P

padesátky zuřící, viz čtyřicítky řvoucí.

angl. furious fifties; slov. zúrivé päťdesiatky; 1993-a1

pachy — čichové počitky vyvolané přítomností jedné nebo více těkavých příměsí v atmosféře, obvykle v nízkých koncentracích, nicméně převyšujících práh citlivosti čichového ústrojí. Příjemné pachy jsou označovány jako vůně, nepříjemné pachy jako zápachy.

angl. odours; slov. pachy; 1993-a2

paleoklima — klima v geol. minulosti, studované v rámci paleoklimatologie na základě tzv. proxy dat. Dlouhá období mírného teplého klimatu bez zalednění v polárních oblastech byla zpočátku jen zřídka střídána glaciály. Během terciéru a kvartéru (třetihor a čtvrtohor) se posledních 55 mil. let klima na Zemi postupně ochlazovalo, přičemž došlo k zalednění Antarktidy a později i Arktidy. Bez ohledu na změny klimatu zůstávala hlavním rysem jeho rozložení na Zemi zonalita klimatu, i když velikost a poloha klimatických pásem se v průběhu času měnila. Viz též geneze klimatu, teorie paleoklimatu, klima kvartéru, klima holocénu, klima historické.

angl. paleoclimate; slov. paleoklíma; 1993-a3

paleoklimatologie — vědní obor, zabývající se rekonstrukcí a interpretací paleoklimatu. Změny klimatu v geol. minulosti se snaží vysvětlit pomocí teorií paleoklimatu. K jejich ověření využívá tzv. proxy dat, přičemž se opírá o poznatky dalších disciplín, např. sedimentologie, paleontologie a geochemie; při studiu klimatu kvartéru a především klimatu holocénu se uplatňují i geomorfologie a archeologie. Viz též dendroklimatologie, klimatologie historická.

angl. paleoclimatology; slov. paleoklimatológia; 1993-a3

paměsíc, syn. paraselenium, viz kruh paraselenický.

angl. mock moon; slov. pamesiac; 1993-a1

pampero — stud. nárazovitý vítr jz. směrů na pampách v Argentině a Uruguayi, obvykle vázaný na přechod čar instability s projevem studené fronty. Je často doprovázen bouřkovými lijáky s náhlým poklesem teploty. Vyskytuje se při vpádech studeného vzduchu z již. polárních oblastí, a je tedy obdobou severoamerického větru norther.

angl. pampero; slov. pampero; 1993-a1

pannus (pan) — jeden z průvodních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Jsou to útržky nebo roztrhané cáry oblaků, které někdy tvoří souvislou vrstvu; objevují se pod jinými oblaky, s nimiž se mohou spojit. Vyskytují se nejčastěji u druhů altostratus, nimbostratus, cumuluscumulonimbus.

angl. pannus; slov. pannus; 1993-a2

papagajo — silný sv. padavý vítr z And na tichomořském pobřeží Nicaragui a Guatemaly. Vzniká při přechodu chladných vzduchových hmot (vítr „el norte“) přes horská pásma Střední Ameriky a přináší pěkné počasí. Nejčastěji se vyskytuje v lednu a v únoru, kdy často trvá 3 až 4 dny. Má charakter bóry.

angl. papagayo; slov. papagajo; 1993-a1

paprsek zelený, záblesk zelený — převážně zelené krátkodobé zabarvení oblohy, často jen záblesk, vycházející zdánlivě z vrchního okraje slunečního nebo měsíčního kotouče při jejich východu nebo západu. Zelený paprsek je pozorovatelný, pouze je-li horizont zřetelně viditelný (bez výskytu zákalu nebo kouřma). Vysvětluje se skutečností, že index lomu světelných paprsků roste s jejich klesající vlnovou délkou a sluneční disk je pak pro barvy odpovídající kratším vlnovým délkám zdánlivě více pozvednut nad obzor působením astronomické refrakce. Výskyt namodralých odstínů je však velice vzácný, neboť paprsky této barvy jsou v přímém slunečním záření výrazně oslabovány působením molekulárního rozptylu elektromagnetického vlnění v atmosféře. Jev bývá nejčastěji pozorován nad mořskou hladinou nebo v horách nad horní hranicí nízko položených vrstevnatých oblaků a obecně patří mezi fotometeory.

angl. green flash; green ray; slov. zelený lúč; 1993-a3

paprsky kosmické, syn. záření kosmické.

angl. cosmic rays; slov. kozmické lúče; 1993-a1

paprsky krepuskulární — temné pruhy ve směru slunečních paprsků při poloze Slunce za obzorem. V podstatě to jsou stíny oblaků, které rovněž mohou být za obzorem, promítající se na pevné nebo kapalné částice, vznášející se v atmosféře. Někdy se stíny promítají až na opačnou stranu oblohy a jsou pozorovatelné v blízkosti antisolárního bodu. V tomto případě se nazývají antikrepuskulární paprsky. Krepuskulární paprsky patří k fotometeorům. Termín paprsky krepuskulární se primárně vztahuje k situacím při zapadajícím nebo vycházejícím Slunci, popř. v době soumraku, kdy tyto paprsky vytvářejí jakoby vějíř rozevírající se vzhůru. Někdy se však jako paprsky krepuskulární označuje i obdobný jev při větších výškách Slunce nad obzorem a otvorech v oblačné vrstvě, kdy se zmíněný vějíř rozevírá dolů.

angl. crepuscular rays; slov. krepuskulárne lúče; 1993-a3

parametr bleskového proudu — veličina definující kvalit. a kvantit. proud bleskového výboje. Ke kvalit. parametrům bleskového proudu patří např. polarita (kladná, záporná, bipolární), která se určuje podle polarity náboje oblaku. Mezi kvantit. parametry bleskového proudu počítáme amplitudu proudu blesku, strmost proudu blesku, dobu čela, dobu půltýlu, náboj bleskového výboje, čtverec impulzu proudu blesku, trvání celkového výboje aj. Viz též blesk.

angl. lightning current parameter; slov. parameter bleskového prúdu; 1993-a1

parametr Coriolisův — veličina definovaná výrazem 2ωsinϕ , kde ω je velikost úhlové rychlosti zemské rotace a φ z. š., vyjadřovaná na sev. polokouli úhly v intervalu (0, 90°) a na již. polokouli v intervalu (0, –90°). Coriolisův parametr se často vyskytuje v rovnicích a vztazích používaných v meteorologii, neboť bezprostředně souvisí s působením Coriolisovy síly v zemské atmosféře. Jeho hodnota na 50° sev. zeměp. š. činí 1,2.10–4 s–1. Parametr je nazván podle franc. matematika a fyzika G. G. Coriolise (1792–1843).

angl. Coriolis parameter; slov. Coriolisov parameter; 1993-a2

parametr drsnosti, koeficient drsnosti — veličina s rozměrem délky, která patří svým původem do aerodynamiky. V meteorologii se používá ve fyzice mezní vrstvy atmosféry k vyjádření vlivu zemského povrchu na proudění vzduchu a na vert. transport hybnosti, tepla, vodní páry, popř. různých příměsí v přízemní vrstvě atmosféry. Parametr drsnosti lze interpretovat jako výšku drsnostních elementů, tj. různých výčnělků apod. zemského povrchu, efektivní z hlediska posuzovaného vlivu, nebo jako charakteristiku turbulentního promíchávání v úrovni zemského povrchu. Určuje se zpravidla z vert. profilu rychlosti horiz. proudění v bezprostřední blízkosti zemského povrchu, nejlépe při indiferentním teplotním zvrstvení ovzduší. Pro různé typy přirozeného rovinného povrchu dosahuje hodnot od setin mm (uhlazená sněhová pokrývka) do zhruba 10 cm (vysoká tráva). Uvnitř zástavby se volí hodnota parametru drsnosti zemského povrchu v rozmezí 1/20 až 1/10 výšky staveb. Nad vodním povrchem závisí parametr drsnosti na vlnění, a tím na rychlosti větru. Podle C. G. Rossbyho lze souvislost mezi parametrem drsnosti zemského povrchu z0 a směšovací délkou l vyjádřit vztahem
l(z)=κ (z+z0)
v němž z značí výšku nad zemským povrchem a κ von Kármánovu konstantu. Viz též drsnost povrchu.

angl. roughness parameter; slov. parameter drsnosti; 1993-a1

parametr frontální termální — parametr vhodný pro objektivní frontální analýzu definovaný vztahem:
TFP=-|T |T| T |
První člen vyjadřuje změnu teplotního gradientu ∇T, druhý člen pak projekci této změny do směru teplotního gradientu. Termální frontální parametr dosahuje maximální hodnoty v místě největší změny gradientu teploty, typicky tedy v oblasti fronty.

angl. thermal front parameter; 2015

parametr instability, viz parametr stabilitní.

slov. parameter instability; 1993-a1

parametrizace v meteorologii — souhrnné označení pro simulaci efektu fyzikálních procesů energetického a hydrologického cyklu atmosféry, jejichž prostorová a časová měřítka jsou menší, než může model atmosféry popsat. Termín parametrizace se kromě podchycení nerozlišených fyzikálních procesů používá též pro simulaci procesů diabatických, nevratných, a pro popis výměny hybnosti, tepla a vlhkosti mezi atmosférou a jejím okolím (Země, vesmír). Výsledkem parametrizace jsou matematické vztahy, které popisují vliv procesů na prognostické proměnné modelu atmosféry a také popisují jejich interakci s dalšími proměnnými, např. modelu zemského povrchu. To, které procesy jsou v modelu atmosféry parametrizovány, tak obecně závisí na jeho rozlišení. Typicky se parametrizují: radiační přenos v atmosféře; výměna hybnosti, tepla a vlhkosti s povrchem a jejich další vertikální transport efekty suché a vlhké turbulence; srážkové procesy, konvekce a sní spojené srážky a transport hybnosti, tepla a vlhkosti; dynamické účinky nerozlišené orografie.

angl. parametrization; slov. parametrizácia v meteorológii; 1993-a3

parametr L — pracovní označení pro Moninovu a Obuchovovu délku.

slov. parameter L; 1993-a1

parametr Reynoldsův, syn. číslo Reynoldsovo.

angl. Reynolds parameter; slov. Reynoldsov parameter; 1993-a1

parametr Richardsonův, syn. číslo Richardsonovo.

angl. Richardson parameter; slov. Richardsonov parameter; 1993-a1

parametr Rossbyho — veličina β daná meridionálním gradientem Coriolisova parametru a  definovaná vztahem:
β=λy,
kde λ je Coriolisův parametr a kladný směr souřadnicové osy y směřuje k severu. Využívá se zejména v teorii Rossbyho vln.

angl. Rossby parameter; slov. Rossbyho parameter; 1993-a2

parametr Scorerův — veličina používaná pro diagnózu, popř. prognózu mechanické turbulence, nebo vlnového proudění za horskou překážkou. Ve zjednodušené podobě je definována vztahem:
l=(gv2 1θθz) 1/2,
kde g je velikost tíhového zrychlení, v velikost průmětu vektoru rychlosti větru na kolmici k ose horského hřebene, Θ potenciální teplota vzduchuz vert. souřadnice. Scorerův parametr se určuje pro jednotlivé vrstvy ovzduší, přičemž tloušťka vrstvy se volí podle stupně „monotónnosti“ změny teploty vzduchu s výškou. Při použití aerol. údajů je nejvhodnější určit Scorerův parametr pro vrstvy mezi význačnými tepl. body (tepl. „zlomy“). Příznivé podmínky pro vlnové proudění nastávají při poklesu Scorerova parametru s výškou.

angl. Scorer parameter; slov. Scorerov parameter; 1993-a3

parametr stabilitní — kvantit. vyjádření stabilitních podmínek, tj. stability nebo instability teplotního zvrstvení atmosféry. V širším smyslu mezi stabilitní parametry patří např. vert. teplotní gradient, Bruntova-Vaisalova frekvence a dále parametry, které zahrnují nejen termické, ale i dynamické charakteristiky stavu atmosféry, tj. parametry typu Richardsonova čísla, nebo pro přízemní vrstvu atmosféry poměr z/L, kde z je výška nad zemským povrchem a L je Obuchovova délka. Viz též vertikální instabilita atmosféry, klasifikace stabilitní.

angl. stability parameter; slov. parameter stability; 1993-a3

parametr Stokesův — bezrozměrný parametr, který se v meteorologii používá především v teorii koalescence vodních kapek o vzájemně odlišných velikostech. Většinou se uvádí ve tvaru:
2ρwr2 | vRvr |/9μR,
kde vR, resp. vr značí velikost pádové rychlosti kapek o poloměru R, resp. r (r << R), ρw hustotu vody a μ koeficient dynamické vazkosti vzduchu. Výraz 2ρwr2/9μ, vyjadřuje čas, za který klesne na 1/e původní hodnoty (e je základ přirozených logaritmů) rychlost pohybu sférické částice, o dostatečně malém poloměru r a hustotě ρw, na niž působí pouze síla odporu prostředí daná Stokesovým zákonem. Viz též vzorec Stokesův

angl. Stokes parameter; slov. Stokesov parameter; 1993-a1

paranthelium, syn. slunce boční, viz kruh parhelický.

angl. paranthelion; slov. paranthélium; 1993-a1

parantselenium, syn. měsíc boční, viz kruh paraselenický.

angl. parantiselena; slov. parantselénium; 1993-a1

paraselenium, syn. paměsíc, viz kruh paraselenický.

angl. paraselena; slov. paraselénium; 1993-a1

pára vodní — voda v plynném skupenství. V atmosféře je vodní pára obsažena ve velmi proměnném množství; u zemského povrchu v průměru od 0 do 3 % objemu. S výškou obsah vodní páry v atmosféře velmi rychle ubývá. Při vhodných podmínkách vodní pára kondenzuje a vytváří oblaky, popř. hydrometeory. Vodní pára intenzivně pohlcuje a vyzařuje dlouhovlnné záření, a je proto významná pro radiační režim atmosféry, v rozhodující míře se podílí na skleníkovém efektu atmosféry. Viz též atmosféra Země, vzduch nasycený, vzduch vlhký, kondenzace vodní páry, okno atmosférické, tlak vodní páry.

angl. aqueous vapour; water vapour; slov. vodná para; 1993-a2

parhelia Liljequistova — mimořádný halový jev, slabé, horizontálně protáhlé světelné skvrny na parhelickém kruhu ve větších úhlových vzdálenostech za paranthelii.

angl. Liljequist parhelia; slov. Liljequistovo parhélium; 2014

parhelium, parhelia, paslunce — velmi častý halový jev v podobě světelných skvrn nalézajících se na parhelickém kruhu vně malého hala. Jsou obvykle výrazněji duhově zbarveny, s červeným okrajem na straně bližší Slunci. Při poloze Slunce na obzoru by se parhelia nalézala na malém halu, s rostoucí výškou Slunce nad obzorem se od malého hala bočně vzdalují v rozsahu několika úhlových stupňů. Vznikají dvojitým lomem slunečních paprsků při průchodu šestibokými ledovými krystalky při lámavém úhlu 60° a vert. poloze hlavní krystalové osy.

angl. mock sun; parhelion; sun dog; slov. parhélium; 1993-a3

pás Alexandrův, syn. pás tmavý.

1993-a3

pasát — vítr pasátové cirkulace ve spodní troposféře, mající na sev. polokouli převážně sv. směr, na již. polokouli jv. směr. Vyznačuje se značnou stálostí jak směru, tak rychlosti proudění, která bývá nejčastěji od 6 do 8 m.s–1; rychlost 12 m.s–1 překračují jen zřídka. Označení pochází ze španělského „pasada“ (průjezd), protože španělští mořeplavci využívali pasáty při cestách z Evropy do Ameriky. Viz též fronta pasátová, vlny ve východním proudění.

angl. trades; trade-winds; slov. pasát; 1993-a3

pascal — základní jednotka pro tlak v soustavě SI. Označuje se Pa a je definována jako síla 1 N působící kolmo na plochu jednoho metru čtverečního. Pro meteorologické účely je tato jednotka malá, v meteorologii se proto nejčastěji užívá jednotka stokrát větší, tj. hektopascal (hPa). Má to zároveň praktickou výhodu, neboť hektopascal je číselně roven jednotce tlaku milibar (bar), která se dříve běžně používala v meteorologii. Viz též měření tlaku vzduchu.

angl. pascal; slov. pascal; 1993-a2

pás kondenzační, syn. pruh kondenzační.

slov. kondenzačný pás; 1993-a1

pás přenosový studený — relativní proudění obecně studeného a zpočátku i suchého vzduchu ve frontální cykloně popisované v teorii přenosových pásů. Formuje se na přední straně cyklony v přízemních hladinách a je pro něj charakteristické, že hodnoty izobarické vlhké potenciální teploty jsou o několik stupňů nižší než uvnitř teplého přenosového pásu. Studený přenosový pás směřuje nejprve k západu a v blízkosti teplé fronty (resp. její frontální čáry) začíná stoupat a stáčet se cyklonálně kolem středu cyklony, přičemž podchází teplý přenosový pás. V této oblasti se díky srážkám produkovaným teplým přenosovým pásem sytí vlhkostí. Při dalším výstupu vzduchu se tato vlhkost může stát zdrojem pro vznik oblaků zejména nízkého a středního patra. V místě, kde studený přenosový pás vystupuje zpod teplého přenosového pásu, se proud často rozděluje do dvou větví charakterizovaných různou výškou nad zemským povrchem. Vyšší větev se anticyklonálně stáčí, až je téměř rovnoběžná s teplým přenosovým pásem. Nižší větev se stáčí cyklonálně a směřuje do středu cyklony. Rozhraní mezi vzduchem v nižší větvi studeného přenosového pásu a vzduchovou hmotou v týlu vyvíjející se cyklony lze označit za atmosférickou frontu, která je v klasickém koncepčním modelu norské meteorologické školy analyzována jako okluzní fronta. Avšak měření dokazují, že formování této fronty nekoresponduje s procesem okluze jako situace, kdy je teplý vzduch vytlačován studenější vzduchovou hmotou na přední straně a v týlu cyklony vzhůru.

angl. cold conveyor belt; slov. studený prenosový pás; 2014

pás přenosový suchý — řidčeji používané syn. intruze (průnik) suchého vzduchu.

angl. dry intrusion; slov. suchý prenosový pás; 2014

pás přenosový teplý — relativní proudění obecně teplého a vlhkého vzduchu s výstupnou složkou pohybu ve frontální cykloně popisované v teorii přenosových pásů. Formuje se na přední straně studené fronty do souvislého proudu, který se obvykle táhne stovky kilometrů a při výstupu postupně zasahuje celou troposférou. Teplý přenosový pás je charakterizovaný vysokými hodnotami izobarické vlhké potenciální teploty, transportuje teplý a vlhký vzduch z nižších hladin do vyšších a často je hlavním mechanismem produkce srážek. Teplý přenosový pás probíhá ve vyvíjející se cykloně zpravidla rovnoběžně s přízemní studenou frontou, zhruba kolmo protíná čáru teplé fronty, následně se anticyklonálně stáčí a ve zhruba rovnoběžné poloze vůči čáře teplé fronty přestává stoupat. Během výstupu se podílí na vzniku frontálních oblačných systémů, zejména teplé fronty, a částečně také na vzniku oblačných systémů v teplém sektoru.

angl. warm conveyor belt; slov. teplý prenosový pás; 2014

paslunce, syn. parhelium, viz kruh parhelický.

angl. mock sun; slov. paslnko; 1993-a1

pásmo klimatické — skupina klimatických oblastí se stejným charakterem makroklimatu, uspořádaných v důsledku zonality klimatu přibližně ve směru rovnoběžek a s ohledem na nadmořskou výšku. Tato pásma jsou základními jednotkami globálních klasifikací klimatu, přičemž se zpravidla dělí do více klimatických typů. Kromě fyzických (skutečných) klimatických pásem, podmíněných též působením azonálních klimatických faktorů, je možné klima Země aproximovat pomocí solárních (matematických) klimatických pásem, která odpovídají solárnímu klimatu. Viz též pásmo teplotní.

angl. climatic zone; slov. klimatické pásmo; 1993-a3

pásmo teplotníklimatické pásmo vymezené pouze na základě rozložení teploty vzduchu na Zemi, tedy bez ohledu na další klimatické prvky. Obvykle rozeznáváme horké pásmo, ohraničené izotermou prům. roč. teploty vzduchu 20 °C, dále na každé polokouli jedno mírné pásmo (po izotermu prům. teploty vzduchu v nejteplejším měsíci 10 °C), chladné pásmo (po izotermu nejteplejšího měsíce 0 °C) a pásmo trvalého mrazu. Tohoto dělení částečně využívá mj. Köppenova klasifikace klimatu.

angl. temperature zone; thermal zone; slov. teplotné pásmo; 1993-b3

pás mlhymlha, která se vlivem místních podmínek vytvořila v pásu širokém nejvýše několik stovek metrů.

angl. fog bank; slov. pás hmly; 1993-a1

pásma frekvenční mikrovlnná K, X, C, S, L — oblasti mikrovlnných frekvencí používané pro radiolokační měření jsou konvenčně značeny uvedenými písmeny. Tabulka ukazuje střední vlnové délky a střední frekvence pro jednotlivá pásma.

PásmoVlnová délka [cm]Frekvence [GHz]
K130
X310
C56
S103
L201,5

angl. microwave frequency bands K, X, C, S, L; slov. frekvenčné mikrovlnné pásma K, X, C, S, L; 2014

pásmo anomální slyšitelnosti — oblast slyšitelnosti intenzivního zvuku, např. exploze, ve velké vzdálenosti od zdroje zvuku, zpravidla za pásmem ticha. Výskyt tohoto jevu je spojen s lomem zvuku a změnou směru šíření zvukové vlny, obvykle na výškových inverzích teploty vzduchu. Viz též šíření zvuku v atmosféře.

angl. zone of anomalous audibility; slov. pásmo anomálnej počuteľnosti; 1993-a1

pásmo frontální, syn. zóna frontální.

angl. frontal zone; slov. frontálne pásmo; 1993-a1

pásmo kalmů, viz tišiny subtropické.

slov. pásmo kalmov; 1993-a2

pásmo slyšitelnosti — oblast, v níž je slyšitelný zvuk od vzdáleného zdroje. Viz též šíření zvuku v atmosféře.

angl. zone of audibility; slov. pásmo počuteľnosti; 1993-a1

pásmo spektrální — spojitý interval elmag. spektra vymezený dvěma vlnovými délkami (frekvencemi, vlnočty).

angl. spectral band; slov. spektrálne pásmo; 1993-a1

pásmo ticha — oblast, v níž není slyšitelný zvuk ze vzdáleného zdroje, ačkoliv v oblasti ještě vzdálenější je v důsledku anomálního šíření zvuk opět slyšitelný. Viz též šíření zvuku v atmosféře.

angl. zone of silence; slov. pásmo ticha; 1993-a1

pásmo tišin, viz tišiny rovníkové, tišiny subtropické.

angl. calm belt; slov. pásmo tíšin; 1993-a1

pásmovitost klimatu, syn zonalita klimatu.

angl. zonality of climate; slov. pásmovitosť podnebia; 1993-a3

pásmo západních větrů — pásmo mezi subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a polární oblastí, tj. zhruba mezi 35° a 65° zeměp. šířky příslušné polokoule, v němž převládá přenos vzduchu směrem od západu na východ. Toto zonální proudění je zřetelné zejména ve vyšších vrstvách troposféry, kde tvoří cirkumpolární vír, přičemž dochází k rozšíření pásma západních větrů jak směrem k rovníku, tak směrem k pólům. Blíže k zemskému povrchu je v důsledku rozsáhlé cyklonální činnosti směr větru značně proměnlivý, takže převaha záp. větrů je zřejmější až z klimatologického zpracování. Pásmo západních větrů je lépe vyvinuto na již. polokouli, což souvisí s homogennějším povrchem (převahou oceánu nad pevninami). Zejména na sev. polokouli dochází v některých oblastech k zesílení záp. větrů, a to i v ročním průměru, což souvisí s výskytem tryskového proudění. Viz též větry mírných šířek západní, čtyřicítky řvoucí.

angl. countertrades; westerlies; westerly belt; circumpolar whirl; slov. pásmo západných vetrov; 1993-a3

pás nízkého tlaku vzduchu — pásmo s nižším tlakem vzduchu zhruba rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy vysokého tlaku vzduchu a v průběhu roku se přesouvá na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. Takovým pásmem je např. rovníkový pás nízkého tlaku vzduchu, nazývaný též rovníková deprese, a pásy nízkého tlaku vzduchu v subpolárních oblastech obou polokoulí.V subpolárních pásech nízkého tlaku vzduchu se nacházejí jednotlivé cyklony.

angl. trough; low pressure belt; slov. pás nízkeho tlaku vzduchu; 1993-a3

pás spirální, viz pás srážkový.

angl. spiral band; slov. špirálový pás; 2014

pás srážkový — útvar srážkových oblaků protáhlý v jednom směru, takže je možné určit jeho orientaci. Srážkové pásy mohou být tvořeny konv.vrstevnatými oblaky, mohou dosahovat různých měřítek, přičemž mívají složitější vnitřní strukturu. V mimotropické cykloně jsou srážkové pásy vázány na atmosférické fronty a případné čáry instability, které se mohou vyskytovat i samostatně. V tropické cykloně se od středu odvíjejí spirální srážkové pásy. Pohyb srážkového pásu ve směru jeho protažení, popř. setrvání pásu nad určitým povodím může vést k zesílení případné povodně.

angl. rainband; slov. zrážkový pás; 2014

pastagramaerologický diagram se souřadnicovými osami SZp. Souřadnice S je definována vztahem:
S=TTpTp,
kde T je změřená teplota v hladině o tlaku pTp teplota této hladiny ve standardní atmosféře. Druhá souřadnice Zp je výška hladiny p ve standardní atmosféře. Pastagram patří k méně známým diagramům. Diagram navrhl J. C. Bellamy.

angl. pastagram; slov. pastagram; 1993-a1

pás tmavý, temný, pás Alexandrův — pás oblohy mezi hlavní a vedlejší duhou. Za situace, kdy jsou tyto duhy výrazně patrné, má část oblohy uvnitř hlavní duhy relativně největší jas, poněkud menší jas mívá obloha na vnější straně vedlejší duhy, zatímco mezi oběma těmito duhami je jas oblohy nejmenší. Paprsky podstupující na vodních kapkách jeden vnitřní odraz mohou přicházet do oka pozorovatele pouze z prostoru uvnitř hlavní duhy, paprsky se dvěma vnitřními odrazy jen z prostoru vně vedlejší duhy, zatímco prostor mezi oběma duhami je pro oboje právě zmíněné paprsky nepřístupný.

angl. dark band; Alexandr's band; 2014

pás Venušin — zpravidla slabě narůžovělý pás, jenž krátce po západu nebo před východem Slunce odděluje soumrakový oblouk od části oblohy osvětlované rozptýleným slunečním světlem. Vzniká působením zpětného rozptylu slunečních paprsků na molekulách plynných složek vzduchu. Bývá pozorován při jasné obloze v dostatečně čistém vzduchu.

angl. belt of Venus; slov. Venušin pás; 2014

pás vysokého tlaku vzduchu — pásmo s vyšším tlakem vzduchu, ponejvíce rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy nízkého tlaku vzduchu a během roku se přesouvá směrem na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. V tomto pásmu, které lze sledovat na klimatologických i synoptických mapách, se nacházejí jednotlivé anticyklony. Na Zemi jsou nejvýraznějšími subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu, které v chladném pololetí zasahují ze subtropických částí oceánu i nad přilehlou pevninu a prakticky tak obepínají celou zeměkouli.

angl. ridge of high pressure; high pressure belt; slov. pás vysokého tlaku vzduchu; 1993-a3

pás vysokého tlaku vzduchu subtropický — pás vyššího tlaku vzduchu, vyjádřený na klimatologických mapách, který se táhne kolem Země na obou polokoulích mezi 20 a 40° z. š. a v němž se vyskytují jednotlivé subtropické anticyklony. Zatímco na již. polokouli je zřetelný po celý rok, na severní polokouli jej v letním období přerušují oblasti nižšího tlaku nad kontinenty. Viz též šířky koňské.

angl. subtropical high pressure belt; slov. subtropický pás vysokého tlaku vzduchu; 1993-a3

pásy vodní páry absorpční — oblasti ve spektru slunečního nebo dlouhovlnného záření, v nichž se projevuje intenzivní selektivní absorpce záření, působená vodní párou obsaženou v atmosféře. Nejvýznamnější absorpční pásy vodní páry jsou u vlnových délek 1,4; 1,9; 2,7; 6,3 µm a v oblasti vlnových délek větších než zhruba 15 µm, v níž vodní pára prakticky úplně absorbuje dlouhovlnné záření. Viz též absorpce záření.

angl. water vapour absorption bands; slov. absorpčné pásy vodnej pary; 1993-a2

patra oblaků — podle nadm. výšky svého výskytu se oblaky třídí do tzv. pater. V mírných zeměp. šířkách sahá nízké patro od zemského povrchu do 2 km, střední od 2 do 7 km a vysoké od 5 do 13 km. V tropických oblastech sahá stř., resp. vysoké patro do větších výšek (8, resp. 18 km), v polárních oblastech naopak do nižších výšek (4, resp. 8 km). Podle obvyklých nadm. výšek základen patří mezi oblaky nízkého patra stratocumulusstratus, středního patra altocumulus a vysokého patra cirrus, cirrocumuluscirrostratus. Altostratus zpravidla zasahuje ze středního až do vysokého patra, nimbostratus se vyskytuje vždy ve středním patru, může však zasahovat i do obou pater zbývajících. Cumuluscumulonimbus mají základny obvykle v nízkém patru, často však zasahují jak do stř., tak do vysokého patra. Členění oblaků do pater, které je součástí mezinárodní klasifikace oblaků, usnadňuje vizuální pozorování výšky základny oblaků, nebo naopak určení druhu oblaku při známé nadm. výšce jeho základny. Viz též oblaky nízkého patra, oblaky středního patra, oblaky vysokého patra.

angl. etages of clouds; slov. oblačné poschodia; 1993-a2

pavouk — slang. označení pro zákres staničního modelu na povětrnostní mapě.

slov. pavúk; 1993-a1

pedosféra — nesouvislý půdní obal Země, který vznikl zvětrávacími a půdotvornými procesy z nejvrchnějších částí zemské kůry a z organických látek. Tyto procesy jsou ovlivňovány klimatem, takže současné rozmístění půd vypovídá o klimatu Země v době jejich vzniku, viz klima kvartéru. Zonalita klimatu způsobuje existenci zonálních půd; naopak při vzniku azonálních půd hrají podstatnější roli jiné faktory, především složení matečné horniny. Pedosféra je sférou průniku vrchní litosféry, přízemní vrstvy atmosféry, hydrosférybiosféry. Viz též klima půdní, vzduch půdní.

angl. pedosphere; slov. pedosféra; 1993-a3

pelengátor bouřek, viz pozemní detekce blesků.

slov. búrkový pelengátor; 1993-a3

pentáda — pětidenní období, které se často využívá při podrobnějším rozboru chodu meteorologických prvků (chodu srážek, teploty aj. prvků po pentádách). První pentáda je období od 1. do 5. ledna, poslední pentáda je od 27. do 31. prosince, na rok připadá 73 pentád. V přestupném roce je pentáda na konci února nahrazena hexádou (šestidenním obdobím). Do meteorologie zavedl použití pentád k zobrazení chodu teploty vzduchu H. W. Dove (1854). V praxi je běžně zaměňováno za období pěti po sobě následujících dnů začínajících 1., 6., 11., 16., 21. a 26. dne v každém měsíci (poslední pentáda končí posledním dnem v měsíci). Viz též dekáda.

angl. pentad; slov. pentáda; 1993-a2

peplopauza — horní hranice peplosféry.

angl. peplopause; slov. peplopauza; 1993-a2

peplosféra — vrstva atmosféry Země, která sahá od zemského povrchu do výše 1,5 až 2 km. Je definována jako vrstva, pro niž je charakteristický častý výskyt inverzí teploty vzduchu, které zmenšují prům. vert. teplotní gradient ve srovnání s výše ležícími vrstvami troposféry. Pojem peplosféra zavedl do odb. literatury německý meteorolog K. Schneider-Carius a z tohoto důvodu se tento pojem vyskytuje zejména v literatuře německého původu. Horní hranice peplosféry se označuje jako peplopauza. Z prostorového hlediska odpovídá peplosféra přibližně mezní vrstvě atmosféry.

angl. peplosphere; slov. peplosféra; 1993-a2

perioda — časový interval mezi pravidelně se opakujícími výskyty jevu v důsledku jeho periodicity. V meteorologii a klimatologii se někdy pojem perioda používá nevhodně i ve významech období, cyklus, chod aj.

angl. period; slov. perióda; 1993-a3

perioda inerční, viz kružnice inerční.

angl. inertial period; slov. inerciálna perióda; 1993-a1

perioda teplá středověká — nevhodné označení pro středověké teplé období.

slov. teplá stredoveká perióda; 2014

perioda uvolňování vírů — časový rozdíl mezi vznikem dvou za sebou následujících vírů s horiz. osou v proudění za horskou překážkou. Pro převýšení horského hřebenu h v metrech a prům. rychlost větru v uvažované vrstvě v uvedenou v m.s–1, můžeme periodu uvolňování vírů T v minutách vypočítat podle vztahu T=0,17h/v .

slov. perióda uvoľňovania vírov; 1993-a2

periodicita — v meteorologii vlastnost časové řady met. prvku nebo jevu opakovat po uplynutí časového intervalu (periody) posloupnost hodnot (jevů), které se v tomto intervalu vyskytly. Meteorologicky reálnými jsou periodicita denní, daná změnami bilance záření během jedné otočky Země kolem osy, a roční, daná změnami radiační bilance během jednoho oběhu Země kolem Slunce. Tyto periodicity lze zjistit prakticky u všech met. prvků. Další periodicity, např. čtyřdenní, osmidenní, jedenáctiletá apod., jejichž příčiny jsou méně pravidelné a výrazné, bývají vyjádřeny v časových řadách méně zřetelně. Viz též rytmy povětrnostní.

angl. periodicity; slov. periodicita; 1993-a2

perlucidus (pe) — jedna z odrůd oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizována jako menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy, které mají zřetelné, někdy i velmi malé mezery, jimiž lze vidět Slunce, Měsíc, modrou oblohu nebo oblaky ve větších výškách. Vyskytuje se u druhů altocumulusstratocumulus. Odrůda pe může být zároveň také translucidus nebo opacus.

angl. perlucidus; slov. perlucidus; 1993-a2

permafrost, půda dlouhodobě zmrzlá — vrstva půdy a hornin s teplotou celoročně nižší než 0 °C. Je součástí kryosféry. Současný rozsah permafrostu je zčásti pozůstatkem glaciálů (fosilní permafrost), zčásti důsledkem současného klimatu (recentní permafrost). Podmínkami pro jeho vznik jsou prům. roč. teplota vzduchu pod bodem mrazu a dlouhá studená a suchá zima. Tyto podmínky jsou splněny téměř ve všech oblastech se sněhovým klimatem a v kontinentálních oblastech s boreálním klimatem. Hloubka promrznutí může být i více než 1 000 m, přičemž závisí na teplotním režimu zim, výšce sněhové pokrývky i na geol. a geomorf. podmínkách. Tzv. činná vrstva na povrchu permafrostu periodicky rozmrzá, přičemž její mocnost v různých oblastech (desítky centimetrů až několik metrů) závisí mj. na délce a teplotním režimu léta.

angl. permafrost; slov. permafrost; 1993-a3

perzistence — v meteorologii jeden z rysů časových změn atm. dějů, který je protějškem jejich proměnlivosti a projevuje se tendencí k zachování existujícího typu počasí nebo existujících hodnot met. prvků. V časových řadách met. prvků se persistence projevuje zachováváním současných hodnot i v blízké budoucnosti. Míra projevu persistence klesá s rostoucí délkou sledovaného období a obvykle závisí na zeměp. poloze, roč. době a řadě met. faktorů. Je různá podle toho, zda uvažujeme celkový charakter počasí nebo jednotlivé met. prvky. Z existence persistence vycházejí rovněž některé pomocné metody používané v předpovědích počasí, např. v souvislosti s  využíváním přirozených synoptických období nebo při analýze klimatologických řad. Persistence je obecně podmíněna setrvačností dějů v atmosféře. Viz též předpověď počasí perzistentní.

angl. persistence; slov. perzistencia; 1993-a2

pileus (pil) — jeden z průvodních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak je menšího horiz. rozsahu v podobě čepice nebo kapuce; vyskytuje se nad vrcholky kupovitých oblaků, které jím často prorůstají. Dosti často lze pozorovat i několik průvodních oblaků pil nad sebou. Vyskytuje se u druhů cumulonimbuscumulus.

angl. pileus; slov. pileus; 1993-a2

PILOT — viz zpráva z pozemní stanice o výškovém větru (PILOT).

slov. PILOT; 2014

pilotáž, viz měření pilotovací.

slov. pilotovanie; 1993-a1

písmeno symbolické — písmeno nebo skupina písmen, které ve tvaru kódu reprezentují jednotlivé met. veličiny.

angl. symbolic letter; slov. písmeno symbolické; 2014

pixel — elementární část obrazových dat (základní obrazový prvek, ang. picture element) charakterizovaná svou polohou v rámci snímku. Digitální hodnota přiřazená pixlu vyjadřuje určitou veličinu (např. odrazivost nebo teplotu) charakterizující oblast reprezentovanou pixlem. Tato hodnota vzniká integrací nebo průměrováním sledované veličiny přes plochu (objem) odpovídající pixlu. Jeho rozměr úzce souvisí s  rozlišovací schopností přístroje (např. radiometru družice), jímž se sledovaná veličina měří.

angl. pixel; slov. pixel; 1993-a3

plankton atmosférický, aeroplankton — mikroorganismy a jejich části udržující se poměrně dlouho ve vzduchu a tvořící součást atmosférického aerosolu. Hlavními složkami atmosférického planktonu jsou pylová zrna, viry, bakterie, řasy, plísně, spory, výtrusy, mikroskopičtí živočichové apod. Koncentrace a složení atmosférického planktonu se mění s denní i roč. dobou, s charakterem krajiny a značně závisí na počasí.

angl. aeroplancton; slov. atmosférický planktón; 1993-a3

pleión — viz anomálie klimatická.

angl. pleion; slov. pleión; 1993-a3

pliobara, viz mezobara.

slov. pliobara; 1993-a1

plískanice — obecné označení pro počasí nepříznivé pro pobyt venku, vyznačující se padáním sněhu s deštěm, často za silnějšího nárazovitého větru. Nemá charakter odborného termínu.

angl. sleet; slov. čľapkanica; 1993-a2

plocha ekvipotenciální, syn. hladina ekvipotenciální.

slov. ekvipotenciálna plocha; 1993-a1

plocha frontální — geometrické zjednodušení vrstvy tvořící rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami v troposféře, někdy také mezi různými částmi téže nestejnorodé vzduchové hmoty. Průsečnici frontální plochy se zemským povrchem nebo jinou plochou nazýváme frontální čárou nebo zkráceně frontou. Viz též fronta atmosférická.

angl. frontal surface; slov. frontálna plocha; 1993-a1

plocha geopotenciální, syn. hladina geopotenciální.

slov. geopotenciálna plocha; 1993-a1

plocha izentropická, hladina izentropická — v meteorologii plocha konstantní hodnoty entropie vzduchu. Ve vzduchu nenasyceném vodní párou jsou izentropické plochy současně plochami konstantní potenciální teploty. Viz též izentropa, solenoidy izotermicko-izentropické.

angl. isentropic surface; slov. izentropická plocha; 1993-a2

plocha izobarická — v meteorologii plocha konstantní hodnoty tlaku vzduchu. V aerologii se častěji používá označení izobarická hladina. Viz též izobara, sklon izobarické plochy, solenoidy izobaricko-izosterické, topografie barická, útvar tlakový.

angl. isobaric surface; slov. izobarická plocha; 1993-a3

plocha izopyknická, hladina izopyknická — v meteorologii plocha konstantní hustoty (měrné hmotnosti) vzduchu. Je současně plochou izosterickou. Průsečnice izopyknické plochy s libovolnou jinou plochou se nazývá izopykna.

angl. isopycnic surface; slov. izopyknická plocha; 1993-a2

plocha izosterická, hladina izosterická — v meteorologii plocha konstantního měrného objemu vzduchu. Je současně plochou izopyknickou. Viz též izostera, solenoidy izobaricko-izosterické.

angl. isosteric surface; slov. izosterická plocha; 1993-a2

plocha izotermická, hladina izotermická — v meteorologii plocha konstantní teploty vzduchu. Viz též izoterma.

angl. isothermal surface; slov. izotermická plocha; 1993-a2

plocha rozptylu meteorologického cíle efektivní — při průchodu elmag. záření oblačností nebo atm. srážkami je část energie rozptylována všemi směry, tedy i zpět k anténě meteorologického radiolokátoru. Intenzitu záření rozptýleného proti původnímu směru šíření hodnotíme tzv. efektivní plochou rozptylu. Je to hypotetická plocha, kolmá k dopadajícímu paprsku, rovnoměrně rozptylující všechnu dopadající energii, která by vytvořila v místě příjmu stejnou hustotu záření jako skutečný cíl. Vyjadřuje se v m2 nebo cm2 a charakterizuje pouze odrazové vlastnosti cíle. Viz též odrazivost radiolokační meteorologického cíle, rozptyl elektromagnetického vlnění v atmosféře.

angl. effective backscattering cross section of weather target; slov. efektívna plocha rozptylu meteorologického cieľa; 1993-a3

pluta, pluto — na sev. Moravě a ve Slezsku lid. označení pro dlouhotrvající déšť, popř. deštivé počasí; je převzato z polštiny, kde znamená plískanici.

slov. pluta, pluto; 1993-a1

pluviál — období s vydatnými srážkami v nižších zeměp. šířkách. Podle starších představ měly pluviály časově zhruba odpovídat glaciálům ve vyšších zeměp. šířkách, avšak např. poslední pluviál zřejmě nastal na konci glaciálu a přetrval až do období holocénního klimatického optima. Do většiny oblastí, kde dnes panuje horké suché klima, se rozšířilo klima savan, vytvořily se stálé vodní toky a rozsáhlá jezera, takže zde byla i vyšší hustota zalidnění než v současné době.

angl. pluvial period; slov. pluviál; 1993-a3

pluviograf, viz ombrograf. Viz též mikropluviograf.

angl. pluviograph; recording raingauge; slov. pluviograf; 1993-a3

pluviogram, viz ombrograf.

angl. pluviogram; slov. pluviogram; 1993-a3

pluviometr — zast. označení pro srážkoměr.

angl. pluviometer; slov. pluviometer; 1993-a3

pluviometrie, syn. ombrometrie.

angl. pluviometry; slov. pluviometria; 1993-a1

pluvioskop — zařízení pro určení výskytu, trvání, popř. i druhu atm. srážek. V ČR se nepoužíval. Viz též detektor počasí.

angl. pluvioscope; slov. pluvioskop; 1993-a3

plyn ideální, plyn dokonalý — plyn, jehož stavové veličiny přesně splňují stavovou rovnici
pρ=RT
v níž p značí tlak, ρ hustotu, R měrnou plynovou konstantuT teplotu v K. Plyny tvořící atmosféru Země, včetně vodní páry, pokud není nasycená, lze s velmi dobrým přiblížením považovat za plyny ideální. Viz též zákon Amagatův a Leducův, zákon Avogadrův, zákon Boyleův a Mariotteův, zákon Daltonův.

angl. ideal gas; perfect gas; slov. ideálny plyn; 1993-b2

plyny radiačně aktivní — viz plyny skleníkové.

angl. radiatively active gases; slov. radiačno aktívné plyny; 2015

plyny skleníkové, plyny radiačně aktivní — plyny v atmosféře, které vykazují významnou absorpci dlouhovlnného záření, a tak se uplatňují při skleníkovém efektu. Jedná se především o plyny s heteronukleární tří- a víceatomovou strukturou molekuly s lomenou vazbou, která umožňuje velký počet vibračních stavů s odpovídajícími absorpčními frekvencemi v oblasti infračerveného záření. Významnými skleníkovými plyny jsou především vodní pára (na skleníkovém efektu se podílí asi 60 %), oxid uhličitý (přibližně 26 %), dále metan, oxid dusný, ozón (8 %) a další složitější především antropogenní plyny jako např. freony.

angl. greenhouse gases; slov. skleníkové plyny; 2015

PM0,1, PM0,1 — frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 0,1 mikrometru, tzv. ultrajemné frakce. Tyto částice odpovídají svojí velikostí nanočásticím emitovaným do vzduchu např. benzínovými motory. Ohledně přístrojových měření platí analogicky to, co je uvedeno u PM10.

2015

PM1, PM1 — frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 1 mikrometr. Ohledně přístrojových měření platí analogicky to, co je uvedeno u PM10.

2015

PM10, PM10 — frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 10 mikrometrů. Z hlediska přístrojových měření je frakce PM10 definována jako soubor částic o aerodynamickém průměru do 10 mikrometrů zachycených na filtru, když zachycovací účinnost pro částice o aerodynamickém průměru právě 10 mikrometrů je rovna 50%.

2015

PM2,5, PM2,5 — frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 2,5 mikrometru. Jde o jemné, respirabilní frakce. Ohledně přístrojových měření platí analogicky to, co je uvedeno u PM10.

2015

počasí — stav atmosféry charakterizovaný souhrnem hodnot všech met. prvků a atm. jevy v určitém místě a čase. Počasím se zpravidla rozumí okamžitý stav atmosféry, někdy též změny (průběh) met. prvků a jevů v určitém krátkém časovém intervalu (řádově minuty nebo hodiny). Počasí se charakterizuje souborem okamžitých nebo krátkodobě průměrovaných hodnot, zvláště teploty vzduchu, oblačnosti nebo slunečního svitu, směru a rychlosti větru a atm. srážek. Počasí je v podstatě vázáno na troposféru, nad níž se již většinou nevytvářejí oblaky, hydrometeory, bouřky apod. Pro počasí je charakteristická velká časová a prostorová proměnlivost. Počasí ve smyslu této definice je neopakovatelné; počasí ale mohou být podobná a lze je shrnovat do typů počasí. Viz též stav počasí, průběh počasí, proměnlivost počasí, zlepšení počasí, zhoršení počasí, změna počasí, zvrat počasí, jevy počasí význačné, jevy počasí zvláštní, bodování počasí, předpověď počasí, měření meteorologické, pozorování meteorologické, povětrnost, klima.

angl. weather; slov. počasie; 1993-a3

počasí aktuální, syn. počasí skutečné.

angl. current weather; slov. aktuálne počasie; 1993-a1

počasí anticyklonální — 1. počasí v oblasti anticyklony. Závisí na stadiu vývoje anticyklony, na druhu vzduchové hmoty, která anticyklonu tvoří, na roč. období. Je rozdílné v různých sektorech anticyklony. V chladném pololetí můžeme ve stř. Evropě pozorovat dva typy anticyklonálního počasí. První typ počasí se vyznačuje malou oblačností a nízkou teplotou vzduchu. Je obvyklý především ve stř. části anticyklony. Je charakteristický pro ostře vyjádřené procesy anticyklogeneze při subsidenci vzduchu v anticyklonách nad pevninou, které jsou tvořeny kontinentální vzduchovou hmotou s malou měrnou vlhkostí vzduchu. Při sněhové pokrývce klesá u nás noční teplota hluboko pod bod mrazu (–20 °C a níže). Druhý typ počasí je charakterizován velkou oblačností druhu stratusstratocumulus a vyskytuje se v pomalu se vyvíjejících, popř. rozpadajících se anticyklonách, kdy sestupné pohyby vzduchu jsou velmi malé nebo jsou vystřídány výstupnými pohyby. Za této situace mohou dokonce vypadávat srážky ve tvaru mrholení. Často se vyskytují inverze teploty vzduchu obvykle začínající v blízkosti zemského povrchu a sahající do výšky 1 až 2 km. Při dostatečné vlhkosti jsou provázeny vývojem mlh, které zasahují rozsáhlé oblasti především v blízkosti středu anticyklony. Ve vyšších vrstvách anticyklony, v horských oblastech, bývá v tomto případě jasné a relativně velmi teplé počasí. V teplém pololetí nepozorujeme v anticyklonách počasí se spojitou vrstevnatou oblačností. Pro centrální oblasti anticyklony je typické málo oblačné, popř. bezoblačné počasí, v okrajových sektorech počasí s kupovitou oblačností, která bývá největší v předním sektoru tlakové výše. V jednotlivých případech, především v zadním sektoru letních anticyklon, lze pozorovat v horských oblastech stř. Evropy i bouřky. Nejvyšší teploty jsou v centrální části a v zadním sektoru výše.
2. označení pro počasí v oblasti anticyklony velmi zjednodušeně a nepřesně charakterizované malou oblačností beze srážek, nebo jasnem, slabým větrem, nebo bezvětřím a velkou denní amplitudou teploty vzduchu.

angl. anticyclonic weather; slov. anticyklonálne počasie; 1993-a3

počasí aprílové — lid. název pro proměnlivé, nestálé počasí v týlu cyklony, vyskytující se ve stř. Evropě převážně na jaře. Větrné a chladné počasí s častým střídáním vyjasnění a přeháněk, i v nížinách mnohdy sněhových, podmiňuje silná instabilita mořského polárního vzduchu nad teplejší pevninou, většinou za sz. proudění. Viz též proměnlivost počasí.

slov. aprílové počasie; 1993-a2

počasí cyklonální — 1. počasí v oblasti cyklony. Závisí na stadiu vývoje cyklony, na druhu vzduchových hmot, které ji tvoří, na dráze cyklony, roč. období a je rozdílné v různých sektorech cyklony.
mladé cykloně je počasí v její přední části charakteristické pro přibližující se teplou frontu a její přechod. Počasí stř. části mladé cyklony odpovídá počasí jejího teplého sektoru. V něm se v zimě ve stř. Evropě vyskytuje především rozsáhlá vrstevnatá oblačnost, srážky ve formě mrholení, advekční mlhy a prům. teplota vyšší než normální. Počasí v týlu cyklony odpovídá počasí při přechodu studené fronty a počasí ve studené vzduchové hmotě postupující za ní. Nejčastěji se při něm vyskytuje proměnlivá kupovitá oblačnost, srážky ve tvaru přeháněk, v horských oblastech se mohou vyskytovat srážky trvalého charakteru. V létě je přitom prům. teplota nižší než normální. Někdy se též hovoří o počasí sev. sektoru níže, které je typické velkou, často proměnlivou vrstevnatou i kupovitou oblačností, občasnými srážkami a při postupu cyklony od západu na východ vých. prouděním. Počasí i tam závisí do značné míry na vzdálenosti místa od středu cyklony.
okludované cykloně je počasí v její přední části před okluzní frontou v chladném pololetí přibližně stejné jako v přední části mladé cyklony, protože v této roč. době se jeví okluzní fronta ve většině případů jako teplá. V teplém pololetí jsou v této části cyklony časté přeháňky, popř. bouřky. V týlové části okludované cyklony je počasí podobné jako v týlové části mladé cyklony s tím rozdílem, že protrhávání oblačnosti po přechodu okluzní fronty nenastává tak rychle. Popsané počasí v oblasti cyklony představuje jen zjednodušené schéma, ve skutečnosti cyklonální počasí podstatně závisí na mnoha dalších faktorech.
2. označení pro počasí v oblasti cyklony velmi zjednodušeně a nepřesně charakterizované velkou oblačností, trvalými srážkami a silným prouděním.

angl. cyclonic weather; slov. cyklonálne počasie; 1993-a3

počasí extrémní — obecné označení pro počasí projevující se povětrnostními extrémy. Oproti nebezpečnému počasí ho lze chápat jako výraznější.

angl. extreme weather; 2016

počasí frontální — počasí v oblasti atm. fronty, jehož charakter závisí na druhu fronty, její výraznosti a rychlosti postupu, dále na roč. a denní době, jakož i na zeměp. poloze oblasti, v níž se fronta vyskytuje. Podle druhu fronty se projevuje typickou oblačností, srážkami, změnou teploty vzduchu a rosného bodu, tlaku vzduchu a dochází i ke změnám dohlednosti a stáčení větru při přechodu fronty přes místo pozorování. Srážky se nemusí vyskytovat na každé frontě. V extrémních případech fronta přechází i za jasné oblohy bez pozorovatelné změny větru, teploty a tlaku vzduchu, přičemž se však mění vlhkost a průzračnost vzduchu i vert. teplotní zvrstvení ovzduší. Viz též oblačnost frontální, srážky frontální, bouřka frontální, mlha frontální.

angl. frontal weather; slov. frontálne počasie; 1993-a3

počasí kosmické — fyzikální a fenomenologický stav meziplanetárního prostoru. Výzkum kosmického počasí usiluje pomocí pozorování, monitorování, analýz a modelování o pochopení a předpovídání stavu Slunce, meziplanetárního prostoru a vnějších obalů planet i náhlých změn tohoto stavu, vyvolaných sluneční činností a dalšími zdroji, i o předpovědi možných dopadů na biologické a technologické systémy.

angl. space weather; slov. kozmické počasie; 2014

počasí medardovské — lid. označení pro převážně deštivé a chladné počasí v červnu a začátkem července ve stř. Evropě, vyvolávané dlouhotrvajícím přílivem mořského vzduchu od západu až severozápadu z Atlantského oceánu do evropského vnitrozemí. Název je odvozen od svátku svatého Medarda, připadajícího na 8. červen, kolem něhož medardovské počasí obvykle nastupuje. Medardovské počasí je nejvýraznější středoevropskou singularitou. V roč. chodu teploty vzduchu se projevuje zastavením vzestupu, popřípadě poklesem prům. denní teploty vzduchu. Pro medardovské počasí je rovněž charakteristická zvýšená srážková činnost. Viz též monzun evropský, chladna ovčí.

slov. medardovské počasie; 1993-a2

počasí místní — počasí v určité oblasti (řádově od několika km2 do několika tisíc km2), odlišné od počasí v sousedních oblastech, a to za téže povětrnostní situace. Je podmíněno především vlastnostmi aktivního povrchu a orografickými podmínkami blízkého a vzdálenějšího okolí. V hodnotách některých met. prvků se též uplatňuje denní a roč. doba. Zvláštnosti místního počasí se projevují ve směru a rychlosti větru, v dohlednosti, v množství a výšce oblaků, v intenzitě a trvání srážek, v teplotě vzduchu apod. Viz též vlivy místní, klima místní.

angl. local weather; slov. miestne počasie; 1993-a1

počasí nebezpečné — obecné označení pro počasí vyznačující se nebezpečnými meteorologickými jevy. Anglický ekvivalent se kromě uvedeného významu používá i v užším smyslu ve vztahu ke konv. bouřím. Viz též bouře, počasí extrémní.

angl. severe weather; 2016

počasí pěkné — vžité označení pro slunečné a suché počasí, zpravidla se slabým větrem, které je typické např. v létě pro centrální část anticyklony a hřebene vysokého tlaku vzduchu. Nemá charakter odb. termínu. Viz též počasí anticyklonální.

angl. fine weather; slov. pekné počasie; 1993-a1

počasí předpovídané — soubor údajů o očekávaném počasí, vztahující se k určitému prostoru a časovému intervalu. Do tohoto souboru se nejčastěji zahrnují údaje o očekávaných hodnotách teploty vzduchu, směru a rychlosti větru, o výskytu oblačnosti, atm. srážek, mlh, bouřek apod.

angl. predicted weather; slov. predpovedané počasie; 1993-a1

počasí příznivé pro letecký provoz (CAVOK) — met. podmínky, při nichž je horiz. dohlednost 10 km nebo více a není hlášena nejnižší dohlednost, není oblačnost provozního významu a nevyskytuje se význačné počasí pro letectví (atm. srážky, bouřka, nízko zvířený sníh, přízemní mlha, atd.). Uvedené podmínky se v pravidelných a mimořádných leteckých meteorologických zprávách (METAR a SPECI), stejně jako v  letištních předpovědích počasí (TAF a trend), označují zkr. CAVOK (cloud and visibility OK), která nahrazuje údaje o vodorovné, popř. dráhové dohlednosti, o stavu počasí a o oblačnosti. Viz též minima letištníoblačnost provozního významu.

angl. clouds and visibility okay; slov. priaznivé počasie pre leteckú prevádzku; 1993-a3

počasí skutečné — soubor údajů o skutečném stavu ovzduší, vztahující se k určitému místu a času. Skutečné počasí zpravidla popisujeme údaji o teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu, o směru a rychlosti větru, o stavu počasí (déšť, sněžení, bouřka, mlha apod.), o oblačnosti, dohlednosti, popř. dalšími charakteristikami. V letecké meteorologii se pro počasí skutečné používá i termín počasí aktuální nebo aktuál.

angl. current weather; slov. skutočné počasie; 1993-a2

počasí střihové — slang. název pro počasí s trvalými, někdy až několikadenními srážkami v oblasti, nad níž se vyskytuje výrazný vert. střih větru, a to zpravidla ve směru o více než 90°. Střihové počasí nastává nad územím Česka zejména při situacích Vb, kdy v nižších vrstvách atmosféry (od země do výšky 1 až 3 km) je často pozorováno proudění ze sev. směrů, zatímco ve vyšších hladinách proudí vzduch z již. směrů. Ve výšce, kde výrazný střih větru podmiňuje vývoj výstupných pohybů, se ve většině případů vyskytuje málo pohyblivá atm. fronta. Při střihovém počasí bývají v ČR v některých případech pozorovány na rozsáhlém území vydatné srážky, dosahující vysokých až rekordních denních i několikadenních úhrnů. V letním pololetí jsou tyto srážky, vesměs při relativně nízké teplotě při zemi, nejčastější příčinou povodní na dolních úsecích větších toků (Labe, Vltavy, Moravy a Odry), např. v letech 1997 nebo 2002.

slov. strihové počasie; 1993-a3

počasí špatné — vžité lidové označení pro počasí s trvalými nebo občasnými atm. srážkami. Špatné počasí je často spjato s výskytem oblaků tvaru fractus (stratus fractus nebo cumulus fractus „špatného počasí“). Viz též počasí cyklonální, počasí frontální.

angl. bad weather; slov. škaredé počasie; 1993-a1

počasí význačné, viz jevy počasí význačné.

angl. significant weather; slov. význačné počasie; 1993-a1

počítač jader Aitkenův — přístroj ke zjišťování koncentrace kondenzačních jader ve vzduchu. Je tvořen komůrkou, v níž se sledovaný vzorek nenasyceného vzduchu prudce ochladí vynucenou adiabatickou expanzí. Ochlazením dojde ke kondenzaci vodní páry na kondenzačních jádrech a vzniku zárodečných kapiček, které vypadávají na skleněnou destičku. Pomocí mikroskopu se určí počet kapiček usazených na plošné jednotce destičky a následně objemová koncentrace kondenzačních jader. Přístroj zkonstruoval skotský meteorolog J. Aitken (1839–1919) v roce 1880 a jeho původním účelem bylo měření koncentrace částic atmosférického prachu.

angl. Aitken counter of nuclei; slov. Aitkenov počítač jadier; 1993-a2

počítač výbojů blesku — historické označení pro el. zařízení, které zaznamenává jednotlivé výboje blesku v blízkém okolí. Počítače byly užívány i na met. stanicích v ČR. V cizí odb. literatuře byl označován jako ceraunometr.

angl. lightning flash counter; slov. počítač výbojov blesku; 1993-a3

podmínky klimatické — charakteristika klimatu určitého místa nebo oblasti s ohledem na jeho vliv na jiné přírodní jevy (např. vznik půd) nebo na činnost člověka (např. zemědělství). Termín je často nesprávně zaměňován s termínem povětrnostní podmínky.

angl. climatic conditions; slov. klimatické podmienky; 1993-a3

podmínky meteorologické pro let s použitím přístrojů (IMC, IFR) — met. podmínky horší než stanovená minima pro dohlednost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Viz též let s použitím přístrojů, minima letištní provozní.

angl. instrument meteorological conditions; slov. meteorologické podmienky pre let podľa prístrojov; 1993-a3

podmínky meteorologické pro let za viditelnosti (VMC, VFR) — met. podmínky stejné nebo lepší než stanovená minima pro viditelnost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Viz též let za viditelnosti povrchu země, minima letištní provozní.

angl. visual meteorological conditions; slov. meteorologické podmienky pre let za viditeľnosti; 1993-a3

podmínky meteorologické ztížené, viz let za ztížených meteorologických podmínek.

slov. sťažené meteorologické podmienky; 1993-a1

podmínky povětrnostní — charakteristika průběhu počasí během několika dní, měsíců, výjimečně i delších období, zvolených s ohledem na některé z  činností člověka. Hodnotí se např. povětrnostní podmínky uplynulé zimy z hlediska energ., povětrnostní podmínky zimní sezony z hlediska náročnosti zimní údržby komunikací, povětrnostní podmínky provozu letiště za minulý měsíc apod. Viz též povětrnost, podmínky klimatické.

angl. weather conditions; slov. poveternostné podmienky; 1993-a3

podmínky rozptylové — charakterizují schopnost atmosféry rozptylovat látky vypouštěné ze zdrojů znečišťování ovzduší. V předpovědní praxi ČHMÚ jsou charakterizovány ventilačním indexem (viz vrstva směšovací). Takto definované rozptylové podmínky v chladné polovině roku silně záporně korelují s koncentracemi suspendovaných částic PM10 a oxidů dusíku.

angl. dispersion conditions; slov. disperzné podmienky; 2015

podnebí, syn. klima.

angl. climate; slov. podnebie; 1993-a2

podzim — jedna z vedlejších klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto: 1. období od podzimní rovnodennosti do zimního slunovratu (astronomické léto); 2. trojice podzimních měsíců, na sev. polokouli září, říjen a listopad (tzv. klimatologický podzim); 3. období s prům. denními teplotami vzduchu 5 až 15 °C na sestupné části křivky roč. chodu. V tomto pojetí se jeho konec kryje s ukončením velkého vegetačního období.

angl. autumn; slov. jeseň; 1993-a3

pohlcování záření, syn. absorpce záření.

angl. absorption of radiation; slov. pohlcovanie žiarenia; 1993-a1

pohyb inerční, proudění inerční, viz kružnice inerční.

angl. inertial current; slov. inerciálny pohyb; 1993-a1

pohyby vzduchu sestupnévertikální pohyby vzduchu v atmosféře, které směřují dolů směrem k zemskému povrchu. Patří k nim zejména sestupné pohyby, které a) kompenzují konv. výstupné pohyby, b) vznikají při obtékání orografických překážek, např. v sestupné části vln ve vlnovém proudění v závětří horských hřebenů; c) jsou typické pro oblasti vysokého tlaku vzduchu, zejména pro centrální části anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu, d) se projevují jako klouzavé pohyby teplého vzduchu na katafrontách, e) vyskytují se na zvlněné spodní hranici vrstvy s inverzí teploty vzduchu.

angl. downdraft movements of air; slov. zostupné pohyby vzduchu; 1993-a2

pohyby vzduchu subsidenční, viz subsidence vzduchu.

slov. subsidenčné pohyby vzduchu; 1993-a1

pohyby vzduchu vertikální — souhrnné označení pro výstupnésestupné pohyby vzduchu v atmosféře.

angl. vertical movements of air; slov. vertikálne pohyby vzduchu; 1993-a1

pohyby vzduchu výkluzné — výstupné pohyby teplého vzduchu na anafrontách. Jsou typické zejména na teplých frontách při nasouvání teplé vzduchové hmoty nad studený vzduch. Setkáváme se s nimi i u studených front prvého druhu, zatímco na studených frontách druhého druhu se mohou vyskytovat pouze v nižších hladinách. Ve vyšších partiích je studená fronta druhého druhu vždy katafrontou.

angl. upslide movements of air; slov. výklzné pohyby vzduchu; 1993-a2

pohyby vzduchu výstupnévertikální pohyby vzduchu v atmosféře, které směřují vzhůru. Patří k nim zejména: a) konv. výstupné pohyby, jejichž rychlost může nabývat hodnot řádu až 101 m.s–1; b) výstupné pohyby při obtékání orografických překážek na návětrné straně nebo v závětří, např. při vlnovém proudění; c) výstupné pohyby typické pro oblasti nízkého tlaku vzduchu vznikající následkem horizontální resp. izobarické konvergence proudění v nižších hladinách. Dosahují rychlosti řádově pouze 10–2 m.s–1, avšak mají značný synoptický význam. Vyskytují se nad rozsáhlými oblastmi a mohou trvat několik dnů. Protějškem jsou sestupné pohyby vzduchu v oblastech vysokého tlaku; d) výkluzné pohyby teplého vzduchu na anafrontách; e) výstupné pohyby na zvlněné spodní hranici vrstvy s inverzí teploty vzduchu.

angl. updraft movements; slov. výstupné pohyby vzduchu; 1993-a2

pokrytí oblohy, viz oblačnost.

angl. cloud cover; cloud amount; slov. pokrytie oblohy; 1993-a1

pokrývka sněhová — vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek. Tento termín se vztahuje jak na celkovou sněhovou pokrývku, tak na nový sníh. Viz též měření sněhové pokrývky, hodnota sněhové pokrývky vodní, den se sněhovou pokrývkou.

angl. snow cover; slov. snehová pokrývka; 1993-a3

pokrývka sněhová celková — vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek (sníh, kroupy, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť, námrazové krupky, náledí, zmrazky; nikoliv však ledovka na zemi). Pokrývá-li celková sněhová pokrývka v daném termínu méně než polovinu plochy reprezentativního okolí stanice, jedná se o nesouvislou sněhovou pokrývku. Je-li půda na pozemku stanice a jejím reprezentativním okolí pokryta alespoň z poloviny sněhovou pokrývkou, jedná se o souvislou sněhovou pokrývku, u které se měří výška celkové sněhové pokrývky s přesností na celé cm. Je-li výška souvislé sněhové pokrývky menší než 0,5 cm, hovoříme o sněhovém poprašku. Viz též měření sněhové pokrývky.

angl. total snow cover; slov. celková snehová pokrývka; 1993-a3

pokrývka sněhová nesouvislásněhová pokrývka, která pokrývá méně než polovinu plochy reprezentativního okolí stanice. Výška nesouvislé sněhové pokrývky se neměří.

angl. snow cover not continuous; slov. nesúvislá snehová pokrývka; 2014

polák — místní název pro studený a suchý padavý vítr charakteru bóry, vyskytující se v českém a moravském pohraničí, (zvl. v Orlických horách a v Jeseníkách) a na Slovensku v podtatranské oblasti při sz. a sev. proudění. Souvisí se vpády studeného polárního a arktického vzduchu postupujícího přes Polsko na naše území. Vyskytuje se nejčastěji na jaře, na počátku podzimu a v zimě. Zesiluje zvláště v Moravské bráně v důsledku proudění zúženým profilem. Viz též efekt tryskový.

angl. polacke; polake; slov. poliak; 1993-a2

polarimetr — přístroj k měření velikosti polarizace světla oblohy, popř. k určování polohy neutrálních bodů. Polarimetry využívají opt. vlastností hranolů a destiček z vhodných opt. materiálů ke zjišťování procenta polarizace světla vstupujícího tubusem do přístroje. K tomuto účelu lze využit např. depolarizaci měřeného světla nebo porovnání jasů srovnávacích zorných polí v polarimetru. Výsledkem měření je zpravidla úhel natočení polarizačního hranolu, z něhož lze vypočítat procento polarizace v místě oblohy, na které byl zaměřen tubus. Viz též polarizace slunečního záření v atmosféře.

angl. polarimeter; slov. polarimeter; 1993-a1

polarizace elektromagnetických vln — transformace nepolarizovaného elmag. vlnění ve vlnění polarizované. Polarizace může být kruhová, eliptická nebo lineární. Polarizované vlnění se využívá v radiolokační meteorologii ke studiu meteorologických cílů, tj. zejména tvaru a skupenství nesférických částic oblaků a srážek. Viz též depolarizace elektromagnetických vln.

angl. polarization of electromagnetic waves; 1993-a1

polarizace slunečního záření v atmosféře — transformace přirozeného slun. záření v záření polarizované, ke které dochází při rozptylu záření v zemské atmosféře. Nejvíce jsou polarizovány paprsky kolmé ke směru šíření přímého slunečního záření. Rozptýlené sluneční záření s minimální polarizací naopak přichází od neutrálních bodů na obloze.

angl. polarization of solar radiation in atmosphere; slov. polarizácia slnečného žiarenia v atmosfére; 1993-a3

pól dešťů — zřídka užívané označení místa na Zemi s nejvyšším prům. roč. úhrnem atm. srážek. Jeho určení není jednoznačné, neboť záleží mj. na referenčním období; uvádí se např. Cherrapunji nebo sousední Mawsynram v Indii (11 777 mm, resp. 11 872 mm), Mt. Waialeale na Havajských ostrovech (11 684 mm) nebo Lloro v Kolumbii (zdejší prům. roč. úhrn 13 300 mm je pouze odhadován). Všechna tato místa mají tropické dešťové klima, přičemž zde dochází k orografickému zesílení srážek díky návětrnému efektu. Na rozdíl od ostatních, indické lokality mají kvůli monzunovému klimatu silně nevyrovnaný srážkový režim. Viz též extrémy atmosférických srážek.

angl. rain pole; slov. pól dažďov; 1993-a3

pole barické, syn. pole tlakové.

slov. barické pole; 1993-a3

pole deformační — v meteorologii oblast v poli větru, kde mají proudnice hyperbolický tvar se dvěma navzájem kolmými asymptotami nazývanými osa roztaženíosa stlačení. Deformační pole má rozhodující vliv na frontogenezifrontolýzu prostřednictvím procesů, které závisejí na rozdělení izoterem vůči osám roztažení a stlačení. Typickým příkladem deformačního pole je oblast se šachovnicovým rozložením cyklonanticyklon.V praxi rozeznáváme deformační pole a) symetrické, tvořené dvěma dvojicemi stejně velkých cyklon a anticyklon; b) nesymetrické, odpovídající reálným podmínkám, kdy cyklony a anticyklony vytvářející pole mají zpravidla různé rozměry a intenzitu.

angl. deformation field; slov. deformačné pole; 1993-a3

pole elektrické v atmosféře — silové pole podmíněné el. napětím mezi zemským povrchem a atmosférou. Vyznačuje se přibližně vert. orientací siločar a  za klidného ovzduší intenzitou 130 až 140 V.m–1. El. náboj zemském povrchu se konvenčně označuje jako záporný a náboj atmosféry jako kladný. Pod základnami mohutných oblaků, zejména oblaků druhu cumulonimbus, je intenzita el. pole zvětšena zpravidla o několik řádů a má opačný směr, neboť v  dolní části těchto oblaků bývá koncentrován rel. velký záporný náboj. Viz též elektřina klidného ovzduší, elektřina bouřková.

angl. electric field of atmosphere; slov. elektrické pole v atmosfére; 1993-a1

pole frontogenetické — oblast v atmosféře, v níž dochází ke vzniku a zostřování atmosférických front zvětšováním horiz. teplotního gradientu. Typickým příkladem frontogenetického pole, kde se výrazně uplatňuje konfluentní proudění, je oblast podél osy roztažení deformačního pole, jestliže izotermy svírají s touto osou malý úhel, nebo obvykle v předním a zadním sektoru cyklony. Frontogenetické pole se dále vytváří v prohlubujících se brázdách nízkého tlaku vzduchu, kde se kromě konfluentního proudění výrazně uplatňuje silný horizontální střih větru na pozadí zvýšené baroklinity. Viz též frontogeneze.

angl. area of frontogenesis; slov. frontogenetické pole; 1993-a3

pole meteorologického prvku — prostorové rozložení meteorologického prvku v atmosféře. Podle met. prvků rozlišujeme např. tlakovéteplotní pole, pole větru, srážek aj. Podle jejich charakteru dělíme pole met. prvků na skalární a vektorová, spojitá a nespojitá apod. Analýza polí met. prvků se provádí na meteorologických mapáchřezech atmosférou pomocí izolinií, křivek změn met. prvků s výškou, obalových křivek aj. Důležitými charakteristikami polí met. prvků jsou vert. a horiz. gradienty met. prvků (např. teploty vzduchu).

angl. field of meteorological element; slov. pole meteorologického prvku; 1993-b2

pole oblačnosti — velmi složité, obvykle nespojité pole, skládající se z oblačných systémů, např. ve tvaru pásů a vírů různého měřítka i z jednotlivých oblaků. Vyskytuje se v troposféře, v některých případech zasahuje i do spodní stratosféry. K upřesnění znalostí o poli oblačnosti, získaných běžným přízemním pozorováním, se široce využívá údajů z meteorologických družic, meteorologického radiolokačního pozorováníletadlových průzkumů počasí. Viz též oblačnost.

angl. cloud field; slov. pole oblačnosti; 1993-a2

pole srážek — 1. plošné rozložení množství atm. srážek spadlých za určité období v dané oblasti zemského povrchu; graf. je vyjadřujeme pomocí izohyet; 2. prostorové rozložení atm. srážek měřených meteorologickým radiolokátorem.

angl. precipitation field; slov. pole zrážok; 1993-a1

pole teplotní — skalární spojité pole nejčastěji teploty vzduchu, složité v blízkosti zemského povrchu a shlazené ve volné atmosféře, s výjimkou oblastí atmosférických front. K největším prostorovým změnám v teplotním poli dochází na atmosférických frontách a při zemi v místech s rozdílným aktivním povrchem. Ke znázornění teplotního pole se používají izotermy, časové změny teplotního pole vyjadřují izalotermy. Ke znázornění teplotního pole na mapách relativní barické topografie se používají relativní izohypsy, které představují izotermy vert. zprůměrované virtuální teploty vzduchu mezi dvěma příslušnými tlakovými hladinami. Časové změny teplotního pole na mapách rel. barické topografie znázorňují rel. izalohypsy. Důležitou charakteristikou teplotního pole je horiz. a vert. teplotní gradient. V meteorologii se dále sledují teplotní pole půdy, zemského povrchu, povrchu oceánů apod.

angl. temperature field; slov. teplotné pole; 1993-a2

pole termobarické — kombinované teplotnítlakové pole čili současné prostorové rozložení teplotytlaku vzduchu, v praxi sledované především na výškových synoptických mapách. V synop. službě má význam především mapa absolutní topografie 700 hPa a mapa relativní topografie tlakových hladin 500 a 1 000 hPa, která se používá jako zákl. pomůcka při advekčně dynamických rozborech a prognózách. Viz též mapa termobarického pole, teorie cyklogeneze advekčně dynamická.

angl. thermobaric field; slov. termobarické pole; 1993-a3

pole tlakové (barické) — skalární spojité pole, v němž v každém okamžiku je tlak vzduchu funkcí souřadnic p = p(x, y, z). Tlakové pole charakterizují izobarické hladiny, jejichž průsečnice s libovolnou plochou tvoří izobary. Izobary se nejčastěji konstruují na přízemních synoptických mapách k vyjádření tlakového pole redukovaného na mořskou hladinu. K vyjádření tlakového pole na výškových synop. mapách se používají izohypsy. Časové změny přízemního tlakového pole znázorňují izalobary, výškového tlakového pole izalohypsy. Důležitou charakteristikou tlakového pole je tlakový gradient.

angl. baric field; pressure field; slov. tlakové pole; 1993-b2

pole tlakové nevýraznétlakové pole s velmi malými horiz. tlakovými gradienty.

angl. flat low; shallow low; slov. nevýrazné tlakové pole; 1993-a1

pole větru — vektorové spojité pole velikosti a směru rychlosti větru, nebo skalární spojité pole velikosti rychlosti větru. Pole větru je spjato s cirkulací atmosféry a významně ovlivňováno členitostí a drsností zemského povrchu. V met. praxi se spíše setkáváme s dvojrozměrnými poli větru ve zvolených hladinách. Rozlišujeme např. pole přízemního větru, pole výškového větru v jednotlivých izobarických hladinách apod. Jiným příkladem může být pole větru ve zvoleném vertikálním řezu atmosférou. Dvojrozměrné pole větru lze graf. popsat např. pomocí izotach.

angl. wind field; slov. pole vetra; 1993-a3

pole vlhkosti — skalární spojité pole některé z charakteristik vlhkosti vzduchu. V met. praxi se spíše setkáváme s dvojrozměrnými poli vlhkosti, např. v izobarických nebo i jiných hladinách atmosféry, v úrovni zemského povrchu (přízemní pole vlhkosti), popř. ve zvolených vertikálních řezech atmosférou. Dvojrozměrná pole vlhkosti lze popsat pomocí izogram nebo izolinií ostatních charakteristik vlhkosti.

angl. humidity field; moisture field; slov. pole vlhkosti; 1993-a3

pole záření — prostorové rozložení záření pocházejícího z jednoho nebo více zdrojů. Pole záření, v jehož libovolném bodu nezávisí hodnota intenzity na směru zvoleného paprsku, nazýváme izotropním. V případě, že rozložení záření je prostorově konstantní, mluvíme o  homogenním poli záření. Pro meteorologii jsou významná zejména pole příméhorozptýleného slunečního záření, spolu s polem dlouhovlnného záření.

angl. radiation field; slov. pole žiarenia; 1993-a1

pól chladu — místo nebo oblast na Zemi, popř. na dané polokouli, kde bylo zaznamenáno absolutní minimum teploty vzduchu, viz extrémy teploty vzduchu. Méně často se za póly chladu považují místa s nejnižší prům. roč. teplotou vzduchu. Z obou hledisek je pólem chladu východní vnitrozemí Antarktidy, resp. zdejší ruská stanice Vostok s prům. roč. teplotou vzduchu –55 °C a s naměřeným absolutním minimem –89,2 °C. Na sev. polokouli lze z těchto hledisek rozlišit dva póly chladu. Jedním je východní Sibiř, kde stanice Ojmiakon, vyznačující se zřejmě největší termickou kontinentalitou klimatu na Zemi, zaznamenala abs. minimum teploty vzduchu –67,7 °C. Druhým pólem chladu severní polokoule je severní vnitrozemí Grónska, kde prům. roč. teplota vzduchu klesá až pod –30 °C.

angl. cold pole; slov. pól zimy; 1993-a3

poločas srážkový, syn. doba polovičních srážek.

slov. zrážkový polčas; 1993-a1

poloha meteorologické stanice — kvalit. charakteristika místa, kde pracuje meteorologická stanice, a to z hlediska geograf. nebo expozičních podmínek. Poloha meteorologické stanice z hlediska terénních podmínek může být vrcholová, údolní, svahová, nížinná, horská apod., z hlediska působení klimatických faktorů chráněná, otevřená, inverzní, větrná apod. Viz též stanice meteorologická reprezentativní, expozice meteorologických přístrojů.

angl. meteorological station site; slov. poloha meteorologickej stanice; 1993-a1

polojasno, viz oblačnost.

angl. half covered sky; slov. polojasno; 1993-a1

polokruh nebezpečný, syn. půlkruh nebezpečný.

slov. nebezpečný polkruh; 1993-a1

pololetí chladné — na sev. polokouli období od 1. října do 31. března, někdy nevhodně označované jako zimní pololetí. Viz též sezona.

angl. cold half-year; slov. chladný polrok; 1993-a3

pololetí teplé — na sev. polokouli období od 1. dubna do 30. září, někdy nevhodně označované jako letní pololetí nebo vegetační období.

angl. warm half-year; slov. teplý polrok; 1993-a3

poloměr částic ekvivalentní — ve fyzice oblaků a srážek charakteristika velikosti vodních kapek a ledových částic užívaná zejména při matematickém modelování nebo parametrizaci mikrofyzikálních procesů v atmosféře. Ekvivalentní poloměr vodní kapky odpovídá poloměru koule o stejném objemu, jako má reálná kapka. Umožňuje vzít v úvahu nesférický tvar větších kapek. Ledové částice (ledové krystaly, sněhové vločky, krupky a kroupy) zpravidla nemají sférický tvar. Jejich ekvivalentní poloměr odpovídá poloměru sférické vodní kapky, která by vznikla táním ledové částice. Kromě ekvivalentního poloměru užíváme často i ekvivalentní průměr částic. Velikost ledových částic často charakterizujeme také největším geometrickým rozměrem částice. Ve fyzice atmosférického aerosolu se v obdobném smyslu užívá též termín poloměr aerodynamický, v praxi se však spíše uvádí průměr aerodynamický.

angl. particle equivalent radius; slov. ekvivalentný polomer častíc; 2015

poloměr inerční, viz kružnice inerční.

angl. inertial radius; slov. inerciálny polomer; 1993-a1

poloměr Rossbyho, viz číslo Rossbyho.

2014

poloměr Země efektivní — zdánlivý poloměr křivosti zemského povrchu, nad nímž by se elmag. vlny šířili přímočaře. Užívá se pro geometrickou transformaci problému šíření elmag.vln v atmosféře za předpokladu konstantního gradientu indexu lomu s výškou. Velikost efektivního poloměru Země Re závisí na typu refrakce elmag. vln. Obvykle se uvádí pro mikrovlny při standardní refrakci Re = 4/3 Rz, kde poloměr Země Rz = 6 378 km.

angl. effective Earth radius; slov. efektívny polomer Zeme; 2014

polštář sněhový — automatické sněhoměrné zařízení, které umožňuje v reálném čase měřit a zaznamenávat vodní hodnotu sněhové pokrývkyvýšku celkové sněhové pokrývky. Hmotnost sněhové pokrývky na měřicím zařízení je ekvivalentem množství vody obsažené ve sněhové pokrývce. Ke zjištění hmotnosti sněhové pokrývky jsou využívány dva základní principy. Prvním z nich je měření hydrostatického tlaku uvnitř vaku naplněného nemrznoucí směsí, na němž leží sněhová pokrývka. Druhým je vážení sněhové pokrývky ležící na desce pomocí tenzometrických vah. Výška sněhové pokrývky je měřena nad plochou sněhového polštáře. K získání hodnoty výšky sněhové pokrývky jsou využívána ultrazvuková a laserová čidla. Měřicí plocha, jejíž velikost je 2 až 16 m2, může mít tvar kruhu, čtverce, obdélníku či šestihranu. Sněhový polštář je obvykle doplněn měřením dalších meteorologických prvků (např. teplota vzduchu, teplota sněhu, směr a rychlost větru) a v ČR je zpravidla umístěn ve volném terénu mimo síť klimatologických stanic. Viz též pokrývka sněhová, pokrývka sněhová celková, měření sněhové pokrývky, stanice srážkoměrná

angl. snow pillow; slov. snehový vankúš; 2014

pól tepla — zřídka užívané označení místa na Zemi, kde bylo dosaženo absolutní maximum teploty vzduchu, viz extrémy teploty vzduchu.

angl. warm pole; slov. pól tepla; 1993-a3

pól větrů — zřídka užívané označení místa na Zemi s nejvyšší prům. rychlostí větru. Australský polárník D. Mawson tak označil pobřeží Adéliny země v jihovýchodní Antarktidě poté, co jeho expedice zaznamenala ve svém základním táboře na Cape Denison v letech 1912–1913 prům. roč. rychlost větru 19,4 m.s–1. Tento údaj byl odb. veřejností zpočátku přijat s nedůvěrou, avšak pozdější měření prokázala, že vých. pobřeží Antarktidy lze označit za největrnější oblast Země. Prům. rychlost větru na zdejších stanicích Mawson a Mirnyj je 11,3 m.s–1, přičemž denní maximum rychlosti větru po většinu roku dosahuje rychlosti orkánu. Srovnatelné podmínky se jinde na Zemi vyskytují na vybraných lokalitách, jako je např. Mount Washington ve státě New Hampshire (USA). Viz též klima antarktické, extrémy rychlosti větru.

angl. wind pole; slov. pól vetrov; 1993-a3

polymetr Lambrechtůvvlasový vlhkoměr upravený pro přibližné určení teploty rosného bodu. Má zákl. stupnici relativní vlhkosti vzduchu doplněnou souběžnou pomocnou stupnicí přibližných rozdílů mezi teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu. Tyto rozdíly podstatně závisí na relativní vlhkosti, v menší míře i na teplotě vzduchu. O přečtený rozdíl se sníží teplota vzduchu změřená na připojeném teploměru.

angl. Lambrecht polymeter; slov. Lambrechtov polymeter; 1993-a3

poměr Bowenův — poměr množství tepla, které zemský povrch předává turbulentní výměnou a molekulární vodivostí do atmosféry, k množství tepla, jež se na něm spotřebovává na vypařování vody. Čís. hodnota Bowenova poměru kolísá v širokých mezích a pro volnou hladinu oceánu se nejčastěji orientačně udává jako 0,1. Bowenův poměr je měřitelnou veličinou, v tom spočívá jeho význam pro různé teor. i praktické úvahy a výpočty. Je pojmenován podle australského meteorologa J. S. Bowena.

angl. Bowen ratio; slov. Bowenov pomer; 1993-a1

poměr směšovací — charakteristika vlhkosti vzduchu vyjádřená jako podíl hmotnosti vodní páry mv k hmotnosti suchého vzduchu md v daném objemu vzduchu
w=mvmd.
Směšovací poměr lze vyjádřit pomocí tlaku vodní páry e a tlaku vzduchu p vztahem
w=εepe εep,
kde konstanta  ε ≈ 0,622 je poměr měrné plynové konstanty pro suchý vzduch a pro vodní páru. Směšovací poměr je bezrozměrná veličina, která v atmosféře dosahuje hodnot řádu 10–3. V meteorologii ji proto často udáváme v jednotkách g.kg–1. Číselnou hodnotou se směšovací poměr blíží hodnotě měrné vlhkosti vzduchu.

angl. mixing ratio; slov. zmiešavací pomer; 1993-a3

poměry klimatické — syn. klima.

angl. climatic conditions; slov. klimatické pomery; 1993-a3

popílek — nežádoucí produkt spalovacích procesů, sestávající zpravidla z částic malých rozměrů (10–4 m i méně). Je-li rozptýlen v ovzduší, tvoří součást pevného atmosférického aerosolu. Povrch částic popílku je výrazně členitý, takže popílek má vzhledem k jednotce hmotnosti velkou povrchovou plochu (řádu 100 m2.g–1), na níž může absorbovat další příměsi v atmosféře. Viz též prach atmosférický, spad prachu, prach poletavý, měření znečištění ovzduší.

angl. fly ash; slov. popolček; 1993-a1

popis výskytu jevů v předpovědi počasí pro ČR — 1. termíny používané v slovně formulované předpovědi počasí ČHMÚ pro vyjádření faktu, že výskyt předpovídaného jevu, např. srážek, bouřek nebo mlh, je očekáván jen na části daného území (viz tabulka). Pokud předpověď met. jevu neobsahuje žádný z těchto termínů, výskyt jevu je očekáván na více než 70 % plochy daného území.

Slovní formulacePředpokládaný výskyt jevu
ojedinělena 5 až 29 % plochy území
místyna 30 až 69 % plochy území
na většině územína více než 50 % plochy území
2. termíny používané v předpovědi počasí ČHMÚ pro dělení met. jevů podle nadmořské výšky:
Slovní formulacePředpokládaný výskyt jevu
nižší polohyv polohách do 400 m n. m.
střední polohyv polohách od 400 do 600 m n. m.
vyšší polohyv polohách od 600 do 800 m n. m.
horské polohyv polohách od 800 m n. m.

slov. popis výskytu javov v predpovedi počasia pre ČR; 2014

poprašek sněhový — 1. celková sněhová pokrývka o výšce méně než 0,5 cm, pokrývá-li alespoň polovinu plochy reprezentativního okolí stanice; 2. nový sníh o výšce méně než 0,5 cm. Sněhový poprašek vzniká za slabých sněhových přeháněk a bývá často vlivem větru plošně nesourodý.

slov. snehový poprašok; 1993-a3

porucha atmosférická — 1. obecně jakékoliv porušení rovnovážného stavu v atmosféře; 2. zastaralé označení pro oblast, která jeví známky cyklonálního vývoje.

angl. atmospheric disturbance; slov. atmosférická porucha; 1993-a3

porucha frontální — zastaralé a nepříliš vhodné označení pro libovolnou atmosférickou frontu nebo frontální systém, používané především ve styku meteorologie se širší veřejností.

angl. frontal disturbance; slov. frontálna porucha; 1993-a3

porucha ionosférická náhlá, jev Dellingerův — náhlá změna fyz. stavu nižší ionosféry ve výšce 60 až 80 km. Vzniká prudkým zesílením ionizace ionosférické vrstvy D, které je vyvoláno zvětšením ultrafialového záření při chromosférické erupci na Slunci. Projeví se náhlým vymizením příjmu vzdálených krátkovlnných rádiových stanic na polokouli osvětlené Sluncem. Jev trvá několik desítek minut až několik hodin. Uvedenou poruchu poprvé popsal J. H. Dellinger v r. 1935.

angl. sudden ionospheric disturbance; slov. náhla ionosférická porucha; 1993-a3

porucha tropická — rozsáhlá skupina konv. bouří v tropických, popř. subtropických oblastech, která se v poli proudění neprojevuje uzavřenou cyklonální cirkulací. Vzniká často v týlu vln ve východním proudění a za určitých podmínek se z ní může vyvinout tropická cyklona. Tropická porucha nemusí být vyjádřena na přízemní synoptické mapě. Na snímcích z meteorologických družic je charakterizována izolovanými systémy uspořádané konvekce. Tropická porucha mívá obvykle průměr 200 až 600 km a zachovává si své vlastnosti více než 24 hodin.

angl. tropical disturbance; slov. tropická porucha; 1993-a3

poryv větru, syn. náraz větru.

angl. wind gust; slov. poryv vetra; 1993-a1

postglaciál, viz klima holocénu.

angl. postglacial stage; slov. postglaciál; 1993-b3

pošmourno — lid. výraz pro velmi oblačné počasí, vyznačující se malým osvětlením během dne v důsledku výskytu souvislé nízké oblačnosti (zpravidla druhu stratus nebo nimbostratus) a malé dohlednosti. Pojem pošmourno je odvozen od slova „chmura“ – (temný) mrak, užívaného např. ve spojení chmurný (pochmurný) den.

slov. pochmúrne; 1993-a1

potenciál divergenční, syn. potenciál rychlostní.

angl. velocity potential; slov. divergenčný potenciál; 1993-a1

potenciál Gibbsův — termodynamický potenciál používaný v meteorologii především ve fyzice oblaků a srážek. Je definován výrazem
G=F+pV=HTS =UTS+pV,
kde F značí volnou energii dané termodyn. soustavy, H entalpii, U vnitřní energii, S entropii, T teplotu v K, p tlak a V objem. Gibbsův termodynamický potenciál zůstává konstantní při vratných dějích, které jsou izobarické a souč. izotermické, tzn. že se nemění např. při fázových přechodech. Viz též děj izobarický, děj izotermický.

angl. Gibbs potential; slov. Gibbsov potenciál; 1993-a3

potenciál krajiny klimatický — označení pro stupeň vhodnosti klimatu určitého místa nebo oblasti pro různé druhy hosp. činnosti člověka. Nejčastěji se hovoří o agroklimatickém potenciálu krajiny, který vyjadřuje stupeň vhodnosti klimatu k zeměd., především rostlinné výrobě. Dále se používá pojem energ. klimatický potenciál krajiny ve smyslu využitelné větrné nebo sluneční energie určitého místa nebo území. Vyhodnocuje se pro potřeby výstavby větrných nebo slunečních elektráren a podobných zařízení. Viz též zdroje klimatické, agroklimatologie, potenciál znečištění ovzduší.

slov. klimatický potenciál krajiny; 1993-a2

potenciál radiolokační meteorologický — viz. radiolokační rovnice.

angl. meteorological radar potential; slov. meteorologický rádiolokačný potenciál; 1993-a3

potenciál rychlostní (divergenční) — skalární funkce φ, popisující pole divergentního nevírového horiz. proudění v atmosféře, definovaná až na aditivní konstantu vztahy:
vx=φx, vy=φy.
kde vx a vy značí složku x a y rychlosti proudění. Používá se v dynamické meteorologii k vyjádření nevírových složek rychlosti proudění zejména ve vztazích odvozených z pohybových rovnic.

slov. rýchlostný potenciál; 1993-a3

potenciál tíže zemské, syn. geopotenciál.

slov. potenciál zemskej tiaže; 1993-a1

potenciál znečištění ovzduší, znečištění ovzduší potenciální — schopnost atmosféry bránit efektivnímu rozptylu znečišťujících látek. Potenciál znečištění ovzduší v met. smyslu je charakterizován souborem met. faktorů, které ovlivňují šíření příměsí v atmosféře z určitých typů zdrojů znečišťování ovzduší (např. z přízemních nebo vyvýšených) a jež se vyskytují v určité době a oblasti. V klimatologickém smyslu je charakterizován dlouhodobým režimem těchto faktorů v určité oblasti. Vysoký potenciál znečištění ovzduší znamená nepříznivé met. či klimatické podmínky z hlediska ochrany čistoty ovzduší, nízký příznivé. Potenciál znečištění ovzduší závisí jen na met. či klimatických poměrech, které bývají silně ovlivněny reliéfem zemského povrchu, nikoli na konkrétních zdrojích exhalací a na jejich emisích. Definování různých stupňů potenciálu znečištění ovzduší patří k významným úkolům meteorologie a klimatologie znečištění ovzduší. Klimatologické mapy potenciálu znečištění ovzduší mohou být cenným podkladem pro racionální rozmísťování zdrojů exhalací a jiná preventivní a asanační opatření na ochranu čistoty ovzduší.

slov. potenciál znečistenia ovzdušia; 1993-a1

povětrnost — starší výraz pro počasí. V současné době je mnohem více než subst. povětrnost užíváno adj. povětrnostní, např. povětrnostní děj, situace, služba, podmínky apod. Někteří autoři pojmy povětrnost a počasí nepovažují za zcela synonymní (podobně v němčině se rozlišuje Witterung a Wetter) a povětrností rozumějí průběh počasí za delší období (např. několik dní, roční dobu atd.). Viz též podmínky povětrnostní.

slov. poveternosť; 1993-a2

povětří — 1. zast. výraz pro vzduch nebo ovzduší; 2. lid. název pro větrné počasí, popř. vichřici. Název je odvozen od slova vítr.

slov. povetrie; 1993-a1

povodeň — výrazné přechodné zvýšení hladiny toku, způsobené náhlým nárůstem průtoku nebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta, přičemž může dojít k rozlivu vody mimo koryto. K nárůstu průtoku na území ČR dochází vlivem intenzivních dešťových srážek (dešťová povodeň) nebo prudkým táním sněhu při oblevě (sněhová povodeň), popř. jejich kombinací (smíšená povodeň). Dešťová povodeň může být vyvolána trvalým deštěm nebo přívalovým deštěm, nejčastější příčinou přívalových povodní (někdy nesprávně označovaných jako bleskové povodně z angl. flash flood), pro něž je typický rychlý nárůst i pokles průtoku. K dočasnému zmenšení průtočnosti koryta dochází zejména při výskytu ledových jevů (ledová povodeň). Náhlé uvolnění překážky je dalším mechanizmem vzniku přívalové povodně. Viz též hydrometeorologie.

angl. flood; slov. povodeň; 1993-a3

povodí — území ohraničené rozvodnicí, z něhož veškerý odtok směřuje do společného profilu vodního toku, popř. jiného hydrologického útvaru.

angl. catchment; drainage basin; watershed; slov. povodie; 1993-a2

povrch aktivní — přechodná plocha mezi litosférou nebo hydrosférou a atmosférou (povrch půdy, vody, porostu, popř. umělý povrch, jako povrch vozovky, střech domů apod.), na níž dochází k odrazu záření i jeho transformaci v jiné druhy energie (především v teplo). Aktivní povrch patří k hlavním klimatickým faktorům. V utváření klimatu se uplatňuje především ve spojitosti s radiační bilancí soustavy Země–atmosféra a se všeobecnou cirkulací atmosféry. Aktivní povrch ovlivňuje atm. děje v mezní vrstvě atmosféry svými fyz. a fyz.-chem. vlastnostmi, k nimž patří zejména členitost reliéfu zemského povrchu, albedo, tepelná vodivost, vlhkost, složení a struktura půdy, veget. kryt atd. Pojem aktivní povrch zavedl rus. klimatolog A. I. Vojejkov (1824–1916). Viz též orografie.

angl. active surface; slov. aktívny povrch; 1993-a2

pozorování aerologické — pozorování met. a fyz. dějů a parametrů v mezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře. Z hlediska používaných prostředků a metod se aerol. pozorování dělí na nepřímá a přímá. Nepřímá aerol. pozorování, která umožňují zkoumat jevy v atmosféře na dálku bez přímého kontaktu se dělí na aktivní, pokud je pozorování spojeno s aktivním vysíláním různých signálů, např. akust. (sodar), světelných (lidar) nebo rádiových (radiolokátor), a na pasivní, pokud se pozorují různé atm. procesy a jevy, např. tepelné záření zemského povrchu a oblačnosti, polární záře, noční svítící oblaky apod. Přímá aerol. pozorování, v odborné literatuře někdy označovaná jako kontaktní, jsou prováděná pomoci různých speciálních přístrojů, jako jsou radiosondy, transosondy, ozonosondy, meteorologické rakety, nebo pomocí meteorologických pozorování z letadel během letu. Viz též sondáž ovzduší, měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře.

angl. aerological observation; slov. aerologické pozorovanie; 1993-a3

pozorování bouřek — zjišťování výskytu bouřek popř. blýskavic na met. stanicích, při němž se kromě časových údajů zaznamenává vzdálenost od stanice, intenzitatah bouřky, hlavní náraz větru a  srážky. Za začátek bouřky na stanici považujeme okamžik, kdy bylo poprvé slyšet hřmění bez ohledu na to, zda bylo či nebylo vidět blesky nebo zda se na stanici vyskytly srážky. Není-li hřmění slyšitelné, mluvíme o  blýskavici. Za konec bouřky považujeme okamžik posledního slyšitelného zahřmění, jestliže po dobu 10 až 15 minut od tohoto okamžiku již hřmění nebylo slyšet. Pro klimatické účely se rozlišuje bouřka na stanici (blízká) a bouřka vzdálená. K určování vzdálenosti bouřky od stanice se využívá rychlost zvuku. V praxi se uvažuje vzdálenost 1 km, jestliže od zablesknutí do zahřmění uběhnou 3 s.

angl. observation of thunderstorms; slov. pozorovanie búrok; 1993-a2

pozorování fenologické — pozorování časového průběhu fenologických fází během roku konané na fenologických stanicích. Zaznamenává se nástup fází jak u rostlin, tak u živočichů, popř. začátek polních prací.

angl. phenological observation; slov. fenologické pozorovanie; 1993-a1

pozorování klimatologické — met. pozorování prováděné především na klimatologických stanicíchklimatologických termínech. Mezi klimatologická pozorování v širším smyslu patří i ambulantní terénní meteorologická měření, jejichž účelem je bližší poznání mikroklimatu, topoklimatu, popř. mezoklimatu.

angl. climatological observation; slov. klimatologické pozorovanie; 1993-a1

pozorování meteorologické — získávání kvantitativního, popř. kvalitativního údaje o jednom nebo několika met. prvcích a jevech (počasí), zpravidla v určitém časovém okamžiku, tzv. pozorovacím termínu, a to buď pomocí přístrojů, nebo bez nich. Termín meteorologické pozorování považujeme za širší než pojem měření meteorologické, které je jeho součástí. Meteorologické pozorování se většinou provádí na stálých met. stanicích s různým personálním a přístrojovým vybavením. Meteorologické pozorování se rozlišuje podle místa na pozemní, lodní, letadlové, družicové a podle výšky nad terénem na přízemní a výškové, podle rozsahu na základní a doplňkové, podle času pozorování na hlavní a vedlejší, podle účelu na klimatologické, synop., letecké, aktinometrické, aerol. apod. Viz též pozorovatel meteorologický.

angl. meteorological observation; slov. meteorologické pozorovanie; 1993-a1

pozorování meteorologické dohlednostimeteorologická dohlednost je pozorována vizuálně, nebo měřena přístroji. Při vizuálním pozorování ve dne se využívá vhodně rozmístěných předmětů v okolí místa pozorování, jejichž vzdálenost je známá a jejichž vlastnosti jsou v souladu s definicí met. dohlednosti. V noci se pro toto pozorování využívá několika světel o  stabilní, směrově málo proměnlivé svítivosti. Přístrojové měření se provádí pomocí měřičů průzračnosti, využívajících měření koeficientu extinkce, nebo pomocí měřičů dohlednosti, využívajících dopředného rozptylu světla v atmosféře. Jednotkou pro měření met. dohlednosti je délkový metr nebo jeho násobky.

angl. observation of visibility; slov. pozorovanie meteorologickej dohľadnosti; 1993-a3

pozorování meteorologické doplňkové — met. pozorování prováděné mimo pevně stanovené pozorovací termíny, např. měření vodní hodnoty sněhové pokrývky v jiný než stanovený den, kterým je pondělí (např. v případě předpovídaného rychlého tání sněhu s možností vzestupu hladin vodních toků).

angl. supplementary meteorological observation; slov. doplnkové meteorologické pozorovanie; 1993-a3

pozorování meteorologické horské — met. pozorování prováděné na horské meteorologické stanici. Viz též meteorologie horská.

angl. mountain meteorological observation; slov. horské meteorologické (vrchárske) pozorovanie; 1993-a1

pozorování meteorologické lodní — met. pozorování prováděné na palubě lodi. Viz též meteorologie mořská, loď meteorologická.

angl. ship meteorological observation; slov. lodné meteorologické pozorovanie; 1993-a3

pozorování meteorologické přízemní — met. pozorování prováděné pozorovatelem ze zemském povrchu bez přístrojů nebo pomocí met. přístrojů, jejichž čidla jsou pevně spojena se zemí. Viz též pozorování aerologické.

angl. surface meteorological observation; slov. prízemné meteorologické pozorovanie; 1993-a1

pozorování meteorologické radiolokační — zjišťování výskytu a kvalit. i  kvantit. vyhodnocování radiolokačních odrazů od meteorologických cílů, které jsou zaznamenávány meteorologickými radiolokátory. Zjišťuje se zejména rozložení a pohyb srážkové oblačnosti, její intenzita a vertikální mohutnost. Identifikují se oblasti konv. bouří a  s nimi souvisejících možných nebezpečných povětrnostních jevů (přívalových povodní, krup, apod.).

angl. radar meteorological observation; slov. rádiolokačné meteorologické pozorovanie; 1993-a3

pozorování meteorologické reprezentativní — met. pozorování, při němž jsou dodržovány předepsané postupy, např. výška sensoru nad zemí, a jehož výsledky mají platnost pro širší okolí místa pozorování. Velikost tohoto okolí závisí na prostorové proměnlivosti daného met. prvku, na charakteru terénu a na účelu pozorování.

angl. representative meteorological observation; slov. reprezentatívne meteorologické pozorovanie; 1993-a3

pozorování meteorologické termínové — met. pozorování, které se provádí v určených časech, tj. termínech pozorování. Viz též standardní čas pozorování.

angl. meteorological observation at times specified; slov. termínové meteorologické pozorovanie; 1993-a3

pozorování meteorologické vizuální — pozorování bez met. přístrojů, např. pozorování druhu oblačnosti, bouřek, stavu půdy, určování dohlednosti odhadem.

angl. visual meteorological observation; slov. vizuálne meteorologické pozorovanie; 1993-a3

pozorování meteorologické výškové, viz pozorování aerologické.

angl. upper-air meteorological observation; slov. výškové meteorologické pozorovanie; 1993-a1

pozorování (meteorologické) z letadel během letu — viz hlášení pozorování z letadel během letu pravidelné (AIREP), mimořádné (AIREP SPECIAL – ARS).

angl. aircraft meteorological observation; slov. meteorologické pozorovanie z lietadiel počas letu; 1993-b3

pozorování oblačnosti — vizuální pozorování oblačnosti nebo určení některých charakteristik oblaků např. ceilometrem nebo met. radiolokátorem. Výsledkem je stanovení druhů oblaků podle mezinárodní klasifikace oblaků, celkového pokrytí oblohy, pokrytí oblohy jednotlivými druhy oblaků a výšky základny.

angl. observation of clouds; slov. pozorovanie oblačnosti; 1993-a3

pozorování počasí, viz pozorování meteorologické.

angl. weather observation; slov. pozorovanie počasia; 1993-a1

pozorování synoptické — met. pozorování prováděné v synop. termínech v síti meteorologických stanic na pevninách i mořích. Údaje získané těmito pozorováními se v zakódované formě přenášejí světovým telekomunikačním systémem do meteorologických center. Podle termínu pozorování se rozlišuje hlavní a vedlejší synoptické pozorování. Některé met. stanice konají měření i v hodinových synoptických termínech. Viz též zpráva SYNOP.

angl. synoptic observation; slov. synoptické pozorovanie; 1993-a3

pozorování synoptické hlavní — synop. pozorování v hlavních synoptických termínech, tj. v 00, 06, 12 a 18 hodin světového času.

angl. synoptic observation at main standard times; slov. hlavné synoptické pozorovanie; 1993-a1

pozorování synoptické vedlejší — synop. pozorování prováděné ve vedlejších synoptických termínech, tj. v 03, 09, 15 a 21 hodin světového času.

angl. synoptic observation at intermediate standard times; slov. vedľajšie synoptické pozorovanie; 1993-a3

pozorovatel meteorologický — vyškolený nebo zacvičený pracovník meteorologické služby, její dobrovolný spolupracovník, popř. zaměstnanec jiné organizace, který koná podle platných metodických předpisů meteorologická pozorování a předává met. službě pravidelně jejich výsledky. Viz též meteorolog.

angl. meteorological observer; slov. meteorologický pozorovateľ; 1993-a1

ppb, ppm (parts per bilion, parts per milion) — zkratky anglických výrazů pro jednu miliardtinu (miliontinu) celku, obdobně jako procento (setina) nebo promile (tisícina). Často se používá pro měření koncentrace příměsí a znečišťujících látek v ovzduší, ve vodě nebo v tělesných tekutinách. V atmosférické chemii odpovídá koncentrace 1 ppm přítomnosti jedné částice plynné příměsi v 1 milionu částic vzduchu. Při převodu ppm a ppb na hmotnostní koncentrace je nutno brát v úvahu tlak a teplotu vzduchu.

slov. ppb, ppm; 2014

pracoviště meteorologická v ČR, viz meteorologie v ČR.

angl. meteorological institute in the Czech Republic; meteorological office in the Czech Republic; meteorological service in the Czech Republic; slov. meteorologické pracoviská v ČR; 1993-a3

pracoviště meteorologické výstražné služby — pracoviště letecké meteorologické služby, nepřetržitě sledující vývoj met. prvků a  jevů významných pro letecký provoz. Vydává informace SIGMET a další výstrahy pro oblast své odpovědnosti a poskytuje je příslušným leteckým orgánům. Hranice odpovědnosti daného pracoviště se zpravidla shodují s hranicemi příslušné letové informační oblasti.

angl. meteorological watch office; slov. pracovisko výstražnej meteorologickej služby; 1993-a3

pracoviště předpovědní centrální — ústřední článek předpovědní služby ČHMÚ s působností pro celé území ČR. Mezi jeho hlavní činnosti patří vykonávání meteorologické a hydrologické předpovědní služby, vydávání výstrah na meteorologické a povodňové jevy v rámci systému integrované výstražné služby (SIVS), zabezpečení systému smogového výstražného a regulačního, poskytování operativních informací orgánům státní správy, Hasičskému záchrannému sboru, Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost, komerčním a dalším odběratelům a uživatelům.

slov. centrálne predpovedné pracovisko; 2014

pracoviště předpovědní regionální — zabezpečují na regionální úrovni vykonávání meteorologické a hydrologické předpovědní služby, výstražné služby, systému smogového výstražného a regulačního a poskytování operativních informací jednotlivým uživatelům z komerční i nekomerční sféry. Regionální předpovědní pracoviště jsou umístěna na pobočkách ČHMÚ v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Ostravě a Brně. Pro koordinování jednotlivých výstupů na centrální a regionální úrovni denně probíhají mezi centrálním a regionálními pracovišti pravidelné a v případě potřeby i nepravidelné meteorologické konzultace.

slov. regionálne predpovedné pracovisko; 2014

praecipitatio (pra) — jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Znamená, že z oblaků vypadávají atm. srážky (déšť, mrholení, sníh, zmrzlý déšť, krupky, kroupy aj.) dosahující až k zemskému povrchu. Vyskytuje se nejčastěji u  druhů altostratus, nimbostratus, stratocumulus, stratus, cumuluscumulonimbus. Tento jev se řadí mezi zvláštnosti oblaků, protože vypadávající srážky tvoří jakoby prodloužení oblaku; jinak patří srážky mezi hydrometeory. Viz též virga.

angl. praecipitatio; slov. praecipitatio; 1993-a2

prach atmosférický — pevný aerosol anorganického i organického původu složený z částic (nikoliv ledových), které se vznášejí v atmosféře a sedimentují na zemský povrch. Za prach atmosférický se nepovažuje kouř. Základními složkami atmosférického prachu jsou půdní částice, částice mořských solí, různé částice antropogenního původu, bakterie, spory, výtrusy a různé produkty rozpadu látek, někdy také částice kosmického prachu. Typické rozměry částic jsou 10–4 m až 10–6 m, za horní hranici velikosti se v současné odborné literatuře nejčastěji považuje 5.10–4 m. Pro účely ochrany čistoty ovzduší se kromě složení atmosférického prachu určuje jeho koncentrace (množství nebo hmotnost částic v jednotce objemu vzduchu) a spektrum velikosti částic. Atmosférický prach zmenšuje průzračnost atmosféry a jako zákal omezuje dohlednost. Částice atmosférického prachu vhodných fyz. a chem. vlastností mohou sloužit jako kondenzační jádra. Viz též popílek, prach poletavý, spad prachu, depozice suchá, prachoměr, aerosol atmosférický.

angl. atmospheric dust; slov. atmosférický prach; 1993-a3

prach diamantový — jednoduché, velmi malé ledové krystalky, převážně tvaru jehlic, vznášející se ve vzduchu nebo klesající k zemi s nepatrnou pádovou rychlostí. Mohou vznikat při bezoblačné obloze za velmi nízkých teplot kolem –40°C a při vysoké relativní vlhkosti, kdy promíchávání vzduchu vede k nukleaci ledových krystalů a jejich růstu depozicí. Vznikají ve stabilních vzduchových hmotách často nad výškovou teplotní inverzí. Jsou časté v polárních krajinách, avšak při silných mrazech se vyskytují i ve stř. zeměpisných šířkách. Často jsou viditelné jen při vhodném osvětlení, kdy se třpytí ve slunečním světle a někdy vytvářejí halové sloupy nebo jiné halové jevy.

angl. diamond dust; slov. diamantový prach; 1993-a3

prach kosmický — velmi malé částice pevných kosmických látek, jež dopadají do zemské atmosféry a na zemský povrch. Roč. množství činí 104 až 106 t. Jsou to produkty rozpadu asteroidů, komet, meteoritů apod. Byly pozorovány i oblaky kosmického prachu, tzv. meteorický prach.

angl. cosmic dust; slov. kozmický prach; 1993-a3

prach nebo písek zvířený — prach nebo písek zdvižený větrem nad zemský povrch. Není-li vodorovná dohlednost ve výšce oka pozorovatele (asi 180 cm nad zemí) znatelně snížena, označuje se jako nízko zvířený prach nebo písek. Je-li vodorovná dohlednost znatelně snížena, označujeme tento jev jako vysoko zvířený prach nebo písek. Zvířený prach nebo písek je jedním z litometeorů. Viz též vír prachový nebo písečný, vichřice prachová nebo písečná.

angl. drifting or blowing dust or drifting or blowing sand; drifting or blowing sand; slov. nízko zvírený prach alebo piesok; 1993-a3

prachoměr, konimetr — přístroj nebo pomůcka pro měření spadu prachu nebo obsahu poletavého prachu v atmosféře. Větší částice prachu jsou zachycovány do sedimentačních nádob zčásti naplněných záchytným roztokem, které jsou umístěny v prašné lokalitě, nejčastěji na sloupech ve výši několika metrů nad zemí. Malé prachové částice neboli poletavý prach jsou nejčastěji zachycovány na filtr, přes který je prosáván definovaný objem vzduchu. Filtr může být pevný a je exponován po dobu několika hodin až dní. Zachycené množství prachu je pak zjišťováno váhově (gravimetricky), popř. opt. měřením zákalu filtru. Pohyblivý filtrační pás, přes který je prosáván vzduch, umožňuje průběžné měření poletavého prachu sledováním opt. zákalu filtru nebo měřením útlumu záření beta zachyceného prašnou stopou. Dříve bylo často užíván rovněž Aitkenův počítač jader, který však měří mimo poletavý prach i ostatní složky atmosférického aerosolu. Viz též měření znečištění ovzduší.

angl. dust counter; nuclei counter; slov. prachomer; 1993-a2

prach poletavý — pevné částice antropogenního původu rozptýlené v atmosféře, jejichž rychlost sedimentace je natolik malá, že mohou ve vzduchu setrvávat po rel. dlouhou dobu (několik dnů i více) a dostávat se do značných vzdáleností od svých zdrojů. Velikost částic polétavého prachu je řádově 10–5 m a  menší, nejvíce jsou zastoupeny částice s rozměry pod 10–6 m. Viz též popílek, spad prachu, měření znečištění ovzduší.

angl. airborne dust; slov. poletavý prach; 1993-a2

pranostika povětrnostní — lid. průpovídka, často rýmovaná, která buď zachycuje typický průběh počasí v jednotlivých částech roku, nebo odhaduje vývoj počasí podle jeho charakteru v určitém referenčním dni nebo období. Většina povětrnostních pranostik se váže k vybraným kalendářním (tzv. kritickým) dnům roku a pro snadné zapamatování jsou spojeny se jménem příslušného světce (např. „Medardova kápě čtyřicet dní kape“). Část pranostik se týká vícedenních období, obvykle měsíců (např. „V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to“). Řada pranostik má racionální jádro, u některých však obsah ustoupil rýmu, mnohé jsou pověrečné. Většina povětrnostních pranostik má jen regionální význam a pro jejich pochopení je nutné znát, kde a kdy vznikly, popř. obsah pojmů v době jejich zrodu. Poměrně značná část pranostik je odrazem povětrnostních singularit. Slovo pranostika vzniklo zkomolením slova prognostika, souvisejícího s prognózou čili předpovědí. Viz též počasí medardovské, obleva vánoční.

angl. weather lore; weather proverb; slov. poveternostná pranostika; 1993-a1

praporek větru — symbol, znázorňující na synoptických mapách a grafech, např. aerologických diagramech, rychlost větru 25 m.s–1. Užívá se místo hodnoty pěti opeření šipky větru. Má tvar plného rovnostranného trojúhelníku.

angl. pennant; slov. zástavka vetra; 1993-a1

pravděpodobnost srážková — pravděpodobnost výskytu dne se srážkami, vypočítaná z dlouholeté řady pozorování a vyjádřená v procentech. Patří k zákl. klimatologickým charakteristikám časového rozložení srážek. Měs. nebo roč. srážková pravděpodobnost vyjadřuje poměr mezi počtem dní se srážkami a celkovým počtem sledovaných dní za mnohaleté období, např. srážková pravděpodobnost 33 % v měsíci září znamená, že v uvedeném měsíci byla v dlouholetém průměru třetina dní se srážkami. Denní srážková pravděpodobnost udává pravděpodobnost, s jakou je určitý kalendářní den v roce dnem srážkovým. Např. srážková pravděpodobnost 50 % pro 1. leden za období 1901–1950 znamená, že v průměru v každém druhém roce byly v uvedeném dnu pozorovány srážky.

angl. precipitation probability; slov. zrážková pravdepodobnosť; 1993-a1

pravidelnost meteorologická — zvýšená pravděpodobnost výskytu určitého počasí v průběhu roku, která se nedá vysvětlit střídáním roč. období a souvisí s typickým charakterem všeobecné cirkulace atmosféry. H. Flohn považuje zameteorologickou pravidelnost výskyt určité povětrnostní situace v určitém kalendářním období za dlouhou řadu roků s pravděpodobností 67 % a větší. Viz též singularita.

angl. meteorological regularity; slov. meteorologická pravidelnosť; 1993-a1

pravidla pro let podle přístrojů (IFR), viz let s použitím přístrojů.

angl. instrument flight rules; slov. pravidlá pre let podľa prístrojov; 1993-a1

pravidla pro let za viditelnosti (VFR), viz let za viditelnosti povrchu Země.

angl. visual flight rules; slov. pravidlá pre let pri vidieteľnosti; 1993-a1

pravidla technická WMO — publikace vydávaná Světovou meteorologickou organizací (WMO), která kodifikuje podmínky, formy a způsoby mezin. spolupráce v meteorologii a hydrologii. Technická pravidla WMO obsahují zásady, postupy a doporučení pro met. a hydr. služby. První díl této publikace se týká Světové služby počasí (WWW), včetně systému pozorování, zpracování údajů a met. komunikací (část A), dále obsahuje doporučení pro klimatologii, měření chem. komponent atmosféry a pro výukovou, publikační a výzk. činnost (část B), a pro zabezpečení námořní dopravy a zemědělství (část C). Druhý díl je věnován problematice met. služeb letectví a třetí díl se zabývá otázkami hydrologie

angl. Technical Regulations WMO; slov. technické pravidlá WMO; 1993-a3

pravidlo Buys-Ballotovo, syn. zákon Buys-Ballotův.

slov. Buys-Ballotovo pravidlo; 1993-a1

pravítko geostrofické, viz měřítko geostrofické.

angl. geostrophic ruler; slov. geostrofické pravítko; 1993-a1

pravítko pilotovací — pomůcka dříve používaná k vyhodnocování výškového větru při pilotovacím měření. Pomocí ní se řešily trigonometrické rovnice charakterizující polohu pilotovacího balonu v prostoru.

angl. pilot balloon slide rule; slov. pilotovacie pravítko; 1993-a1

prebaratik — slang. označení pro předpovědní mapu přízemního tlakového pole, do které se obvykle zakreslují i předpověděné polohy atmosférických front, popř. označení pro předpovědní mapu termobarického pole.

slov. prebaratik; 1993-a1

preboreál, viz klima holocénu.

angl. preboreal; slov. preboreál; 1993-a3

prekurzor — v atmosférické chemii termín pro látku, ze které vzniká v atmosféře chemickou reakcí látka nová. Např. prekurzory přízemního ozonu jsou oxidy dusíku a těkavé organické látky.

slov. prekurzor; 2014

prkénko sněhoměrné — dřevěná deska o rozměrech 30 × 30 cm, která slouží k určování výšky nového sněhu, což je výška sněhové vrstvy, která se na sněhoměrném prkénku vytvořila od posledního pozorovacího termínu. Výška nového sněhu se měří v místě pokud možno nerušeném větrem. Od sněhu očištěné prkénko se položí na sněhovou vrstvu a lehce zatlačí tak, aby jeho horní plocha byla ve stejné úrovni se sněhovou pokrývkou. Neleží-li na stanici souvislá sněhová pokrývka, klade se prkénko přímo na půdu. Místo, kde je prkénko položeno, je vhodné označit hůlkou. Viz též měření sněhové pokrývky.

angl. snow board; slov. snehomerná doštička; 1993-a3

problém uzávěru — nalezení způsobu uzavření systému Reynoldsových rovnic tím, že v nich vyjádříme korelace druhého řádu fluktuujících turbulentních částí složek okamžité rychlosti proudění. Tyto korelace určují tzv. Reynoldsova napětí. Problém lze obecně teoreticky řešit tak, že pro tyto druhé korelace odvodíme příslušné diferenciální (tzv. transportní) rovnice, avšak ty obsahují neznámé korelace třetího řádu. Postupujeme-li obdobně dále, lze nalézt obecné pravidlo, že pro určení korelací řádu n-tého potřebujeme znát korelace řádu n+1. Dospějeme tak k principiálně neuzavřené soustavě tzv. Kellerových–Friedmanových rovnic. Přijmeme-li pak na úrovni korelací určitého řádu jejich spekulativní (modelové) vyjádření, lze odtud v příslušném modelu odvodit všechny korelace nižších řádů. V tomto spočívá obecný princip tzv. RSM modelů, v nichž tedy řešíme příslušné transportní rovnice alespoň pro korelace druhého řádu. V praxi se však dnes problém uzávěru často řeší bez právě zmíněných transportních rovnic přímým vyjádřením Reynoldsových napětí prostřednictvím tzv. nula rovnicových modelů, algebraických modelů, jednorovnicových modelů nebo dvourovnicových modelů.

angl. closure problem; 2014

proces, viz též děj.

slov. proces; 1993-a1

proces klimatogenetický, viz geneze klimatu.

angl. climagenetic process; slov. klimatogenetický proces; 1993-a3

proces okluzní — děj při vývoji cyklony, při němž dochází k vytlačování teplého vzduchu v teplém sektoru cyklony od zemského povrchu do vyšších hladin atmosféry a ke vzniku okluzní fronty. Okluzní proces začíná obvykle v blízkosti středu cyklony, kde teplá fronta mladé cyklony přechází ve studenou frontu. Okluzní proces může výjimečně vlivem orografických podmínek začít i v jiných místech cyklony, např. při tvoření sekluze. Okluzní proces objevil 18. listopadu 1919 švédský meteorolog T. Bergeron.

angl. occlusion; slov. oklúzny proces; 1993-a1

proces ultrapolární, děj ultrapolární — podle B. P. Multanovského vpád arkt. vzduchových hmot od severu nebo severovýchodu do evropské části Ruska, který se projevuje na přízemních synoptických mapách postupem středů anticyklon po tzv. ultrapolární ose směrem k jihu nebo jihozápadu. V současné době jde již o historický pojem související s vývojem synoptické meteorologie zejména v někdejším Sovětském svazu. Viz též vzduch arktický, vpád polární, reper.

slov. ultrapolárny proces; 1993-a2

produkt radiolokační A-skop — způsob zobrazení veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při konstantní poloze antény radaru. Jedná se o graf, kde na kladné poloose x je vynášena vzdálenost od radaru (resp. čas od vyslání pulsu), na ose y hodnota měřené veličiny. Používá se zejména pro servisní a diagnostické účely. Odpovídá zobrazení přijatého signálu na osciloskopu.

angl. radar product A-scope; slov. rádiolokačný produkt A-skop; 2014

produkt radiolokační B-skop — způsob zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény radaru a konstantním elevačním úhlu v polárních souřadnicích. Na ose x je většinou vynášen azimut a na ose y vzdálenost od radaru. Je se však možné setkat i s prohozením os xy. Používá se zejména pro diagnostické účely.

angl. radar product B-scope; slov. rádiolokačný produkt B-skop; 2014

produkt radiolokační CAPPI — zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) v horizontální hladině konstantní nadmořské výšky. Je tvořeno z dat naměřených radarem při několika azimutálních otáčkách antény s různými elevačními úhly (z různých PPI hladin) Pro výpočet bývá používána lineární interpolace ze sousedních PPI hladin případně je vybírána hodnota z  nejbližší PPI hladiny. Viz též produkt radiolokační PseudoCAPPI.

angl. radar product CAPPI; slov. rádiolokačný produkt CAPPI; 2014

produkt radiolokační ECHO TOP — horní hranice oblačnosti vyjádřená jako pole maximální výšky, ve které se ještě vyskytuje odrazivost vyšší než definovaná práhová hodnota. Tato prahová hodnota bývá obvykle stanovena v rozmezí 0 – 20 dBZ (v síti CZRAD 4 dBZ ).

angl. radar product ECHO TOP; slov. rádiolokačný produkt ECHO TOP; 2014

produkt radiolokační HAIL_PROB — pravděpodobnost výskytu krup daná výskytem vysoké odrazivosti (nad 45 dBZ) v hladinách nad nulovou izotermou; předpokládá se nulová pravděpodobnost při výšce menší než 1,625 km nad nulovou izotermou a 100 % pravděpodobnost, pokud tato výška přesáhne 5,5 km. Při výpočtu je třeba získat informaci o výšce nulové izotermy z blízké aerologické sondáže.

angl. radar product HAIL_PROB; slov. rádiolokačný produkt HAIL PROB; 2014

produkt radiolokační MAX_Z — pole maximální odrazivosti ve vertikálním sloupci určené pro každý plošný element (pixel) horizontálního pole ze všech naměřených PPI hladin. Tento produkt bývá často doplněn o boční průměty maximálních odrazivostí ve směru jih–sever a západ–východ (pseudo 3D zobrazení).

slov. rádiolokačný produkt MAX Z; 2014

produkt radiolokační maximální odrazivosti, syn. radiolokační produkt MAX_Z.

slov. rádiolokačný produkt maximálnej odrazivosti; 2014

produkt radiolokační PPI — způsob rovinného zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény radaru a konstantním elevačním úhlu. Z geometrického hlediska se jedná o průmět kuželového řezu do horizontální roviny. Poloha radaru je obvykle zobrazena v počátku rovinných souřadnic, osa x míří k východu, osa y k severu.

angl. radar product PPI; slov. rádiolokačný produkt PPI; 2014

produkt radiolokační PseudoCAPPI — zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) v hladině konstantní nadmořské výšky, které se používá místo produktu CAPPI v případech, kdy není možné konstruovat CAPPI produkt nižších výškových hladin na celém dosahu radaru vlivem zakřivení zemského povrchu (případně vyšších výškových hladin v blízkosti radaru). Vzniká doplněním produktu CAPPI o data z nejnižší elevace PPI ve větších vzdálenostech od radaru (případně z nejvyšší elevace PPI blízko radaru).

slov. rádiolokačný produkt PseudoCAPPI; 2014

produkt radiolokační RHI — způsob zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při vertikálním kývání antény radaru a konstantním azimutu (vertikální řez). Obvykle je poloha radaru zobrazena v počátku rovinných souřadnic, na kladné poloose x je vynášena vzdálenost, na kladné ose y výška.

angl. radar product RHI; slov. rádiolokačný produkt RHI; 2014

produkt radiolokační VIL — vertikálně integrovaný obsah kapalné vody. Produkt je vhodný pro posuzování intenzity konv. jevů. Za předpokladu Marshallova–Palmerova rozdělení se VIL [kg.m–2] stanoví pomocí vzorce
VIL=3,44.106hz htZ47dh
kde Z [mm6.m–3] je radiolokační odrazivost, hz [m] je výška základny oblačnosti a  ht [m] je výška horní hranice oblačnosti. Při praktickém výpočtu se pro každý plošný element provádí sumace přes jednotlivé PPI hladiny.

angl. radar product VIL; slov. rádiolokačný produkt VIL; 2014

profil atmosférické fronty — vertikální řez frontální plochou, který ukazuje, jak se mění sklon fronty s výškou. Profil atmosférické fronty závisí především na druhu fronty, rychlosti jejího postupu a na orografických poměrech oblasti, nad níž fronta postupuje. V mezní vrstvě atmosféry se vlivem tření sklon teplé fronty zmenšuje a studené fronty zvětšuje ve srovnání s jejich sklonem ve volné atmosféře. S deformací frontální plochy mohou souviset zvláštnosti v rozdělení frontální oblačnostisrážek.

angl. profile of atmospheric front; slov. profil atmosférického frontu; 1993-a3

profil beta a gama záření vertikální — rozdělení βγ záření v zemské atmosféře s výškou. Intenzita radioaktivního záření v atmosféře je dána jak přirozenou radioaktivitou atmosféry, tak umělou radioaktivitou atmosféry. Intenzita přirozené radioaktivity, tzv. přirozené pozadí, se v blízkosti zemského povrchu pohybuje mezi 0,025 a 0,09 µGy.h–1 a s výškou vzrůstá tak, že ve výšce okolo 25 km je přibližně 5 až 8 µGy.h–1. Zjišťováním odchylek od těchto hodnot lze sledovat kontaminaci atmosféry umělou radioaktivitou. Vertikální profily beta a gama záření se zjišťují při sondáži radioaktivity ovzduší pomocí sond pro měření radioaktivity.

slov. vertikálny profil beta a gama žiarenia; 2014

profil koncentrace ozonu vertikální — vertikální rozložení koncentrace ozonu v atmosféře s výškou. Vertikální profil koncentrace ozonu je prostorově i časově proměnlivý a většinou se vyjadřuje hodnotami parciálního tlaku ozonu v mPa ve standardních tlakových hladinách nebo v hladinách významných (zlomových) bodů profilu. Mezi faktory, které nejvíce ovlivňují profil koncentrace ozonu patří všeobecná cirkulace atmosféry a chemické procesy v atmosféře. Měření vertikálního profilu koncentrace ozonu se nejčastěji provádí pomocí ozonových sondlidarů. Jako vertikální profil koncentrace ozonu lze označit i měření celkového množství ozonu v Dobsonových jednotkách ve zvolených vrstvách atmosféry pomocí ozonových spektrofotometrů a družicových spektrofotometrů využívajících tzv. Umkehr efekt. Viz též ozon přízemní, ozon v atmosféře Země, ozonosféra, sonda ozonová, sondáž ovzduší ozonometrická.

slov. vertikálny profil koncentrácie ozónu; 2014

profil teploty vzduchu vertikální — rozdělení teploty vzduchu v  zemské atmosféře s výškou. Závisí na vzájemné interakci řady faktorů, především na radiačníturbulentní výměně tepla mezi zemským povrchem a  spodními hladinami atmosféry i mezi jednotlivými atm. vrstvami, na absorpci krátkovlnného a dlouhovlnného záření plyny a vodní párou, na uvolňování a  pohlcování tepla při fázových přeměnách vody v troposféře, na advekčním přenosu tepla, na zeměp. šířce, roč. době atd. Vert. profil teploty vzduchu lze všeobecně, bez uvádění konkrétních hodnot, charakterizovat takto:  v troposféře teplota vzduchu až do hladiny tropopauzy klesá; ve stratosféře je rozdělení teploty vzduchu zpočátku zhruba izotermické, v horních hladinách teplota s výškou roste až do kladných hodnot (ve °C); v mezosféře se teplota vzduchu s  výškou snižuje, zatímco v termosféře vzrůstá. Profil teploty se zjišťuje pomocí radiosond, letadel, sodarů, meteorologických raketdružic. Viz též profil teploty vzduchu vertikální z družic.

angl. vertical air temperature profile; slov. vertikálny profil teploty vzduchu; 1993-a2

profil teploty vzduchu vertikální z družic — jeden z možných výstupů družicové sondáže atmosféry.

angl. vertical temperature profile from satellites; slov. vertikálny profil teploty vzduchu z družíc; 1993-a3

profil větru — graf. nebo mat. vyjádření změny rychlosti, popř. směru větru jako funkce výšky (vertikální profil větru) nebo horiz. vzdálenosti (horizontální profil větru).

angl. wind profile; slov. profil vetra; 1993-a1

profil větru vertikální — rozdělení směru a rychlosti větru v atmosféře s  výškou. Je velmi složité a závisí na řadě faktorů, z nichž nejdůležitější je všeobecná cirkulace atmosféry, podmíněná rozdělením teploty a tlaku vzduchu na zemském povrchu i v atmosféře, a její časové změny, dále vliv otáčení Země a členitost zemského povrchu. Rychlost větru v troposféře obvykle roste s výškou. V  mezní vrstvě atmosféry je vertikální profil větru významně ovlivňován třením a jeho základní rysy zhruba vyjadřuje Taylorova (Ekmanova) spirála, v přízemní vrstvě atmosféry např. logaritmický vertikální profil větru.

angl. vertical wind profile; slov. vertikálny profil vetra; 1993-a1

profil větru vertikální Deaconův — závislost rychlosti větru v na výšce z nad zemským povrchem, empiricky odvozená pro přízemní vrstvu atmosféry E. L. Deaconem koncem 40. let 20. století. Uvádí se ve tvaru:
v(z)=v κ(1β)[ (zz0) 1β1 ],
kde v* značí dynamickou rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z0 parametr drsnosti; bezrozměrnou veličinu β charakterizující vliv teplotního zvrstvení ovzduší lze vyjádřit jako funkci Richardsonova čísla.

angl. Deacon profile of wind; slov. Deaconov vetikálny profil vetra; 1993-a1

profil větru vertikální logaritmicko-lineární — zobecnění logaritmického vertikálního profilu větru pro libovolné teplotní zvrstvení v přízemní vrstvě atmosféry. Obvykle se uvádí ve tvaru:
v(z)=vκ (lnzz0+γz z0L),
kde v(z) je rychlost větru ve výšce z nad zemským povrchem, v* značí dynamickou rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z0 parametr drsnosti, γ bezrozměrnou empirickou konstantu a L Moninovu a Obuchovovu délku. V případě indiferentního teplotního zvrstvení nabývá L nekonečné hodnoty, a tento profil se redukuje na logaritmický profil.

angl. log-linear profile of wind; slov. logaritmicko-lineárny vertikálny profil vetra; 1993-a1

profil větru vertikální logaritmický — teor. model změny rychlosti větru v s  výškou zpřízemní vrstvě atmosféry, založený na zjednodušujících předpokladech a popsaný logaritmickou funkcí výšky. Je vyjádřen např. vztahem:
v(z)=v κlnz+z0z0,
kde v* je dynamická rychlost, z0 parametr drsnosti povrchu, z výška a κ von Kármánova konstanta (κ ≈ 0,4). Skutečné rozdělení rychlosti větru v přízemní vrstvě atmosféry je při indiferentním teplotním zvrstvení velmi blízké logaritmickému vertikálnímu profilu větru.

angl. logarithmic profile of wind; logarithmic velocity profile; slov. logaritmický vertikálny profil vetra; 1993-a1

profil větru vertikální mocninový — empiricky odvozený vztah pro vyjádření závislosti rychlosti větru v na výšce z nad zemským povrchem v přízemní vrstvě atmosféry. Obvykle se uvádí ve tvaru
v(z)=v1 (zz1)α
kde v1 značí změřenou rychlost ve zvolené hladině z1 a exponent a vyjadřuje vliv teplotního zvrstvení ovzduší. Z uvedeného profilu vyplývá tzv. mocninový zákon, podle něhož koeficient turbulentní difuze K závisí na vertikální souřadnici podle vztahu
K=konst.z1-a

angl. power-law profile of wind; slov. mocninový vertikálny profil vetra; 1993-a1

profil vlhkosti vzduchu vertikální — rozdělení obsahu vodní páry v atmosféře s výškou. V mezní vrstvě atmosféry závisí na výparu na zemském povrchu, na vert. promíchávání vzduchu a na teplotě, ve volné atmosféře především na advekcivertikálních pohybech vzduchu. Profil vlhkosti je obvykle velmi složitý. Za normálních podmínek se střídají vlhké, popř. nasycené vrstvy vzduchu s vrstvami rel. suchými. Stratosféra vzhledem k  izotermickému a inverznímu zvrstvení je pro vert. přenos vlhkosti zadržující vrstvou. Občasný výskyt perleťových oblaků ve výškách okolo 25 km a stříbřitých oblaků kolem 80 km se však uvádí jako důkaz existence vodní páry i v těchto výškách.

angl. vertical air moisture profile; slov. vertikálny profil vlhkosti vzduchu; 1993-a2

profiler (wind profiler) — systém distanční sondáže, využívající radarových (profiler radarový) nebo akustických (viz sodar) vln pro měření vertikálního profilu směru a rychlosti větru v atmosféře. Anténa systému vysílá krátké intenzivní impulzy, které se rozptylují na nehomogenitách indexu lomu, vyvolávaných atmosférickou turbulencí. Část rozptýleného výkonu je zachycena anténou a zpracována citlivým přijímačem. Z časového rozdílu mezi vyslání a návratem impulzu se stanoví výška rozptylujícího objemu atmosféry, který je unášen větrem. V důsledku toho vzniká posun frekvence mezi vyslaným a přijatým signálem (Dopplerův efekt). Z frekvenčního rozdílu se stanoví rychlost pohybu rozptylujícího objemu vzduchu ve směru šíření vlnového impulzu. Impulzy jsou vysílány postupně v nejméně třech úzkých směrovaných svazcích, které mezi sebou svírají známý úhel. Z rychlostí pohybu vzduchu, zjištěných na jednotlivých svazcích, se stanoví horizontální a vertikální složky rychlosti větru, případně další charakteristiky turbulentního proudění. Oba systémy je možno adaptovat na měření vertikálního profilu teploty rozšířením na systém RASS.

slov. profiler (wind profiler); 2014

prognostik — v meteorologii vžité označení pro pracovníka předpovědní služby pověřeného vydáváním předpovědí počasí. Viz též meteorolog, synoptik.

angl. forecaster; slov. prognostík; 1993-a1

prognóza, syn. předpověď.

slov. prognóza; 1993-a1

prohlubování cyklony — stadium vývoje cyklony, ve kterém tlak vzduchu ve středu cyklony klesá. Toto stadium obvykle zahrnuje stadium mladé cyklony a stadium jejího největšího rozvoje. Viz též vyplňování cyklony.

angl. deepening of a low; deepening of a cyclone; slov. prehlbovanie cyklóny; 1993-a3

proměnlivost meteorologického prvku interanuálníintersekvenční proměnlivost meteorologického prvku z roku na rok, vypočtená z prům. roč. hodnot met. prvku. Patří k významným charakteristikám klimatu.

angl. interannual variability of meteorological element; slov. interanuálna premenlivosť meteorologického prvku; 1993-a1

proměnlivost meteorologického prvku interdiurníintersekvenční proměnlivost meteorologického prvku ode dne ke dni. Počítá se nejčastěji z denních průměrů meteorologického prvku nebo z jeho hodnot zjištěných v termínech pozorování.

angl. interdiurnal variability of meteorological element; slov. interdiurná premenlivosť meteorologického prvku; 1993-a1

proměnlivost meteorologického prvku intermenzuálníintersekvenční proměnlivost meteorologického prvku měsíc po měsíci. Počítá se z prům. měs. hodnot met. prvku.

angl. intermensual variability of meteorological element; slov. intermenzuálna premenlivosť meteorologického prvku; 1993-a1

proměnlivost meteorologického prvku intersekvenční — obecně míra variability, definovaná jako aritmetický průměr abs. hodnot rozdílů po sobě následujících hodnot znaku. V klimatologii se používá především k vyjádření prům. kolísám met. prvků v časových řadách. Rozlišuje se interdiurní, intermenzuálníinteranuální proměnlivost meteorologického prvku.

slov. intersekvenčná premenlivosť meteorologického prvku; 1993-a1

proměnlivost počasí — 1. typická vlastnost počasí, zvláště ve stř. zeměp. šířkách, projevující se velkou interdiurní proměnlivostí meteorologických prvků, zejména teploty vzduchu, oblačnosti a slunečního svitu, dohlednosti a atm. srážek. Je vyvolána častými přechody front a cyklonální činností především v dosahu výškové frontální zóny; 2. změny počasí během dne v krátkých časových intervalech (minuty, hodiny), kdy se střídá velká oblačnost s přeháňkami, popř. bouřkami s vyjasňováním a slunečním svitem. V oblasti ČR se proměnlivost počasí vyskytuje zvláště v jarním období v týlu cyklon při převážně sz. proudění chladného vzduchu, kdy se hovoří o tzv. aprílovém počasí. Viz též změna počasí, oblačnost proměnlivá.

angl. weather variability; slov. premenlivosť počasia; 1993-a1

promíchávání izentropické — promíchávání vzduchu, při němž si jednotlivé vzduchové částice zachovávají konstantní entropii. K izentropickému promíchávání dochází např. tehdy, jestliže ve vzduchových částicích nenasycených vodní párou probíhají při turbulentním promíchávání adiabatické děje, tzn. potenciální teplota se s časem nemění.

angl. isentropic mixing; slov. izentropické premiešavanie; 1993-a1

promíchávání turbulentní v atmosféře — promíchávání vzduchu v turbulentním proudění. Nejvýrazněji se uplatňuje v mezní vrstvě atmosféry, kde je rozhodujícím činitelem při vert. transportu vodní páry, tepla a hybnosti. Turbulentní promíchávání v atmosféře se zvětšuje s rostoucí rychlostí větru a s klesající stabilitou atmosféry, v blízkosti zemského povrchu bývá silně ovlivňováno jeho drsností. Ve volné atmosféře se významné turbulentní promíchávání může vyskytovat zejména ve vrstvách s velkými střihy větru a s  výrazně instabilním teplotním zvrstvením.

angl. turbulent mixing; slov. turbulentné premiešavame v atmosfére; 1993-a1

promrzání půdy — tuhnutí půdního roztoku při poklesu teploty pod jeho bod mrznutí. Hloubka promrzání půdy závisí kromě intenzity mrazů a  doby jejich trvání na druhu a zpracování půdy a na jejím pokrytí sněhem, vegetací apod. Viz též měření promrzání půdy, půda dlouhodobě zmrzlá.

angl. freezing of soil; slov. premrzanie pôdy; 1993-a1

propustnost atmosféry, transmitance — v meteorologii schopnost atmosféry propouštět elmag. záření. V užším odb. smyslu je propustnost atmosféry definována jako poměr intenzity záření, které prošlo atmosférou nebo její určitou vrstvou, k počáteční intenzitě. Propustnost atmosféry se zpravidla vztahuje k jednotlivým spektrálním oblastem (ultrafialové, viditelné, infračervené záření) nebo spektrálním pásmům vymezeným krajními vlnovými délkami. V oboru viditelného záření se místo o propustnosti někdy mluví o průzračnosti atmosféry. Synonymy propustnosti atmosféry převzatými z angličtiny jsou transparence, transmitance, zatímco opakem je opacita.

angl. atmospheric transmittance; atmospheric transparency; slov. priepustnosť atmosféry; 1993-a3

prostor letový informační — vymezený vzdušný prostor, pro který je poskytována letová informační a výstražná služba včetně met. informací. Viz též zabezpečení letectva meteorologické.

angl. flight information region; slov. informačný letový priestor; 1993-a3

prostředí přírodní — část materiálních činitelů životního prostředí, kterou vytvářejí biotické i abiotické složky přírody. Abiotickými složkami přírodního prostředí jsou atmosféra, hydrosféra a litosféra, biotickou složkou je biosféra; pedosféra se považuje obvykle za průnik abiotické a biotické složky přírodního prostředí. Předmětem zájmu meteorologie je ta část přírodního prostředí, pro niž jsou významné atm. jevy a děje. Protikladem přírodního prostředí je umělé životní prostředí, jehož složkami jsou uměle vytvořené objekty. Viz též potenciál krajiny klimatický, zdroje klimatické.

angl. natural environment; slov. prírodné prostredie; 1993-a1

prostředí životní — souhrn vnějších materiálních i nemateriálních činitelů působících na člověka a ostatní živé organismy. Z užívaných definic lze uvést: 1. část světa, s níž je člověk ve vzájemné interakci, kterou využívá, mění a které se sám přizpůsobuje (UNESCO 1968); 2. soubor abiotických (přírodních neživých), biotických (přírodních živých) a  socio-ekonomických (člověkem vytvořených) prvků, které člověka obklopují, které mu poskytují základní životní potřeby a ve kterých pracuje a odpočívá (J. Demek 1977).
Jednotlivé přírodní a socio-ekonomické prvky životního prostředí jsou navzájem spjaty bezprostředními a zpětnými vazbami. Někdy se pod pojmem životního prostředí rozumí jen jeho přírodní složka neboli přírodní prostředí. Podle rozsahu se zpravidla rozlišuje: a) globální životní prostředí v měřítku celé planety; b) makroprostředí, tj. krajina s jejími přírodními zdroji, ovzduším, vodami, půdou a biotou, ale také s výtvory člověka; c) mezoprostředí, tj. např. prostředí měst a vesnic; d) mikroprostředí, tj. pracovní, obytné a kulturní prostředí.

angl. environment; slov. životné prostredie; 1993-a1

protiměsíc, syn. antiselenium, viz kruh paraselenický.

slov. protimesiac; 1993-a1

protislunce, syn. antihelium, viz kruh parhelický.

slov. protislnko; 1993-a1

protisoumrak — záře, jež se objevuje na opačné straně oblohy než vychází nebo zapadá Slunce. Vzniká zpětným rozptylem a odrazem slunečních paprsků v atmosféře.

angl. anti-twilight; counterglow; slov. protisúmrak; 1993-a3

protisvit — slabá světelná skvrna kruhového nebo oválného tvaru, která se objevuje za bezměsíčných jasných nocí v průzračném vzduchu na opačném místě oblohy než je Slunce. Jedná se pravděpodobně o  Sluncem osvětlený kosmický prach vně zemské atmosféry, podobně jako u zvířetníkového světla.

angl. zodiatical counterglow; gegenschein; slov. protisvit; 1993-a1

protivítr — vítr vanoucí proti směru pohybu letadla, lodi apod. Z met. hlediska nemá charakter odb. termínu. Viz též vítr boční, vítr podélný, vítr zádový.

angl. headwind; slov. protivietor; 1993-a1

protokol kalibrační — výsledek kalibrace meteorologických přístrojů obsahující přesnou identifikaci meteorologického přístroje, popis a výsledky provedené kalibrace. Stanovené opravy přístrojové musí být použity při každém měření. Platnost kalibrace je časově omezena.

slov. kalibračný protokol; 2014

protrhávání oblačnosti — ubývání oblačnosti ze stupně zataženo do stupně oblačno. Viz též vyjasňování, oblačnost.

angl. clearance; clearing; slov. pretrhávanie oblačnosti; 1993-a1

protržení tropopauzy — diskontinuita ve výšce tropopauzy spojená s výrazným frontogenetickým polem v troposféře. Nastává na rozhraní dvou vzduchových hmot výrazně odlišných vlastností, které mají značně rozdílné výšky tropopauzy. K protržení tropopauzy dochází ve výškové frontální zóně a v oblasti tryskového proudění.

angl. breakdown of tropopause; slov. pretrhnutie tropopauzy; 1993-a1

proud bleskového výboje rázový — jednorázový impulz záporné nebo kladné polarity velmi krátkého trvání (několik desítek nebo stovek µs), který se vyznačuje vysokou amplitudou proudu blesku od 102 do 3.105 A.

angl. lightning current; slov. rázový prúd bleskového výboja; 1993-a1

proud bleskového výboje souvislý — proud v kanálu blesku mezi jednotlivými dílčími výboji blesku, jímž nastává neutralizace nábojů. Amplituda tohoto proudu dosahuje jenom několika desítek ampérů, avšak náboj dosahuje podstatné části náboje celkového bleskového výboje.

slov. súvislý prúd bleskového výboja; 1993-a1

proud konvektivní sestupný (downdraft) — vertikální sestupný proud, typický pro konv. bouře, zpravidla doprovázený silnými srážkami (deštěm či kroupami). Maximální vertikální rychlosti sestupných proudů dosahují přibližně polovičních hodnot rychlosti vzestupných proudů. Pro extrémně silné sestupné konv. proudy se používá termín downburst, popř. microburst. V supercele rozlišujeme přednízadní sestupný proud. Slangově se v češtině používá původní angl. termín downdraft [daundraft].

angl. downdraft; slov. zostupný konvektívny prúd; 2014

proud konvektivní sestupný přední, čelní (FFD, z angl. Forward-Flank Downdraft) – hlavní sestupný konv. proud v supercele, který je většinou spojen se silnými srážkami. Nachází se v přední části supercely vzhledem ke směru jejího pohybu. Je zodpovědný za vznik gust fronty a pro ni typické oblačnosti ve formě zvláštnosti arcus. Na rozdíl od zadního vzestupného proudu je tvořen studeným a vlhkým vzduchem, neboť se do něj vypařují srážkové částice.

angl. forward flank downdraft; slov. vzostupný konvektívny prúd; 2015

proud konvektivní sestupný zadní, týlový (RFD, z angl. Rear-Flank Downdraft) – sestupný proud v supercele, který většinou není spojen s vypadáváním srážek a který se nachází v zadní části supercely vzhledem ke směru jejího pohybu. Na rozdíl od předního sestupného konv. proudu je tvořen suchým a teplým vzduchem a obsahuje menší množství srážkových a oblačných částic. Oblast zadního sestupného proudu se může jevit bezoblačná, nicméně velké částice, které zbyly v sestupném proudu, vytvářejí na radaru tzv. hákovité echo.

angl. rear flank downdraft; 2015

proud konvektivní vzestupný (updraft) — vertikální vzestupný proud, vyvolaný instabilitou okolního prostředí, který dává vznik oblakům cumuluscumulonimbus. V případě silnějších vzestupných proudů uvnitř konv. bouří mohou hodnoty maxima vertikální rychlosti dosáhnout až kolem 60 m.s-1. Projevem nejvyšších partií vzestupných proudů konv. bouří jsou přestřelující vrcholy – nejsilnější vzestupné konv. proudy generují nejvýraznější přestřelující vrcholy. Slangově se v češtině používá původní angl. termín updraft.

angl. updraft; 2014

proudění, viz též vítr.

angl. flow; slov. prúdenie; 1993-a1

proudění ageostrofické, syn. vítr geostrofický.

slov. ageostrofické prúdenie; 1993-a1

proudění antibarické, syn. vítr antibarický.

slov. antibarické prúdenie; 1993-a1

proudění anticyklonální — proudění, při kterém mají proudnice anticyklonální zakřivení.

angl. anticyclonic flow; slov. anticyklonálne prúdenie; 1993-a1

proudění barické, syn.vítr barický.

slov. barické prúdenie; 1993-a1

proudění cyklonální — proudění, při kterém mají proudnice cyklonální zakřivení.

angl. cyclonic flow; slov. cyklonálne prúdenie; 1993-a1

proudění cyklostrofícké, syn. vítr cyklostrofický.

slov. cyklostrofické prúdenie; 1993-a1

proudění difluentní — proudění charakterizované rozbíhajícími se proudnicemi. Viz též difluence, proudění konfluentní.

angl. diffluent flow; slov. difluentné prúdenie; 1993-a1

proudění divergentní — 1. proudění s nenulovou divergencí, v meteorologii zpravidla proudění s nenulovou horiz. nebo izobarickou divergencí. Opakem je proudění nedivergentní s nulovou, v meteorologii opět zpravidla horiz. nebo izobarickou divergencí; 2. proudění s kladnou divergencí, v meteorologii zpravidla proudění s kladnou horiz. nebo izobarickou divergencí. Opakem je proudění konvergentní se zápornou divergencí neboli konvergencí. Pro odlišení od proudění divergentního, uvedeného v prvém významu, je však v tomto případě vhodnější používat spíše označení proudění divergující, resp. proudění konvergující. Proudění divergující se někdy nespr. ztotožňuje s prouděním difluentním a podobně proudění konvergující s prouděním konfluentním. V atmosféře však může běžně existovat např. konvergující difluentní proudění, jestliže se horiz. nebo izobarické proudnice v dané oblasti rozbíhají, tj. nastává difluence, avšak v důsledku zpomalování proudění podél proudnic je celkový tok hmotnosti vzduchu přes hranice této oblasti záporný, tj. vtékání převládá nad vytékáním a existuje tedy konvergence proudění. Analogicky si lze představit i divergující konfluentní proudění.

angl. divergent flow; slov. divergentné prúdenie; 1993-a1

proudění divergující, viz proudění divergentní.

slov. divergujúce prúdenie; 1993-a1

proudění geostrofické, syn. vítr geostrofický.

slov. geostrofické prúdenie; 1993-a1

proudění gradientové, syn. vítr gradientový.

slov. gradientové prúdenie; 1993-a1

proudění chaotické — proudění vzduchu v závětří horské překážky, jestliže tloušťka vrstvy vzduchu proudícího přes hřeben nepřesahuje o více než polovinu převýšení hřebenu nad okolním terénem. Chaotické proudění má neuspořádaný charakter se silnou nárazovitostí v  závětrném prostoru. Pojem uvedeného významu zavedl český meteorolog J. Förchtgott.

slov. chaotické prúdenie; 1993-a3

proudění inerční, syn. pohyb inerční, viz kružnice inerční.

angl. inertial flow; slov. inerciálne prúdenie; 1993-a1

proudění konfluentní — proudění charakterizované sbíhajícími se proudnicemi. Viz též proudění difluentní.

angl. confluent flow; slov. konfluentné prúdenie; 1993-a1

proudění konvergující, viz proudění divergentní.

angl. convergent flow; slov. konvergujúce prúdenie; 1993-a1

proudění laminární — proudění bez turbulentních vířivých pohybů. Jednotlivé makroskopické částice proudící tekutiny (ve vzduchu jednotlivé vzduchové částice) se pohybují ve vrstvách rovnoběžných se směrem proudění, mezi sousedními vrstvami se mohou vzájemně vyměňovat pouze molekuly, nikoli makroskopické částice. Proudnice mají hladký průběh a v případě vhodného obarvení proudící tekutiny je lze sledovat na značnou vzdálenost. V atmosféře se s laminárním prouděním setkáváme pouze v tzv. laminární vrstvě, která se někdy vytváří nad hladkými povrchy, např. nad vodním povrchem při slabém větru, uhlazenou sněhovou pokrývkou apod. a dosahuje tloušťky řádově 10–3 až 10–2 m. Nad laminární vrstvou existuje přechodová vrstva s nedokonale vyvinutou turbulencí. Laminární proudění samovolně přechází v turbulentní, jestliže Reynoldsovo číslo překročí kritickou mez. Viz též rychlost kritická, proudění turbulentní.

angl. laminar flow; slov. laminárne prúdenie; 1993-a1

proudění meridionální — proudění ve směru podél poledníků, tj. od severu k jihu nebo naopak. V meteorologii obvykle platí konvence, že jižní meridionální proudění se označuje jako kladné a severní meridionální proudění jako záporné. Viz též cirkulace meridionální, složka cirkulace meridionální, proudění zonální.

angl. meridional flow; slov. meridionálne prúdenie; 1993-a2

proudění nabíhající — slang. označení pro proudění vzduchu na návětrné straně orografické, popř. jiné překážky, pokud ještě není touto překážkou ovlivněno. Ve stejném smyslu při modelových výpočetních nebo laboratorních experimentech proudění na vstupní návětrné straně modelové domény.

slov. nabiehajúce prúdenie; 1993-a3

proudění rotorové — proudění vzduchu v závětří hor, které je vázáno na vert. nepříliš mohutnou vrstvu vzduchu s dostatečně silným prouděním zhruba kolmým k ose pohoří, přičemž tato vrstva má převážně stabilní zvrstvení. Charakteristickým jevem rotorového proudění je vzájemné prostorové přibližování jednotlivých vírů s horiz. osou (rotorů), často až do té míry, že v závětrném prostoru vznikají dvojice opačně rotujících rotorů ve spojení se silnou až extrémní turbulencí. Rotory lze někdy identifikovat na základě výskytu oblaků cumulus fractus. Viz též oblak rotorový.

angl. rotor streaming; slov. rotorové prúdenie; 1993-a3

proudění řídící — málo zakřivené ustálené proudění vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se všeobecně přemísťují nízké tlakové útvary. Za směr řídícího proudění se v synop. praxi považuje směr izohyps na mapách absolutní topografie hladin 500 nebo 700 hPa. Při subj. předpovědi přízemního tlakového pole se obvykle předpokládalo, že rychlost přesunu tlakových útvarů je přibližně rovna 0,8 rychlosti geostrofického větru v hladině 700 hPa nebo 0,6 rychlosti v hladině 500 hPa. Ve skutečnosti se rychlost přesunu mění v dosti širokých mezích a závisí na typu tlakového útvaru a jeho vývojovém stadiu. V současné době se jedná již o zastaralý pojem spojený s klasickými synop. metodami předpovědi počasí.

angl. steering flow; slov. riadiace prúdenie; 1993-a3

proudění tryskové, jet stream [džet strím] — silné proudění vzduchu ve tvaru zploštělé trubice s kvazi horiz. osou max. rychlosti proudění vzduchu, zpravidla 1–2 km pod tropopauzou, jež je charakterizováno nejen velkými rychlostmi, nýbrž i výraznými horiz. a vert. střihy směru větru. Podle definice WMO je tryskové proudění vymezeno izotachou 30 m.s–1, horiz. střihem větru alespoň 5 m.s–1 na 100 km a vert. střihem větru 5 až 10 m.s–1 na 1 km. Horiz. rozměry podél osy tryskového proudění jsou tisíce km a vert. rozměry jsou jednotky km. Je strukturně spojeno s planetární výškovou frontální zónou. Tryskové proudění se vyskytuje i ve stratosféřemezosféře. Poprvé bylo toto proudění prokázáno za 2. svět. války nad Tichým oceánem při letech nad Japonskem. V literatuře se uvádějí rychlosti tryskového proudění až přes 500 km.h–1. Nad územím ČR byly naměřeny hodnoty okolo 300 km.h–1. Viz též klasifikace tryskového proudění geografická.

angl. jet stream; slov. dýzové prúdenie; 1993-a2

proudění tryskové mimotropickétryskové proudění, které je vázáno na polární i arkt. planetární výškovou frontální zónu. Dělí se na tryskové proudění mírných šířek a tryskové proudění arktické. Mimotropické tryskové proudění se vyznačuje velkou proměnlivostí zeměp. polohy i rychlostí. Typickým znakem je velká meandrovitost tohoto proudění, hlavně v mírných šířkách. Viz též proudění tryskové subtropické.

angl. extratropical jet stream; slov. mimotropické dýzové prúdenie; 1993-a1

proudění tryskové nízkohladinové, proudění tryskové v mezní vrstvě — výrazné zesílení horiz. proudění vzduchu ve spodní troposféře, nejčastěji v horní části mezní vrstvy atmosféry, které se projevuje lokálním maximem ve vertikálním profilu větru, ale většinou neodpovídá definici tryskového proudění podle WMO. Obvykle souvisí s výškovými nebo přízemními inverzemi teploty vzduchu, přičemž hladina max. rychlosti větru bývá blízká horní hranici inverze. Nízkohladinové tryskové proudění má složité příčiny, např. A. K. Blackadar (1957) spojuje tento jev, který je často pozorován ve středozáp. a jz. oblastech USA, s působením setrvačných oscilací rychlosti proudění, projevujících se zejména v nočních hodinách. Při vzniku nízkohladninového tryskového proudění se mohou uplatňovat i typicky orografické příčiny, např. v oblasti návětří pod zesíleným prouděním ve vyšších vrstvách troposféry, vane-li vítr pod malým úhlem k pohoří za výskytu výškové inverze teploty. Nízkohladinové tryskové rpoudění je dále ovlivňováno teplotním zvrstvením ve spodní troposféře, baroklinitou a nestacionárností dějů v mezní vrstvě atmosféry. Viz též košava.

angl. low-level jet stream; slov. nízkohladinové dýzové prúdenie; 1993-a3

proudění tryskové rovníkové, proudění tryskové tropické — tryskové proudění na sev. polokouli v blízkosti rovníku. Má vých. směr, a proto se někdy označuje termínem „rovníkový východní jet stream“. Bývá součástí letního stratosférického tryskového proudění, je nejvýraznější od června do srpna. Jeho osa bývá ve výšce 20–30 km a nevzdaluje se od rovníku více než 15–20°. Rovníkové tryskové proudění se vyskytuje především nad již. Arábií, Afrikou, Indií a rovníkovými oblastmi Tichého oceánu. V šířkovém směru má rovníkové tryskové proudění relativně malý rozsah.

angl. equatorial jet stream; tropical jet stream; slov. rovníkové dýzové prúdenie; 1993-a1

proudění tryskové stratosférickétryskové proudění záp. směru ve stratosféře a spodní mezosféře vyskytující se v zimním období. Souvisí s radiačním ochlazováním a se vznikem výškové cyklony v polární oblasti během polární noci. Stratosférické tryskové proudění se vyskytuje v poměrně širokém pásmu, avšak nejvýraznější bývá v zimě okolo 70° sev. zeměp. šířky s osou ve výšce asi 50 km a označuje se též jako tryskové proudění na okraji polární noci. V letním období je toto tryskové proudění vystřídáno větry vých. směru, kterým se obvykle nedá přisoudit charakter tryskového proudění. K stratosférickému tryskovému proudění obvykle počítáme i rovníkové tryskové proudění, které se vyskytuje ve spodní stratosféře, popř. může zasahovat i do horní troposféry.

angl. stratospheric jet stream; slov. stratosferické dýzové prúdenie; 1993-a1

proudění tryskové subtropickétryskové proudění v horní troposféře, jehož osa bývá v zimě přibližně na 30. a v létě na 40. až 45. rovnoběžce sev. polokoule, většinou ve výšce izobarické hladiny 200 hPa. Nejvyšší rychlosti proudění se vyskytují nad vých. pobřežím kontinentů sev. polokoule a nad přilehlým mořem. Na rozdíl od mimotropického tryskového proudění není subtropické tryskové proudění vázáno na frontální zónu a je nejlépe vyvinuto v zimě. Subtropické tryskové proudění má obdobu i na již. polokouli. Viz též proudění tryskové tropické.

angl. subtropical jet stream; slov. subtropické dýzové prúdenie; 1993-a1

proudění tryskové tropické, syn. proudění tryskové rovníkové.

angl. tropical jet stream; slov. tropické dýzové prúdenie; 1993-a1

proudění tryskové v mezní vrstvě, syn. proudění tryskové nízkohladinové.

slov. dýzové prúdenie v hraničnej vrstve; 1993-a1

proudění turbulentní — v meteorologii proudění vzduchu, v němž se vyskytují nepravidelné turbulentní víry a fluktuace rychlosti. Při turbulentním prodění pronikají z jedné vrstvy do druhé nejen jednotlivé molekuly, ale i makroskopické vzduchové částice. Proudění bez turbulentních vířivých pohybů nazýváme prouděním laminárním. V reálné atmosféře je proudění zpravidla turbulentní. Viz též turbulence.

angl. turbulent flow; slov. turbulentné prúdenie; 1993-a1

proudění ve tvaru vln, syn. proudění vlnové.

angl. lee wave flow; slov. prúdenie v tvare vĺn; 1993-a3

proudění vírové — 1. proudění vzduchu v oblasti hor, které je vázáno na vrstvu vzduchu s rychlostí větru rostoucí s výškou, přičemž však rychlost zpravidla nepřevyšuje 10 m.s–1 a v úrovni horského hřebene dochází k jejímu ustálení. Za horskou překážkou se vytváří pouze jeden vír s horiz. osou. Význačná turbulence se vyskytuje jen za překážkou a obvykle se nevytvářejí typické vlnové oblaky; 2. v  dynamické meteorologii se termínem vírové proudění označuje proudění s nenulovou rel. vorticitou. Termín vírové proudění se v tomto smyslu nevztahuje k vířivým turbulentním pohybům.

slov. vírové prúdenie; 1993-a3

proudění vlnové — proudění vzduchu interagující především v závětrné oblasti hor s gravitačními vlnami, které je vázáno na vert. mohutnou vrstvu vzduchu se stabilním teplotním zvrstvením. Rychlost větru v ní obvykle převyšuje ve výšce horského hřebene 10 m.s–1 a roste s výškou. Na závětrné straně horské překážky vzniká vlnová deformace proudění v podobě stojatých vln, pod jejichž vrchy se vyskytují 2 až 3 víry s horiz. osou (rotory) přibližně ve výšce horského hřebene. Vzdálenost prvního rotoru od překážky a vzájemná vzdálenost vírů roste s rychlostí proudění a klesá se zvětšující se stabilitou teplotního zvrstvení. Podle J. Förchtgotta je tato vzdálenost zhruba rovna desetinásobku rel. převýšení závětrné strany horské překážky. Doprovodná silná až extrémní turbulence je vázána především na oblasti rotorů, které jsou při dostatečné vlhkosti vyjádřeny oblaky cumulus fractus. Vert. složka rychlosti proudění vzduchu může dosahovat 10 až 25 m.s–1. Při vhodném teplotním zvrstvení, příznivém profilu větru a dostatečné rel. výšce horské překážky může zóna vlnové deformace proudění zasahovat až do horní troposféry, popř. i do stratosféry, jak např. dokládá tragický let Švéda. K. E. Ovgarda na bezmotorovém letadle do výšky nad 16 000 m nad Sierrou Nevadou v prosinci 1951. Typickým jevem spojeným s vlnovým prouděním jsou vlnové oblaky tvaru lenticularis. Pro vlnové proudění se v letecké (plachtařské) meteorologii často používá označení závětrné vlny nebo vlna horská.

angl. wave flow; slov. vlnové prúdenie; 2014

proudění zonální — proudění vzduchu ve směru podél rovnoběžek, přičemž obvykle se jako zonální proudění označuje proudění ve směru západ – východ. Východní proudění podél rovnoběžek se většinou označuje jako východní nebo negativní zonální proudění, popř. jako proudění antizonální. Viz též cirkulace zonální, složka cirkulace zonální, proudění meridionální.

angl. zonal flow; slov. zonálne prúdenie; 1993-a3

proudnice — čára v poli pohybu kapaliny nebo plynu, v meteorologii obvykle v poli větru, v jejímž každém bodě má rychlost proudění v daném okamžiku směr tečny. Nemění-li se pole větru s časem, tj. při stacionárním proudění, jsou proudnice totožné s trajektoriemi vzduchových částic. Hustota proudnic je úměrná rychlosti proudění. Proudnice popisují pohybové pole v atmosféře, které úzce souvisí s tlakovým polem. Na výškových met. mapách proudnice zhruba odpovídají izohypsám. Viz též mapa kinematická.

angl. streamline; slov. prúdnica; 1993-a2

provoz za každého počasí (AWO) — letový provoz bez ohledu na nevhodné povětrnostní podmínky (All weather operations, zkr. AWO). K provozu za každého počasí se vztahují tzv. letištní provozní minima (kategorie ICAO). I. kategorii představuje úroveň zabezpečení, která umožňuje provoz při hodnotách dráhové dohlednosti (VIS) ne méně než 800 m nebo RVR ne méně než 550 m a výšce základny význačné oblačnosti (výšce rozhodnutí, DH-decision height) ne nižší než 200 FT (60 m). II. kategorii umožňuje provoz při hodnotách DH nižších než 200 FT, ale ne nižších než 100 FT (30 m) a RVR ne nižší než 300 m. IIIa kategorii odpovídá dráhová dohlednost ne nižší než 175 m a DH nižší než 100 FT, nebo bez stanovené DH, IIIb kategorii odpovídá dráhová dohlednost nižší než 175 m, ale ne méně než 50 m a DH nižší než 50 FT (15 m) nebo bez stanovené DH a IIIc kategorií je provoz za každého počasí tj. bez stanoveného limitu pro DH a RVR. V ČR je letiště Václava Havla Praha letištěm CAT IIIb a letiště Ostrava Mošnov CAT II. Letiště Karlovy Vary a Brno Tuřany letišti CAT I. Viz též let s použitím přístrojů, let za ztížených meteorologických podmínek.

angl. all weather operations; slov. prevádzka za každého počasia; 1993-b3

proxy data — nepřímé indikátory, které umožňují rekonstruovat paleoklima, popř. historické klima, a určit přibližné vlastnosti klimatického sytému v minulosti. Podmínkou jejich využití v paleoklimatologii je možnost alespoň přibližného datování a poznatky o jejich klimatické podmíněnosti. Základními druhy proxy dat jsou data geologická (analýza hlubokomořských, jezerních a navátých sedimentů, ledovcových jevů, fosilních půd), glaciologické (analýza vrtných jader ledovců) a biologická (analýza letokruhů, malakofauny, hmyzu a pylová analýza). V širším smyslu patří mezi proxy data i nepřímé historické prameny užívané historickou klimatologií, které dokumentují jevy vázané na počasí a klima (např. údaje o povodních, záznamy o počátcích žní apod.).

angl. proxy data; slov. proxy data; 2014

průběh počasí — charakteristické počasí, které se vyskytlo na met. stanici v určeném časovém intervalu před synoptickým termínem. Průběh počasí se vztahuje na období posledních 6 hodin ve zprávách z hlavních synop. termínů, na období posledních 3 hodin ve zprávách z vedlejších synop. termínů a na období poslední hodiny ve zprávách z hodinových synop. termínů. Průběh počasí se předepsaným způsobem zakresluje na synoptických mapách do staničního modelu. Viz též stav počasí.

angl. past weather; slov. priebeh počasia; 1993-a3

pruh kondenzační, pás kondenzační, stopa kondenzační — umělý oblak vzhledu cirrucirrocumulu, který vzniká za letadlem nebo raketou v horní troposféře a ve spodní stratosféře. Kondenzační pruhy bývají zpočátku široké 5 až 10 m a vytvářejí se ve vzdálenosti 50 až 100 m za letadlem. Jejich trvání zpravidla nepřesahuje 40 minut. Nejčastěji se vyskytují při teplotě –40 až –50 °C ve výšce 7 až 12 km. Vert. tloušťka vrstvy s vhodnými podmínkami pro vznik kondenzačních pruhů bývá asi 2 km. Kondenzační pruh vzniká kondenzací vodní páry na kondenzačních jádrech, která dodávají letadla a rakety do ovzduší, a následným mrznutím vzniklých přechlazených kapek. Jeho vznik je ovlivňován i poklesem tlaku vzduchu v oblasti adiabatického rozpínání vzduchu. Z angl. condensation trail vznikl mezinárodně často používaný termín (zkratka) contrail. Ve starší české literature se lze setkat s nevhodným označením „kondenzační sledy“, které vzniklo přímým převzetím ruského termínu.

angl. condensation trail ; contrail; slov. kondenzačný pruh; 1993-a3

pruh rozpadový — bezoblačný pruh, který lze pozorovat po průletu letadla tenkou vrstvou oblačnosti středního a horního patra. Rozpadový pruh se může vytvořit při ohřátí oblačného vzduchu, který obsahuje vodní kapky nebo ledové krystalky, horkými výfukovými plyny letadla. Při zvýšení teploty relativní vlhkost klesne, oblačné elementy se vypaří a v oblaku vzniká bezoblačná mezera. Alternativní vysvětlení pro vznik rozpadového pruhu při průletu letadla oblakem s přechlazenými kapkami spočívá v rychlém mrznutí přechlazených kapek nebo vzniku ledových krystalků v důsledku turbulence a poklesu tlaku vyvolaných průletem letadla. Vznikající ledové krystalky rostou v přesyceném prostředí a vypadávají do nižších hladin, kde se vypařují. Při pádu před vypařením mohou vytvářet virgu. Rozpadový pruh se může transformovat v tzv. oblačnou jámu (z angl. cloud hole). Viz též pruh kondenzační, teorie vzniku srážek Bergeronova a Findeisenova.

angl. dissipation trail; distrail; slov. rozpadový pruh; 1993-a3

pruhy srážkové, syn. virga.

slov. zrážkové pruhy; 1993-a1

průměr aerodynamický — charakteristika velikosti aerosolových částic, v meteorologii především částic atmosférického aerosolu, definovaná jako průměr kulové částice o hustotě 1000 kg.m–3, která má stejnou pádovou rychlost částic jako daná aerosolová částice. Orientačně lze tedy za aerodynamický průměr považovat průměr vodní kapky, která má stejnou pádovou rychlost jako daná aerosolová částice. Viz též poloměr částic ekvivalentní.

angl. aerodynamic diameter; 2015

průměr částic ekvivalentní, viz poloměr částic ekvivalentní.

angl. particle equivalent diametr; 2014

průměr meteorologického prvku denní — průměrná denní hodnota met. prvku vypočtená z hodnot naměřených nebo pozorovaných v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr met. prvku počítá jako aritmetický průměr hodnot daného prvku měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v České republice denní průměry met. prvků počítají jako aritmetické průměry hodnot pozorovaných v termínech 7, 14 a 21 hodin místního času. Prům. denní teplota vzduchu se počítá podle vzorce
T¯=T7 +T14+2T214.

angl. daily (diurnal) mean of meteorological element; slov. denný priemer meteorologického prvku; 1993-a3

průměr meteorologického prvku denní pravý — prům. denní hodnota met. prvku stanovená integrací průběžně pozorovaných nebo plynule registrovaných hodnot tohoto prvku za 24 hodin. Lze ji např. určit graf. planimetrováním. V praxi se nejčastěji určuje jako průměr vypočtený z 24 hodinových pozorování vykonaných během jednoho dne.

angl. true daily (diurnal) mean of meteorological element; slov. pravý denný priemer meteorologického prvku; 1993-a2

průnik kumulonimbů do stratosféry — proniknutí vrcholků oblačnosti konv. bouří do spodní stratosféry. Radarová a družicová měření prokázala, že tropopauza není limitující horní hranicí vertikálního vývoje oblaků druhu cumulonimbus (Cb). Proniknutí vrcholků Cb o 3 až 5 km nad tropopauzu bylo prokázáno i ve stř. zeměp. šířkách. Meteorologická radiolokační měření na území ČR zaznamenala vrcholky Cb až ve výšce 16 km nad zemí.

angl. penetration of Cb into stratosphere; slov. prienik kumulonimbov do stratosféry; 1993-a2

průtok — 1. pohyb vody skrz průtočný profil; 2. objem vody, která proteče průtočným profilem za sekundu. Extrémní průtoky jsou dosahovány při povodni, resp. za hydrologického sucha. Viz též odtok.

angl. discharge; slov. prietok; 1993-a3

průtrž mračen — zast. nebo lid. označení pro přívalový déšť. V odb. pracích tak byla nazývána krátkodobá intenzita srážek s dobou opakování v dané lokalitě 100 a více let.

angl. cloud burst; slov. prietrž mračien; 1993-a3

průvan — 1. proudění vzduchu v uzavřených objektech (budovy, sila, doly, tunely apod.), vyvolané zpravidla rozdílnou teplotou nebo rozdílným tlakem vzduchu uvnitř a  vně těchto objektů. Subjektivně může být pociťováno příjemně i nepříjemně;
2. nevhodný název pro proudění vzduchu zesílené vlivem místních zvláštností terénu, např. na vrcholech kopců, v sedlech, průsmycích apod. Viz též efekt tryskový, efekt nálevkový.

angl. draught; slov. prievan; 1993-a1

průzkum počasí letadlový — speciální let letadla s cílem získat met. informace. Podle způsobu zjišťování met. prvků a jevů někdy rozlišujeme průzkum vizuální a přístr. neboli instrumentální. Viz též zálet počasí.

angl. weather reconnaissance flight; slov. lietadlový prieskum počasia; 1993-a2

průzkum Země dálkový — termín používaný spíše mimo meteorologii. Aplikace distančních metod (především s využitím družicových a leteckých metod snímání) pro získání komplexního obrazu sledovaného území, jeho různě cílenou analýzu nebo pro detekci různých jevů (nejen meteorologických).

angl. remote sensing of Earth; slov. diaľkový prieskum Zeme; 1993-a3

průzračnost vzduchu, viz vzduch průzračný, měřič průzračnosti, propustnost atmosféry.

angl. transparency of air; slov. priezračnosť vzduchu; 1993-a1

prvek klimatický — statistická charakteristika odvozená z měření nebo pozorování met. prvku (popř. sám met. prvek), využívaná pro klimatologické účely, např. prům. denní teplota vzduchu, roč. úhrn srážek, složky tepelné a vláhové bilance apod. Viz též faktor klimatický, rozložení klimatického prvku, řada klimatologická.

angl. climatic element; slov. klimatický prvok; 1993-a3

prvek meteorologický — fyz. charakteristika stavu atmosféry, např. teplota, vlhkost a tlak vzduchu nebo atm. jev, např. výskyt oblaků, mlhy, srážek, bouřek apod. Soubor met. prvků v určitém místě a čase charakterizuje počasí. Někteří autoři považují za met. prvky pouze kvantit. charakteristiky stavu atmosféry, nikoliv atm. jevy. Viz též prvek klimatický, chod meteorologického prvku, proměnlivost meteorologického prvku, pole meteorologického prvku, extrém.

angl. meteorological element; slov. meteorologický prvok; 1993-a3

prvek obrazový — viz pixel.

slov. obrazový prvok; 1993-a3

předěl klimatický — výrazná klimatická hranice, způsobená nejčastěji klimatickou bariérou nebo výrazným rozhraním aktivního povrchu, především na pobřeží oceánů. Např. pohoří rovnoběžkového směru (Alpy, Himaláje aj.) zvýrazňují šířkovou zonalitu klimatu; v případě poledníkového směru (Kordillery, Skandinávské pohoří aj.) tvoří často předěl mezi oceánickýmkontinentálním klimatem.

angl. climatic divide; slov. klimatický predel; 1993-a3

předěl větrný — poměrně trvalá hranice v poli větru, oddělující dvě oblasti se značně rozdílnými směry převládajícího větru. Příkladem větrného předělu je osa hřebene vysokého tlaku vzduchu, který v zimě směřuje ze sibiřské anticyklony západně přes střední Evropu nad Francii a v létě z azorské anticyklony přes Španělsko a Francii nad střední Evropu. Je patrná na klimatologických mapách.

angl. wind divide; slov. veterné rozhranie; 1993-a3

předjaří — v klimatologii přechodné období mezi zimoujarem ve stř. Evropě, vymezené trváním prům. denních teplot vzduchu 0 až 5 °C na vzestupné části křivky roč. chodu teploty sestrojené z měs. normálů. Jeho konec se kryje s počátkem velkého vegetačního období. Předjaří je součástí zimy v širším smyslu.

angl. early spring; slov. predjarie; 1993-a1

předpis L 3 – Meteorologie — zákl. předpis upravující vztahy mezi leteckou meteorologickou službou v ČR a orgány řízení letů, posádkami letadel a leteckými provozovateli. Předpis vydává Ministerstvo dopravy ČR. Předpis vychází z Přílohy č. 3 (Annex3) k Úmluvě o civilním letectví a každé 3 roky je Světovou organizací pro civilní letectví (ICAO) vydávána jeho změna. Od 18. listopadu 2010 je platná změna č. 75.

slov. predpis L 3 Meteorológia; 1993-a3

předpověď agrometeorologická (zemědělsko-meteorologická) — krátkodobá, střednědobá nebo dlouhodobá předpověď počasí speciálně pro potřeby zeměd. výroby. Vychází většinou ze všeobecné předpovědi počasí, ze znalosti dosavadního průběhu počasí v daném roce a opírá se o poznání vývojových stadií živých organismů, změn fyz. vlastností půdy a dlouhodobých klimatologických charakteristik. Ke krátkodobým předpovědím patří např. výstrahy před krupobitím, vichřicemi, předpovědi mrazíků a mrazů ve vegetační době; mezi dlouhodobé předpovědi počítáme předpovědi zásob vody v půdě, výskytu suchýchvlhkých období, podmínek přezimování kultur a charakteristik teploty vzduchu, zejména sum teploty. Speciální agrometeorologické předpovědi se zaměřují např. na sledování konkrétních rostlinných chorob a škůdců, na rychlost vývoje plodin nebo na odhad kvality úrody.

angl. agrometeorological forecast; slov. agrometeorologická predpoveď; 1993-a2

předpověď baroklinní — nepříliš často používané označení pro předpověď polí meteorologických prvků, nejčastěji termobarického pole atmosféry, popř. vertikálních rychlostí, zpracovanou na základě baroklinního modelu atmosféry.

angl. baroclinic forecast; slov. baroklinná predpoveď; 1993-a3

předpověď barotropní — předpověď pole geopotenciálu zpracovaná na základě barotropního modelu atmosféry. V současné době se již nepoužívá.

angl. barotropic forecast; slov. barotropná predpoveď; 1993-a3

předpověď biometeorologická — označení pro předpověď počasí z hlediska meteorotropních účinků na lidský organizmus. Vydává se s cílem zmenšit nepříznivé projevy počasí u osob se zvýšenou vnímavostí na počasí. V některých státech jsou tyto předpovědi určeny i pro skupiny osob, které vykonávají činnost vysoce závislou na počasí, např. řidiče motorových vozidel apod. V tomto smyslu bylo dříve častější označení předpověď medicinsko-meteorologická. V širším pojetí zahrnuje biometeorologická předpověď i předpověď výskytu či aktivity organizmů závislých na počasí a ohrožujících zdraví člověka (např. klíště, bodavý hmyz). Viz též meteorotropizmus, nemoci meteorotropní, meteorosensibilita.

angl. biometeorological forecast; slov. biometeorologická predpoveď; 1993-a3

předpověď fenologická — speciální předpověď sestavovaná na základě fenologických pozorování a poznatků biologie příslušných organizmů. Většinou se jedná o předpověď nástupu, trvání a ukončení vybraných fenologických fází zemědělských kultur, volně rostoucích rostlin, ojediněle i živočichů. Fenologické předpovědi se využívají v zemědělství, např. při upřesňování agrotechnických termínů nebo řízení polních prací, v lesnictví, popř. ekologii, a mohou také sloužit jako cenné podklady pro alergologickou praxi (předpověď nástupu alergologicky významných fází rostlin). Viz též fenologie.

angl. phenological forecast; slov. fenologická predpoveď; 1993-a3

předpověď hydrologická — předpověď hodnot hydrol. prvků a výskytu hydrol. jevů (zejména průtoku, vodního stavu, ledových jevů, dále i teploty vody, stavu hladin podzemních vod aj.). Z hlediska využití naměřených nebo předpovídaných met. údajů lze rozlišit dva druhy hydrologických předpovědí: a) předpovědi hydrometrické, založené na znalosti zákonití pohybu vody v otevřených korytech bez využití met. údajů; b) předpovědi hydrometeorologické, založené na modelovém popisu zákonitostí, jimiž se řídí meteorologické a hydrologické procesy v povodí, především srážkoodtokové vztahy. Hydrometeorologická předpověď proto využívá aktuální naměřené a předpovídané hodnoty met. prvků ve sledovaném povodí, zejména úhrnuintenzity srážek, výškyvodní hodnoty sněhové pokrývky, teploty vzduchu, rychlosti větru, výparu aj. Do procesu hydrologické předpovědi tak vstupují i výsledky modelů numerické předpovědi počasí, popř. i nowcastingu. Viz též povodeň.

angl. hydrological forecast; slov. hydrologická predpoveď; 1993-a3

předpověď hydrometeorologická, viz předpověď hydrologická.

angl. hydrometeorological forecast; slov. hydrometeorologická predpoveď; 1993-a1

předpověď konvektivních bouří — předpověď podmínek příznivých pro vývoj konv. bouří v dané oblasti. Metody předpovědi konv. bouří se liší podle délky předpovědního intervalu. Na velmi krátkou dobu (do 2–6 hodin) lze pro předpověď konv. bouří využít družicová a radiolokační pozorování. Na dobu asi do 12–18 hodin se vychází především z analýz křivky teplotního zvrstvení, vertikálního střihu větru a z indexů stability získaných z aerologického měření a doplněných celkovou synoptickou analýzou. Na delší období (zejména na 12 a více hodin) jsou využívané zejména předpovědi získané z modelů numerické předpovědi počasí i předpovídané indexy stability a profily meteorologických prvků (zejména teploty vzduchu, charakteristik vlhkosti vzduchu a vektoru větru), předpovědní hodografy apod.

slov. predpoveď konvektívnych búrok; 2014

předpověď medicínsko-meteorologická, viz. předpověď biometeorologická.

angl. medical-meteorological forecast; slov. medicínsko-meteorologická predpoveď; 1993-a2

předpověď meteorologickápředpověď počasí, popř. jednotlivých meteorologických prvků nebo jejich polí, vypracovaná na základě met. poznatků. Meteorologické předpovědi lze třídit podle několika kritérií: a) podle účelu, pro který jsou vydávány, se rozlišujípředpověď počasí všeobecnáspeciální; b) podle metody zpracování se rozlišují předpověď počasí numerická, synoptická, klimatologická, statistickáperzistentní; c) podle předstihu předpovědi se rozlišují předpověď počasí velmi krátkodobá, krátkodobá, střednědobádlouhodobá; d) podle místa, oblasti nebo trasy, pro něž jsou vydávány, se rozlišují např. předpověď počasí místní, oblastní atd.

angl. meteorological forecast; meteorological prediction; slov. meteorologická predpoveď; 1993-a2

předpověď objektivní — předpověď celkové povětrnostní situace nebo počasí prováděná metodami, které nejsou závislé na osobní zkušenosti nebo intuici meteorologa. Mezi objektivní předpovědi patří numerické předpovědi počasístatistické předpovědi počasí.

angl. objective forecast; slov. objektívna predpoveď; 1993-a1

předpověď počasímeteorologická předpověď slovně, popř. graficky vyjadřující budoucí stav povětrnostních podmínek. Předpověď počasí vychází z podrobné analýzy termobarickéhovlhkostního pole atmosféry a fyz. stavu zemského povrchu. Klasické přepdovědi počasí vycházely především ze synoptické předpovědi, z níž meteorolog na základě svých subjektivních zkušeností a podle jistých empirických pravidel extrapoloval budoucí vývoj atmosférických dějů a počasí. V současné době vycházejí předpovědi počasí především z numerických předpovědí počasí založených na numerické integraci diferenciálních rovnic, jež v určitém modelovém přiblížení popisují dynamiku a termodynamiku atmosféry. K doplnění numerických předpovědí, dále pak pro jejich upřesňování nebo interpretaci na předpověďvlastních projevů počasí, se využívají i metody statistické předpovědi. Subjektivní zkušenosti meteorologa, spolu s některými empirickými pravidly však stále mají velkou roli a uplatňují se při interaktivní spolupráci člověka s počítačem, což vhodně vystihuje angl. termín „man-machine mix“. Platí to především při interpretaci výsledků numerických předpovědí pro místní podmínky, zvláště při výskytu extrémních jevů malého měřítka. Vzhledem k tomu, že jakékoliv předpovědní metody zachycují atm. děje pouze v určitém přiblížení, mají předpovědi počasí zpravidla pravděpodobnostní, a nikoli striktně deterministický charakter. Z toho vyplývá, že vytěžit z nich maximum informací může především uživatel, který je v potřebné míře obeznámen s možnostmi meteorologie a se základními vlastnostmi atmosféry. V dostatečném časovém předstihu vydaná a správně aplikovaná předpověď počasí umožňuje uživateli přijmout účinná praktická opatření v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Viz též rovnice prognostické, úspěšnost předpovědi počasí, faktor úspěšnosti předpovědi počasí.

angl. weather forecast; weather prediction; slov. predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí ansámblová, skupinová — sada různých předpovědí počasí platných pro daný předpovědní čas. Rozdíly mezi předpověďmi poskytují informace o pravděpodobnostním rozdělení předpovídaných prvků. Předpovědi mohou vycházet z různých počátečních nebo okrajových podmínek (v případě modelů na omezené oblasti), mohou se lišit dobou startu předpovědi, nastavením parametrů numerického modelu předpovědi počasí, nebo mohou pocházet z několika různých modelů předpovědi počasí. Ansámblová předpověď se používá kvůli postižení dvou základních nejistot numerické předpovědi počasí: 1) použití nedokonalých počátečních podmínek, které popisují výchozí stav atmosféry. Počáteční podmínky pro předpověď se pozměňují malými, ale dynamicky aktivními perturbacemi spočtenými pro danou situaci, např. metodou singulárních vektorů (ECMWF), nebo jinou. Tyto perturbace jsou pak více či méně umocněny chaotickou povahou systému. 2) použití nepřesných formulací v numerickém modelu předpovědi počasí, které jsou způsobeny aproximací nebo zjednodušením popisu fyzikálních procesů v modelu.

angl. ensemble forecast; slov. ansámblová predpoveď počasia; 2014

předpověď počasí dlouhodobá — předpověď počasí na období od 30 dnů do dvou let, především na měsíc, sezonu, rok. Zpočátku se pro dlouhodobou předpověď počasí používalo statist. metody studující změny met. prvků v různých místech v závislosti na čase. Později byly rozvinuty statistickosynoptické metody dlouhodobé předpovědi počasí, vycházející ze zákonitostí cirkulace atmosféry nad určitým územím, z nichž se nejvíce osvědčila metoda analogu. Od 90. let 20. stol. se začaly používat objektivní metody založené na předpovědi skupinové, používající numerické modely předpovědi počasí, většinou spojené s modely popisujícími proudění a teplotu hladiny oceánu. Viz též předpověď počasí krátkodobá, předpověď počasí střednědobá.

angl. long-range weather forecast; slov. dlhodobá predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí inerční — syn. předpověď počasí perzistentní.

slov. inerciálna predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí klimatologická — předpověď počasí tvořená na základě klimatologických charakteristik daného místa v průběhu kalendářního roku. V oblastech nebo obdobích s velkou proměnlivostí počasí vykazuje velkou neurčitost. Nesmí být zaměňována za scénáře změn klimatu.

angl. climatological weather forecast; slov. klimatologická predpoveď počasia; 2014

předpověď počasí krátkodobá — předpověď budoucího stavu počasí v daném místě nad určitou oblastí nebo územím na období od 12 hodin do 3 dnů. Pro její zpracování se v  současnosti používá především numerických předpovědí počasí. Viz též předpověď počasí střednědobá, dlouhodobá, velmi krátkodobá.

angl. short-range forecast; slov. krátkodobá predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí letecká — speciální meteorologická předpověď očekávaných met. podmínek pro určitou dobu a určitý prostor nebo určitou trať. Může mít formu otevřené řeči, zkrácené otevřené řeči (mezinárodní nebo národní zkratky), kódů (mezinárodní nebo národní kódy) nebo grafickou (mapy, tabulky aj.). V mezinárodním civilním letectví se používají letištní předpovědi počasí, předpovědi počasí pro vzlet a přistání, předpovědi oblastní a předpovědi pro let nebo trať.

angl. aviation forecast; slov. letecká predpoveď počasia; 1993-a1

předpověď počasí letištníletecká předpověď počasí, která obsahuje stručné vyjádření předpovídaných met. podmínek na letišti během určitého období. Obsahuje vždy předpověď přízemního větru, dohlednosti, stavu počasíoblačnosti. Dále může letištní předpověď počasí obsahovat také předpovědi teploty vzduchu. Doby platnosti letištní předpovědi počasí nejsou kratší než 9 hodin, nejčastějšími dobami jsou 9, 24 a max. 30 hodin. Letištní předpověď počasí s platností méně než 12 hodin se vydávají každé 3 hodiny, ostatní každých 6 hodin. Letištní předpovědi počasí se vydávají a mezi letišti vyměňují ve formě kódu TAF. Viz též indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.

angl. aerodrome forecast; slov. letištná predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí místní — předpověď počasí pro určité vymezené místo nebo malou oblast, např. pro dané letiště, rekreační středisko apod. Častěji než u oblastní předpovědi se při ní využívají pravděpodobnostní vyjádření výskytu meteorologického jevu.

angl. local forecast; slov. miestna predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí náhodná (slepá) — předpověď počasí založená na náhodném výběru jedné z většího počtu variant, které mohou být omezeny např. variačním rozpětím určitých meteorologických prvků. Lze ji tedy přirovnat k tahání lístků, na nichž jsou napsány tyto jednotlivé varianty, z osudí. Nejde o předpověď, jež by se v meteorologii používala k vlastním prognózním účelům. Může však nalézt určité uplatnění např. ve srovnávacích studiích sloužících k hodnocení úspěšnosti jednotlivých metodik používaných v meteorologických předpovědích.

angl. random forecast; slov. náhodná predpoveď počasia; 1993-a2

předpověď počasí numerická — předpověď polí meteorologických prvků, která je výsledkem časové integrace prognostických rovnic některého fyz. modelu atmosféry, prováděné na superpočítačích schopných provádět velké množství výpočtů nad velkými objemy dat, metodami numerické matematiky. Hlavním cílem numerické předpovědi počasí je co nejrychleji zpracovat naměřené údaje z meteorologických přístrojů (pozemních meteorologických stanic, balonových měření, meteorologických družic, radarů a dalších speciálních zařízení) a pomocí počítačové simulace vývoje atmosféry vypočítat její pravděpodobný budoucí stav. V současné době se rutinně provádějí numerické předpovědi pro několik desítek meteorologických parametrů (pole tlaku a proudění u země i v řadě výškových hladin, teplotní a vlhkostní pole v různých výškových hladinách i u zemského povrchu, vert. rychlosti, oblačnost, srážky, a  řada dalších zejména dynamických parametrů, ale i různé indexy vyjadřující stabilitu atmosféry aj.).
Myšlenku, že počasí lze předpovídat s použitím fyz. metod na základě řešení soustav hydrodyn. a termodyn. rovnic vyslovil pravděpodobně jako první H. Helmholz v r. 1858. Teor. přesněji ji formuloval počátkem 20. století V. Bjerknes, ale prvé praktické výpočty publikoval až v r. 1922 L. F. Richardson. Jeho pokus však byl zcela neúspěšný, neboť tehdy neexistovala pro daný účel vhodná výpočetní technika, a z dnešního pohledu hrubé nedostatky v provedení numerické časové integrace znehodnotily výsledek řešení. Rozvoj numerických předpovědních metod v meteorologii nastal po II. svět. válce a byl podmíněn teor. výsledky chicagské meteorologické školy spolu s pokrokem v konstrukci samočinných počítačů. V r. 1949 byl jako první prakticky uplatněn barotropní model J. G. Charneye, který však vycházel z velmi zjednodušujících předpokladů. Teprve výsledky další generace tzv. baroklinních modelů, vycházejících obvykle z rovnice vorticity a z  rovnice tendence relativní topografie, byly kvalit. srovnatelné s výsledky klasických synoptických metod předpovědi tlak. polí v atmosféře. V současné době tvoří numerická předpověď počasí základ jakýchkoliv krátkodobých, střednědobých i některých dlouhodobých předpovědí počasí založených především na integraci základních rovnic, přičemž další rozvoj probíhá zejména v oblasti zdokonalování parametrizace dějů subsynoptického měřítka a zpřesňování časového i prostorového rozlišení modelu a zdokonalování metod numerické integrace. V ČR byl průkopníkem numerické předpovědi počasí prof. S. Brandejs (1918–1975). Velký rozvoj nastal v 90. letech 20. stol., kdy se v ČHMÚ začal počítat regionální numerický model ALADIN. Viz též modely atmosféry prognostické, linka pro předpověď počasí automatická, inicializace vstupních dat, parametrizace v meteorologii, rovnice Richardsonova.

angl. numerical weather forecast; numerical weather prediction ; slov. numerická predpoveď počasia; 2014

předpověď počasí oblastní, předpověď pro let nebo trať — oblastní předpovědi a předpovědi pro let nebo trať pokrývají tzv. letovou fázi letu (mimo vzlet a přistání). Obsahují předpovědi výškového větru, teploty vzduchu ve výšce a význačných met. jevů, spojených zpravidla s oblačností, jako např. atmosférických front, oblastí konvergence proudění, bouřek, tropických cyklon, čar instability, oblastí s kroupami, mírnou nebo silnou turbulencí, námrazou, výrazného vlnového proudění, mrznoucích srážek, rozsáhlých prachových nebo písečných vichřic aj. Je používána buď textová forma předpovědi, zpravidla ve zkrácené otevřené řeči, např. oblastní předpověď pro lety v nízkých hladinách GAMET nebo graf. forma předpovědi, tj. mapa význačného počasí se zkratkami a symboly pro význačné met. jevy podle doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví, spolu s příslušnými mapami předpovědí směru a rychlosti větru a teploty ve standardních hladinách.

angl. area forecast; flight forecast; route forecast; slov. oblastná predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí perzistentní, inerční, setrvačná — primitivní předpověď počasí založená na předpokladu, že počasí nebo hodnota daného met. prvku se nezmění v období, na které předpovídáme, ve srovnání s nedávnou minulostí. Nejjednodušší a nejpoužívanější způsob perzistentní předpovědi počasí se zakládá na předpokladu, že „jak bylo dnes, bude i zítra“. Někdy se používá jako referenční předpověď pro porovnání s jinými metodami předpovědi počasí. Viz též faktor úspěšnosti předpovědi počasí.

angl. persistence forecast; slov. perzistentná predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí početní — dříve užívané syn. pro numerickou předpověď počasí.

angl. numerical weather forecast; numerical weather prediction ; 2014

předpověď počasí podle místního pozorování — obvykle laický odhad budoucího počasí, který může být prováděn podle pozorování met. prvků a jevů v daném místě nebo podle pozorování přírodních úkazů. Lidé žijící ve stálém styku s přírodou mohou někdy ze zvláštností průběhu počasí v určitém místě a na základě svých dlouhodobých zkušeností úspěšně odhadnout na krátkou dobu tamější budoucí počasí. Viz též počasí místní.

angl. single observer forecast; single station forecast; slov. predpoveď počasia podľa miestneho pozorovania; 1993-a2

předpověď přistávacíletecká předpověď počasí obsahující předpovědi některých z těchto met. prvků: přízemní vítr, dohlednost, význačné počasí (začátek a konec bouřky, mrznoucí srážky, húlava, kroupy, zvířený písek, prach aj.) a oblačnost. Období platnosti předpovědi nesmí přesahovat 2 hodiny. Tyto předpovědi jsou určeny pro letadla vzdálená od letiště přistání méně než 1 hodinu letu a  vydávají se pravidelně, zpravidla každou půlhodinu, nebo nepravidelně pro jednotlivá přistávající letadla. Vydávají se v otevřené řeči nebo nejčastěji jako přistávací předpovědi typu „trend“, podle pokynů Mezinárodní organizace civilního letectví. Předpovědi typu „trend“ se připravují a  mezi letišti se vyměňují spolu s let. met. zprávami v kódu METAR, k nimž jsou připojeny. Viz též indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.

angl. landing forecast; slov. predpoveď pristávacia; 1993-b3

předpověď pro vzletletecká předpověď počasí obsahující informace o met. podmínkách nad vzletovou a přistávací dráhou nebo systémem vzletových a přistávacích drah letiště. Jde nejméně o předpověď směru, rychlosti a nárazů přízemního větru, předpověď teploty vzduchu a tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře podle standardní atmosféry (QNH). Předpověď pro vzlet se vydává v otevřené řeči nebo ve formě zkratek Mezinárodní organizace civilního letectví v období 3 hodiny před plánovaným časem vzletu.

angl. take-off forecast; slov. predpoveď pre vzlet; 1993-b3

předpověď počasí setrvačná, syn. předpověď počasí perzistentní.

angl. persistent forecast; slov. zotrvačná predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí slepá, syn. předpověď počasí náhodná.

slov. slepá predpoveď počasia; 1993-a1

předpověď počasí speciální — předpověď počasí pro předem stanovené účely. Jedná se o letecké předpovědi počasí, zemědělsko-meteorologické předpovědi, předpovědi pro dopravu, stavebnictví, energetiku a jiné obory. Soustřeďuje se na předpověď těch met. prvků a dějů, které jsou v daném oboru lidské činnosti zvláště důležité. Viz též předpověď počasí všeobecná.

angl. special forecast; slov. špeciálna predpoveď počasia; 1993-a2

předpověď počasí statistická — předpověď met. prvků a jejich kombinací, popř. met. polí, vycházející ze znalostí statist. vlastností souborů met. prvků, vypracovávaná metodami mat. statistiky a teorie pravděpodobnosti. Ke statistické předpovědi počasí se často využívá např. metod mnohonásobné regresní analýzy a  faktorové analýzy. Statistická předpověď počasí může být součástí předpovědi počasí numerické nebo synoptické, dnes se však uplatňuje především při předpovědi počasí dlouhodobé.

angl. statistical forecast; slov. štatistická predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí střednědobá — předpověď počasí na období od 3 do 10 dnů. V současné praxi se její metodika liší od metodiky předpovědí krátkodobých jen poměrně málo; největší odlišnosti spočívají ve větším používání metody skupinové předpovědi a  ve větším zdůrazňování obecnějších trendů vývoje počasí vzhledem k nejistotě předpovědi. Dříve se pod pojmem střednědobá předpověď počasí rozuměla předpověď zpravidla na tři až pět dní, založená na aplikacích empir. zjištěných statisticko-synoptických vztahů. Viz též předpověď počasí krátkodobá, předpověď počasí dlouhodobá, ECMWF.

angl. medium-range weather forecast ; slov. strednedobá predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí střednědobá prodloužená — předpověď počasí na období od 10 do 30 dnů, především s využitím metody ansámblové (skupinové) předpovědi počasí a při hodnocení lokální extremity také analýzy klimatických dat. Viz též předpověď počasí střednědobá, předpověď počasí dlouhodobá.

angl. extended weather forecast; slov. strednedobá predĺžená predpoveď počasia; 2014

předpověď počasí synoptická — předpověď budoucího rozložení tlaku vzduchu, vzduchových hmot, atmosférických front a met. prvků prováděná synoptickou metodou. Synoptická předpověď počasí využívala především poznatků tzv. norské meteorologické školy. Tato metoda předpovědi závisela též na osobní zkušenosti, popř. intuici svého tvůrce (synoptika) a v tomto smyslu je jejím protějškem předpověď objektivní. V současné době je v praxi nahrazena numerickou předpovědí počasí. Viz též meteorologie synoptická.

angl. synoptic weather forecast; slov. synoptická predpoveď počasia; 2014

předpověď počasí velmi krátkodobá — předpověď počasí na dobu 0 až 12 hodin nebo kratší, např. na dobu 0 až 6 hodin. Mezi tento druh předpovědí patří např. letecké předpovědi počasí, předávané ve formě předpovědí typu trend nebo TAF, specializované předpovědi pro zimní údržbu silnic, popř. předpovědi pro další aktivity ovlivňované počasím. Často se využívá objektivní extrapolační nowcasting srážek nebo oblačnosti využívající zejména metod dálkové detekce. V současné době se provozují též hybridní systémy optimálně využívající jak metod dálkové detekce, tak numerických modelů předpovědi počasí. Viz též předpověď počasí krátkodobá, nowcasting.

angl. very short-range weather forecast; slov. veľmi krátkodobá predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď počasí všeobecnápředpověď počasí pro určité území (např. pro ČR, nebo některý kraj), určená široké veřejnosti a rozšiřovaná hromadnými sdělovacími prostředky včetně internetu zpravidla několikrát denně. Obsahuje předpověď oblačnosti, extrémních hodnot denní teploty vzduchu, směru a rychlosti větru a výskytu a množství srážek i jejich druhu. Upozorňuje na nebezpečné jevy, jako bouřky, vichřice, náledí, mlhy, ranní přízemní mrazy apod. Všeobecná předpověď počasí používá předepsaných formulací a odborných termínů s přesným kvantit. významem, takže je snadno obj. zhodnotitelná. Bývá většinou uváděna stručnou charakteristikou celkové povětrnostní situace a v ČR bývá vydávána na 12 až 48 h (víckrát denně), resp. na 48 až 168 h (zpravidla jednou denně). Viz též předpověď počasí speciální.

angl. general forecast; slov. všeobecná predpoveď počasia; 1993-a3

předpověď pro let nebo trať, viz předpověď počasí oblastní.

slov. predpoveď pre let alebo trať; 1993-a1

předpověď zemědělsko-meteorologická, syn. předpověď agrometeorologická.

angl. agrometeorological forecast; slov. agrometeorologická predpoveď; 1993-a3

předstih předpovědi — doba mezi vydáním předpovědi meteorologického jevu a jeho výskytem.

slov. predstih predpovede; 2014

přeháňkakonv. srážka vyznačující se náhlým začátkem a koncem, rychlým kolísáním intenzity a obvykle krátkým trváním. Při přeháňkách dochází často k rychlému střídání velké oblačnosti s krátkým vyjasněním a dobrá dohlednost se v intenzivních srážkách značně snižuje. Jednotlivé přeháňky mají obvykle malý plošný rozsah. Přeháňky mohou být jak dešťové, tak sněhové, popř. dešťové se sněhem. V chladném ročním období v přeháňkách vypadávají často sněhové krupky, v létě někdy kroupy. Při špatných podmínkách pozorování oblohy lze podle přeháněk usuzovat na výskyt konv. oblaků. Naopak podle charakteru oblačnosti lze odlišit přeháňky (přeháňkové srážky) od občasných srážek. Viz též srážky konv., srážky trvalé.

angl. shower; slov. prehánka; 1993-a2

přeháňky mlhové — chuchvalce či pásy mlhy, které jsou hnány větrem, takže se střídá mlha s obdobím s lepší dohledností. Mlhové přeháňky se nejčastěji vyskytují na horách při přechodu oblaků přes stanoviště pozorovatele.

slov. hmla v prehánkach; 1993-a3

přehled letištní klimatologický — soubor tabelárních výsledků statist. zpracování dlouhodobých řad met. měření na daném letišti, vypracovaný v souladu s Technickými pravidly WMO – No. 49, VOL II, kapitola C.3.2 Aeronautical Climatology. Letištní klimatologický přehled se pro mezinárodní letiště zpracovává závazně a tabulky mají stanovenou skladbu. Tabulky modelu A obsahují výsledky zpracování četnosti výskytu (v procentech) dráhové dohlednosti nebo dohlednostivýšky základny význačné oblačnosti (BKN nebo OVC) ve stanovených intervalech. Tabulky modelu B poskytují přehled o četnostech výskytu dohledností ve stanovených intervalech a  termínech. Tabulky modelu C dávají informace o četnosti výskytu výšek základny význačné oblačnosti ve stanovených intervalech a termínech. V tabulkách modelu D je zachycena současná četnost výskytu směru větru (ve 30° intervalech) a rychlosti větru ve stanovených intervalech a  tabulky modelu E udávají četnost výskytu teploty ve stanovených intervalech (po 5 °C) a termínech. Viz též klimatografie, meteorologie letecká.

angl. aerodrome climatologic summaries; slov. klimatologický letištný prehľad; 1993-a3

přehled meteorologický — periodická publikace, která obsahuje informaci o meteorologických měřeníchpozorováních, popř. o zpracovaných met. údajích z  určitého území. V ČR byly nejznámějšími meteorologickými přehledy Denní přehled počasí a Měsíční přehled počasí, které obsahovaly podrobná data z území státu a podávaly všeobecnou informaci o celkové povětrnostní situaci v Evropě a nad Atlantským oceánem. Vydávání tištěné verze Denního přehledu počasí a Měsíčního přehledu počasí bylo ukončeno v roce 2010. Viz též ročenka meteorologická, zpráva meteorologická.

angl. weather report; slov. meteorologický prehľad; 1993-a3

přechod fronty — přesun atmosférické fronty, která odděluje dvě vzduchové hmoty, přes určité místo, přesněji průchod frontální čáry daným místem. Přechod fronty je doprovázen změnou hodnot met. prvků, zvláště teploty a vlhkosti vzduchu, směru a rychlosti větru, tlaku vzduchu, oblačnosti, dohlednost, atm. srážek aj. Rychlost a velikost změny met. prvků závisejí především na druhu a výraznosti fronty, na rychlosti jejího postupu, na denní a roční době a na orografických podmínkách. K uvedeným změnám může dojít v průběhu několika minut, ale i hodin. Změna teploty vzduchu při přechodu fronty dosahuje v našich zeměpisných šířkách v extrémních případech 15 až 20 °C, většinou však jen několika stupňů. Průběh počasí při přechodu fronty bývá značně rozdílný, v ojedinělých případech prochází fronta i za jasné oblohy.

angl. passage of a front; slov. prechod frontu; 1993-a2

přemetáni kouřové vlečky — jeden z tvarů kouřové vlečky, jenž je charakteristický hadovitým vzhledem vlečky ve vert. řezu. Je nejčastěji způsoben vert. konv. proudy a velkými turbulentnímí víry, zejména při instabilním zvrstvení vzduchu a při slabém až mírném horiz. proudění. U zdrojů znečišťování ovzduší se silným termickým vznosem kouřové vlečky se vyskytuje jen sporadicky.

angl. looping; slov. horizontálne vírenie dymovej vlečky; 1993-a3

přemostění — slang. název pro spojení dvou anticyklon, v Evropě obvykle azorské anticyklony a anticyklony nad Ukrajinou či pobaltskými republikami, pásem vyššího tlaku vzduchu, který probíhá přes stř. Evropu.

slov. premostenie; 1993-a1

přenos exhalátů, viz transmise exhalátů.

angl. transport of air pollution; slov. prenos exhalátov; 1993-a1

přenos radiační — přenos energie elektromagnetickým zářením v zemské atmosféře. V meteorologii je znám především v souvislosti s vyhodnocováním radiační bilance zemského povrchu nebo částí atmosféry jako radiační přenos krátkovlnný (sluneční záření) a dlouhovlnný (infračervené – tepelné záření). Viz též výměna radiační.

angl. radiative transfer; slov. radiačný prenos; 1993-a3

přenos turbulentní, transport turbulentní — v atmosféře přenos jednotlivých veličin (tepla, vodní páry, hybnosti, znečišťujících příměsí apod.) působený turbulentním promícháváním vzduchu. Viz též turbulence, výměna turbulentní.

angl. turbulent transfer; turbulent transport; slov. turbulentný prenos; 1993-a1

přeprška — lid. označení pro dešťovou přeháňku. Viz též sprška.

slov. spŕška; 1993-a1

přestavba povětrnostní situace, změna typu povětrnostní situace — výrazná a často náhlá změna cirkulačních poměrů nad velkými geografickými oblastmi, způsobená vývojem a změnou polohy řídicích tlakových útvarů. Je doprovázena značnými změnami tlakovéhoteplotního pole vyvolávajícími změny i v polích dalších met. prvků. Příkladem přestavby povětrnostní situace je změna zonální cirkulace na meridionální a opačně, změna cyklonální cirkulace na anticyklonální apod. Viz též situace povětrnostní celková.

angl. change of synoptic situation; slov. prestavba poveternostnej situácie; 1993-a1

přesycení, viz vzduch přesycený.

angl. supersaturation; slov. presýtenie; 1993-a1

převýšení kouřové vlečky, syn. vznos kouřové vlečky.

slov. prevýšenie dymovej vlečky; 1993-a1

příměs aktivní — vžité označení pro látky, které jsou do atmosféry emitovány přírodními nebo antropogenními procesy a mají vůči okolnímu vzduchu převýšení z hlediska svého energetického (tepelného) obsahu. Z tohoto důvodu se na ně uplatňuje působení archimedovských vztlakových sil. Viz též příměsi znečišťující, výška komína efektivní, příměs pasivní.

angl. active pollutant; slov. aktívna prímes; 1993-a3

příměs monodisperzní — aerosolová příměs pevného nebo kapalného skupenství ve vzduchu, jejíž všechny částice mají stejnou (v reálné praxi alespoň přibližně stejnou) velikost, tvar a hustotu. Při přenosu, difuzi, sedimentaci apod. v atmosféře se proto tyto částice chovají homogenně. Protikladem je polydisperzní příměs.

angl. monodispersal pollutant; slov. monodisperzná prímes; 1993-a3

příměs pasivní — vžité označení pro látky, které jsou do atmosféry emitovány přírodními nebo antropogenními procesy a nemají vůči okolnímu vzduchu převýšení svého energetického (tepelného) obsahu, což znamená, že nepodléhají přímo působení archimedovských vztlakových sil. Viz též příměs aktivní.

angl. passive pollutant; slov. pasívna prímes; 1993-a3

příměs polydisperzní — aerosolová příměs pevného nebo kapalného skupenství ve vzduchu, jejíž částice se při přenosu, difuzi, sedimentaci apod. v atmosféře chovají nehomogenně především pro svou nestejnou velikost, tvar nebo hustotu. Protikladem je příměs monodisperzní.

angl. polydispersal pollutant; slov. polydisperzná prímes; 1993-a3

příměsi znečišťující — látky, které nepatří do složení čisté atmosféry a jsou do ovzduší emitovány z přirozených nebo antropogenních zdrojů v takovém množství, že v lokálním, regionálním nebo globálním měřítku mění fyz., popř. i chem. vlastnosti vzduchu. Mohou působit jako škodliviny v ovzduší, ale paušálně je nelze takto nazývat, neboť jejich případnou škodlivost nutno vztahovat nejen k danému receptoru, nýbrž i k jejich koncentraci, popř. synergickému působení s jinými znečisťujícími příměsemi Viz též znečišťování ovzduší, pachy.

angl. air contaminant; air pollutants; slov. znečisťujúce prímesi; 1993-a3

přímrazek — málo užívaný výraz pro mrazík. V hovorové řeči se přímrazek obvykle spojoval s výskytem jíní, ledového povlaku (škraloupu) na kalužích a v nádobách s vodou, zmrzlých květů apod. Nemá charakter odb. termínu.

slov. prímrazok; 1993-a1

příručka letecká informační (Aeronautical Information Publication, AIP) — publikace Letecké informační služby Řízení letového provozu ČR, s.p. K meteorologii se vztahují části letecké informační příručky VOL I, GEN 1.1 a GEN 3.5, jež obsahují informace o orgánech zodpovídajících za meteorologické zabezpečení civilního letectví v ČR, vymezení oblastí jejich zodpovědnosti, informace o druzích poskytovaných služeb, způsobech měření zákl. met. prvků a o čase provozu leteckých meteorologických pracovišť. Viz též meteorologie letecká.

angl. aeronautical information publication (AIP); slov. informačná letecká príručka; 1993-a3

přiřazení družicových snímků — starší označení pro georeferenci snímků nebo přemapování snímků. Jedná se o přiřazení zeměpisných souřadnic jednotlivým pixelům družicového snímku a následný převod snímku do nějaké zvolené standardní geografické projekce.

angl. geographic localization of satellite pictures; slov. priradenie družicových snímok; 1993-a3

přístroj Brinellův — jednoduchý přístroj na měření max. hmotnosti námrazků na vnějších el. vedeních zpravidla za celé námrazové období. Je založen na principu Brinellova tvrdoměru, jímž se zjišťuje působící síla z velikosti vtisku kuličky zatlačené do materiálu konstantní tvrdosti. Zavěšuje se na el. vedení do řetězce izolátorů. Užívané přístroje měří v rozsahu 102 až 3.103 kg. Přístroj je nazván podle švédského inženýra J. A. Brinella (1849–1925).

angl. Brinell ice meter; slov. Brinellov prístroj; 1993-a3

přístroj meteorologický — přístroj k měření kvantit. údaje (zpravidla přímo ve fyz. jednotkách) o jednom, popř. několika met. prvcích nebo jevech nebo pro zjištění výskytu či zaměření polohy met. jevu.

angl. meteorological instrument; slov. meteorologický prístroj; 1993-a3

přístroj registrační — v meteorologii přístroj pro graf. záznam časových změn met. prvku mech., fotografickou nebo el. cestou, např. anemograf, barograf, hygrograf, termograf, ombrograf. Viz též značka časová.

angl. recording instrument; slov. registračný prístroj; 1993-a1

přísušek — kratší období agronomického sucha, které se projevuje menšími škodami na vegetaci. Termínu se používá zejména v lesnictví.

slov. prísušok; 1993-a1

příval, syn. déšť přívalový.

slov. príval; 1993-a1

přízrak Brockenský, viz glórie.

angl. Brocken bow; slov. Brockenský prízrak; 1993-a3

pseudoadiabata — křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými, zpravidla mezi teplotou a tlakem, při pseudoadiabatickém ději. Je zároveň křivkou konstantní ekvivalentní adiabatické potenciální teploty.

angl. pseudoadiabatic line; slov. pseudoadiabata; 1993-a3

pseudofronta — syn. fronta zdánlivá.

angl. pseudo front; slov. pseudofront; 1993-a3

pseudogradient — rozdíl hodnot met. prvků odpovídající určitému konstantnímu výškovému rozdílu (zpravidla 100 m), zjištěný mezi místy, která neleží na vertikále. Za pseudogradient teploty vzduchu se např. označuje okamžitá nebo prům. změna teploty s výškou vypočtená z měření přízemních met. stanic ležících v rozdílné nadm. výšce. Velikost pseudogradientu se liší od velikosti vert. gradientu, protože odráží bezprostřední vliv zemského povrchu na hodnoty met. prvků více než vert. gradient zjištěný aerologickým měřením.

angl. pseudo-gradient; slov. pseudogradient; 1993-a2

pseudoteplota vlhkého teploměru — nevhodné označení pro vlhkou adiabatickou teplotu.

slov. pseudoteplota vlhkého teplomeru; 1993-a1

psota — lid. výraz pro pocitově velmi nepříjemné počasí. Jako syn. psota se používají výrazy slota, nečas, nepohoda.

slov. psota; 1993-a1

psychrometr — přístroj užívaný k měření vlhkosti vzduchu. Je tvořen dvěma shodnými teploměry; jeden má čidlo suché a měří teplotu vzduchu (tzv. suchý teploměr), druhý má čidlo obalené navlhčovanou „punčoškou“, a tím pokryté filmem čisté vody nebo ledu (tzv. vlhký teploměr). Odpařováním vody z obalu se odnímá vlhkému teploměru teplo, a proto je jeho údaj zpravidla nižší než údaj suchého teploměru. V případě, že je vzduch vodní párou nasycen, např. v husté mlze, jsou si oba údaje rovny nebo dokonce při záporných teplotách je nad ledem údaj vlhkého teploměru vyšší. Charakteristiky vlhkosti vzduchu (tlak vodní páry a relativní vlhkost vzduchu) se určují z psychrometrické diference neboli psychrometrického rozdílu, tj. rozdílu údajů suchého a vlhkého teploměru, např. pomocí psychrometrických tabulek. Rozlišujeme psychrometry uměle ventilované neboli aspirační a uměle neventilované, umístěné zpravidla v meteorologické budce. Uměle ventilovaný psychrometr Assmannův (aspirační) má teploměrné nádobky v kovových trubicích a stejnoměrné proudění kolem nádobek zajišťuje ventilátor s rychlostí proudění nejčastěji 2,5 m.s–1. Je to přenosný přístroj, který umožňuje měřit teplotu a vlhkost vzduchu i na slunci. Byl často užíván při terénních meteorologických měřeních. Předchůdcem Assmannova psychrometru je psychrometr prakový, u nějž pozorovatel dosáhl požadované proudění vzduchu kolem nádobek točením přístroje zavěšeného na provázku nebo řetízku. Uměle neventilovaný psychrometr Augustův je používaný na met. stanicích v meteorologických budkách. Je tvořen dvěma staničními teploměry, z nichž vlhký teploměr má nádobku obalenou punčoškou, jejíž dolní konec je ponořen do nádobky s vodou upevněné pod teploměrem. Přístroj navrhl E. F. August (1825). Psychrometrická metoda byla v meteorologii nejužívanější metodou měření vlhkosti vzduchu. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z psychrometru používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem. Viz též vzorec psychrometrický, teplota vlhkého teploměru, koeficient psychrometrický.

angl. psychrometer; slov. psychrometer; 1993-a3

p-systém, soustava souřadnicová p — pravoúhlá souřadnicová soustava, v níž osy xy leží ve zvolené izobarické hladině a vert. osa p je orientována ve směru poklesu tlaku vzduchu. Výhoda této soustavy proti z–systému spočívá v tom, že řada rovnic používaných v meteorologii má jednodušší tvar; např. v rovnici geostrofického větru se nevyskytuje měrný objem. P–systém se používá zejména při zpracování výsledků aerologických měření a jejich zakreslování do výškových map. Viz též sigma-systém, soustava souřadnicová hybridní.

angl. pressure coordinate system; p system; slov. p-systém; 1993-a2

půda dlouhodobě zmrzlá, syn. permafrost.

angl. pergelisol; permafrost; slov. dlhodobo zamrznutá pôda; 1993-a3

půda holá — půda nepokrytá vegetací, nechráněná, nestíněná a vystavená vlivům počasí.

angl. bare soil; slov. holá pôda; 1993-a3

půda nasycená — nesprávný název pro půdu s rel. vysokým obsahem vody, který se blíží max. vodní kapacitě půdy po nadměrném zavlažení shora srážkami.

angl. saturated soil; slov. nasýtená pôda; 1993-a1

půda porostlá trávníkem — půda, na níž je udržován trávník na stejné výšce pro účely srovnatelnosti met. měření. V ČR je předepsaným druhem aktivního povrchu na met. stanicích.

angl. grassy soil; slov. pôda s porastom trávnika; 1993-a3

puelche, viz vítr padavý.

angl. puelche; slov. puelche; 1993-a1

puff model [paf model] — lagrangeovský model transportu znečišťujících příměsí v atmosféře představující nadstavbový stupeň vlečkových modelů. Princip spočívá v tom, že vlečka znečištění pocházející z daného zdroje se podél svojí trajektorie štěpí do spojitého sledu vhodně definovaných segmentů (puffů). Modeluje se pohyb a vývoj těchto individuálních puffů a dále pak např. jejich vzájemné interakce při mísení různých vleček. Proti běžným vlečkovým modelům je výpočetní algoritmus podstatně komplikovanější, avšak lze takto vhodně modelovat např. případy s velkou časovou proměnlivostí zdrojů příměsí, a zejména procesy při vzájemném mísení vleček o různém složení pocházejících z více zdrojů.

angl. puff model; 2014

půlkruh nebezpečný, polokruh nebezpečný — oblast tropické cyklony nad oceánem ležící na sev. polokouli vpravo (na již. polokouli vlevo) od její dráhy. Rychlost větru a výška mořských vln zde dosahuje vyšších hodnot než v opačném sektoru, neboť je dána součtem tangenciální rychlosti a rychlosti pohybu cyklony, do jejíž dráhy je navíc plavidlo hnáno. Pojem spadá do oboru meteorologické navigace a pochází z dob plachetnic.

angl. dangerous semicircle; slov. nebezpečný polkruh; 1993-a3

pulzace větru — opakované kolísání rychlosti a směru větru s malou amplitudou a s  frekvencí pod 1 s, které je vyvoláváno zejm. prouděním vzduchu kolem objektů rel. malých rozměrů (např. věží, stožárů apod.). Viz též náraz větru.

angl. wind pulsation; slov. pulzácia vetra; 1993-a1

pumpování tlakoměru — oscilace délky rtuťového sloupce tlakoměru vznikající kolísáním tlaku vzduchu při dyn. působení nárazovitého větru. Znesnadňuje čtení údaje tlakoměru.

angl. pumping of barometer; slov. pumpovanie tlakomera; 1993-a1

purga — regionální označení pro silnou sněhovou vánici v tundrových oblastech sev. Evropy a  především sev. Sibiře v zimě. Název pochází z karelského slova „purgu“ nebo finského „purku“. Viz též blizzard, buran, burga.

angl. poorga; purga; slov. purga; 1993-a1

PV thinking [pí ví θiŋkiŋ] — obecně rozšířený termín v anglicky psané odborné literatuře pro analýzu vlastností a vývoje termobarických útvarů v synoptickém měřítku na základě polí potenciální vorticity. Tento přístup představuje poměrně jednoduchou a názornou alternativu ke klasické metodě dynamické analýzy s využitím kvazigeostrofické aproximace, na rozdíl od níž explicitně neuvažuje existenci vertikálních pohybů vzduchu. Potenciální vorticita, která je konzervativní veličinou při adiabatických dějích a jednoznačně určuje pole proudění a teploty, se zpravidla hodnotí ve vhodně zvolených izentropických hladinách. Někdy se proto používá i označení „IPV thinking“. Z polohy anomálií potenciální vorticity lze usuzovat na oblasti konvergencedivergence proudění spojené s výstupnýmisestupnými pohyby vzduchu. Pozorované pole proudění je pak v prvním přiblížení dáno k hodnocení vlivu neadiabatických dějů na velkoprostorovou dynamiku atmosféry.

angl. PV thinking; Potential vorticity thinking; 2014

pyranografpyranometr, jehož součástí je registrační zařízení zaznamenávající časový průběh intenzity globálního záření. Záznam je většinou prováděný v podobě denní křivky v časové stupnici na předtištěné papírové pásce.

angl. pyranograph; slov. pyranograf; 1993-a3

pyranograf bimetalický Robitzschův — dnes již nepoužívaný registrační pyranometr, jehož čidlem jsou tři bimetalické pásky, umístěné vedle sebe ve vodorovné rovině. Vnější pásky jsou bílé, prostřední je začerněn. Jednoduchým mechanizmem se zaznamenává deformace čisla způsobená rozdílem teplot černého a bílých pásků. Tato deformace je úměrná dopadajícímu slunečnímu globálnímu záření a je mechanickým způsobem zaznamenána na registrační papírové pásce. Vzhledem k  poměrně malé časové citlivosti byl používán jen pro celodenní záznam globálního záření.

angl. Robitzsch bimetallic pyranograph; slov. Robitzschov bimetalický pyranograf; 1993-a3

pyranogram — záznam registračního pyranometru.

angl. pyranogram; slov. pyranogram; 1993-a1

pyranometr — přístroj k měření slunečního globálního záření, pro který se někdy používá i název solarimetr. Pyranometry pracují nejčastěji na termoelektrickém principu. Jejich diferenční termočlánek, popř. termobaterie, indikuje teplotní rozdíl povrchu, který absorbuje prakticky úplně dopadající krátkovlnné záření, a povrchu, který toto záření nepohlcuje, nebo je zastíněn. Obdobný teplotní rozdíl se určuje diferenčním bimetalem v Robitzschově bimetalickým pyranografu nebo rozdílem teplot na teploměrech pyranometru Aragova a Davyho. Některé typy pyranometrů používají jako čidlo fotodiody, které vytvářejí fotoelektrické napětí úměrné dopadajícímu záření. Pyranometr destilační neboli lucimetr měří globální, popř. cirkumglobální záření tak, že záření pohlcené čidlem přístroje využívá k výparu vhodné kapaliny, jejíž objem je po zpětné kondenzaci mírou pohlceného záření. Jestliže se stínidlem odstraní přímé sluneční záření, pyranometry měří rozptýlené sluneční záření a pracují jako difuzometry. Pyranometry jsou většinou vybaveny dvěma skleněnými polokoulemi chránícími jejich čidla před rušivými účinky větru, atm. srážek, vnitřní cirkulací vzduchu v čidle a před usazováním prachu a nečistot. Polokoule současně zabraňují průchodu záření delších vlnových délek než asi 4 µm a způsobují, že pyranometr měří pouze krátkovlnné záření. Jestliže se pyranometr exponuje s polokoulemi umožňujícími průchod dlouhovlnného záření, tzn. měří jak krátkovlnné, tak dlouhovlnné záření, nazývá se pyrradiometr, v čes. literatuře někdy nevhodně též pyranometr efektivní.

angl. pyranometer; slov. pyranometer; 1993-a3

pyranometr Aragův a Davyho — přístroj k přibližnému určení globálního slunečního záření. Tvoří jej dvojice speciálně upravených skleněných teploměrů, z nichž jeden má nádobku začerněnou, druhý lesklou nebo opatřenou bílým nátěrem. Oba teploměry jsou ve vakuovaných skleněných krytech bránících výměně energie vedením. Zjištěný rozdíl jejich teplot je úměrný měřenému záření. Někdy jsou v této úpravě použity maximální teploměry, takže pyranometr udává přibližně max. denní hodnotu globálního záření. V současné době se tento přístroj již v met. praxi nepoužívá.

angl. Arago-Davy pyranometer; slov. Arago-Davyho pyranometer; 1993-a3

pyranometr destilační, syn. lucimetr.

angl. distillation pyranometer; slov. destilačný pyranometer; 1993-a1

pyranometr efektivní — nevhodný název pro pyrradiometr.

angl. pyrradiometer; slov. efektívny pyranometer; 1993-a1

pyranometr kulový, pyranometr sférický — přístroj k měření krátkovlnného záření dopadajícího z prostorového úhlu 4π na kulový povrch. Mezi kulové pyranometry patří lucimetry. Viz též záření cirkumglobální.

angl. spherical pyranometer; slov. guľový pyranometer; 1993-a1

pyranometr Molla a Gorczyňskiho, solarimetr Molla a Gorczyňskiho — termoel. radiometr k měření globálního slunečního záření. Jeho čidlo ve podobě termobaterie je chráněno dvěma koncentrickými skleněnými polokoulemi. Chladné spoje jsou zakryté pouzdrem přístroje a teplé pokryty černou absorpční vrstvou. Termobaterie je pravoúhle symetrická, takže je nutné dbát na přesnou orientaci přístroje. Tento typ pyranometru je nejčastěji používán pro dlouhodobá měření globálního a rozptýleného slunečního záření.

angl. Moll-Gorczyński pyranometer; slov. pyranometer Molla a Gorczyńského; 1993-a3

pyranometr sférický, syn. pyranometr kulový.

angl. spherical pyranometer; slov. sférický pyranometer; 1993-a1

pyrgeometr — radiometr používaný k měření dlouhovlnného záření, většinou vyzařovaného atmosférou směrem k zemskému povrchu. Přístroj má obvykle termoelektrické čidlo chráněné křemennou polokoulí, která je pokrytá speciální vrstvou propouštějící pouze záření s vlnovou délkou větší než 4.5 µm.

angl. pyrgeometer; slov. pyrgeometer; 1993-a3

pyrgeometr Ångströmůvpyrgeometr, jehož čidlo se skládá ze dvou párů tenkých manganinových pásků, z nichž jeden pár je začerněn a druhý pozlacen. Pracuje na kompenzačním principu a je použitelný pouze v noci. V současné době se již nepoužívá.

angl. Ängström pyrgeometer; slov. Ängströmov pyrgeometer; 1993-b3

pyrheliometr — přístroj k měření přímého slunečního záření. Přeměňuje energii slunečního záření prošlou tubusem s malým vstupním otvorem a pohlcenou černým povrchem čidla nebo dutinou, na teplo, které se určuje ze výšení teploty absorpčního povrchu, popř. kapalného chladicího média. Pyrheliometry, jejichž údaj lze vyjádřit přímo ve fyz. jednotkách, se nazývají absolutními, rel. pyrheliometry se nazývají aktinometry. Pyrheliometry se často požívají jako referenční etalony pro kalibraci radiometrů pro měření krátkovlnného slunečního záření.

angl. pyrheliometer; slov. pyrheliometer; 1993-a3

pyrheliometr se stříbrným diskempyrheliometr v minulosti používaný hlavně v USA. Využívá teplo, které pohltí Sluncem ozářený masivní stříbrný disk s černým nátěrem, umístěný v tubusu, jehož osa se při měření orientuje do směru dopadajících paprsků. Množství dopadajícího přímého slunečního záření se určí ze vzrůstu teploty disku změřené rtuťovým teploměrem pomocí konstanty určené individuálně pro každý přístroj. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval amer. astronom C. G. Abbot v r. 1900.

angl. Abbot silver disc pyrheliometer; slov. Abbotov pyrheliometer so strieborným diskom; 1993-b3

pyrheliometr Ångströmůvpyrheliometr využívající kompenzačního principu. Jako čidla se používá dvou stejných tenkých a začerněných manganinových pásků. Teplotní diference mezi nimi se při střídavém ozařování a zastiňování určuje pomocí termočlánků přilepených na jejich neozařované straně. Zastíněný pásek se vyhřívá el. proudem takové intenzity, aby měl stejnou teplotu s teplotou ozářeného pásku. Intenzita měřeného záření je přímo úměrná čtverci kompenzačního proudu. Pyrheliometr Ångströmův byl v minulosti používán především jako standardní radiometr. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval švédský fyzik K. Ångström v r. 1893.

angl. Ängström pyrheliometer; slov. Ängströmov pyrheliometer; 1993-a3

pyrheliometr standardní — pyrheliometr, který je používán jako referenční etalon pro kalibraci krátkovlnných radiometrů (provozní pyrheliometry, pyranometry). Standardní pyrheliometry slouží především jako národní, regionální a světové referenční přístroje reprezentující mezinárodní pyrheliometrickou stupnici. Národním etalonem pro měření slunečního záření v ČR je absolutní dutinový pyrheliometr typ HF č. 30497 (výrobce Eppley Laboratories, USA) udržovaný v ČHMÚ. Přístroj je v pravidelných intervalech porovnáván vůči světovému standardu ve Světovém radiační středisku WMO v Davosu, Švýcarsko.

angl. standard pyrheliometer; slov. štandardný pyrheliometer; 1993-a3

pyrheliometr vodnípyrheliometr využívající k měření přímého slunečního záření přírůstek teploty známého objemu vody protékající přístrojem. Vodní pyrheliometr zkonstruovaný C. G. Abbotem byl standardním pyrheliometrem pro Smithsonskou mezinárodní pyrheliometrickou stupnici.

angl. water flow pyrheliometer; slov. vodný pyrheliometer; 1993-a3

pyrocumulonimbus (zkráceně někdy pyro-CB) — extrémní forma oblaku typu pyrocumulus, jehož vývoj je důsledkem tepla a kouře uvolněných z rozsáhlých požárů, zpravidla požárů velkých lesních porostů. Pyrocumulonimbus se liší od přirozeného kumulonimbu svým mikrofyzikálním složením, s vysokým podílem produktů hoření, a našedlou barvou. Z pohledu meteorologických družic se od běžných Cb liší nižší odrazivostí své horní hranice oblačnosti a její odlišnou emisivitou v tepelných kanálech. Na rozdíl od oblaku pyrocumulus může produkovat srážky i ve formě krup, je pro něj charakteristický výskyt blesků a hřmění a vláknitá nebo difuzní horní část oblaku (podobně jako pro přirozený kumulonimbus). Může dosáhnout velmi silného stádia s výskytem extrémních jevů podobně jako supercely (včetně tornád). Srážky mohou působit pozitivně při hašení požáru. Objev stratosférických kouřových vleček hemisférického rozsahu lze spojit s výskytem oblaků pyrocumulonimbus a odhaluje energii jejich vztlaku a potenciál injektovat kouř do spodní stratosféry. Mezi pyro-Cb se někdy zařazují i kumulonimby vzniklé v důsledku silných sopečných erupcí.

angl. pyrocumulonimbus; slov. pyrocumulonimbus; 2014

pyrocumulus — nesrážkový oblak druhu cumulus, který se může vyvinout při výstupu teplého vzduchu při požáru nebo při zvýšení vztlaku emisí ve vlečce vystupující z průmyslových nebo energetických provozů.

angl. pyrocumulus; slov. pyrocumulus; 2014

pyrradiometr — přístroj k měření krátkovlnnéhodlouhovlnného záření, dopadajícího z prostorového úhlu 2π na vodor. orientovanou plochu. Je-li čidlo obráceno vzhůru, přístroj měří globální sluneční zářenídlouhovlnné záření atmosféry. Je-li čidlo obráceno směrem k zemskému povrchu přístroj měří odražené globální sluneční zářenídlouhovlnné záření zemského povrchu. Kombinací dvou opačně orientovaných pyrgeometrů lze měřit radiační bilanci zemského povrchu. Jako pyrradiometr lze použít pyranometru, který je místo skleněné polokoule vybaven polokoulí z materiálu propustného pro krátkovlnné i dlouhovlnné záření.

angl. pyrradiometer; slov. pyrradiometer; 1993-b3

pytel větrný — slang. označení pro větrný rukáv.

1993-a1

Q

Q-kód — soustava třípísmenových zkratek začínajících vždy písmenem Q, kde série QAA až QNZ zahrnuje letecké kódy, série QOA až QQZ kódy pro námořní dopravu a QRA až QUZ kódy všeobecného použití. Obsah leteckého Q-kódu určila Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Zkratky Q-kódu se při korespondenci mohou doplňovat příslušnými číselnými údaji a dalšími zkratkami. Kladný smysl obsahu Q-kódu se vyjadřuje slovem YES, záporný NO a příkaz slovem ORD za příslušnou zkratkou Q-kódu. Význam nejčastěji používaných zkratek Q-kódu s met. obsahem je uveden v seznamu zkratek.

angl. Q-code; slov. Q-kód; 1993-a3