. Největších úspěchů v  této sondáži dosáhla stanice Lindenberg v Německu, kde byla dosažena i  rekordní výška drakového výstupu 9 740 m. Předností drakové sondáže oproti jiným tehdy používaným metodám výzkumu volné atmosféry bylo, že současně s  měřením teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu umožňovala i měření rychlosti větru a že údaje byly po skončení měření okamžitě k dispozici.

angl. kite sounding; slov. draková sondáž; rus. змейковое зондирование; 1993-a2

sondáž ovzduší — získávání met. údajů v  atmosféře pomocí met. přístrojů nesených balonem, letadlem, drakem, raketou apod. Tyto údaje byly v dřívější době registrovány meteorografy, dnes jsou většinou bezprostředně po získání telemetricky přenášeny na zem. Podle druhu dopravního prostředku rozeznáváme zejména radiosondáž, sondáž drakovou, letadlovou, raketovou atd., podle druhu měřených charakteristik komplexní meteorologickou radiosondáž, sondáž aktinometrickou, ozonometrickou apod., podle směru pohybu přístroje vert. a horiz. sondáž. Jiným způsobem sondáže je dálková detekce meteorologických jevů pomocí met. družic a radiolokátorů nebo pomocí signálů vysílaných ze zemského povrchu. Viz též měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře, sondáž ovzduší družicová, sondáž ovzduší akustická, wind profiler.

angl. sounding of atmosphere; slov. sondáž ovzdušia; rus. зондирование атмосферы; 1993-a3

sondáž ovzduší akustická — sondáž ovzduší využívající ke zjišťování nehomogenit v polích met. prvků rozptylu akustického vlnění vysílaného ze zemského povrchu. Část energie, která se vrátí k přijímači, je využita k získání informace o existenci nehomogenity a vzdálenosti místa s touto nehomogenitou od vysílače. Akustická sondáž ovzduší umožňuje např. sledovat teplotní inverze při turbulentním proudění vzduchu. Prostředkem používaným k akustické sondáži ovzduší je sodar. Viz též radiolokátor meteorologický impulsní, radiolokátor meteorologický dopplerovský.

angl. acoustic sounding; slov. akustická sondáž ovzdušia; rus. акустическое зондирование атмосферы; 1993-a3

sondáž ovzduší horizontální — měření parametrů atmosféry pomocí transoceánských sond. Horizontální sondáže ovzduší se využívají zejména k výzkumu planetární cirkulace a v minulosti např. přispěly k rozšíření znalostí o tryskovém proudění.

angl. horizontal sounding; slov. horizontálna sondáž ovzdušia; rus. горизонтальное зондирование; 1993-a3

sondáž ovzduší letadlová — sondáž ovzduší prováděná pomocí zařízení nesených letadlem. Tímto způsobem se obvykle měří teplota a vlhkost vzduchu, provádí se pozorování oblačnosti, turbulence, námrazy, popř. dalších met. prvků a jevů. Stoupá-li letadlo v prostoru letiště, třeba i s  krátkými úseky vodorovného letu, jedná se o vertikální letadlovou sondáž ovzduší. Je-li prováděno měření a pozorování při letu po trati, označuje se letadlová sondáž ovzduší jako horizontální. Viz též průzkum počasí letadlový, „zálet“ počasí.

angl. aircraft sounding; slov. lietadlová sondáž ovzdušia; rus. самолетное зондирование; 1993-a3

sondáž ovzduší ozonometrická — sondáž ovzduší, při níž se zjišťuje koncentrace ozonu. Provádí se většinou pomocí elektrochemických ozonových sond, které umožňují zjistit vert. rozložení koncentrace ozonu v atmosféře a jeho integrovanou hodnotu nad místem měření. Viz též profil koncentrace ozonu vertikální, ozon v atmosféře.

angl. ozonometric sounding; slov. ozónometrická sondáž ovzdušia; rus. озонометрическое зондирование; 1993-a3

sondáž ovzduší raketová — sondáž především vysokých vrstev ovzduší prováděná pomocí přístrojů vynášených raketou. Měří se např. teplota, vlhkost, směr a rychlost výškového větru, tlak a hustota vzduchu, koncentrace ozonu, popř. další met. prvky, a to buď při letu rakety vzhůru, nebo na sestupné části letu, kdy je pád rakety nebo kontejneru s  měřicím systémem brzděn padáčkem. Mohou být také zaznamenány i údaje o poloze měřicích přístrojů (nadm. výška, zeměp. šířka a zeměp. délka). Viz též raketa meteorologická.

angl. rocket sounding; slov. raketová sondáž ovzdušia; rus. ракетное зондирование; 1993-a3

sondáž ovzduší raketo-balonová — raketová sondáž ovzduší, při níž raketa startuje z velkého balonu v blízkosti nejvyššího bodu jeho výstupu. Tento způsob se v minulosti používal ke zvětšení výšky dostupu rakety.

angl. rockoon sounding; slov. raketo-balónová sondáž ovzdušia; rus. ракетно-баллонное зондирование; 1993-b2

sondáž ovzduší upoutanou sondou — sondáž ovzduší prováděná radiosondou nebo jiným měřicím přístrojem neseným upoutaným balonem. Používá se speciálně pro měření v přízemnímezní vrstvě atmosféry. Viz též sonda upoutaná.

angl. wire sonde sounding; slov. sondáž ovzdušia pripútanou sondou; rus. зондирование с помощью привязного зонда; 1993-a1

sondáž radioaktivity ovzduší — jeden ze způsobů měření radioaktivity atmosféry. K sondáži radioaktivity ovzduší se zpravidla využívá sond pro měření radioaktivity. Viz též profil beta a gama záření vertikální.

angl. radioactivity sounding; slov. sondáž rádioaktivity ovzdušia; 2014

součinitel, syn. koeficient.

slov. súčiniteľ; 1993-a3

soumrak — přechodná doba mezi dnem a nocí nebo mezi nocí a dnem, kdy je Slunce za geometrickým obzorem. Zemský povrch je za soumraku osvětlován pouze slunečním světlem rozptýleným ve vyšších vrstvách zemské atmosféry, a to ještě po západu Slunce, tedy za večerního soumraku nebo již před východem Slunce, tj. za ranního soumraku neboli za svítání. Čím je Slunce níže pod obzorem a osvětluje menší část zemské atmosféry, tím je osvětlení zem. povrchu slabší. Při polohách Slunce pod 18° pod horizontem soumrak zaniká, rozptýlené sluneční světlo již není na obloze patrné a jedná se pak o astronomickou noc. Délka soumraku závisí na úhlu, který svírá zdánlivá sluneční dráha s obzorem, a proto se zvětšuje se zeměp. šířkou. Intenzita světla se při soumraku nemění jen s polohou Slunce pod horizontem, ale závisí i na výskytu oblačnosti, srážek, na vlhkosti vzduchu apod. Z praktických důvodů se rozlišuje soumrak astronomický, námořní (nautický) a občanský. Viz též barvy soumrakové, oblouk soumrakový, oblouk protisoumrakový, spektrum soumrakové.

angl. twilight; slov. súmrak; rus. сумерки; 1993-a3

soumrak astronomický — doba následující (večer) nebo předcházející (ráno) námořní soumrak. Střed slunečního disku je mezi 12° a 18° pod obzorem. V této době je obloha zčásti osvětlována rozptýleným slunečním světlem, čímž jsou rušena astronomická pozorování. Ve starší literatuře se lze někdy setkat s dnes již anachronickým pojímáním soumraku astronomického v synonymickém smyslu k soumraku jako takovému.

angl. astronomical twilight; slov. astronomický súmrak; rus. астрономические сумерки; 1993-a3

soumrak námořní (nautický) — doba následující (večer) nebo předcházející (ráno) občanský soumrak. Při námořním soumraku je střed slunečního disku pod geometrickým obzorem mezi 6° a 12°. V této době lze zpravidla rozeznávat obrysy předmětů a na obloze možno pozorovat jasná souhvězdí sloužící k orientaci. Bývá ještě viditelný mořský obzor, který se dříve používal k navigaci.

angl. nautical twilight; slov. námorný súmrak; rus. морские сумерки; 1993-a3

soumrak nautický, syn. soumrak námořní.

angl. nautical twilight; slov. nautický súmrak; 1993-a1

soumrak občanský — doba po západu nebo před východem Slunce, kdy střed slunečního disku není více než 6° pod geometrickým obzorem. V této době je obvykle možno venku za jasného počasí konat běžné práce, resp. číst běžný tisk bez umělého osvětlení. V ČR občanský soumrak trvá v době rovnodennosti asi 30 min a v době slunovratů asi 50 min.

angl. civil twilight; slov. občiansky súmrak; rus. гражданские сумерки; 1993-a3

souřadnice meteorologické stanice — zeměp. šířka, zeměp. délka, nadm. výška (ELEV) stanice a nadm. výška tlakoměru, v případě leteckých meteorologických stanic také nadm. výška letiště. Zeměp. šířka, zeměp. délka a nadm. výška stanice se vztahují k bodu pozemku stanice, kde je umístěn srážkoměr; nemá-li stanice srážkoměr, k bodu pozemku stanice, kde je umístěn staniční teploměr. Souřadnice met. stanic jsou uvedeny v publikaci Světové meteorologické organizace WMO No. 9 – Volume A – Observing stations. Viz též metadata meteorologické stanice, indikativ stanice, poloha meteorologické stanice.

angl. coordinates of meteorological station; slov. súradnice meteorologickej stanice; rus. координаты метеорологической станции; 1993-a3

soustava SI — mezinárodně dohodnutá soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Některé ze sedmi základních jednotek (metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol) se v meteorologii běžně používají. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. S vlastním názvem se v meteorologii používá odvozená jednotka pro tlak vzduchu (pascal) a teplotu (stupeň Celsia), bez vlastního názvu např. m.s–1 pro rychlost, kg.m–3 pro hustotu apod. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. Stále se používají tzv. vedlejší jednotky, které byly dříve pro svou všeobecnou rozšířenost a užitečnost řazeny do soustavy SI, přestože nebyly odvozeny ze základních jednotek. Soustava SI akceptuje používat souběžně s jednotkami SI tyto vedlejší jednotky: minuta, hodina, den, úhlový stupeň, úhlová minuta, (úhlová) vteřina, hektar, litr a tuna.

angl. System International; international system of units; slov. sústava SI; rus. международные единицы измерения СИ; 2014

soustava souřadnicová absolutní — v meteorologii souřadnicová soustava buď pevná vzhledem ke světovému prostoru, nebo pohybující se vůči němu rovnoměrným přímočarým pohybem. Met. měření se obvykle vztahují k určitému místu, které rotuje vůči světovému prostoru spolu ze Zemí, a proto absolutní souřadnicová soustava není pro met. účely příliš vhodná. Viz též soustava souřadnicová relativní.

angl. absolute system of coordinates; slov. absolútna súradnicová sústava; rus. абсолютная система координат; 1993-a2

soustava souřadnicová hybridní — souřadnicová soustava, jejíž vert. souřadnice přechází v závislosti na výšce z jednoho systému do jiného. Kombinují se tím výhody, které má jeden systém ve spodních vrstvách a druhý systém naopak ve vysokých vrstvách atmosféry. Hybridní souřadnicové soustavy se používají v numerické předpovědi počasí. Příkladem je hybridní σ–p systém, v němž plochy konstantní vert. souřadnice v blízkosti zemského povrchu kopírují terén, ale v horních vrstvách atmosféry se ztotožňují s izobarickými plochami. Viz též p-systém, sigma-systém, theta-systém, z-systém.

angl. hybrid system of coordinates; slov. hybridná súradnicová sústava; 2014

soustava souřadnicová p, viz p-systém.

angl. p coordinate system; slov. súradnicová sústava p; rus. барическая система координат; 1993-a1

soustava souřadnicová přirozená, soustava souřadnicová místní (lokální) — pravoúhlá rel. soustava souřadnic, v níž kladný směr osy x ztotožňujeme se směrem horiz. proudění, osa y směřuje od směru proudění vlevo a osa z vzhůru. Místo označení souřadnicových os x, y, z se v tomto případě někdy používají symboly s, n, k. Tato soustava se podobně jako standardní souřadnicová soustava používá v dynamické meteorologii, ve fyzice mezní vrstvy atmosféry atd.

angl. natural coordinate system (local coordinate system); slov. prirodzená súradnicová sústava; rus. натуральная система координат; 1993-a1

soustava souřadnicová relativní — v meteorologii soustava souřadnic pevně spojená s rotující Zemí. V meteorologii se nejčastěji používá rel. souřadnicová soustava standardnípřirozená. Viz též soustava souřadnicová absolutní.

angl. relative coordinate system; slov. relatívna súradnicová sústava; rus. относительная система координат; 1993-a2

soustava souřadnicová standardní — pravoúhlá rel. soustava souřadnic, v níž osa x směřuje na východ, osa y na sever a osa z vzhůru. Osy xy přitom leží v rovině tečné k ideálnímu zemskému povrchu. Viz též soustava souřadnicová přirozená.

angl. standard coordinate system; slov. štandardná súradnicová sústava; 1993-a2

soustava souřadnicová Θ, syn. theta-systém.

angl. Θ coordinate system; slov. súradnicová sústava ?; rus. система кoординат тета (Ѳ) ; 1993-a1

soustava souřadnicová σ, syn. sigma-systém.

angl. σ coordinate system; slov. súradnicová sústava ?; 1993-a1

spad prachu, spad prašný — hmotnost prachu, který se usadí na jednotku plochy za jednotku času. Nejčastěji se udává v t.km–2.rok–1. Velikost spadu prachu je v rozhodující míře určena velkými částicemi s velkými pádovými rychlostmi, tedy s krátkou dobou výskytu v ovzduší. Spad prachu má proto význam spíše jako ukazatel komfortu než jako kritérium znečištění ovzduší pro účely zdravotnictví a hygieny ovzduší.

angl. dust fall; slov. spád prachu; rus. выпадение пыли; 1993-a2

spad prašný, syn. spad prachu.

slov. prašný spad; 1993-a1

spad radioaktivní — radioaktivita pevných částic usazených na jednotce vodorovné plochy za jednotku času. Viz též radioaktivita ovzduší, měření radioaktivity atmosféry, oblak radioaktivní.

angl. radioactive fallout; slov. rádioaktívny spad; rus. радиоактивное выпадение; 1993-a3

SPECI — viz zpráva letecká meteorologická zvláštní (SPECI).

angl. SPECI; slov. SPECI; 2014

spektrofotometr Brewerův — přístroj, který slouží k měření celkového množství ozonu, oxidu siřičitého a  NOx v atmosféře v Dobsonových jednotkách DU a k měření spektrální intenzity toku ultrafialového slunečního záření ve W.m–2.nm–1. Spektrofotometr Brewerův technologicky navazuje na spektrofotometr Dobsonův. K rozkladu spektra je ale použita mřížka a intenzita toku ultrafialového záření v oblasti 290–325 nm je proměřována s krokem vlnové délky 0,5 nm. Integrací těchto hodnot je možno určit i celkovou energii UV–B záření přenášenou ve zvoleném vlnovém pásmu, nebo na vybraných absorpčních čarách. Přístroj je plně automatický, přizpůsobený pro trvalý venkovní provoz i v extrémních povětrnostních podmínkách. Režim jeho činnosti je řízen počítačem, který rovněž zaznamenává, vyhodnocuje a telekomunikačně přenáší naměřená data. Brewerův spektrofotometr postupně nahrazuje v celosvětové síti spektrofotometr Dobsonův. Přístroj vyvinula kanadská firma SCI–TEC a v současnosti je vyráběn v několika verzích holandskou firmou Kipp-Zonen.

angl. Brewer spectrophotometer; slov. Brewerov spektrofotometer; 2014

spektrofotometr Dobsonův — přístroj, který slouží k určení celkového množství ozonu ve vert. sloupci atmosféry se spodní základnou na zemském povrchu a s horní základnou na vnější hranici atmosféry. Dobsonův spektrofotometr umožňuje měřit absorpci slunečního záření v oblasti absorpčních čar O3 v ultrafialové části slunečního spektra. Z těchto měření se pak vypočítává celkový obsah ozonu v atmosféře. Tyto údaje slouží současně jako referenční data pro kontrolu správnosti výsledků ozonometrické sondáže, prováděné pomocí ozonových sond. Světová síť pro měření celkového ozonu pomocí Dobsonova spektrofotometru vznikla z iniciativy Světové meteorologické organizace, která ji metodicky řídí. Viz též sonda ozonová, sondáž ozonometrická.

angl. Dobson spectrophotometer; slov. Dobsonov spektrofotometer; rus. спектрофотометр Добсона; 1993-a3

spektroradiometr — přístroj k měření spektrální intenzity toku dopadajícího záření v různých vlnových oblastech elmag. záření. Spektroradiometry se používají většinou při pozemních i družicových měřeních obsahu a rozložení jednotlivých složek a parametrů zemské atmosféry.

angl. Spectrometer; slov. spektrorádiometer; rus. спектрометр; 2014

spektrum Brockenské, viz glórie.

angl. Brocken spectrum; slov. Brockenské spektrum; rus. Брокенская радуга; 1993-a3

spektrum částic atmosférického aerosolu — vyjádření závislosti počtu aerosolových částic určité velikosti obsažených v jednotce objemu na jejich poloměru r (popř. průměru). Popisuje se funkcí f(r), pro niž platí, že výraz f(r) dr je roven počtu částic v jednotce objemu, jejichž poloměr leží v intervalu hodnot <r, r + dr), nebo funkcí F(r) = f(r) / N, kde N značí počet všech částic v jednotce objemu. Výraz F(r) dr se rovná poměru počtu částic o poloměru z intervalu <r,r + dr) k počtu všech částic v objemové jednotce. Jako konkrétní příklady zmíněných funkcí lze uvést tzv. Jungeho rozdělení vhodné pro většinu aerosolů kontinentálního původu v oboru částic větších než 10–7 m:
f(r)=C r(β+1),
kde C je vhodně zvolená konstanta a hodnota β se většinou volí blízká třem, popř. logaritmicko-normální rozdělení nebo funkci:
f(r)=a rαexp(brβ ),
pro niž a, α, b, ß* jsou konstanty charakterizující daný typ atmosférického aerosolu.
Pro naposled uvedenou funkci používají někteří autoři název zobecněná gama-funkce a tato funkce spolu s logaritmicko-normálním rozdělením představuje příklady asymetrického jednomodálního rozdělení. Reálné spektrum velikostí částic atmosférického aerosolu obvykle představuje superpozici tří takovýchto rozdělení, v níž se pak přirozeně uplatňují tři módy, tzv. nukleační mód, akumulační módhrubý mód. Obalová křivka právě zmíněného celkového třímodálního rozdělení často dobře odpovídá zde již rovněž zmíněnému Jungeho rozdělení v oblasti jeho platnosti.
Analogicky k právě uvedenému lze vytvářet spektra ve vztahu k úhrnným objemům nebo hmotnostem aerosolových částic, obsažených v jednotce objemu, v závislosti na jejich poloměru. Mluvíme pak o objemových nebo hmotnostních (hmotových) spektrech. Podoba těchto spekter odpovídá skutečnosti, že s rostoucí velikostí aerosolových částic sice klesají jejich počty, ale výrazně roste jim odpovídající úhrnný objem nebo hmotnost. Viz též nukleace.

angl. spectrum of atmospheric aerosol particles; slov. spektrum častíc atmosférického aerosólu; rus. спектр частиц атмосферного аэрозоля; 1993-a3

spektrum Marshallovo a Palmerovo, viz rozdělení Marshallovo a Palmerovo.

slov. Marshall-Palmerovo spektrum; 2014

spektrum soumrakové — spektrum světla oblohy v době soumraku.

angl. twilight spectrum; slov. súmrakové spektrum; rus. спектр сумерек; 1993-a1

spektrum turbulentních vírů (vírové) — rozdělení velikostí turbulentních vírů vytvářejících se v proudící tekutině, z met. hlediska především ve vzduchu, jestliže Reynoldsovo číslo dosáhne jisté kritické hodnoty. Spektrum turbulentních vírů je určováno transformací kinetické energie základního uspořádaného proudění v kinetickou energii neuspořádaných vířivých turbulentních pohybů. Kinetická energie základního proudění se přímo transformuje v kinetickou energii největších turbulentních vírů, ta se dále transformuje v  kinetickou energii stále jemnějších vířivých pohybů, až nakonec nejmenší turbulentní víry zanikají působením molekulární vazkosti a jim příslušející kinetická energie se přeměňuje na teplo. Viz též turbulence.

angl. eddy spectrum; spectrum of turbulent eddies; turbulent spectrum; turbulence spectrum; slov. spektrum turbulentných vírov; rus. спектр турбулентных вихрей; 1993-a1

spektrum velikostí dešťových kapek — vyjádření závislosti objemové koncentrace dešťových kapek na jejich ekvivalentním průměru D (popř. ekvivalentním poloměru). Popisuje se funkcí f(D), pro niž platí, že výraz f(D) dD udává počet kapek v jednotce objemu vzduchu, jejichž ekvivalentní průměr leží v intervalu hodnot < D, D + dD ). Příkladem je Marshallovo a Palmerovo rozdělení velikosti dešťových kapek, které využívá záporné exponenciální rozdělení o dvou parametrech N0λ. Někdy se toto záporné exponenciální rozdělení velikosti kapek užívá i s jinými hodnotami parametrů N0λ např. v závislosti na typu dešťové srážky. Za přesnější odhad se považuje vyjádření spektra dešťových kapek pomocí obecnějšího tvaru gama rozdělení f(D)=N0Dβexp(λD),
kde parametry N0, λβ nabývají různých hodnot za různých podmínek a mohou být odhadnuty např. na základě měření polarizačními radary. Viz též videodistrometr.

angl. rain drop size spectrum; slov. spektrum veľkosti dažďových kvapiek; rus. спектр размера капель; 2014

spektrum velikostí oblačných kapiček — vyjádření závislosti objemové koncentrace oblačných kapiček na jejich velikosti. Měření v oblacích a v mlhách ukazují, že koncentrace oblačných kapek zpravidla prudce roste k maximální hodnotě a pozvolna klesá směrem k větším velikostem kapek. Byla však zjištěna i spektra bimodální. Typický tvar spektra oblačných kapek lze vystihnout pomocí logaritmicko-normálního rozdělení nebo rozdělení gama ve tvaru:
f(r)=Arα exp(-Brβ),
kde r je poloměr kapky a f(r)dr udává objemovou koncentraci kapek o poloměru v intervalu <r, r + dr). Parametry A, B, α, β můžeme vyjádřit pomocí momentů funkce f(r) a bimodální tvar spektra lze vystihnout superpozicí dvou monomodálních rozdělení. Nejznámějším příkladem analytického vyjádření spektra velikosti oblačných kapek je tzv. Chrgianovo-Mazinovo rozdělení, které užívá gama rozdělení s hodnotami parametrů α = 2 a β = 1. Hodnoty parametrů A a B je možné stanovit např. pomocí celkové koncentrace kapek N a středního poloměru kapek rstř:
N=2A/B3 ,rstř=3/B,
které známe z měření. Analytické vyjádření spektra velikosti oblačných kapek reprezentuje střední spektrum kapek a jednotlivá spektra měřená v oblacích a mlhách se mohou vzájemně i od analytického vyjádření značně lišit. Viz též pádová rychlost kapek, spektrum velikosti dešťových kapek, oblačná voda.

angl. spectrum of cloud droplets; slov. spektrum veľkosti oblačných kvapôčok; rus. спектр облачных капель; 1993-a3

spektrum vírové, syn. spektrum turbulentních vírů.

slov. vírové spektrum; 1993-a1

spirála Ekmanova, viz spirála Taylorova.

angl. Ekman spiral; slov. Ekmanova špirála; rus. спираль Экмана; 1993-a1

spirála Taylorova — geometrické vyjádření změn vektoru větru s výškou v mezní vrstvě atmosféry teor. vypočtené za zjednodušujícího předpokladu, že se koeficient turbulentní difuzehustota vzduchu s výškou nemění, proudění vzduchu je horiz. a nezrychlované, geostrofický vítr nezávisí na výšce a rychlost proudění v mezní vrstvě se s výškou asymptoticky blíží rychlosti geostrofického větru. Obalovou křivku koncových bodů vektorů znázorňujících vítr v různých hladinách mezní vrstvy a vynesených z  jednoho zvoleného bodu pak nazýváme Taylorovou spirálou. Zvláštní případ Taylorovy spirály, kdy úhel sevřený směry přízemního a geostrofického větru se rovná 45°, se obvykle nazývá spirálou Ekmanovou. Někteří autoři však používají pojmy spirála Taylorova a spirála Ekmanova jako syn.
Teorii této spirály vypracoval V. W. Ekman (1902) pro pohyb vody ve svrchních vrstvách oceánu vyvolaný účinkem větru. Na poměry v atmosféře ji aplikoval F. Äkerblom (1908) na základě měření větru na Eiffelově věži v Paříži. Zobecněný výklad na podkladě teorie atmosférické turbulence podal G. I. Taylor (1915). Viz též vítr přízemní, stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry.

angl. Taylor spiral; slov. Taylorova špirála; rus. спираль Тейлора; 1993-a1

spissatus (spi) — jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje závojovitý oblak, který je opt. tak hustý, že se proti Slunci zdá šedavý. Označení spi se používá u druhu cirrus.

angl. spissatus; slov. spissatus; rus. плотные облака; 1993-a2

spouštěč modrý, viz úkazy přechodné světelné.

angl. blue starter; 2016

sprška — 1. lid. označení pro dešťovou přeháňku. Viz též přeprška.
2. ve smyslu spršky sekundárního kosmického záření viz záření kosmické.

angl. showers of (secondary) cosmic radiation (2.); slov. spŕška; 1993-a3

squall line — silná forma čáry instability s výskytem více či méně lineárně uspořádaných silnějších konv. bouří. Jednotlivé bouře mohou být zcela oddělené bezoblačným prostorem, nebo jsou naopak propojeny, vzájemně interagují, a vytvářejí tak organizovaný mezoměřítkový konv. systém. Squall line se často vyskytuje před studenou frontou, výjimečně za ní, bývá za ni rovněž považována konvekce tzv. dry line, vyskytující se na severoamerických Velkých pláních. Pokud se squall line vyskytuje před studenou frontou, mohou být doprovodné projevy počasí daleko výraznější než na samotné frontě. Do češtiny se někdy nepřesně překládá jako obecnější pojem čára instability nebo nevhodně jako čára húlav.

angl. squall line; slov. squall line; rus. линия шквалов; 2014

srážka ideální — prům. množství srážek připadající na jeden den kalendářního měsíce. Je klimatologickou charakteristikou, která vylučuje vliv nestejné délky jednotlivých měsíců při studiu roč. chodu srážek. Pomocí ideální srážky lze např. zjistit, zda roč. minimum srážek připadající na únor souvisí s poměry klimatickými, nebo zda je důsledkem menšího počtu dní v tomto měsíci. Termín navrhl B. Hrudička.

slov. ideálne zrážky; 1993-a1

srážka pravděpodobná maximální (PMP, z angl. Probable Maximum Precipitation) — podle Světové meteorologické organizace (WMO) je pravděpodobná maximální srážka definována jako maximální fyzikálně možný srážkový úhrn pro oblast dané velikosti a dané geografické polohy, pro danou dobu během roku a pro dané trvání srážkové události. Odhad PMP nebere v úvahu možné klimatické změny. Z této definice vyplývá, že hodnota PMP je odhadem, který lze verifikovat jenom v negativním smyslu, tzn. že odhad PMP, který by byl při konkrétní srážce překonán, je nutné revidovat. Při posuzování vodních děl jsou v některých zemích využívány odhady tzv. pravděpodobné maximální povodně (PMF z angl. Probable Maximum Flood), které využívají odhad PMP pro dané trvání srážky a berou v úvahu kapacitní, stavební a odtokové vlastnosti daného vodního díla. Hodnota PMP se může měnit i s velikostí a umístěním zájmového povodí, stejně jako s meteorologickými podmínkami, za nichž zde k extrémním srážkám dochází. Základní postupem při stanovení hodnoty PMP je tzv. metoda transpozice a maximalizace extrémních srážkových událostí do zájmového území, pokud to meteorologické podmínky v dané oblasti dovolují.

angl. probable maximum precipitation (PMP); slov. pravdepodobné maximálne zrážky; rus. вероятный максимум осадков; 2014

srážkoměr, hyetometr, zast. dešťoměr — přístroj pro měření úhrnu srážek, tj. výšky sloupce srážkové vody, který by se vytvořil na vodorovném nepropustném povrchu, pokud by nedocházelo k výparu a voda neodtékala. V ČHMÚ se užívají převážně srážkoměry se záchytnou plochou 500 cm2 instalované tak, aby byla výška záchytné plochy 1 m nad terénem, popř. nad sněhovou pokrývkou. Ve vyšších a horských polohách mohou být srážkoměry pro zimní období vybaveny výškově stavitelným stojanem, popřípadě trvale umístěny na přístrojové rampě. V horských oblastech může být srážkoměr vybaven Tretjakovovým ochranným límcem pro zajištění lepší činnosti srážkoměru (snížení rychlosti proudění v okolí záchytné plochy srážkoměru). Viz též měření atmosférických srážek, ochrana srážkoměru.

angl. rain gauge; precipitation gauge; slov. zrážkomer; rus. осадкомер; 1993-a3

srážkoměr automatický člunkový — měření je založeno na počtu impulzů vyvolaných překlápěním dvoudílného člunku dešťovou vodou. Po naplnění horní poloviny dvoudílného člunku se člunek překlopí, tím voda z nyní spodní poloviny člunku vyteče a pod zdroj vody se nastaví druhá, nyní horní polovina. Pro měření srážek v zimním období musí být srážkoměr vytápěn. Z počtu impulzů je možné určit celkové množství i okamžitou intenzitu srážek.

angl. tipping bucket gauge; slov. automatický člnkový zrážkomer; rus. плювиограф с опрокидывающимся сосудом; 2014

srážkoměr automatický váhový — základem měření je kontinuální vážení nádoby, která zachycuje padající srážky, tenzometrickou váhou připojenou na řídicí elektroniku. Odstraňuje nedostatky jednoduššího automatického člunkového srážkoměru, protože zachytí a ihned vyhodnotí i tuhé srážky a jeho přesnost není závislá na intenzitě srážek. Pro zachycení tuhých srážek je ve vážené nádobě ekologická nemrznoucí kapalina. Samovolný výpar z hladiny vážené nádoby je potlačen použitím vrstvy silikonového oleje na povrchu vážené kapaliny.

angl. weighing gauge; slov. automatický váhový zrážkomer; 2014

srážkoměr manuální — je tvořen dvěma záchytnými nádobami, nálevkou se stejnou záchytnou plochou, konvicí a odměrkou. Při měření se vystavuje vždy jedna nádoba na podstavec tak, aby její záchytná plocha byla ve výšce 1 m nad terénem, popř. nad sněhovou pokrývkou. V letním období se na nádobu nasazuje nálevka omezující výpar zachycené srážkové vody. Kapalné srážky se měří po přelití ze záchytné nádoby do odměrky, která je rozdělená na dílky odpovídající milimetrům srážek. Tuhé srážky se před měřením objemu nechají roztát v mírně teplém prostředí. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z manuálních srážkoměrů používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření se srážkoměrem automatickým.

angl. manual precipitation gauge; slov. manuálny zrážkomer; 2014

srážky — částice vzniklé kondenzací nebo depozicí vodní páry v ovzduší, na jejichž růstu se mohou podílet i další procesy mikrofyziky oblaků a srážek. Vyskytují se v atmosféře, na povrchu země nebo předmětech v atmosféře v kapalné nebo pevné fázi. Rozeznáváme srážky: a) padající – déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, kroupy a ledové jehličky; b) usazené – rosa, jíní, námraza, ledovka a srážky z mlhy. Pokud srážky vypadávají z oblaků, avšak nedosahují povrchu země, označují se jako virga (srážkové pruhy). Popis srážek je uveden v Mezinárodním atlasu oblaků a v návodech pro pozorovatele met. stanic. Viz též hydrometeory, teorie vzniku srážek, intenzita srážek, inverze srážek, intercepce srážek, izohyeta, měření srážek, režim srážkový, stín srážkový, pole srážek, extrémy srážek.

angl. precipitation; slov. atmosférické zrážky; rus. атмосферные осадки; 1993-b3

srážky bouřkové — označení pro konv. srážky, které vypadávají z oblaků druhu cumulonimbus při bouřce. Typickými bouřkovými srážkami jsou intenzivní deště, někdy doprovázené krupkami nebo kroupami. Vyskytují se především v letním období a způsobují škody zejména v zemědělství. Viz též krupobití, intenzita srážek, přeháňky, déšť přívalový.

angl. thundery precipitation; slov. búrkové zrážky; rus. грозовые осадки; 1993-a2

srážky cyklonální — srážky vypadávající v oblasti cyklony. Jsou to jednak frontální srážky, a ze srážek nefrontálních především srážky vypadávající v teplém sektoru cyklon a v oblastech významného střihu větru s cyklonálním zakřivením izobar či izohyps. Cyklonální srážky mohou být jak trvalé, tak v podobě přeháněk.

angl. cyclonic precipitation; slov. cyklonálne zrážky; 1993-a2

srážky efektivní — 1. v zeměď. meteorologii část padajících srážek, která povrchově neodteče, vsakuje se do půdy a může být využita rostlinstvem; 2. v hydrologii srážky vytvářející přímý odtok.

angl. effective precipitation; slov. efektívne zrážky; 1993-a3

srážky frontální — srážky vypadávající v oblasti atmosférické fronty. Jejich intenzita závisí na vlhkosti vzduchu a na vert. pohybech vzduchu podél nebo v blízkosti frontální plochy. Na teplé frontěstudené frontě prvního druhu, především v chladném pololetí, mají zpravidla trvalý charakter. Na studené frontě druhého druhu, především v teplém pololetí, se vyskytují frontální srážky v podobě konv. přeháněklijáků.

angl. frontal precipitation; slov. frontálne zrážky; rus. фронтальные осадки; 1993-a3

srážky hnané větrem — část padajících srážek, která má vlivem větru horiz. složku pohybu. Pro jejich měření by bylo nutné použít speciální srážkoměry s vert. záchytnou plochou. Srážky hnané větrem se na stanicích v ČR neměří, jejich měření není požadováno doporučeními Světové meteorologické organizace.

slov. zrážky hnané vetrom; rus. косой дождь; 1993-a3

srážky horizontální — nevhodný název pro srážky usazené, viz srážky.

angl. precipitation deposit; slov. horizontálne zrážky; rus. горизонтальные осадки; 1993-a2

srážky kapalnéhydrometeor tvořený vodními kapkami dopadajícími z oblaků na zemský povrch nebo usazenými na předmětech na zemském povrchu, popř. v atmosféře, např. na plochách letadla, na povrchu balonu apod. Mezi padající kapalné srážky patří déšťmrholení, mrznoucí déšťmrznoucí mrholení, k usazeným kapalným srážkám počítáme rosu. Viz též srážky tuhé, srážky smíšené.

angl. liquid precipitation; slov. kvapalné zrážky; rus. жидкие осадки; 1993-a3

srážky konvekční (konvektivní) — srážky vypadávající ze srážkových kupovitých oblaků, zejména z oblaků druhu cumulonimbus. Mohou mít formu přeháněk s omezeným plošným rozsahem, krátkou dobou trvání a  rozdílnou intenzitou. Mohou však dosáhnout formy přívalového deště. Bývají doprovázeny bouřkou. Ve stř. zeměp. šířkách jsou v létě tvořeny deštěm, někdy s kroupami, v přechodných roč. dobách a v zimě zpravidla mokrým sněhem nebo sněhovými krupkami. V nízkých zeměp. šířkách, kde se mohou srážkové částice vyvinout i v teplých oblacích, vypadávají silné konv. srážky i z oblaků cumulus congestus. Viz též intenzita srážek, teorie vzniku srážek koalescencí.

angl. convective precipitation; slov. konvekčné zrážky; rus. конвективные осадки; 1993-a3

srážky místní — srážky vypadávající na poměrně malou plochu, zpravidla s velmi rozdílnou intenzitou i dobou trvání. Místní srážky vypadávají z izolovaných oblaků druhu cumulonimbusstratocumulus, zřídka i cumulus (zvláště v tropech), v zimním období i z oblaků druhu stratus. Může jít o srážky podmíněné orograficky, např. na pobřežích, návětrných svazích apod. Místní srážky mohou mít formu přeháněk, bouřkových srážek, krupobití, ale i pouze mrholení a v zimním období vypadávání sněhových krupek nebo sněhových zrn. Viz též srážky nefrontální.

angl. local precipitation; slov. miestne zrážky; rus. местные осадки; 1993-a2

srážky monzunové — srážky přinášené do oblastí s monzunovým klimatem převážně prostřednictvím letního monzunu, v případě např. ostrovních lokalit i zimním monzunem, který se nad mořem obohatil vodní párou. Bývají velmi vydatné, zvláště v případě orografického zesílení srážek. V zasažených oblastech představují hlavní období dešťů, přičemž směrem do nitra pevnin nastávají obecně později a jejich vydatnost klesá. Viz též pól dešťů, extrémy srážek.

angl. monsoon precipitation; slov. monzúnové zrážky; rus. муссонные осадки; 1993-a3

srážky nefrontální — srážky, které bezprostředně nesouvisí s vert. pohyby vzduchu na atmosférických frontách. Patří k nim zvláště srážky místní, srážky v instabilně zvrstveném studeném vzduchu mimo oblast fronty, srážky v teplém sektoru cyklon, srážky z nízké inverzní oblačnosti, srážky v oblastech s významným vert. střihem větru, někdy i srážky orografické. Viz též srážky frontální.

angl. non-frontal precipitation; slov. nefrontálne zrážky; rus. нефронтальные осадки; 1993-a2

srážky neměřitelné — srážky, při kterých je množství srážek za daný časový interval menší než 0,1 mm. Viz měření srážek.

angl. trace ; slov. nemerateľné zrážky; rus. неизмеримое количество осадков ; 1993-a3

srážky normální, viz normál klimatologický.

slov. normálne zrážky; 1993-a1

srážky občasné — padající srážky, které během poslední hodiny před termínem pozorování byly přerušovány, neměly však charakter přeháněk.

angl. intermittent precipitation; slov. občasné zrážky; rus. временами дождь; 1993-a3

srážky orografické — srážky vytvořené nebo zesílené v důsledku procesů orografického zesílení srážek. Orografické srážky mají často charakter trvalých srážek, ovlivněných výstupnými pohyby vzduchu při přetékání horské překážky a případně ještě zesílených nálevkovým efektem. Takové srážky se vyskytují nejen na horách, nýbrž i v jejich návětří. K orografickým srážkám dále řadíme konv. srážky podmíněné orografií, které mohou vznikat nebo se šířit i v závětří hor. Prostorové rozdělení orografických srážek tak podmiňuje klimatické poměry hor i přilehlých oblastí. Viz též oblak orografický.

angl. orographic precipitation; slov. orografické zrážky; rus. орографические осадки; 1993-a3

srážky ovzdušné, syn. srážky.

angl. precipitation; slov. ovzdušné zrážky; 1993-a2

srážky padající, viz srážky.

angl. falling precipitation; slov. padajúce zrážky; rus. падающие осадки; 1993-a2

srážky předfrontální — srážky, které vypadávají v oblasti atmosférické fronty před frontální čarou. Předfrontální srážky mohou být jak trvalé, tak ve formě přeháněk. Jejich trvání na určitém místě závisí především na rychlosti postupu fronty, na její výraznosti, roč. a denní době. Nejdelší trvání obvykle mívají srážky před teplými frontami, někdy i více než 24 h, nejkratší před studenými frontami, někdy jen několik min. Viz též srážky frontální, srážky zafrontální.

angl. pre-frontal precipitation; slov. predfrontálne zrážky; rus. предфронтальные осадки; 1993-a2

srážky přeháňkové, viz přeháňka.

angl. showery precipitation; slov. prehánkové zrážky; rus. ливневые осадки; 1993-a1

srážky při bezoblačné obloze — drobná ledová zrnka, jehličky, krystalky nebo vodní kapičky padající při jasné obloze. Tento jev je pozorován zřídka.

angl. precipitation from a clear sky; slov. zrážky pri bezoblačnej oblohe; rus. осадки при безоблачном небе; 1993-a3

srážky relativní — charakteristika poměrného rozložení srážek během roku, popř. za kratší období. Zpravidla jde o prům. měs. úhrny srážek udané v % prům. roč. úhrnu srážek. V klimatologii se relativní srážky používají především k porovnání časového rozdělení srážek na stanicích s rozdílným roč. úhrnem srážek, přičemž mohou sloužit ke stanovení ombrické kontinentality klimatu, viz Markhamův index.

angl. relative precipitation; slov. relatívne zrážky; rus. относительное количество осадков; 1993-a3

srážky smíšenéhydrometeor tvořený současně kapalnými srážkamituhými srážkami. Smíšené srážky se vyskytují nejčastěji při přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C.

angl. mixed precipitation; slov. zmiešané zrážky; rus. осадки дождя со снегом; 1993-a1

srážky trvaléhydrometeor, který je tvořený vodními kapkami nebo ledovými částicemi padajícími po delší dobu s  více méně stálou intenzitou z vrstevnatých oblaků, zpravidla druhu nimbostratusaltostratus, obvykle ve tvaru deště, mrholení, sněhu, sněhových zrnzmrzlého deště nebo krupek. Trvalé srážky bývají často pozorovány nad většími územními celky. Jestliže na určitou dobu ustávají, nazývají se občasnými srážkami (např. občasný déšť), které se nesmí zaměňovat za přeháňky vypadávající z konv. oblaků. Viz též déšť krajinný.

angl. continuous precipitation; slov. trvalé zrážky; rus. обложные осадки; 1993-a1

srážky tuhé — ve smyslu české odborné meteorologické terminologie hydrometeor pevného skupenství, který je tvořený ledovými částicemi dopadajícími z oblaků na zemský povrch nebo usazenými na předmětech na zemském povrchu, popř. v atmosféře, např. na plochách letadla, na povrchu balonu apod. Mezi padající tuhé srážky patří sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť nebo krupky, kroupyledové jehličky. K usazeným tuhým srážkám řadíme zmrzlou rosu, jíní, námrazuledovku. Viz též srážky smíšené, srážky kapalné.

angl. solid precipitation; slov. tuhé zrážky; rus. твердые осадки; 1993-a3

srážky usazené, viz srážky.

angl. precipitation deposit; slov. usadené zrážky; rus. отложенные осадки; 1993-a1

srážky vertikální — poměrně zřídka se vyskytující označení pro srážky padající, viz srážky.

slov. vertikálne zrážky; 1993-a1

srážky zafrontální — srážky, které vypadávají v oblasti atmosférické fronty za frontální čarou. Mohou být jak trvalé, tak ve formě přeháněk. Jejich intenzita a trvání na určitém místě závisí na druhu fronty, na její výraznosti, rychlosti postupu a roč. i denní době. Nejdelší trvání a největší intenzitu mívají srážky za studenou frontou prvního druhu, významné mohou být i srážky za okluzní frontou charakteru studené fronty. Viz též srážky frontální, srážky předfrontální.

angl. post-frontal precipitation; slov. zafrontálne zrážky; rus. зафронтальные осадки; 1993-a2

stabilita atmosféry absolutnívertikální stabilita atmosféry pro suchý, nenasycenýnasycený vzduch, kdy vertikální teplotní gradient v určité vrstvě atmosféry je menší než nasyceně adiabatický teplotní gradient. Viz též instabilita atmosféry absolutní.

angl. absolute stability of atmosphere; slov. absolútna stabilita atmosféry; rus. абсолютная устойчивость атмосферы; 1993-a3

stabilita atmosféry statická, viz stabilita atmosféry vertikální.

angl. atmospheric static stability; slov. statická stabilita atmosféry; 2014

stabilita atmosféry vertikální — 1. stav atmosféry, při němž dochází k útlumu poruch spojených s vychýlením vzduchové částice ve vert. směru. Je charakterizována vertikálním teplotním gradientem menším, než je suchoadiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nenasyceného vodní párou a menším než nasyceně adiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nasyceného vodní párou. Ve druhém případě někdy mluvíme o absolutní stabilitě atmosféry.
2. souhrnná charakteristika teplotního zvrstvení atmosféry v porovnání s hodnotou adiabatického teplotního gradientu. Někdy používáme i označení statická stabilita atmosféry, neboť se zpravidla hodnotí v prostředí, které je v hydrostatické rovnováze. Stabilita atmosféry se v praxi nejčastěji určuje rozborem výsledků aerologických měření na termodynamickém diagramu. Viz též instabilita atmosféry vertikální, metoda částice, index stability, míra stability.

angl. vertical stability; slov. vertikálna stabilita atmosféry; rus. вертикальная устойчивость; 1993-b3

stabilizace anticyklony — méně často používané označení pro proces, během něhož postupující anticyklona, která obyčejně uzavírá sérii cyklon, ztrácí pohyb a mohutní. Izobary se přitom stávají stále symetričtějšími vůči jejímu středu a zvětšuje se její vert. rozsah. Viz též mohutnění anticyklony.

angl. stabilization of anticyclone; slov. stabilizácia anticyklóny; 1993-a3

stáčení větru — postupná prostorová změna směru větru ve vert. nebo horiz. směru (vertikální nebo horizontální střih větru). Analogicky se jako stáčení větru označují i postupné časové změny směru větru v daném místě. Viz též stočení větru.

angl. wind rotation; slov. stáčanie vetra; rus. вращение ветра; 1993-a2

stáčení větru anticyklonálnístáčení větru v horiz. rovině dané anticyklonálním zakřivením proudnic. Na sev. polokouli má směr shodný s otáčením hod. ručiček, tj. míří vpravo, postavíme-li se čelem po směru větru, zatímco na již. polokouli je tomu opačně. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps anticyklonální, anticyklona, stáčení větru cyklonální.

angl. anticyclonic rotation of wind; slov. anticyklonálne stáčanie vetra; rus. антициклоническое вращение ветра; 1993-a2

stáčení větru cyklonální — stáčení větru v horiz. rovině dané cyklonálním zakřivením proudnic. Na sev. polokouli má opačný směr než otáčení hod. ručiček, tj. míří vlevo, postavíme-li se po směru větru, zatímco na již. polokouli je tomu opačně. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps cyklonální, cyklona, stáčení větru anticyklonální.

angl. cyclonic rotation of wind; slov. cyklonálne stáčanie vetra; rus. циклоническое вращение; 1993-a2

stáčení větru studené — slang. označení pro stáčení větru s výškou působené studenou advekci. Jestliže se advekce teploty vyskytuje v určité vrstvě atmosféry, je vektor větru na horní hranici vrstvy dán vektorovým součtem vektoru větru na spodní hranici vrstvy a vektoru termálního větru. Při studené advekci se na sev. polokouli vítr stáčí s rostoucí výškou vlevo, na již. polokouli vpravo. Ke stáčení větru s výškou může docházet pouze v baroklinní atmosféře. Viz též stáčení větru teplé.

slov. studené stáčanie vetra; 1993-a3

stáčení větru teplé — slang. označení pro stáčení větru s výškou působené teplou advekci. Na sev. polokouli se v tomto případě vítr s rostoucí výškou stáčí vpravo, na již. polokouli vlevo. Viz též stáčení větru studené.

slov. teplé stáčanie vetra; 1993-a2

stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry — 1. vert. stáčení větru působené v  mezní vrstvě atmosféry poklesem velikosti síly tření s výškou. Při zemském povrchu se směr větru odklání od izobar do strany s nižším atm. tlakem o určitý úhel, jehož velikost se v našich podmínkách nejčastěji pohybuje kolem 30° a poněkud roste s drsností zemského povrchu, se zvětšující se stabilitou teplotního zvrstvení a s klesající zeměp. šířkou. S rostoucí výškou se pak vítr postupně stáčí přibližně do směru geostrofického větru, což lze za určitých zjednodušujících předpokladů modelově vyjádřit pomocí Taylorovy spirály; 2. horiz. stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry působené tím, že při růstu nebo poklesu drsnosti zemského povrchu ve směru proudění vzduchu se zvětšuje nebo zmenšuje odklon přízemního větru od směru izobar. Na sev. polokouli se proudění stáčí v případě rostoucí drsnosti vlevo, při jejím poklesu ve směru proudění vpravo. Na již. polokouli je tomu opačně.

angl. wind rotation in boundary layer of atmosphere; slov. stáčanie vetra v hraničnej vrstve atmosféry; rus. вращение ветра в пограничном слое атмосферы; 1993-a1

stadia vývoje anticyklony — obvykle se rozeznávají tato stadia: a) stadium vzniku – od prvních příznaků na přízemní povětrnostní mapě (růst tlaku vzduchu na přední i zadní straně hřebene vysokého tlaku) do objevení se první uzavřené izobary s hodnotou dělitelnou pěti (v některých povětrnostních službách dělitelnou čtyřmi);  b) stadium mohutnění (zesilování) anticyklony – období od vzniku anticyklony do doby dosažení nejvyššího tlaku vzduchu;  c) stadium slábnutí anticyklony charakterizované poklesem tlaku vzduchu ve středu anticyklony;  d) stadium rozpadu – období celkového poklesu tlaku vzduchu v oblasti anticyklony až do jejího vymizení jako samostatného tlakového útvaru. Někteří autoři zahrnují stadium rozpadu pod stadium slábnutí anticyklony. Viz též stadia vývoje cyklony, regenerace anticyklony, stabilizace anticyklony.

angl. stages of anticyclone development; slov. štádiá vývoja anticyklóny; 1993-a3

stadia vývoje cyklony — 1. u frontálních cyklon obvykle rozeznáváme:  a) počáteční stadium (stadium vzniku), tj. období od prvních příznaků vývoje cyklony až po objevení se první uzavřené izobary s hodnotou dělitelnou pěti (v některých povětrnostních službách dělitelnou čtyřmi); b) stadium mladé cyklony, což je období od utvoření cyklony do začátku procesu okluze, popř. oddělení studené od teplé fronty v případě Shapiro-Keyserůva modelu cyklony; c) stadium největšího vývoje, které trvá od začátku okludování či oddělení front až po dosažení nejnižšího tlaku ve středu cyklony;  d) stadium vyplňování cyklony, od doby začátku vzestupu tlaku vzduchu až do úplného zániku cyklony jako samostatného tlakového útvaru na přízemní povětrnostní mapě. Stadia  b) a c) se často označují společným termínem stadium prohlubování cyklony.
2. Z hlediska frontální analýzy podle norské meteorologické školy rozlišujeme:  a) stadium frontální vlny;  b) stadium mladé cyklony; c) stadium okludované cyklony. Přechod z jednoho stadia do druhého je provázen změnou vert. stavby cyklony a změnou podmínek počasí v oblasti, kterou cyklona ovlivňuje. Viz též počasí cyklonální, regenerace cyklony, segmentace cyklony.

angl. stages of cyclone development; slov. štádiá vývoja cyklóny; 1993-a3

stadiál, viz cyklus klimatický kvartérní.

slov. stadiál; 2014

stanice aerologickámeteorologická stanice provádějící měření meteorologických prvků v mezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře. Někdy se mezi aerologické stanice zahrnují i stanice měřící pouze v mezní vrstvě atmosféry. Podle umístění je možno tyto stanice členit na pozemní, námořní a letadlové. Podle prostředků využívaných pro měření je možno aerologické stanice dále dělit na stanice radiosondážní, radiovětroměrné, pilotážní, pro raketovou sondáž ovzduší, letadlový průzkum počasí, transosondáž atmosféry, pro akustickou sondáž atmosféry nebo radiolokační meteorologická měření apod. Viz též aerologie, měření aerologické, sondáž ovzduší.

angl. aerological station; upper-air station; upper-air synoptic station; slov. aerologická stanica; rus. аэрологическая станция; 1993-a3

stanice agrometeorologická — met. stanice, která slouží potřebám zeměď. vědy a praxe. Dělí se na stanice základní, doplňkové, pomocné a speciální. Podle doporučení Světové meteorologické organizace tyto stanice: a) v oblasti met. veličin měří teplotu a vlhkost vzduchu v různých výškách až do 10 m v závislosti na výšce a charakteru porostu, půdní teploty v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm, popř. i v dalších pro speciální účely, půdní vlhkost, charakteristiky turbulence v porostech nebo v jejich blízkosti, hydrometeory, evapotranspiraci, sluneční svit a složky radiační bilance a provádí pozorování meteorologických jevů, které ohrožují rostliny; b) v oblasti biologických faktorů provádějí fenologická pozorování, kvalit. a kvantit. pozorování rostlin a zvířectva, poškození rostlin a zvířat přírodními jevy i antropogenní činností.

angl. agrometeorological station; slov. agrometeorologická stanica; rus. агрометеорологическая станция; 1993-a3

stanice dobrovolnická — někdy používané pracovní označení meteorologické stanice, jejímiž pozorovateli jsou zacvičení dobrovolní spolupracovníci met. institucí, tedy osoby, které nejsou stálými zaměstnanci těchto institucí a zpravidla nemají ani met. odb. vzdělání. Viz též stanice profesionální.

angl. voluntary observer station; slov. dobrovoľnícka stanica; 1993-a1

stanice fenologická — speciální stanice sledující data nástupu tzv. fenologických fází, což jsou přesně definovaná vývojová stádia nebo periodicky se opakující životní projevy rostlin či živočichů. Po přiřazení meteorologických dat z nejbližší meteorologické stanice slouží napozorované údaje ke zkoumání vztahu mezi počasím nebo klimatem a živými organizmy, využívají se i v zemědělské a lesnické praxi, ekologii a bioklimatologii. Fenologická stanice bývá často specializovaná, např. na polní plodiny, ovocné dřeviny nebo divoce rostoucí rostliny. V současnosti jsou v ČR provozována pouze fytofenologická pozorování.

angl. phenological station; slov. fenologická stanica; rus. фенологическая станция; 1993-a3

stanice klimatologickámeteorologická stanice, jejímž úkolem je provádět klimatologická pozorování a měření v pevně stanovených termínech, v ČR zpravidla v klimatologických termínech. Data jsou předávána do zpracovatelských center a slouží pro získávání režimových časových a prostorových met. a klimatologických informací. Klimatologické stanice se dělí podle rozsahu a zaměření činnosti na klimatologické stanice základní, doplňkovésrážkoměrné.

angl. climatological station; slov. klimatologická stanica; rus. климатологическая станция; 1993-a3

stanice klimatologická doplňkovámeteorologická stanice, na níž se provádí klimatologické pozorování v částečně omezeném rozsahu a nemusí být prováděno nepřetržitě. Rovněž tech. vybavení nemusí být kompletní, ale měření max. a min. teplot a množství srážek je povinné. Doplňkové klimatologické stanice slouží k doplnění sítě zákl. klimatologických stanic.

angl. ordinary climatological station; slov. doplnková klimatologická stanica; rus. дополнительная климатологическая станция; обычная климатологическая станция; 1993-a3

stanice klimatologická referenčníklimatologická stanice, která má homogenní řadu pozorování po dobu alespoň 30 let a pracuje za přesně stanovených podmínek. Údaje z těchto stanic jsou navzájem dobře srovnatelné a tvoří základ jak pro zpracování klimatografií, tak pro sledování klimatických změn. Referenční klimatologické stanice by měly být umístěny tak, aby vliv lidské činnosti na jejich měření byl minimální.

angl. reference climatological station; slov. referenčná klimatologická stanica; rus. опорная климатологическая станция; 1993-a3

stanice klimatologická základnímeteorologická stanice, na níž je prováděno klimatologické pozorování podle úplného programu a která má nepřetržitý provoz a úplné přístr. vybavení. Doporučený rozsah met. prvků měřených nebo pozorovaných na základní klimatologické stanici: stav a průběh počasí, množstvídruh oblačnosti, výška základny oblačnosti, směr a rychlost větru, teplota, vlhkost a tlak vzduchu, dohlednost, množství srážek, sněhová pokrývka, sluneční svit a teplota půdy v hloubkách 5, 10, 20, 50, 100, 150 a 300 cm. Základní klimatologické stanice v ČR neměří teplotu půdy v hloubkách 150 a 300 cm; dohlednost, druh oblačnosti a výška základny oblačnosti se pozorují jen na profesionálních stanicích.

angl. principal climatological station; slov. základná klimatologická stanica; rus. основная климатологическая станция; 1993-a3

stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry — met. stanice provádějící měření v mezní vrstvě atmosféry. Rozsah měření je dán technikou a zaměřením stanice, např. může být použito vysokého stožáru, met. balonu, upoutané sondy, nepřímých letounových měření apod. Většinou měření této stanice navazuje na měření synoptické stanice nebo stanice se speciálním zaměřením a bývá nejčastěji využíváno ve spojitosti s výzkumem šíření příměsí v ovzduší a provozem zdrojů těchto škodlivin. Viz též měření meteorologické stožárové, stanice meteorologická na letadlech, stanice aerologická.

angl. boundary layer station; slov. stanica merajúca v hraničnej vrstve atmosféry; 1993-a1

stanice meteorologická — místo, v němž se konají stanovená meteorologická pozorování podle dohodnutých mezinárodních nebo vnitrostátních postupů. Základním předpokladem je odpovídající tech., personální a komunikační vybavení. Meteorologické stanice je možné dělit podle různých hledisek: a) podle odb. zaměření se rozlišují synoptické, klimatologické, letecké meteorologické stanice, agrometeorologické stanicestanice speciální; b) podle charakteru získávaných dat se dělí na meteorologické stanice přízemní, stanice aerologické a na stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry; c) podle umístění se dělí na stanice pozemní, stanice mořskéstanice letounové. Jedna meteorologická stanice může plnit úkoly různého odborného zaměření a rozsahu.

angl. meteorological station; weather station; slov. meteorologická stanica; rus. метеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická automatická — met. stanice, která měří met. prvky bez přímé součinnosti s člověkem. Výsledky měření jsou vysílány automaticky do centra ve formě kódovaných zpráv nebo v datových souborech. V praxi je často užívaná anglická zkratka AWS. Viz též automatizace v meteorologii.

angl. automatic weather station; slov. automatická meteorologická stanica; rus. автоматическая метеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická automatizovaná — met. stanice vybavená automatickým měřicím systémem. Všechny profesionální stanice ČR jsou automatizovány.

angl. automated meteorological station; slov. automatizovaná meteorologická stanica; 2014

stanice meteorologická horská — met. stanice zařazená do kategorie přízemních stanic a umístěná v horském terénu. Kromě úkolů synop. nebo klimatol. stanice někdy plní i úkoly stanice speciální. Ve zprávách z horské met. stanice se místo tlaku vzduchu redukovaného na stř. hladinu moře uvádí geopotenciál nejbližší standardní tlakové hladiny (např. 850 nebo 700 hPa). Horské met. stanice pozorují také oblačnost se základnou pod úrovní stanice. Nejvýše položená synoptická stanice v Evropě je Jungfraujoch (3 576 m). V ČR je v činnosti např. Lysá hora (1 322 m).

angl. mountain station; slov. horská meteorologická stanica; rus. высокогорная метеорологическая станция; горная метеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická letecká — met. stanice umístěná na letišti, na které se provádí met. pozorování zaměřené pro potřebu letectva. Může zároveň poskytovat zákl. informace pro let, většinou s využitím podkladů získaných od let. met. služebny nebo od pracoviště met. výstražné služby. Poskytuje rovněž orgánům řízení letového provozu operativní met. údaje z vlastní zóny odpovědnosti, a to některé nepřetržitě, některé v určených termínech, na vyžádání nebo po překročení stanovených hodnot met. prvků. V ČR vykonává obvykle rovněž funkci zákl. synop. stanice. Viz též meteorologie letecká, zabezpečení letectva meteorologické, kódy letecké meteorologické.

angl. aeronautical meteorological station; slov. letecká meteorologická stanica; rus. авиаметеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická letištní — nevhodné označení pro leteckou meteorologickou stanici, která je umístěna přímo na letišti.

slov. letištná meteorologická stanica; 1993-a1

stanice meteorologická letounová — letoun, výjimečně kluzák nebo vrtulník upravený pro met. měření a umožňující pozorování met. prvků a jevů, popř. vybavený pro vypouštění klesavých radiosond nebo pro jiná speciální měření. Letounová met. stanice provádí vert. nebo horiz. sondáže ovzduší. Viz též sondáž ovzduší letadlová, průzkum letadlový.

angl. aircraft meteorological station; slov. lietadlová meteorologická stanica; rus. самолетная метеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická lodní doplňková — met. stanice na pohybující se lodi, která je vybavena jen nejnutnějšími spolehlivými met. přístroji a předává kódované zprávy o přízemních met. pozorováních.

angl. supplementary ship station; slov. lodná doplnková meteorologická stanica; rus. дополнительная судовая станция; 1993-a3

stanice meteorologická lodní pomocná — met. stanice na pohybující se lodi, která je vybavena jen základními met. přístroji, často bez certifikace, a předává na vyžádání z určité oblasti nebo za určitých povětrnostních podmínek kódované zprávy o met. pozorováních nebo informace v otevřené řeči.

angl. auxiliary ship station; slov. lodná pomocná meteorologická stanica; rus. вспомогательная судовая станция; 1993-a3

stanice meteorologická lodní základní — met. stanice na pohybující se lodi, která je vybavena spolehlivými met. přístroji a předává v plném rozsahu kódované zprávy o přízemních met. pozorováních.

angl. selected ship station; slov. lodná základná meteorologická stanica; rus. выборочная судовая станция; 1993-a3

stanice meteorologická manuální — meteorologická stanice, která není vybavená automatickým meteorologickým systémem.

slov. manuálna meteorologická stanica; 2014

stanice meteorologická mobilní — met. stanice instalovaná dočasně na místě, kde není stálá met. stanice nebo kde je třeba provádět specializovaná měření. Mobilní met. stanice může provádět přízemní i aerol. měření.

angl. mobile weather station; slov. mobilná meteorologická stanica; rus. подвижная метеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická mořská — met. stanice, která provádí měření a pozorování na prostředku plovoucím nebo zakotveném na moři, např. na lodi, bóji nebo těžní plošině. Mezi mořské met. stanice patří stanice meteorologické námořní, stanice meteorologické lodní a stanice na majákových lodích. Některé postupy při obsluze přístrojů, pozorování met. jevů a umísťování čidel na mořských met. stanicích jsou odlišné od postupů používaných na pozemních met. stanicích.

angl. sea station; slov. morská meteorologická stanica; rus. морская станция; 1993-a3

stanice meteorologická na „fixní“ lodi — námořní met. stanice na stacionární met. lodi nebo na majákové lodi.

angl. fixed ship station; slov. meteorologická stanica na „fixnej lodi; rus. постооянная судовая станция; 1993-a3

stanice meteorologická na letadlech — met. stanice, která provádí měření a pozorování během letu letadla. Měří teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, turbulenci a námrazu. Každé měření je doplněno údajem o čase, poloze a fázi letu. Výsledky měření jsou automaticky zpracovávány a v kódech AMDAR nebo BUFR předávány do příslušných met. center. Viz též měření meteorologické letadlové, sondáž ovzduší letadlová, pozorování meteorologické z letadel během letu.

angl. aircraft meteorological station; slov. meteorologická stanica na lietadlách; rus. самолетная метеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická na pohybující se lodi, stanice meteorologická lodní — met. stanice umístěná na lodi, na níž se měření a pozorování provádí během plavby.

angl. mobile ship station; slov. meteorologická stanica na pohybujúcej sa lodi; rus. подвижная судовая станция; 1993-b3

stanice meteorologická námořní — met. stanice na stacionární met. lodi, na majákové lodi nebo na těžní plošině, která provádí přízemní a aerol. měření, případně také oceánologická měření (vertikální profil teploty a slanosti mořské vody, znečištění moře apod.). Základním předpokladem je odpovídající tech., personální a komunikační vybavení a zachování stanovené polohy měření.

angl. ocean weather station; slov. námorná meteorologická stanica; rus. океаническая метеорологическая станция; 1993-b3

stanice meteorologická pozemní — met. stanice umístěná na pevnině, na pobřeží nebo na větších ostrovech. Mezi pozemní meteorologické stanice patří meteorologické stanice přízemní, stanice aerologické a stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry.

angl. land station; slov. pozemná meteorologická stanica; rus. континентальная станция; сухопутная станция; 1993-a3

stanice meteorologická pozemní pomocná — met. přízemní stanice na pevnině, která provádí met. měření a pozorování sloužící k doplnění údajů zákl. sítě met. stanic. Zprávy těchto stanic se operativně soustřeďují v národním met. centru, avšak pro mezinárodní výměnu se nepoužívají. Stanice nemusí mít nepřetržitý provoz.

angl. auxiliary land station; slov. pomocná pozemná meteorologická stanica; rus. вспомогательная сухопутная станция; 1993-a3

stanice meteorologická pozemní základní — met. stanice na pevnině, která provádí met. měření a pozorování v přízemní vrstvě atmosféry za použití odpovídajícího tech. vybavení a personálu. Její zprávy se zařazují do mezinárodní výměny met. informací.

angl. principal land station; slov. základná pozemná meteorologická stanica; rus. главная наземная станция; основная сухопутная станция; 1993-a3

stanice meteorologická přízemní — met. stanice provádějící měření v přízemní vrstvě atmosféry: teplota a vlhkost vzduchu se měří ve výšce 2 m nad zemí, srážky 1 až 2 m nad zemí, vítr 10 m nad zemí apod. Přízemní meteorologická stanice může být z hlediska umístění stanicí pozemní nebo stanicí mořskou.

angl. surface meteorological station; slov. prízemná meteorologická stanica; rus. наземная метеорологическая станция; 1993-a3

stanice meteorologická reprezentativní — met. stanice umístěná tak, aby její měření a pozorování vystihovala režim počasí v širším okolí. Viz též pozorování meteorologické reprezentativní.

angl. representative station; slov. reprezentatívna meteorologická stanica; rus. репрезентативная станция; 1993-a3

stanice meteorologická stožárová, viz měření meteorologické stožárové.

angl. mast meteorological station; slov. stožiarová meteorologická stanica; rus. метеорологическая мачта; 1993-a1

stanice námrazkoměrná — met. stanice specializovaná na měření námrazků. Na těchto stanicích se také měří teplota a vlhkost vzduchu a rychlost a směr větru.

angl. icing measurement station; slov. námrazkomerná stanica; rus. гололедный пост; станция наблюдений за обледенением; 1993-a3

stanice pilotážníaerologická stanice, která provádí pilotovací měření výškového větru, zpravidla opt. zaměřováním pilotovacího balonu. V některých případech bývá jako pilotážní stanice označována i stanice pro získávání údajů radiovým zaměřováním dráhy speciálního vysílače neseného balonem nebo radiolokačním sledováním odražeče elektromagnetických vln.

angl. pilot balloon station; slov. pilotovacia stanica; rus. станция шаропилотного зондирования; 1993-a3

stanice profesionální — někdy používané pracovní označení met. stanice, jejímiž pozorovateli jsou výhradně stálí, potřebně kvalifikovaní zaměstnanci met. institucí. Viz též stanice dobrovolnická.

angl. professional station; slov. profesionálna stanica; 1993-a1

stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky — specializovaná radiosondážní stanice, na níž se provádí pouze měření výškového větru radiotechnickými prostředky.

angl. radio wind station; slov. stanica na meranie vetra rádiotechnickými prostriedkami; rus. радиоветровая станция; 1993-a1

stanice radiolokační — speciální met. stanice provádějící radiolokační met. pozorování. Z hlediska umístění se může jednat o stanici pozemní, námořní, letadlovou (možnost použití letadel, balonů a vzducholodí). Charakterem činnosti je možné radiolokační stanice zařadit mezi stanice aerologické.

angl. radar station; slov. rádiolokačná stanica; rus. радиолокационная станция; 1993-a2

stanice radiosondážní — aerol. stanice určená pro zjišťování meteorologických informací v mezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře radiosondážním měřením. V některých případech jsou takto označována i pracoviště provádějící např. měření vertikálních profilů ozonu v atmosféře, radiačních parametrů aj. Umístěním může být zařazena mezi met. stanice pozemní a námořní nebo stanice na letadlech. Někdy bývají ještě označovány jako radiosondážní stanice pro komplexní sondáž atmosférystanice pro měření větru radiotechnickými prostředky. Výsledky měření radiosondážních stanic se předávají zpravidla ve tvaru zprávy TEMP nebo TEMP SHIP.

angl. radiosonde station; slov. rádiosondážna stanica; rus. станция радиозондирования; 1993-a3

stanice radiosondážní pro komplexní sondáž atmosféryradiosondážní stanice, na níž se provádí radiosondážní měření všech zákl. met. prvků. Název často bývá zjednodušován na označení „radiosondážní stanice“.

angl. rawinsonde station; slov. rádiosondážna stanica pre komplexnú sondáž atmosféry; 1993-a1

stanice radiovětroměrná — slang. označení stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky.

angl. radiowind station; slov. rádiovetromerná stanica; 1993-a1

stanice speciální — met. stanice se speciálním zaměřením sloužící k provádění měření, která nejsou v náplni odb. činností ostatních stanic, např. pozorováním sfériků, měřením atmosférické elektřiny, slunečního záření, ozonu v atmosféře nebo znečištění ovzduší a srážek. Rozsah měření prováděných těmito stanicemi je určen vnitrostátními předpisy.

angl. special station; slov. špeciálna stanica; 1993-a3

stanice srážkoměrnáklimatologická stanice, na které se měří množství spadlých srážek, výška a vodní hodnota sněhové pokrývky a pozorují se rovněž stanovené met. jevy. Obvykle je umístěna tak, aby svými srážkoměrnými údaji doplňovala údaje základních klimatologických stanic.

angl. precipitation station; slov. zrážkomerná stanica; rus. станция измерения осадков; 1993-a3

stanice synoptická — zkrácené označení stanice synoptické přízemní. Podle terminologie Světové meteorologické organizace do sítě synoptických stanic patří nejen přízemní synoptické stanice, ale i stanice aerologické.

angl. synoptic station; slov. synoptická stanica; rus. синоптическая станция; 1993-a3

stanice synoptická přízemní — met. stanice, na níž se konají synoptická pozorování na pevnině nebo na moři. Synoptické stanice měří nebo pozorují teplotu, vlhkost a tlak vzduchu, tlakovou tendenci, dohlednost, směr a rychlost větru, stav a průběh počasí, množství srážek, množství a druh oblačnosti, výšku základen oblačnosti a extrémy teploty. Pozemní meteorologické stanice udávají také trvání slunečního svitu, stav půdy, výšku sněhové pokrývky a speciální jevy. Mořské meteorologické stanice uvádějí rovněž teplotu moře, směr pohybu vln, periodu vlnění, výšku vln, námrazu a led na moři, meteorologické stanice na pohybující se lodi také kurz a rychlost lodi. Synoptické stanice provádí pozorování v synoptických termínech. Zprávy jsou předávány v kódech SYNOP, SHIP nebo BUFR.

angl. surface synoptic station; slov. prízemná synoptická stanica; rus. наземная синоптическая станция; 1993-a3

stanice zemědělsko-meteorologická — dříve používaný termín pro agrometeorologickou stanici.

angl. agricultural meteorological station; agrometeorological station; slov. agrometeorologická stanica; rus. агрометеорологическая станция; 1993-a3

statika atmosféry — část meteorologie zabývající se prostorovým rozložením stavových veličin v atmosféře, tj. tlaku, teploty a hustoty vzduchu. Přitom se předpokládá, že atmosféra je nepohyblivá vůči zemskému tělesu. Do statiky atmosféry patří mimo jiné problémy hydrostatické rovnováhystability teplotního zvrstvení. Viz též dynamika atmosféry.

angl. statics of atmosphere; slov. statika atmosféry; 1993-a1

stav počasí — charakteristika především význačných atmosférických jevů na met. stanici nebo v  jejím dohledu v termínu pozorování. Při výskytu více jevů se jako stav počasí uvádí nejdůležitější jev, tj. nejvyšší kódové číslo z příslušné kódové tabulky. Pokud se v termínu pozorování nevyskytuje významný jev, považuje se za stav počasí vývoj vzhledu oblohy (změny vývoje oblačnosti) a  výskyt atm. jevů v poslední hodině předcházející termínu pozorování. Údaje o stavu počasí se uvádějí ve zprávách SYNOP, SHIP, METAR aj. Viz též průběh počasí, počasí skutečné.

angl. present weather; slov. stav počasia; rus. текущая погодa; 1993-a3

stav půdy — kvalit. údaj o vlastnostech povrchové vrstvy půdy určovaných povětrnostními vlivy. V  bezmrazovém období ovlivňují stav půdy především kapalné srážky (povrch suchý, vlhký nebo mokrý), v zimním období mráz způsobující mrznutí vody obsažené v půdě, dále sněhová pokrývka aj. Z dalších met. prvků stav půdy ovlivňují sluneční záření, vítr atd. Hodnocení stavu půdy se vztahuje k holé půdě typického složení pro danou oblast, a to buď na pozemku stanice, nebo s  přihlédnutím k širšímu okolí stanice. Stav půdy se hodnotí vizuálně, a to na klimatol. stanicích ve všech klimatol. termínech, na synop. stanicích navíc ještě v termínu 06 UTC a za stanovených podmínek i v termínu 18 UTC. Údaje o stavu půdy mají značný praktický význam pro zemědělství, pozemní a leteckou dopravu apod. Viz též holomráz, půda nasycená, půda porostlá.

angl. state of ground; slov. stav pôdy; rus. состояние земной поверхности; 1993-a3

stín srážkový — zmenšení úhrnu srážek i četnosti jejich výskytu v závětří překážky libovolného měřítka. Ve větším měřítku se jedná o projev závětrného efektu horské překážky, kdy jsou srážky menší nejen ve srovnání s návětřím, ale často i vůči oblastem dále ve směru proudění. Srážkový stín v klimatologickém smyslu se tvoří v případě výrazně převládajícího větru. Příkladem z území ČR je oblast Podkrušnohoří, kde se srážkový stín uplatňuje při proudění ze severozápadního kvadrantu, takže způsobuje relativní ariditu klimatu tohoto regionu. Z hlediska mikrometeorologie lze za srážkový stín považovat i mech. zastínění určitého prostoru překážkou vůči srážkám hnaným větrem. Srážkový stín může souviset s fénovým efektem.

angl. rain shadow; slov. zrážkový tieň; rus. дождевая тень; 1993-a3

stín větrný — prostor za překážkou, v němž dochází k poklesu rychlosti větru. Rozsah větrného stínu souvisí s tvarem i výškou překážky a zvětšuje se s rychlostí proudění vzduchu.Viz též závětří, efekt závětrný.

angl. wind shadow; slov. veterný tieň; rus. ветровая тень; 1993-a2

stín Země, viz oblouk soumrakový.

angl. shadow of the Earth; slov. tieň Zeme; rus. тень Земли; 1993-a1

stočení větru — náhlá změna směru větru v horiz. směru nebo s výškou, způsobená především termodynamickými nebo orografickými vlivy. S výškou pozorujeme stočení větru zejména na hranicích inverzí teploty vzduchu a na frontálních plochách, v horiz. směru na atmosférických frontách, na mořském pobřeží, na orografických překážkách, pod oblaky druhu cumulonimbus apod. Obdobně mluvíme o stočení větru i v časovém smyslu, např. při přechodu fronty přes dané místo. Viz též střih větru, stáčení větru.

angl. sudden wind shift; slov. stočenie vetra; rus. поворот ветра; 1993-a2

stopa kondenzační, syn. pruh kondenzační.

angl. condensation trail; contrail; slov. kondenzačná stopa; 1993-a2

stožár anemometrický — stožár sloužící k instalaci větroměrných přístrojů v požadované výšce nad zemí. Na profesionálních meteorologických stanicích v ČR se nejčastěji používá 10metrový ocelový sklopný stožár. Pro měření na letištích je požadovaná výška stožáru 10 ± 1 m (v souladu s předpisem L3 – Meteorologie, doplněk 3, ust. 4.1.1.1). Vzhledem k tzv. překážkovým rovinám je možné 10 m stožár pro anemometr umístit nejblíže 90 m od osy dráhy (ICAO DOC 9837, Manual on Automatic Meteorological Observing Systems, kapitola 3.6). Pokud je anemometr umístěn ve vzdálenosti 90–220 m od osy dráhy, je požadován tzv. příhradový stožár s křehkou konstrukcí, který při eventuálním nárazu nezpůsobí letadlu vážné poškození. Viz též měření větru, měření meteorologické stožárové.

angl. anemometer mast; anemometer pylon; slov. anemometrický stožiar; rus. анемометрическая мачта; 1993-a3

stožár meteorologický, viz měření meteorologické stožárové.

angl. meteorological mast; meteorological tower; slov. meteorologický stožiar; rus. метеорологическая мачта; 1993-a1

strašidlo Brockenské, viz glórie.

angl. Brocken bow; Brocken ghost; slov. Brockenské strašidlo; 1993-a3

stratifikace atmosféry teplotní, syn. zvrstvení atmosféry teplotní.

slov. stratifikácia; 1993-a2

stratiformis (str) — jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má vzhled rozsáhlé horiz. plochy nebo vrstvy. Užívá se u druhů altocumulus, stratocumulus, zřídka i cirrocumulus.

angl. stratiformis; slov. stratiformis; rus. слоистообразныe облака; 1993-a2

stratocumulus (Sc) [stratokumulus] — jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedé nebo bělavé, menší, popř. větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které mají téměř vždy tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý, s výjimkou zvláštního případu s virgou. Jednotlivé části spolu souvisejí nebo mohou být oddělené. Zdánlivá velikost jednotlivých částí Sc je větší než 5° prostorového úhlu. Sc patří k vodním nebo smíšeným oblakům nízkého patra. Mohou z něho vypadávat slabší srážky dosahující zemského povrchu. Vzniká při vlnových pohybech nebo transformací z jiných druhů oblaků, zejména druhu stratus nebo z kupovité oblačnosti. Sc je často příznakem rozpadu oblačnosti. Sc lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis nebo castellanus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatuslacunosus. Zvláštnostmi a průvodními jevy Ac mohou být virgamamma. Termín Sc zavedl něm. meteorolog L. F. Kämtz v letech 1840–1841. Český překlad Sc je slohová kupa, nespr. slohokupa. Viz též patra oblaků.

angl. Stratocumulus; slov. stratocumulus; rus. слоистокучевыe облака; 1993-a2

stratokumulus, syn. stratocumulus.

1993-a2

stratonull — podle H. E. Landsberga hladina oddělující spodní a horní stratosféru. Je definována jako hladina s min. horizontálním gradientem teploty vzduchu. V zimě ji lze ztotožnit s minimem ve vert. profilu záp. složek rychlosti proudění, v létě nebývá tímto způsobem identifikovatelná. Její výška závisí na synoptické situaci, ve stř. zeměp. šířkách se pohybuje kolem 25 km.

angl. stratonull; slov. stratonull; 1993-a1

stratopauza — vrstva atmosféry Země oddělující stratosférumezosféru. Leží ve výšce kolem 50 km. Teplota se zde pohybuje kolem 270 K (0°C).

angl. stratopause; slov. stratopauza; rus. стратопауза; 1993-a3

stratosféra — část atmosféry Země v průměrné výšce 10 až 50 km, tj. mezi tropopauzoustratopauzou. V její spodní části, do výšek 20 až 25 km, se teplota vzduchu s výškou nepatrně zvyšuje, odtud vzhůru roste. Maxima (v průměru kolem 0 °C) dosahuje teplota v blízkosti stratopauzy. Růst teploty s výškou je působen přítomností ozonu, který pohlcuje sluneční ultrafialové záření s vlnovou délkou 242 nm a silně se zahřívá. Rychlost proudění ve stratosféře s výškou nejprve klesá, dosahuje minima kolem 22 až 25 km, potom opět roste. Ve stratosféře také pozorujeme náhlé sezonní střídání převládajícího směru proudění ze záp. na vých. a opačně. Ve výškách kolem 25 km pozorujeme perleťové oblaky.
Jako stratosféra byla původně označována vrstva vzduchu nad troposférou až do výšek 80 až 100 km. Později byla uvedená vrstva rozdělena do dvou vrstev, z nichž svrchní byla nazvána mezosféra. Teplotní vlastnosti stratosféry objevili v r. 1902 nezávisle na sobě něm. meteorolog R. Assmann a franc. meteorolog L. P. Teisserenc de Bort, který název stratosféra také navrhl. Viz též cyklus zonálních složek větru „kvazidvouletý“, monzun stratosférický, oteplení stratosférické.

angl. stratosphere; slov. stratosféra; rus. стратосферa; 1993-a3

stratus (St) — jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedá oblačná vrstva s dosti jednotvárnou základnou, z níž může vypadávat mrholení, popř. ledové jehličky nebo sněhová zrna. Prosvítá-li vrstvou St slunce, jsou jeho obrysy obvykle zřetelné. St vyvolává halové jevy jen výjimečně, při velmi nízkých teplotách. Někdy má podobu roztrhaných chuchvalců. St je v teplé polovině roku zpravidla vodním oblakem, v zimě často obsahuje i ledové krystalky. Patří k  oblakům nízkého patra a vzniká především pod výškovými inverzemi teploty vzduchu nebo v důsledku ochlazení vzduchu od podkladu. Svými mikrostrukturálními ani makrostrukturálními parametry se obvykle neliší od mlhy. St lze dále klasifikovat podle tvaru jako nebulosus nebo fractus a podle odrůdy jako translucidus, opacus nebo undulatus. Zvláštností St je praecipitatio. Termín St navrhl Angličan L. Howard v r. 1803; v dnešním významu ho poprvé užili H. M. Hildebrandsson a R. Abercromby v r. 1887. Český překlad St je sloha.

angl. Stratus; slov. stratus; rus. слоистыe облака; 1993-a2

strmost proudu bleskového výboje — časová změna v čele rázové vlny proudu bleskového výboje; označuje se di/dt. Je rozhodujícím parametrem bleskového proudu při stanovení napětí U na vodičích buď s vlastní nebo vzájemnou indukčností L podle vztahu:
U=L(di dt)
nebo strmosti napěťové vlny na vodičích s vlnovou impedancí Z podle vztahu:
dUdt =Zdidt.

angl. rate of rise of lightning current; slov. strmosť prúdu bleskového výboja; 1993-a1

strom vlajkový — strom s asymetrickou korunou deformovanou na návětrné straně silnými větry, takže svým tvarem připomíná vlajku. Vlajkové stromy se vyskytují ve větrných lokalitách (hřebeny hor, pobřeží apod.) s výrazně převládajícím větrem, který umožňují orientačně určit. Musí však stát osaměle a na rovném terénu, aby asymetrie koruny nebyla způsobena jinými faktory, viz stín větrný.

angl. flag-shaped tree; flag tree; slov. zástavovitý strom; rus. флагообразное дерево; 1993-a3

střed anticyklony — bod s nejvyšším tlakem vzduchu na přízemní povětrnostní mapě nebo s nejvyšší hodnotou geopotenciálu na mapách absolutní topografieanticykloně. V praxi se za střed anticyklony považuje přibližný střed poslední uzavřené izobary na přízemní mapě, popř. izohypsy na výškové mapě, a označuje se buď hodnotou poslední izobary, popř. izohypsy, nebo hodnotou nejvyššího tlaku vzduchu, resp. geopotenciálu. V případě, že uvnitř anticyklony je tlak vzduchu na velké ploše prakticky stejný, považuje se za střed anticyklony střed této plochy. V pohyblivých anticyklonách se střed anticyklony s výškou přesouvá na stranu teplé části anticyklony, tj. ve směru sklonu vertikální osy anticyklony. Ve stacionárních anticyklonách leží ve všech izobarických hladinách střed anticyklony přibližně nad přízemním středem.

angl. center of anticyclone; slov. stred anticyklóny; 1993-a1

střed atmosféry akční, syn. centrum atmosféry akční.

slov. akčný stred atmosféry; 1993-a1

střed barický, viz střed anticyklony, střed cyklony.

angl. baric center; slov. barický stred; rus. барический центр; 1993-a1

střed cyklony — bod s nejnižším tlakem vzduchu na přízemní povětrnostní mapě, popř. s nejnižší hodnotou geopotenciálu na mapách absolutní topografiecykloně. V praxi se za střed cyklony považuje přibližný střed poslední uzavřené izobary na přízemní mapě, popř. izohypsy na výškových mapách, a označuje se buď hodnotou poslední izobary, popř. izohypsy, nebo hodnotou nejnižšího tlaku vzduchu, resp. geopotenciálu. V pohyblivých cyklonách se střed cyklony s výškou přesouvá na stranu studené části cyklony, tj. ve směru sklonu vertikální osy dané cyklony. Ve stacionárních cyklonách leží střed cyklony ve všech izobarických hladinách přibližně nad přízemním středem cyklony. Rozsáhlé centrální cyklony a dále především staré okludované cyklony mívají více středů. Viz též cyklona vícestředá.

angl. center of cyclone; slov. stred cyklóny; 1993-a2

střed izalobarický — místo na synoptické mapě, v němž byl za určitou dobu, nejčastěji za 3 hodiny, pozorován největší pokles nebo vzestup tlaku vzduchu. Viz též tendence tlaková, oblast izalobarická, metoda izalobarická, izalobara.

angl. isallobaric center; slov. izalobarický stred; rus. изаллобарический центр; 1993-a1

střih větru — prostorová změna vektoru rychlosti proudění připadající na jednotkovou vzdálenost. Nejčastěji se uvažuje vert. střih větru, který definujeme jako parciální derivaci vektoru rychlosti proudění podle vert. souřadnice. Pod pojmem horiz. střih větru rozumíme změnu vektoru rychlosti proudění v určitém směru horiz. roviny připadající na jednotku vzdálenosti, čili analogicky parciální derivaci vektoru rychlosti proudění v daném horiz. směru. V případech, kdy uvažujeme jen rychlost proudění bez ohledu na směr, hovoříme o gradientu rychlosti proudění, slang. gradientu větru, který vyjadřujeme v případě vert. změny v m.s–1 na 100 m či na 1 000 m nebo v uzlech na 1 000 stop; v případě horiz. změny v m.s–1 nejčastěji na 100 km. V dynamické meteorologii rozlišujeme např. anticyklonálnícyklonální horiz. střih větru. Střih větru je významným met. jevem zejména pro leteckou dopravu, proto je letecká met. služba povinna vydávat výstrahu při překročení určitých hodnot střihu větru podle směrnic ICAO. Viz též počasí střihové.

angl. shear vector; wind shear; slov. strih vetra; rus. сдвиг ветра; 1993-a2

střih větru anticyklonální — horiz. střih větru, který zvětšuje anticyklonální vorticitu, tzn. že podporuje např. mohutnění anticyklon nebo vyplňování cyklon. Na sev. polokouli se při anticyklonálním střihu větru rychlost větru zvětšuje zprava doleva, stojíme-li čelem po směru proudění.

angl. anticyclonic wind shear; slov. anticyklonálny strih vetra; rus. антициклонический сдвиг ветра; 1993-a1

střih větru cyklonální — horiz. střih větru, který zvětšuje cyklonální vorticitu, tj. podporuje slábnutí anticyklon nebo prohlubování cyklon. Na sev. polokouli se při cyklonálním střihu větru rychlost větru zmenšuje zprava doleva, stojíme-li čelem po směru proudění.

angl. cyclonic wind shear; slov. cyklonálny strih vetra; 1993-a1

střih větru horizontální, viz střih větru.

angl. horizontal wind shear; slov. horizontálny strih vetra; rus. горизонтальный сдвиг ветра; 1993-a1

střih větru vertikální, viz střih větru.

angl. vertical wind shear; slov. vertikálny strih vetra; rus. вертикальный сдвиг ветра; 1993-a1

střížaha — zast. označení pro zákal. Viz též mlha suchá.

1993-a1

stupeň — 1. jednotka teploty, viz např. stupnice teplotní Celsiova, stupnice teplotní Kelvinova. 2. jednotka úhlové vzdálenosti, tj. 1/360 kruhu. 3. intenzita jevu nebo veličiny definovaná v rámci dané stupnice, např. stupnice větru Beaufortovy nebo stupnice Fujitovy. 4. ve speciálních případech vert. vzdálenost, která odpovídá změně veličiny o jednotkovou hodnotu, viz stupeň barický, stupeň geotermický.

slov. stupeň; 1993-a3

stupeň barický (tlakový) — převrácená hodnota vert. tlakového gradientu, tj. vert. vzdálenost, která odpovídá poklesu tlaku vzduchu o jednotkovou hodnotu, zpravidla 1 hPa. Velikost barického stupně závisí na hustotě vzduchu, proto roste s nadm. výškou. Při hladině moře je jeho hodnota přibližně 8 m.hPa–1; v teplejším a vlhčím vzduchu je větší než v chladnějším a sušším vzduchu.

angl. baric step; slov. barický stupeň; rus. барическая ступень; 1993-a3

stupeň geotermický — převrácená hodnota geotermického gradientu, tj. vert. vzdálenost v zemské kůře odpovídající změně teploty o 1 K. Velikost geotermického stupně je přibližně 33 m/K, přesná hodnota závisí na geol. stavbě a petrografickém složení litosféry pod aktivní vrstvou, tj. v takové hloubce pod zemským povrchem, kde se již neprojevují met. vlivy.

angl. geothermic step; slov. geotermický stupeň; rus. геотермическая ступень; 1993-a2

stupeň tlakový, syn. stupeň barický.

slov. tlakový stupeň; 1993-a3

stupnice Ångströmova, viz stupnice pyrheliometrická.

angl. Ängström scale; slov. Ängströmova stupnica; 1993-a1

stupnice Fujitova — stupnice hodnotící intenzitu tornád založená převážně na rozsahu škod, které tornáda působí na vegetaci a stavbách. Byla odvozena T. Fujitou v roce 1971. Od roku 2007 se v USA používá rozšířená Fujitova stupnice, která je založena na 28 identifikátorech, např. různých druzích vegetace a budov. Každý z těchto identifikátorů je doplněn popisem typické konstrukce a zároveň i popisem různého stupně poškození. Stupně poškození jsou svázány s odhadnutou rychlostí větru a spodní a horní hranicí rychlosti větru, která mohla způsobit danou škodu. Zároveň byly opraveny rychlosti větru, u silných tornád byly rychlosti sníženy.

Stupeň
x
odhad rychlosti
Fujitova stupnice
Fx
Odhad rychlosti
rozšířená Fujitova stupnice EFx
Popis škod
017–32 m.s–129–37 m.s–1 slabé škody – škody na komínech, zlámané větve, vyrvané mělce kořenící stromy
133–49 m.s–138–49 m.s–1 mírné škody – poškozené krytiny střech, posunuje nebo otáčí prefabrikované domy a vytlačuje auta ze silnic
250–69 m.s–150–60 m.s–1 značné škody – strhává střechy, ničí prefabrikované domy, převrací vagóny, vyvrací a láme vzrostlé stromy, z lehkých předmětů vytváří nebezpečné projektily, zdvihá automobily ze země
370–92 m.s–161–73 m.s–1 vážné škody – ničí střechy i zdi dobře postavených domů, převrací vlaky, většina stromů v lesích je vyvrácena, těžká auta jsou zdvihána ze země a odvrhávána
493–116 m.s–174–90 m.s–1 zničující škody – srovnává se zemí dobře postavené domy, stavby se slabými základy odnáší, auta jsou odmršťována, i těžké předměty poletují
5117–142 m.s–1> 91 m.s–1 neuvěřitelné škody – silné konstrukce domů jsou srovnávány se zemí a odnášeny, předměty velikosti automobilu poletují vzduchem a jsou odmršťovány do vzdálenosti přesahující 100 m

angl. Fujita scale; slov. Fujitova stupnica; rus. масштаб Фужиты; 2014

stupnice modře oblohy Linkeho — stupnice devíti standardních barevných odstínů od bílé po ultramarínovou sloužící k odhadu stupně modře oblohy. V ČR se nepoužívá.

angl. Linke blue sky scale; slov. Linkeho stupnica modrosti oblohy; 1993-a3

stupnice pyrheliometrická — stupnice používaná při měření energie toků slunečního záření. Je určena základním pyrheliometrickým normálem. V Evropě se do r. 1956 používala Ångströmova pyrheliometrická stupnice, odvozená od Ångströmova kompenzačního pyrheliometru umístěného ve Švédsku. V sev. Americe sloužil obdobně za základ Smithsonské pyrheliometrické stupnice pyrheliometr vodní. Vzájemným srovnáním údajů obou základních etalonů, které měly odchylné principy měření i odchylné podstatné konstrukční parametry, byl zjištěn mezi oběma pyrheliometrickými satupnicemi systematický rozdíl. Jako kompromis byla zavedena v r. 1957 mezinárodní pyrheliometrická stupnice IPS, která snižovala údaje podle Smithsonské stupnice o 2 % a údaje podle Ångströmovy stupnice zvyšovala o 1,5 %. V návaznosti na rozvoj technologií měření slunečního záření byla od 1. 7. 1980 zavedená pyrheliometrická stupnice označená WRR (World Radiation Reference), která zvyšuje naměřené hodnoty vůči IPS o 2.2 %. Pyrheliometrická stupnice WRR je definovaná referenční skupinou absolutních pyrheliometrů (World Standard Group) udržovanou ve Světovém radiačním středisku WMO v Davosu, Švýcarsko.

angl. pyrheliometric scale; slov. pyrheliometrická stupnica; rus. пиргелиометрическая шкала; 1993-a3

stupnice Ringelmannova — šestidílná empir. stupnice pro odhad opt. průzračnosti kouřové vlečky, čili hustoty kouře. Jednotlivé stupně Ringelmannovy stupnice se určují vizuálním porovnáním šedi kouřové vlečky se srovnávacími čtverci různého začernění. Stupeň šedi těchto čtverců je dán poměrem plochy pravidelně rozmístěných bílých políček na černém podkladu čtverce. U jednotlivých stupňů bílá políčka zabírají 100, 80, 60, 40, 20 a 0 % plochy srovnávacího čtverce. Stupeň 0 vyjadřuje nejnižší hustotu kouře, stupeň 5 nejvyšší hustotu kouře. Stupnici navrhl M. Ringelmann (1898) a byla zavedena v USA v r. 1908 jako nejstarší a nejznámější pokus o obj. měření znečištění ovzduší. I když se jedná do značné míry o subj. hodnocení, slouží v některých zemích dosud jako jedno z kritérií v zákonech o čistotě ovzduší.

angl. Ringelmann scale; slov. Ringelmannova stupnica; 1993-a1

stupnice Saffirova-Simpsonova — nejrozšířenější stupnice k vyjádření síly hurikánu, navržená H.S. Saffirem (1973) a R.H. Simpsonem (1974). Kritériem pro zařazení do jedné z pěti kategorií je maximální naměřený minutový průměr rychlosti větru při zemském povrchu. Od kategorie 3 (50 m.s–1 a více) mluvíme o silném hurikánu. Stupnice slouží k odhadu potenciálně způsobených škod. Dříve uváděné údaje o minimu tlaku vzduchu a výšce vzdutí moře pro jednotlivé kategorie byly vypuštěny, protože jejich hodnoty se v jednotlivých případech mohou od uváděného rozpětí podstatně lišit.

slov. Saffirova-Simpsonova stupnica; 2014

stupnice teplotní absolutní, syn. stupnice teplotní Kelvinova.

angl. absolute temperature scale; Kelvin temperature scale; slov. absolútna teplotná stupnica; rus. абсолютная температурная шкала; 1993-a1

stupnice teplotní Celsiova — teplotní stupnice, která dělí teplotní interval mezi bodem mrznutíbodem varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 100 dílů (°C). Prvému z uvedených bodů přiřazuje teplotu 0 °C, druhému 100 °C. Celsiova teplotní stupnice je pojmenována podle švédského matematika a geodeta A. Celsia, který ji navrhl v roce 1736, avšak bod mrznutí označil jako 100° a bod varu 0°. Obrácení stupnice tak, jak se používá nyní, doporučil C. Linné (1745). Je to nejužívanější teplotní stupnice. Mezi Celsiovou teplotní stupnicí a stupnicí teplotní Kelvinovou platí vztah T(°C)=T (K)273,15.

angl. Celsius temperature scale; slov. Celziova teplotná stupnica; rus. температурная шкала Цельсия; 1993-a3

stupnice teplotní Fahrenheitova — teplotní stupnice, která je se stupnicí Celsiovou spjata převodním vztahem:
T(°F)=95T (°C)+32,
v němž T(°F), resp. T(°C) značí údaj teploty ve stupních Fahrenheita, resp. Celsia. Fahrenheitova stupnice se nazývá podle D. G. Fahrenheita, který ji navrhl v roce 1714 a stanovil jako 0 °F rovnovážnou teplotu chladící směsi ledu, vody a salmiaku, jako 32 °F teplotu mrznutí vody a jako 212 °F teplotu varu vody. Normální teplota lidského těla je 96 °F. Fahrenheitova teplotní stupnice se doposud používá v některých anglosaských zemích, např. v USA. Viz též stupnice teplotní Rankinova.

angl. Fahrenheit temperature scale; slov. Fahrenheitova teplotná stupnica; rus. температурная шкала Фаренгейта; 1993-a3

stupnice teplotní Kelvinova (absolutní) — základní fyzikální teplotní stupnice. Jednotkou této stupnice je kelvin (K); navrhl ji v roce 1848 angl. fyzik W. Thomson, pozdější lord Kelvin. Nulová hodnota (0 K) je přiřazena absolutní nule, tj. nejnižší teplotě, jíž lze teoreticky dosáhnout. Druhým referenčním bodem je trojný bod vody (273,16 K). V binárních kódech GRIBBUFR se teploty uvádějí výhradně v K. Mezi Kelvinovou teplotní stupnicí a stupnicí teplotní Celsiovou platí vztah T(°C)=T(K)273,15.

angl. Kelvin temperature scale; slov. Kelvinova teplotná stupnica; rus. температурная шкала Кельвина; 1993-b3

stupnice teplotní Rankinova — teplotní stupnice, jejíž nula je shodná s 0 K, tj. –273,15 °C, a velikost stupně je stejná jako u Fahrenheitovy teplotní stupnice. Má k Fahrenheitově stupnici analogický vztah jako stupnice KelvinovaCelsiově stupnici. Byla zavedena Skotem W. J. M. Rankinem.

angl. Rankin temperature scale; slov. Rankinova teplotná stupnica; rus. температурная шкала Ранкина; 1993-a3

stupnice teplotní Réaumurova — teplotní stupnice, dnes již nepoužívaná, která dělí teplotní interval mezi bodem mrznutíbodem varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 80 dílů (°R). Zavedl ji v roce 1731 franc. přírodovědec R. A. Ferchault de Réaumur. Mezi Réaumurovou teplotní stupnicí a Celsiovou teplotní stupnicí platí převodní vztah:
T(°R)=45T( °C)

angl. Réaumur temperature scale; slov. Réaumurova teplotná stupnica; rus. температурная шкала Реомюра; 1993-a3

stupnice větru Beaufortova — stupnice založená na účinku větru na různé předměty, pomocí níž se odhaduje rychlost větru. Původní stupnice, sestavená v letech 1805–1808 angl. admirálem F. Beaufortem, vycházela z účinku větru na počet plachet soudobé fregaty. Měla 14 stupňů, z nichž 0 znamenala bezvětří a tedy nemožnost plavby, a 13 bouři, při níž nemohla být rozvinuta ani jedna plachta. P. Petersen ji v roce 1927 doplnil charakteristikou vzhledu mořské hladiny (vlnění) při výskytu větru o rychlosti odpovídající jednotlivým stupňům. Mezinárodně přijatá Beaufortova stupnice, která na pevnině charakterizuje účinky přízemního větru o různé rychlosti na předměty na zemském povrchu, je 13dílná (stupeň 0 až 12) a jejím jednotlivým stupňům odpovídají určité intervaly prům. rychlosti větru v 10 metrech nad zemí (viz tabulka). Pro jednotlivé stupně této stupnice se používají slovní označení: bezvětří, vánek, slabý vítr, mírný vítr, dosti čerstvý vítr, čerstvý vítr, silný vítr, prudký vítr, bouřlivý vítr, vichřice, silná vichřice, mohutná vichřiceorkán. Při odhadu rychlosti větru na moři, především v oblastech s výskytem tropických cyklon, se používá 17dílná stupnice, jejíž poslední čtyři stupně podrobněji člení 12. stupeň Beaufortovy stupnice větru, tj. orkán. Viz též měření větru.

Stupeň Označení Rozpoznávací znaky na pevnině Průměrná rychlost
m.s–1km.h–1
0bezvětříKouř stoupá kolmo vzhůru.0,0 – 0,2méně než 1
1vánekSměr větru je poznatelný podle pohybu kouře, vítr však neúčinkuje na větrnou korouhev.0,3 – 1,51 – 5
2slabý vítrVítr je cítit ve tváři, listy stromů šelestí, větrná korouhev se pohybuje. 1,6 – 3,36 –11
3mírný vítrListy stromů a větvičky v trvalém pohybu, vítr napíná praporky.3,4 – 5,412 – 19
4dosti čerstvý vítrVítr zdvíhá prach a kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi.5,5 – 7,920 – 28
5čerstvý vítrListnaté keře se začínají hýbat, na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny.8,0 – 10,729 – 38
6silný vítrVítr pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, používání deštníku se stává nesnadným.10,8 – 13,839 – 49
7prudký vítrVítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru je obtížná.13,9 – 17,150 – 61
8bouřlivý vítrVítr ulamuje větve, chůze proti větru je normálně nemožná.17,2 – 20,762 – 74
9vichřiceVítr způsobuje menší škody na stavbách (strhává komíny, tašky a břidlice se střech).20,8 – 24,475 – 88
10silná vichřiceVyskytuje se na pevnině zřídka, vyvrací stromy, působí škody obydlím.24,5 – 28,489 – 102
11mohutná vichřiceVyskytuje se velmi zřídka, působí rozsáhlá zpustošení.28,5 – 32,6103 –117
12orkánNičivé účinky.32,7 a více118 a více

angl. Beaufort wind scale; slov. Beaufortova stupnica vetra; rus. шкала Бофорта; 2014

stupňovitost klimatu, viz zonalita klimatu.

angl. vertical climatic zonation; vertical climatic zonation; slov. stupňovitosť klímy; 2014

Stüvegram, viz diagram Stüveho.

angl. Stüve diagram; slov. Stüvegram; 1993-a1

subatlantik, viz klima holocénu.

angl. subatlantic; slov. subatlantik; 1993-a3

subboreál, viz klima holocénu.

angl. subboreal; slov. subboreál; 1993-a3

sublimace — fázový přechod z pevného skupenství do skupenství plynného, v meteorologii zpravidla přechod ledu do plynné fáze vody – vodní páry. Ve starší literatuře se termín sublimace užívá i u opačného fázového přechodu, tj. růstu ledu přímo z vodní páry a někdy se v tomto případě setkáváme i s nevhodným termínem desublimace. V současné odborné literatuře převažuje v tomto případě termín depozice.

angl. sublimation; slov. sublimácia; rus. сублимация; 1993-a3

subsidence vzduchu (sesedání), pohyby vzduchu subsidenční — pomalé sestupné pohyby ve vzduchové hmotě, jejichž rychlost je zpravidla řádově 10–2 m.s–1 nebo méně. Subsidence vzduchu patří k jevům synoptického měřítka, vzniká z dyn. příčin a může mít velký význam pro vývoj podmínek počasí. Působí adiabatické oteplování vzduchu, např. sestupné pohyby o velikosti 2.10–2 m.s–1 působící po dobu 24 h a při vertikálním teplotním gradientu –0,5 K na 100 m zvýší teplotu dané hladiny o téměř 10 K, rozpouštění již vzniklé oblačnosti, tlumí konvekci apod. Subsidence vzduchu se vyskytuje především v předním sektoru a centrální oblasti vysokých anticyklon nebo v zesilujících hřebenech vysokého tlaku vzduchu. V důsledku subsidence vzduchu dochází ke vzniku subsidenčních inverzí teploty.

angl. subsidence of air; slov. subsidencia vzduchu; rus. оседание воздуха; 1993-a2

substratosféra — starší a dnes již nepoužívané označení pro tropopauzu, navržené N. Shawem r. 1912. S. P. Chromov (1940) užívá termínu substratosféra pro několik spodních kilometrů stratosféry, včetně tropopauzy.

angl. substratosphere; slov. substratosféra; 1993-a2

sucho — obecné označení pro nedostatek vody v krajině. Je vyvoláno nedostatkem atmosférických srážek v důsledku výskytu suchých období a ovlivňováno mnoha dalšími faktory, včetně antropogenních. Definice sucha proto není jednoznačná a různí autoři k hodnocení jeho intenzity používají různé indexy sucha. Můžeme přitom vycházet z několika hledisek, která na sebe navazují: meteorologické sucho vyvolává agronomické sucho, hydrologické sucho a socioekonomické sucho. C. W. Thornthwaite rozlišoval tři hlavní druhy sucha: a) stálé sucho, způsobující ariditu klimatu; b) sezonní sucho, nastávající periodicky v období sucha; c) nahodilé sucho, tvořící nepravidelně se vyskytující epizody sucha. Sucho patří mezi největší meteorologicky podmíněná přírodní ohrožení zejména v chudých zemích.

angl. drought; slov. sucho; rus. засуха; 1993-a3

sucho agronomické — nedostatek vody v půdě projevující se nízkou půdní vlhkostí způsobený meteorologickým suchem. Z dalších vlivů mají značný význam vlastnosti půdy, způsob jejího obhospodařování a celá řada dalších faktorů. Posuzování agronomického sucha je úkolem agrometeorologie, přičemž je třeba uvažovat i poznatky hydropedologie, fyziologie rostlin apod. Viz též přísušek, sucho fyziologické, bilance půdní vody.

angl. agricultural drought; slov. agronomické sucho; rus. агрономическая засуха; 1993-a3

sucho fyziologické — obdoba agronomického sucha, uvažovaného z hlediska fyziologických potřeb jednotlivých druhů rostlin. Některé vlastnosti vody (pevné skupenství, vysoká koncentrace rozpuštěných látek aj.) nebo půdy (malá velikost zrn) totiž rostlinám brání přijímat půdní vodu, jakkoliv jí může být dostatek, přičemž míra tohoto omezení není stejná pro všechny rostlinné druhy.

angl. physiological drought; slov. fyziologické sucho; rus. физиологическая засуха; 1993-a3

sucho hydrologickésucho definované pomocí hydrologických ukazatelů, především průtoku povrchových vodních toků. Uvažuje se přitom nejen jeho hodnota, ale i počet dní s průtokem nižším než tzv. m–denní průtok, který je v dlouhodobém průměru překročen po velkou většinu hydrologického roku (např. m = 355 dnů). V případě kratšího hydrologického sucha se provádí porovnání s měsíčními normály. Obdobně se hodnotí i stav hladiny podzemní vody, vydatnost pramenů apod. Hydrologické sucho se vyskytuje zpravidla ke konci déle trvajícího meteorologického sucha a často pokračuje i po jeho odeznění. Jinou jeho příčinou může být akumulace tuhých srážek ve sněhové pokrývcepromrzání půdy.

angl. hydrological drought; slov. hydrologické sucho; rus. межень; 1993-a3

sucho meteorologickésucho definované pomocí meteorologických prvků, především srážek, resp. jejich deficitu, často vztahovaného ke klimatologickému normálu. Vzniká následkem dlouhých nebo často se opakujících suchých období, přičemž důležitou roli hrají i další faktory, především výpar. Indexy sucha k hodnocení meteorologického sucha proto berou často v úvahu kromě množství a intenzity srážek buď přímo výpar, nebo meteorologické prvky, které ho ovlivňují: teplotu vzduchu, rychlost větru, vlhkost vzduchu aj. V teplé části roku přitom bývá srážkový deficit často provázen nadnormální teplotou vzduchu, nižší relativní vlhkostí vzduchu, zmenšenou oblačností a delším trváním slunečního svitu. Tyto faktory mají za následek větší evapotranspiraci a zmenšování vlhkosti půdy, což vyvolává agronomické sucho. Viz též hydrologická bilance.

angl. meteorological drought; slov. meteorologické sucho; rus. метеорологическая засуха; 1993-a3

sucho nahodilé — nepravidelně nastávající sucho, trvající několik týdnů, měsíců i roků a projevující se odchylkami indexů sucha od klimatologického normálu pro danou oblast a fázi roku. V oblastech s humidním klimatem a rovnoměrným ročním chodem atmosférických srážek je sucho vždy nahodilé. Ve stř. Evropě vznikají epizody sucha v důsledku nadnormálně četného výskytu anticyklonálních synoptických typů, při nichž se nad evropskou pevninou často vytvářejí blokující anticyklony. Velká nebezpečnost nahodilého sucha spočívá mj. v jeho neočekávaném, pozvolném nástupu a obtížné predikci, založené na případné závislosti nahodilého sucha v daném regionu na některé z klimatických oscilací.

angl. contingent drought; slov. náhodné sucho; rus. случайная засуха; 1993-a3

sucho socioekonomickésucho definované pomocí ekonomických ukazatelů, kdy poptávka po nejrůznějších produktech a službách nemůže být uspokojena v důsledku nedostatku vody. Bývá vyvoláno meteorologickým, agronomickým nebo hydrologickým suchem, podstatnou roli však hrají i antropogenní faktory, jako rychlost socioekonomického vývoje, vodohospodářská opatření apod.

angl. socio-economic drought; slov. socioekonomické sucho; 2014

suchost klimatu, syn. aridita klimatu.

slov. suchosť klímy; 1993-b2

suchověj — oblastní název suchého a teplého výsušného větru ve stepích a polopouštích evropské části Ruska a  Kazachstánu. Při suchověji teplota vzduchu dosahuje i 35° až 40 °C a poměrná vlhkost klesá až na 10 %, přičemž nad 50 % nestoupá ani v nočních hodinách. Suchověj se nejčastěji vyskytuje v květnu, kdy je nebezpečný pro vegetaci, zvl. pro polní plodiny, v souvislosti se zvýšeným výparem. V  období, kdy jsou pole bez rostlinného krytu, se při suchověji dostává do ovzduší prach aj. pevné částice a mohou vznikat tzv. černé bouře.

angl. sukhovei; slov. suchovej; rus. суховей; 1993-a1

suma teplot — charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti, která se v meteorologii používá buď k porovnání teplotních poměrů různých míst ve stejném období nebo na jedné stanici k porovnání teplotních poměrů v jednotlivých letech. Stanovuje se jako: 1. součet teploty vzduchu, obvykle průměrné denní teploty zaznamenané za zvolené období, např. součet všech denních průměrů teploty vzduchu za vegetační období; 2. součet odchylek teploty vzduchu od referenční teploty za zvolené období. V teplém ročním období se zpravidla počítají součty odchylek teploty převyšující referenční teplotu, tj. např. 5°, 10°, nebo 15 °C, v zimním období sumy záporné teploty. Má praktické uplatnění v zemědělství, klimatologii, klimatologické rajonizaci a tech. praxi.

angl. accumulated temperatures; sum of temperatures; slov. teplotná suma, suma teplôt; rus. сумма температур; 1993-a3

suma záporných teplot — charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti v chladném roč. období počítaná obvykle jako součet všech záporných denních průměrů teploty zaznamenaných během mrazového období. Charakteristika se používá k vyjádření tuhosti zimy.

angl. accumulated negative temperatures; sum of cold temperatures; slov. záporná teplotná suma; rus. сумма отрицательных температур; 1993-a3

supercelakonv. bouře většinou velmi silné intenzity, která zpravidla sestává z jediné dominantní, velmi výrazné konv. buňky. Ta je udržována v činnosti až po dobu několika hodin jediným mohutným vzestupným konv. proudem, zpravidla silně rotujícím kolem své vertikální osy a dosahujícím vert. rychlosti až 50 – 60 m.s–1. Definice supercely se průběžně vyvíjí v souvislosti s rostoucím poznáním a detekčními možnostmi. V současné době je supercela definována výskytem dlouhotrvajícího vzestupného konv. proudu a s ním spojené mezocyklony, která se vyskytuje ve středních hladinách výstupného proudu a kterou lze detekovat meteorologickým dopplerovským radiolokátorem. Supercely s výstupným proudem rotujícím cyklonálně (resp. anticyklonálně) se na sev. polokouli stáčí vpravo (resp. vlevo) od původního směru pohybu. Kromě vzestupného proudu je supercela tvořena také dvěma sestupnými proudy, přednímzadním sestupným proudem. Silně organizovaná struktura proudění je příčinou specifických projevů supercely, jako je výskyt tornád, silného krupobití včetně vývoje obřích krup i prudkého nárazovitého větru. Horizontálními rozměry se supercela od běžných konv. bouří lišit nemusí. Supercely se vyvíjejí v prostředí se silným střihem větru, kde horizontální vorticita generovaná střihem větru se ve výstupném proudu transformuje na vorticitu vertikální.
Při radiolokačních pozorováních je pro supercelu charakteristická uzavřená oblast snížené radiolokační odrazivosti (BWER) a hákovité echo. Tyto oblasti se nacházejí v místě vzestupného proudu, který je natolik intenzivní, že se v něm tvoří pouze drobné oblačné částice, obtížně zachytitelné radiolokátorem. Na přítomnost supercely lze nepřímo usuzovat i na základě specifického vzhledu oblačnosti bouře při pohledu ze zemského povrchu, obzvláště při výskytu wall cloudu. V zahraniční literatuře se kromě tzv. klasické supercely (z angl. Classic Supercell, CS), jejíž vlastnosti se neliší od výše popsaného koncepčního modelu, uvádějí dvě odvozené kategorie supercel. Jde o slabě srážkové supercely (z angl. low precipitating, LP) a mohutně srážkové (z angl. high precipitating, HP) supercely. V LP supercele převládá vzestupný proud nad proudy sestupnými a podstatná část srážek se vypaří, než dopadne na povrch země. HP supercela produkuje velké množství srážek především v oblasti hákovitého echa a na své zadní straně. Vzhledem k vypařování srážkových částic mohou být oba její sestupné proudy velmi intenzivní. Viz též štěpení konv. bouře, proud konv. sestupný přední a zadní.

angl. supercell; supercell storm; slov. supercela; rus. сверхячейка; 1993-a3

superrefrakce — jev vyskytující se v radiometeorologii za přítomnosti vrstvy s rychlým úbytkem měrné vlhkosti vzduchu s výškou a zároveň s výraznou inverzí teploty, kde gradient indexu lomu elektromagnetických vln s výškou je ∂n / ∂z < –15,7 . 10–8 m–1. V této vrstvě dochází k zakřivení elmag. vln směrem k zemskému povrchu (poloměr křivosti je menší než poloměr Země). Následně lze pozorovat jevy anomálního šíření eletromagnetických vln (též označované jako anaprop) s viditelností předmětů obvykle skrytých pod radiohorizontem. Jedná se o mikrovlnnou analogii svrchního zrcadlení. Viz též refrakce atmosférická, typy refrakce elektromagnetických vln.

angl. superrefraction; slov. superrefrakcia; rus. сверхрефракция; 1993-a3

supertajfun — označení pro mimořádně silný tajfun, v němž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru dosahuje hodnoty nejméně 67 m.s–1. Viz též extrémy tlaku vzduchu.

angl. super typhoon; slov. supertajfún; rus. интенсивный тайфун; 1993-a3

světlo — elektromagnetické záření, na které reaguje lidské oko. Zahrnuje vlnové délky od 0,40 do 0,75 μm. Viz též záření viditelné.

angl. light; slov. svetlo; rus. свет; 1993-a1

světlo difuzní, světlo rozptýlené — v met. světlo rozptýlené molekulami vzduchu a aerosolovými částicemi přítomnými v atmosféře.

angl. diffuse light; slov. difúzne svetlo; rus. диффузный свет; рассеянный свет; 1993-a1

světlo Eliášovo, syn. oheň svatého Eliáše.

slov. Eliášove svetlo; 1993-a1

světlomet oblakoměrný (nespr. mrakoměrný, mrakový) — přístroj používaný v minulosti pro měření výšky základny oblaků. V noci oblakoměrný světlomet vysílá kolmo vzhůru úzký svazek paprsků, který vytváří na základně oblaků světelnou skvrnu. Výška základny oblačnosti se vypočítává ze vzorce:
h=dtgα,
kde d je vzdálenost místa pozorování od oblakoměrného světlometu a α je úhel nad obzorem, pod kterým je zmíněná skvrna viditelná. Viz též měření výšky základny oblaků.

angl. ceiling projector; cloud searchlight; slov. oblakomerný svetlomet; rus. облачный прожектор; 1993-a3

světlo oblohy — opticky (fotometricky) hodnocený tok elektromagnetického záření ve viditelném oboru vlnových délek směřující do oka pozorovatele nebo na čidlo měřicího přístroje z různých úseků oblohy ve dne mimo sluneční disk, v noci mimo disk Měsíce. V denních hodinách v tomto případě zcela dominuje viditelné rozptýlené sluneční záření. V noci se uplatňuje rozptýlené měsíční světlo, světlo hvězd, zvířetníkové světlo, přirozený svit oblohy, osvícení oblohy v důsledku světelného znečištění, v době soumraku rozptýlené sluneční světlo z příslušných částí oblohy apod.

angl. skylight; rus. свечение неба; 2015

světlo popelavé — jas temné části měsíčního kotouče po novu, vyvolaný slunečním zářením odraženým od Země a její atmosféry.

angl. earthlight; earthshine; slov. popolavé svetlo; rus. пепельный свет; 1993-a1

světlo purpurové, syn. záře fialová.

slov. purpurové svetlo; 1993-a1

světlo rozptýlené, syn. světlo difuzní.

angl. scattered light; slov. rozptýlené svetlo; rus. рассеянное световое излучение; рассеянный свет; 1993-a1

světlo zodiakální, syn. světlo zvířetníkové.

slov. zodiakálne svetlo; rus. зодиакальний свет; 1993-a1

světlo zvířetníkové (zodiakální) — slabé bílé nebo žlutavé světlo ve tvaru kužele na noční obloze rozložené podél ekliptiky a zdánlivě vycházející z místa na horizontu, za nímž se nachází zapadlé či vycházející Slunce. Zvířetníkové světlo lze pozorovat pouze při dostatečně temné obloze a velké průzračnosti vzduchu tzn. v tropech a subtropech běžně po celý rok a v severních mírných zeměpisných šířkách na jaře na večerní obloze a na podzim na ranní obloze. Je způsobeno rozptýleným slunečním světlem na disku prachu kolem Slunce, soustředěném v rovině ekliptiky.

angl. zodiacal light; slov. zvieratníkové svetlo; rus. зодиакальный свет; 1993-a3

Světová meteorologická organizace (WMO) — specializovaná mezinárodní organizace členských států OSN, která má za úkol: a) podporovat ve světovém měřítku spolupráci při výstavbě meteorologických staničních sítí a napomáhat zřizování a provozu meteorologických center poskytujících meteorologickou službu;
b) podporovat výstavbu a provoz systému pro rychlou výměnu meteorologických informací;
c) podněcovat standardizaci met. pozorování a zabezpečovat jednotnou publicitu met. a klimatologických dat a informací;
d) podporovat aplikace meteorologie a klimatologie v oboru letectví, námořní plavby, vodního hospodářství, zemědělství a v dalších oborech lidské činnosti;
e) koordinovat poskytování meteorologických, klimatologických, ale i hydrologických služeb a informací pro snižování následků přírodních katastrof (povodně, horké vlny, tropické cyklony, tsunami, sucha);
f) podněcovat výzkum a výchovu v meteorologii, klimatologii a hydrologii.
Nejvyšším orgánem WMO je kongres (Cg), který se schází jednou za 4 roky. Mezi zasedáními kongresu řídí činnost WMO výkonná rada (EC), tvořená předsedou a místopředsedy WMO, šesti předsedy oblastních sdružení a 14 zvolenými řediteli met. služeb. Oblastní sdružení přenáší usnesení kongresu a agendu výkonné rady do zóny své odpovědnosti, v níž rovněž projednává všeobecné odborné otázky a koordinuje návazné činnosti. Pro celosvětové studium problémů ve vybraných oblastech meteorologie, klimatologie a hydrologie ustavuje kongres tech. komise CAeM, CAgM, CAS, CBS, CCl, CHy, CIMO a JCOMM (viz Odborné zkratky), které mu předkládají doporučení. Administrativní, organizační a publikační úkoly WMO plní sekretariát se sídlem v Ženevě, v jehož čele je generální sekretář. Činnost WMO je financována z příspěvků členských států.
Česká republika je členem WMO od roku 1993. Československo bylo jedním z 22 zakládajících států WMO, když pověřený zástupce prof. dr. Alois Gregor podepsal 11. října 1947 ve Washingtonu „Dohodu o Světové meteorologické organizaci“, která nabyla účinnosti po ratifikaci dne 23. března 1950 (od r. 1961 se 23. březen slaví jako Světový meteorologický den). Viz též pravidla technická WMO, Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy (IAMAS).

angl. World Meteorological Organization; slov. Svetová meteorologická organizácia; rus. Всемирная Метеорологическая Организация - ВМО; 1993-a3

Světová organizace pro civilní letectví ICAO (International Civil Aviation Organisation) — vznikla tzv. Chicagskou úmluvou ze dne 7. prosince 1944, kterou podepsalo 52 států, mezi nimi také Československo. Dohoda nabyla platnosti ke dni 4. dubna 1947 po ratifikaci polovinou členů. V říjnu téhož roku se ICAO stalo specializovanou organizací Spojených národů. K základní dohodě o vzniku ICAO se váže od počátku 18 příloh, které definují standardy mezinárodního civilního leteckého provozu a jsou pro členské státy doporučením, které je posléze přebíráno jednotlivými státy jako zákonná norma. V roce 2013 byla přidána příloha č. 19 Řízení bezpečnosti. V českém zákonodárství tyto přílohy tvoří letecké předpisy Ministerstva dopravy ČR L1 až L19. Pro poskytovatele meteorologických služeb je nejdůležitější předpis L3–Meteorologie. Všechny tyto předpisy lze nalézt na stránkách Letecké informační služby Řízení letového provozu ČR.
Cílem ICAO, definovaným v Chicagské dohodě, je rozvoj mezinárodního civilního letectví, tak aby byla zajištěna jeho bezpečnost, spolehlivost, pravidelnost a hospodárnost. Ústředí ICAO je v kanadském Montrealu. Regionální kanceláře, kterých je celkem 7, jsou pak situovány do jednotlivých částí zeměkoule. Pro Evropu je sídlem regionální kanceláře ICAO Paříž. Nejvyšším orgánem ICAO je tzv. Valné shromáždění. Mezi nejdůležitější standardy definované touto organizací patří především jednoznačné čtyřmístné kódy letišť (4 největší letiště v ČR LKPR–Václava Havla Praha, LKKV–K.Vary, LKTB–Brno/Tuřany a LKMT–Ostrava/Mošnov)., leteckých dopravců a typů letadel, které se používají v oficiálních dokumentech a komunikaci. Pro meteorologii je důležitá standardizace leteckých meteorologických kódů (METAR/SPECI, TAF, SIGMET, AIRMET, GAMET) v níž hraje významnou roli meteorologická skupina METG (Meteorological Group) při regionální kanceláři ICAO v Paříži.
Pro výkon dohledu nad civilním letectvím v ČR je ve shodě s Chicagskou úmluvou ustanoven Úřad pro civilní letectví České republiky (ÚCL), který nejen licencuje piloty a certifikuje letadla a letecká technická zařízení, ale také certifikuje meteorologická letecká pozemní zařízení, tj. systémy a senzory poskytující zejména aktuální informace o jednotlivých meteorologických prvcích (směru a rychlosti větru, dohlednosti, dráhové dohlednosti, pokrytí a výšce oblačnosti, teplotě a tlaku). Úřad je podřízen Ministerstvu dopravy ČR a v jeho čele stojí generální ředitel, který je jmenován ministrem dopravy.

angl. International Civil Aviation Organisation; 2014

Světová služba počasí (WWW) — celosvětový met. systém založený v roce 1963, v rámci kterého členské státy Světové meteorologické organizace koordinují zavádění standardních metod měření, telekomunikačních procedur a prezentace pozorovaných a zpracovaných dat. Jeho cílem je zabezpečit pro všechny členské státy WMO dostupnost met. informací nutných pro operativní nebo výzkumné účely. Hlavní složky Světové služby počasí jsou: světový pozorovací systém, světový systém pro zpracování dat a předpovědisvětový telekomunikační systém. Do Světové služby počasí patří také koordinace radiových frekvencí, správa dat WMO, přístroje a pozorovací metody, tropické cyklony, polární meteorologie a systém opatření pro krizové situace.

angl. World Weather Watch; slov. Svetová služba počasia; rus. Всемирная Служба Погоды - ВСП; 1993-a3

světové meteorologické centrum, viz centrum meteorologické světové.

angl. World Meteorological Center; slov. svetové meteorologické centrum; 1993-a3

Světový klimatický program (WCP) — jeden z mnoha mezin. programů spolupráce a činnosti v oboru meteorologie a klimatologie, koordinovaný Světovou meteorologickou organizací. Jeho hlavním cílem je sledování a studium přirozených a antropogenních změn klimatu Země. Program se skládá ze čtyř součástí: a) programu klimatologických dat, který má zabezpečit spolehlivé vstupní údaje pro potřeby Světového klimatického programu; b) programu aplikací klimatologických dat zabývajícího se zpracováním a poskytováním údajů účelově zaměřených na nejdůležitější obory lidské činnosti; c) programu studia vlivu klimatu a jeho změn na přírodní prostředí a socioekonomické faktory; d) programu výzkumu klimatu světa zabývajícího se klimatem oblastí a jeho trendy, modelováním a klimatickými změnami. Od roku 2009 je Světový klimatický program (WCP) postupně doplňován Celosvětovým rámcem pro klimatické služby (Global Framework for Climate Services – GFCS). Práce v rámci Světového klimatického programu byly zahájeny v roce 1980. Viz též modely klimatu, monitorování.

angl. World Climate Program; slov. Svetový klimatický program; rus. Всемирная Климатическая Программа; 1993-a3

Světový meteorologický den — 23. březen, tj. výroční den, v němž v roce 1950 nabyla účinnosti Dohoda o Světové meteorologické organizaci, která je zakládací listinou této organizace. V tento den všechny met. instituce v členských státech Světové meteorologické organizace propagují na veřejnosti svůj obor v kampani, kterou tematicky řídí Světová meteorologická organizace pod každoročně obměňovaným meteorologicky zaměřeným heslem.

angl. World Meteorological Day; slov. Svetový meteorologický deň; rus. Всемирный Метеорологический День; 1993-a2

svit oblohy přirozený — nepřetržité vyzařování energie atomy a molekulami ve výškách 85 až 300 km ve viditelném oboru spektra. Příčinou svitu oblohy je excitace, disociace a  ionizace různých molekul a iontů působená slunečním zářením s následnou rekombinací, při níž se uvolňuje energie vyzařováním v různých spektrálních čarách. Svit oblohy pozorovaný v noci se nazývá noční svit oblohy. Předpokládá se existence denního svitu oblohy, který se však nedá pozorovat, poněvadž je překryt jinými intenzivnějšími toky záření. Svit oblohy je součástí světla noční oblohy, jeho rozložení po obloze a v čase nemusí být konstantní, někdy se vyskytují časové epizody jeho zvýšené intenzity na celé obloze, nebo na jejích částech, což může v některých případech negativně ovlivňovat např. astronomická pozorování. Má charakter od rovnoměrně rozloženého závoje, přes různé nerovnoměrné pásy, až po série vln postupujících oblohou. Zvýšená aktivita nočního svitu oblohy a jeho prostorové charakteristiky souvisí mimo jiné i s výskytem silných konv. bouří, tsunami a jinými jevy, probíhajícími při zemském povrchu či v troposféře.

angl. airglow; slov. svit oblohy; rus. светимость ночного неба; 1993-b3

svit sluneční — v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu.

angl. sunshine; slov. slnečný svit; rus. солнечное сияние; 1993-a1

svit sluneční relativní — v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu relativní.

angl. relative sunshine duration; slov. relatívny slnečný svit; 2014

svítání, úsvit — přechod mezi noční tmou a denním světlem. Začíná, když je Slunce 18° (astron. svítání), nebo 6° (občanské svítání) pod obzorem a končí při východu Slunce. Viz též soumrak.

angl. dawn; daybreak; slov. svitanie; rus. рассвет; 1993-a1

sychravo — lid. název pro chladné a vlhké počasí, které je doprovázené zpravidla mrholením, občasným slabým deštěm, popř. i mlhou. Nemá charakter odb. termínu.

angl. damp and cold; slov. sychravo; rus. сыро; 1993-a1

symboly meteorologické — 1. písmena nebo číslice používané pro popis met. prvků na synoptické mapě; 2. graf. znaky pro met. prvky, jevy a děje, popř. jejich intenzitu. Používají se především pro znázornění počasí na přízemních synoptických mapách a ve výkazech meteorologických pozorování. Meteorologické symboly jsou mezinárodně dohodnuté.

angl. meteorological symbols; slov. meteorologické symboly; rus. метеорологические символы; 1993-a3

synergismus znečištění ovzduší, viz vliv směsi škodlivin na živé organismy.

angl. synergism of air pollution; slov. synergizmus znečistenia ovzdušia; 1993-a1

SYNOP — viz zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP).

angl. SYNOP; slov. SYNOP; 2014

synoptik — vžité označení pro meteorologa pracujícího v met. předpovědní službě. Je odvozeno od přídavného jména synoptický (česky souhledný). Viz též mapa synoptická, meteorologie synoptická, metoda synoptická.

angl. forecaster; slov. synoptik; rus. синоптик; 1993-a1

synoptika — slang. označení pro synoptickou meteorologii.

angl. synoptics; slov. synoptika; rus. синоптика; 1993-a1

systém cirkulační místní, viz cirkulace místní.

angl. local circulation system; slov. miestny cirkulačný systém; rus. местная система циркуляции; 1993-a3

systém detekce blesků, viz pozemní detekce blesků.

slov. systém pre detekciu bleskov; 2014

systém dynamický — v obecném smyslu každý proces nebo soubor procesů, který se vyvíjí v čase a jehož vývoj může být řízen soustavou fyzikálních zákonů. Termín se také užívá ve vztahu k matematickým modelům časového vývoje počasí a klimatu. Dynamické systémy mohou být jak poměrně jednoduché systémy několika proměnných, řízené několika vývojovými rovnicemi, tak systémy extrémně složité jako je systém klimatický. Typickým příkladem dynamického systému, chovajícího se podle zákonů deterministického chaosu, je turbulentní proudění.

angl. dynamical systém; 2016

systém frontální — dvě (nebo více) na sebe navazující atmosférické fronty související s jednou cyklonou (výjimečně s více cyklonami). Termín se často používá ve sdělovacích prostředcích v případech, kdy není účelné rozlišovat druh atmosférických front přecházejících přes zájmové území.

angl. frontal system; slov. frontálny systém; rus. фронтальная система; 1993-a2

Systém integrované výstražné služby — podle Systému integrované výstražné služby (zkr. SIVS) jsou vydávány hydrometeorologické výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu určené pro veřejnost, státní správu a samosprávu, případně další uživatele. Systém byl zaveden v roce 2000. Výstrahy jsou vydávány v podobě Předpovědní výstražné informace (zkr. PVI), která má typický předstih 3–48 hodin, a Informace o výskytu nebezpečného jevu, zkr. IVNJ (do r. 2008 Informace o výskytu extrémního jevu, zkr. IVEJ), která informuje o monitorovaném nebo bezprostředně hrozícím nebezpečném jevu a jeho předpokládaném vývoji na další tři hodiny. Výstrahy SIVS jsou vydávány na základě pravidelných, dle potřeby i nepravidelných konzultací jak mezi regionálními předpovědními pracovišti ČHMÚ a Centrálním předpovědním pracovištěm ČHMÚ, tak mezi Centrálním předpovědním pracovištěm ČHMÚ a Střediskem hydrometeorologie Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř).

2014

systém klimatický — část geosféry, která se podílí na procesu geneze klimatu. Zahrnuje atmosféru Země, dále hydrosféru, kryosféru, biosféru a svrchní část litosféry, resp. pedosféry. Jednotlivé složky jsou vzájemně intenzivně provázány, neboť zde v nejrůznějších časových a prostorových měřítkách neustále probíhají fyz., chem. a biologické procesy umožňující výměnu energie, příp. látek (např. záření, vítr, hydrologický cyklus). Zvlášť intenzivní jsou interakce atmosféry a oceánu. Ze statist. souboru stavů klimatického systému je odvozeno klima. Viz též model klimatologický, signál klimatický.

angl. complete climatic system; coupled climatic system; slov. klimatický systém; rus. единая климатическая система; 1993-b3

systém konvektivní mezosynoptický (mezoměřítkový) (MCS, z angl. mesoscale convective system) — soustava oblaků druhu cumulonimbus, která vytváří souvislou oblast konv. srážek o horizontálním rozměru 100 km a více alespoň v jednom směru. MCS mohou zahrnovat konv. bouře typu multicelsupercel a během vývoje MCS se jejich struktura zpravidla mění, vyvíjí. Systémy typu MCS mohou sestávat z konv. i vrstevnaté oblačnosti a jejich prostorové uspořádání může nabývat různých forem. Příkladem lineární struktury MCS je squall line, dosahuje-li požadovaných rozměrů, naopak oválně uspořádaným příkladem MCS je MCC. Typická doba existence MCS je 10 hodin, přičemž vrstevnatá složka MCS a kovadliny konv. složky mohou přetrvat i podstatně déle. Nad oceánem se MCS mohou transformovat v tropické cyklony.

angl. mesoscale convective system; slov. mezosynoptický konvektívny systém; 2014

systém měřicí automatický — systém pro měření met. veličin, jehož centrální jednotkou je datová ústředna nebo počítač, do kterých se přenášejí naměřené hodnoty met. prvků z jednotlivých senzorů. Datová ústředna zajišťuje přechodné uložení dat, v případě senzorů s analogovým přenosem signálu také digitalizaci naměřených hodnot a jejich následnou distribuci k dalšímu zpracování. Na automatických meteorologických stanicích se data ze senzorů přenášejí do počítače, jehož programové vybavení umožňuje základní zpracování dat a jejich přenos do centra v požadovaných datových formátech. Viz též automatizace v meteorologii.

angl. automatic measuring system; slov. automatický meriaci systém; 2014

systém navigační — systém sloužící ke stanovení geografické pozice a navigování. Navigační systémy dělíme na pozemní a družicové. V meteorologii jsou navigační systémy využívány zejména při radiosondážních měřeních k určování polohy radiosondy a následnému výpočtu vertikálního profilu větru. Informace o celkovém zpoždění signálu z družicových navigačních systémů vlivem atmosféry se využívá pro výpočet obsahu vodní páry v atmosféře. Tím se zabývá tzv. „GPS meteorologie“, využívající signály globálního družicového systému Global Positioning Systém (GPS).

angl. navigation system; slov. navigačný systém; 2014

systém oblačný frontální — sled oblaků, které se vyskytují na teplé, studené či okluzní frontě, bezprostředně na sebe navazují a souvisejí s procesy, které v oblasti frontální plochy probíhají. Např. typický oblačný systém teplé fronty se skládá z oblaků druhu cirrus, cirrostratus, altostratusnimbostratus.

angl. frontal cloud system; slov. frontálny oblačný systém; rus. фронтальная облачная система; 1993-a2

systém ozonový observační globální, Global Ozone Observing System (GO3OS) — celosvětová síť pozemních stanic monitorujících ozonovou vrstvu, která pracuje v rámci programu Global Atmosferic Watch (GAW) Světové meteorologické organizace (WMO). GO3OS byl postupně vytvořen od konce 50. let 20. století a v současné době zahrnuje přes 300 stanic, z nichž přibližně 50 má dlouhodobý referenční charakter. Naměřené údaje jsou ukládány ve Světovém ozonovém a UV datovém centru WMO (WOUDC) v Torontu, odkud jsou k dispozici uživatelům. Přístroje na stanicích GO3OS jsou udržovány na předepsané kalibrační úrovni pomocí pravidelných mezinárodních srovnání vůči světovým, resp. regionálním etalonům. Z území ČR je v  GO3SO zařazena Solární a ozonová observatoř ČHMÚ v Hradci Králové a Aerologické oddělení observatoře ČHMÚ v Praze–Libuši.

slov. globálny ozónový observačný systém; 2014

systém p, viz p-systém.

angl. p system; slov. systém p; 1993-a1

systém pozorovací světový — jeden z prvků Světové služby počasí. Slouží k získávání měřených a pozorovaných dat v celosvětovém měřítku. Jeho hlavními složkami jsou pozemní meteorologické stanice, včetně stanic automatických, aerologické stanice, stanice na lodích, bójích a ropných plošinách, meteorologická pozorování z letadel, meteorologické radiolokátorymeteorologické družice. Světový pozorovací systém zahrnuje také měření slunečního záření, detekci blesků, měření přílivu a vertikálních profilů teploty a větru v nižších vrstvách atmosféry.

angl. Global Observing System; slov. Svetový pozorovací systém; rus. Глобальная система наблюдений; 1993-a3

systém pro příjem a zpracování dat z meteorologických družic — zpravidla se jím rozumí uživatelský systém pro příjem a následné zpracování dat z meteorologické družice, provozovaný koncovým uživatelem (např. meteorologickou službou). Data mohou být přijímána buď přímo z družice, která je naměřila, nebo prostřednictvím telekomunikační družice po jejich předzpracování provozovatelem družice, popř. prostřednictvím Internetu.

slov. systém pre príjem a spracovanie dát z meteorologických družíc; 2014

systém pro zpracování dat a předpovědi světový (GDPFS) — jeden z prvků Světové služby počasí. Jeho cílem je zabezpečit dostupnost met. analýz a předpovědí pro všechny členské státy Světové meteorologické organizace prostřednictvím světových meteorologických center, regionálních specializovaných meteorologických centernárodních meteorologických center. Funkce systému v reálném čase: příprava dat před vlastním zpracováním, včetně kontroly kvality dat, tvorba met. analýz a předpovědí na jeden den až po dlouhodobé předpovědi, příprava speciálních předpovědí pro letectví, námořní dopravu a pro případ ekologických havárií a prezentace pozorovaných a zpracovaných dat. Funkce systému v nereálném čase: zpracovaní dat pro klimatologické a výzk. účely, verifikace předpovědí, vývoj numerických modelů a dlouhodobé ukládání měřených dat, výstupů z numerických modelů a výsledků verifikace předpovědí.

angl. Global Data Processing and Forecasting System; slov. Svetový systém pre spracovanie dát a predpovede; rus. Глобальная система обработки данных; 1993-a3

systém smogový varovný a regulační (SVRS) — vydávání informací o výskytu mimořádně vysokých imisí škodlivin v určité oblasti, které se provádí na základě pravidel uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Infomace jsou podkladem pro pasivní nebo aktivní nouzová opatření, jakými jsou např. zdravotní doporučení skupinám citlivých osob, regulace emisí, nebo zvýšení teploty exhalací, a tím i vznosu kouřové vlečky.

slov. smogový výstražný regulačný systém; rus. Всемирная система зональных прогнозов - ВСЗП; 2014

systém radiolokační — syn. radiolokátor.

angl. radar system; slov. rádiolokačný systém; rus. радиолокационная система; 1993-a3

systém světový oblastní předpovědní (WAFS) — celosvětový systém, prostřednictvím kterého centra WAFC poskytují letecké meteorologické předpovědi pro lety na tratích v jednotném standardizovaném tvaru.

angl. World Area Forecast System ; slov. svetový predpovedný oblastný systém; 2014

systém RVR — soustava tech. prostředků sloužících k automatickému nebo poloautomatickému zjišťování dat potřebných k  výpočtu vzdálenosti, na kterou jsou viditelná dráhová světla na vzletových a přistávacích drahách. Je obvykle tvořena systémem transmisometrů nebo forwardscatterometrů (měřičů dopředného rozptylu), snímačem jasu pozadí, vstupem zavádějícím okamžitou hodnotu svítivosti dráhových světel, počítačem, prostředky dálkového přenosu dat, spojovacími vedeními a výstupy dat v digitální formě. Tech. zabezpečuje obj. měření dráhové dohlednosti.

angl. Runway Visual Range System ; slov. systém RVR; rus. система измерения дальности видимости по ВПП; 1993-a3

systém telekomunikační světový (GTS) — jeden z prvků Světové služby počasí. Zabezpečuje mezi členskými státy Světové meteorologické organizace sběr, přenos a distribuci měřených, pozorovaných a zpracovaných dat. Je organizován ve třech úrovních: a) hlavní spojovací okruh propojuje světová a vybraná regionální meteorologická centra; b) regionální telekomunikační síť zabezpečuje spojení regionálních telekomunikačních center resp. regionálního meteorologického centra s národními meteorologickými centry; c) národní telekomunikační síť je určena zejména pro sběr dat ze staniční sítě, dat získaných pozorováním z letadel a lodí na území spadajícím do zóny odpovědnosti národního met. centra.

angl. Global Telecommunication System; slov. Svetový telekomunikačný systém; rus. Глобальная система телесвязи; 1993-a3

systém z, viz z-systém.

angl. z system; slov. systém z; 1993-a1

systém Θ, viz theta-systém.

angl. Θ system; slov. systém ?; rus. система тета (Ѳ) ; 1993-a1