J

jádra Aitkenova, částice Aitkenovy — aerosolové částice o poloměru menším než 0,1 µm (10–7 m). Jde o nejpočetněji zastoupené částice v atmosférickém aerosolu, jejichž koncentrace může být odhadnuta Aitkenovým počítačem jader, kde se Aitkenovy částice při velkém přesycení vodní párou projevují jako kondenzační jádra. Nemají však podstatný význam pro kondenzaci při nízkých přesyceních vodní párou v reálné atmosféře. Koncentrace Aitkenových jader ve velkých městech bývá > 150 000 / cm3. Jsou významná pro atmosférickou elektřinu jako velké atmosférické ionty. Byla pojmenována po skotském meteorologovi a fyzikovi Johnu Aitkenovi (1839–1919). Svojí velikostí odpovídají nanočásticím.

angl. Aitken nuclei; slov. Aitkenove jadrá; rus. ядра Айткена; 1993-a3

jádra depoziční, viz jádra sublimační.

angl. deposition nuclei; slov. depozičné jadrá; rus. ядра осаждения; 1993-a1

jádra kondenzační — v meteorologii aerosolové částice, které mají vhodné fyz. a chem. vlastnosti k tomu, aby se staly centry kondenzace vodní páry heterogenní nukleací vody. Bez přítomnosti kondenzačních jader by bylo ke vzniku vodních kapiček homogenní nukleací vody třeba přesycení vodní páry řádu 102 %, které se však v přírodních atmosférických podmínkách prakticky nevyskytují. Část kondenzačních jader je pevninského, popř. i antropogenního původu (např. některé produkty umělých spalovacích procesů rozptýlené ve vzduchu), avšak značný význam se přisuzuje hygroskopickým a ve vodě rozpustným krystalkům mořských solí, které se do atmosféry dostávají následkem vypařování vodních kapek odstřikujících z mořské pěny. Kondenzační jádra lze klasifikovat z mnoha hledisek. Nejčastější je dělení podle:
a) velikosti na jádra Aitkenova (s poloměrem r < 10–7 m), velká kondenzační jádra ( 10–7 ≤ r ≤10–6 m) a obří kondenzační jádra (r > 10–6 m);
b) skupenství na jádra kapalná a tuhá, resp. smíšená z obou fází;
c) povrchových vlastností na jádra nerozpustná, ale smáčitelná vodou, jádra rozpustná a jádra tvořená kapičkami roztoků solí, kyselin apod.;
d) el. vlastností na jádra neutrální a nabitá (ionty);
e) chem. a fyz. vlastností na jádra přechodná a trvalá.
Nukleační schopnost kondenzačních jader popisujeme pomocí tzv. spektra aktivity jader, které udává počet kondenzačních jader v jednotce objemu vzduchu aktivních při daném přesycení. Obvyklým vyjádřením spektra aktivity je vztah ve tvaru n = n0Sk, kde n udává objemovou koncentraci jader aktivních při přesycení S [%] a empirické parametry n0k jsou nejčastěji udávány odděleně pro maritimní a kontinentální kondenzační jádra. Viz též aerosol atmosférický.

angl. condensation nuclei; slov. kondenzačné jadrá; rus. ядра конденсации; 1993-a3

jádra kondenzační obříkondenzační jádra, jejichž poloměr je větší než 10–6 m. Jsou patrně tvořena z větších krystalků hygroskopických mořských solí. Mohou mít značný význam při vzniku srážek ve vodních oblacích. Jejich koncentrace v atmosféře je zpravidla o několik řádů nižší než koncentrace všech ostatních kondenzačních jader. Viz též teorie vzniku srážek koalescencí.

angl. giant condensation nuclei; slov. obrie kondenzačné jadrá; rus. гигантскир ядра конденсации; 1993-a2

jádra ledová — v současnosti souhrnné označení pro jádra vyvolávající heterogenní nukleaci ledu, tzn. jádra mrznutíjádra sublimační (depoziční). Bez ohledu na typ nukleace lze charakteristickou objemovou koncentraci ledových jader ni aktivních při teplotě vyšší než T [°C] vyjádřit exponenciální závislostí N. H. Fletchera ve tvaru ni = n0i exp(-aiT), kde n0iai jsou parametry získané měřením. Charakteristická hodnota koncentrace ledových jader je 103 m–3 (1 ledové jádro v litru vzduchu). Existence dostatečného množství ledových částic v oblacích je v mírných a vysokých zeměp. šířkách nutná pro vznik významnějších srážek. Na umělé infekci oblaků pomocí umělých ledových jader jsou založeny metody ovlivňování vývoje, jejichž cílem je umělé vyvolat srážek nebo zabránit vzniku krupobití. Viz též ochrana před krupobitím, teorie vzniku srážek Bergeronova a Findeisenova.

angl. ice nuclei; slov. ľadové jadrá; rus. ледяные ядра; льдообразующие ядра; 1993-a3

jádra mrznutí — částice v atmosféře, které mají vhodné vlastnosti k tomu, aby vyvolaly heterogenní nukleaci ledupřechlazené vodě. Jako jádra mrznutí mohou působit i některá kondenzační jádra přítomná uvnitř vodních kapiček již při kladných teplotách. Kromě mrznutí na jádrech přítomných uvnitř kapek, může docházet i ke kontaktnímu mrznutí při zachycení jádra kapkou. Bez přítomnosti jader mrznutí by bylo možno většinu vodních kapiček v oblacích přechladit až na teploty kolem –40 °C, aniž by došlo k jejich zmrznutí.

angl. freezing nuclei; slov. jadrá mrznutia; rus. ядра замерзания; 2014

jádra sublimační — částice umožňující vznik stabilních zárodků ledových krystalků heterogenní nukleací ledu z vodní páry, tzn. při přímém fázovém přechodu vodní páry na led. Místo termínu sublimační jádra se nyní často používá termín depoziční jádra. Úloha jader depozice se zdůrazňuje zejména ve starší literatuře z oboru fyziky oblaků a srážek. V současné době se všeobecně předpokládá, že v troposféře a stratosféře vznikají ledové částice především mrznutím přechlazených vodních kapek. Heterogenní nukleace ledu na depozičních jádrech je významnější ve vrstevnatých oblacích než v oblacích konvektivních, kde převažují procesy probíhající při mrznutí kapek. Viz též jádra ledová.

angl. sublimation nuclei; slov. sublimačné jadrá; rus. ядра сублимации; 1993-a3

jaro — jedna z vedlejších klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto: 1. období od jarní rovnodennosti do letního slunovratu (astronomické jaro); 2. trojice jarních měsíců, na sev. polokouli březen, duben a květen (tzv. klimatologické jaro); 3. období s prům. denními teplotami vzduchu 5 až 15 °C na vzestupné části křivky roč. chodu. Počátek jara v tomto pojetí se kryje se začátkem velkého vegetačního období.

angl. spring; slov. jar; rus. весна; 1993-a3

jaro baltské — název F. Koláčka pro rel. chladné jarní počasí ve stř. Evropě, které autor vysvětloval spotřebou tepla na tání ledu v Baltském moři. Podle F. Koláčka se ochlazující vliv Baltského moře v prům. roce projevuje jen v sev. části stř. Evropy. Po obzvlášť tuhých zimách, kdy je zalednění Baltského moře značné a dlouho trvá, zasahuje baltský vliv sníženinou Moravské brány až do stř. Moravy. Do Čech a na Slovensko z orografických příčin chladný baltský vzduch neproniká.

slov. baltská jar; rus. Балтийская весна; 1993-a1

jasno, viz oblačnost.

angl. clear sky; slov. jasno; rus. ясно; 1993-a1

Jason — v družicové meteorologii program, resp. stejnojmenné evropské polární družice (s mezinárodní spoluúčastí), se zaměřením na námořní altimetrii. Viz altimetr.

angl. Jason; slov. Jason; rus. спутник Jason; 2014

jazyk sněhovýakumulace sněhu menšího rozsahu v závětří terénní nebo jiné překážky, vytvořená zvířeným sněhem. Tvoří se při sypkém nebo prachovém sněhu a rychlosti větru nad cca 7 m.s–1.Pokud výška akumulace dosáhne cca 25 cm a šířka alespoň 2 m, označujeme ji jako sněhovou závěj. Viz též návěj sněhová.

angl. snowdrift; rus. занос; 2014

jazyk studeného vzduchu — oblast, do které pronikla studená vzduchová hmota tak výrazným způsobem, že izotermy na přízemní nebo výškové mapě, popř. izohypsy na mapě relativní topografie mají protáhlý tvar jazyka. Jazyk studeného vzduchu se nejčastěji vyskytuje v týlu termicky asymetrické cyklony. Viz též kapka studeného vzduchu.

angl. cold tongue; slov. jazyk studeného vzduchu; rus. клин холодного воздуха; язык холода; 1993-a2

jazyk suchého vzduchu — jazykovité rozšíření nebo pronikání suchého vzduchu do oblasti, ve které je všeobecně vyšší vlhkost.

angl. dry tongue; slov. jazyk suchého vzduchu; rus. клин сухого воздуха; сухой язык; 1993-a2

jazyk teplého vzduchu — oblast, do které pronikla teplá vzduchová hmota tak výrazným způsobem, že izotermy na přízemní nebo výškové mapě, popř. izohypsy na mapě relativní topografie mají protáhlý tvar jazyka. Jazyk teplého vzduchu se nejčastěji vyskytuje na přední straně termicky asymetrické cyklony.

angl. warm tongue; slov. jazyk teplého vzduchu; rus. клин теплого воздуха; язык теплa; 1993-a2

jazyk vlhkého vzduchu — jazykovité rozšíření nebo pronikání vlhkého vzduchu do oblasti, ve které je vlhkost všeobecně nižší.

angl. moist tongue; slov. jazyk vlhkého vzduchu; rus. влажный язык; клин влажного воздуха; 1993-a2

jednopilotážpilotovací měření pomocí jednoho optického pilotovacího teodolitu. Poněvadž se vychází z  předpokladu konstantní stoupací rychlosti balonu, lze jednopilotáž použít v  případech, kdy se nepožaduje vysoká přesnost měření.

angl. single-theodolite observation; slov. jednopilotáž; 1993-a2

jednotka Dobsonova — mezinárodní označení D.U. Jednotka celkového množství daného plynu v zemské atmosféře pojmenovaná podle profesora oxfordské univerzity G. Dobsona, konstruktéra stejnojmenného spektrofotometru. Většinou se používá jako jednotka celkového množství ozonu. 1 D.U. celkového ozonu je definována jako množství ozonu obsažené ve vertikálním sloupci zemské atmosféry, které by po stlačení na 1 013 hPa při teplotě 0 °C vytvořilo vrstvu silnou 10-3 cm. Například celkové množství ozonu 300 D.U. by vytvořilo za uvedených podmínek ozonovou vrstvu silnou 3 mm.

angl. Dobson Unit; slov. Dobsonova jednotka; rus. единица Добсона; 2014

jehličky ledové — viz prach diamantový.

angl. ice needles; slov. ľadové ihličky; rus. ледяные иглы; 1993-a3

jet stream, syn. proudění tryskové.

angl. jet stream; slov. jet stream; rus. струйное течение; 1993-a1

jev Dellingerův, viz porucha ionosférická náhlá.

angl. Dellinger effect; slov. Dellingerov jav; rus. эффект Деллинджера; 1993-a1

jev ohybový — jev vznikající v atmosféře ohybem a interferencí světla na malých vodních, zřídka ledových nebo pevných částicích. Takto vznikají koróna, irizaceglórie, na tuhých částicích Bishopův kruh. Viz též fotometeor.

angl. diffraction phenomenon; slov. ohybový jav; rus. явление дифракции; 1993-a3

jevy halové — skupina opt. jevů v atmosféře ve tvaru kruhů, oblouků, sloupů nebo jasných skvrn vznikajících lomem nebo odrazem světla na ledových krystalech rozptýlených v ovzduší. Patří k nim malévelké halo, halový sloup, tečnécirkumzenitální oblouky, parhelický kruh, spodní slunce, pyramidální hala, supralaterální oblouk, infralaterální oblouky, Parryho oblouk aj. V literatuře lze nalézt zmínky i o velmi vzácných úkazech, pro něž v historii existuje pouze několik málo pozorování. Většinou jde o velmi slabé úkazy na protisluneční straně oblohy. V této souvislosti možno zmínit např. Wegenerovy oblouky, Hastingsovy oblouky, Kernův oblouk, Trickerův oblouk, Greenlerovy obloukyLiljequistova parhelia. Halové jevy popsal již ve 4. stol. př. n. l. nejvýznamnější přírodovědec starověku Aristoteles; od něho též termín halo pochází. První soubornou teorii těchto jevů podal franc. přírodovědec E. Mariotte v r. 1681. Halové jevy patří mezi fotometeory.

angl. halo phenomena; slov. atmosférické javy; rus. явление гало; 1993-a2

jevy meteorologické — v met. službě označení pro všechny jevy v atmosféře nebo na zemském povrchu, které jsou pozorovány na met. stanicích a v jejich okolí s výjimkou oblaků. Patří k nim především meteory, jako jsou např. mlha, déšť, bouřka, sněhová pokrývka, zákalduha, a dále jiné jevy, např. nárazovitý vítr, výborná dohlednost apod. U meteorologických jevů met. pozorovatelé zaznamenávají časové údaje o jejich trvání, vzdálenost od místa pozorování a jejich intenzitu. Někteří autoři považují meteorologické jevy za meteorologické prvky v širším smyslu. Viz též jevy počasí zvláštní.

angl. meteorological phenomena; slov. halové javy; rus. атмосферные явления; 1993-b1

jevy meteorologické nebezpečné, jevy povětrnostní nebezpečné — meteorologické jevy, které při dostatečné intenzitě nebo nepříznivé kombinaci přerůstají v povětrnostní ohrožení. Viz též počasí nebezpečné, výstraha před nebezpečnými meteorologickými jevy všeobecná, GAMET, informace SIGMET, informace AIRMET.

angl. dangerous meteorological phenomena; dangerous weather phenomena; slov. nebezpečné meteorologické javy; rus. опасные метеорологические явления; 1993-a3

jevy námrazkové, syn. námrazky.

angl. icing; slov. námrazkové javy; rus. гололедные явления; обледенение ; 1993-a1

jevy námrazové — ledová usazenina tvořící se obvykle zmrznutím přechlazených kapek mlhy nebo oblaku na předmětech, jejichž povrchová teplota je pod nebo slabě nad 0 °C. Rozlišují se tři druhy námrazových jevů, a to krystalická námraza, nazývaná též jinovatkou, zrnitá námraza, nazývaná též zkráceně námrazou a průsvitná námraza. Námrazové jevy patří mezi hydrometeory.

angl. rime; slov. námrazové javy; rus. изморозь; 1993-a3

jevy počasí význačné — v letecké meteorologii souborné označení pro následující jevy: bouřku, tropickou cyklonu, výrazné čáry instability, kroupy, mírnou a silnou turbulenci, mírnou a silnou námrazu na letadlech, významné závětrné vlny, rozsáhlé písečné nebo prachové bouře, namrzající déšť, popř. ledovku aj. Tyto jevy se někdy zkráceně označují jako význačné počasí. Viz též mapy význačného počasí, informace SIGMET, informace AIRMET, indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.

angl. significant weather phenomena; slov. význačné javy počasia; rus. характерные явления погоды; 1993-a3

jevy počasí zvláštní — označení pro atmosférické jevy, kterým je nutno z provozního nebo prognostického hlediska věnovat zvláštní pozornost. V synoptických zprávách z evropských zemí se povinně uvádí informace o výskytu těchto jevů: max. nárazy větru, průměr vrstvy námrazků, max. průměr krup, vysoko zvířený sníh, tromba, tornádo, prachový vír. Další jevy se mohou zařazovat na základě národního rozhodnutí, např. ve zprávách SYNOP z České republiky se uvádí také výška nového sněhu za poslední hodinu, pokud je alespoň 1 cm, nebo výskyt srážek současně s mlhou.

angl. special (weather) phenomena; slov. zvláštne javy počasia; rus. особенные явления погоды; 1993-a3

jevy povětrnostní nebezpečné (NPJ), viz jevy meteorologické nebezpečné.

slov. nebezpečné poveternostné javy; 2014

jevy soumrakové viz barvy soumrakové, červánky.

slov. súmrakové javy; rus. сумеречные явления; 1993-a3

jezero studeného vzduchu — stud. vzduch nahromaděný v konkávním (vydutém) útvaru reliéfu, obvykle kotlině nebo úzkém údolí, především v důsledku jeho stékání z okolních vyšších poloh ke dnu sníženiny. Ke stékání vzduchu dochází po jeho ochlazení na svazích při nočním vyzařování. K vytváření jezera studeného vzduchu přispívá i to, že údolní a kotlinové polohy jsou málo ventilovány, mají zkrácenou dobu oslunění, jsou vlhké apod. Polohy, v nichž teplota vzduchu v chladném období klesá častěji pod bod mrazu než v okolí, nebo v nichž zimní mrazy značně zesilují, jsou označovány jako mrazové kotliny. Pro jezero studeného vzduchu jsou typické inverze teploty vzduchu. Termín jezero studeného vzduchu lze označit jako odborný slang.

angl. pool of cold air; slov. jazero studeného vzduchu; rus. озеро холодного воздуха; 1993-a2

jíní, lid. mráz šedý, šedivák, šedivec — druh usazených tuhých srážek, který vzniká přímou depozicí vodní páry při záporných teplotách aktivního povrchu. Má dobře patrnou jemnou krystalickou strukturu, kterou zmrzlá rosa nemá. Jíní se tvoří na předmětech na zemi nebo blízko povrchu země. Je jedním z hydrometeorů, který se podle platné klasifikace nezahrnuje do námrazků.

angl. hoar-frost; slov. osuheľ; rus. иней; 1993-a3

jinovatka — syn. krystalická námraza.

angl. soft rime; slov. inovať; rus. кристаллическая изморозь; 1993-a3

jistota vláhová — vžitý název pro Minářův koeficient vláhové jistoty, který zavedl M. Minář (1948) pro podrobnější klimatologické členění tehdejšího Československa. Tento index humidity má tvar
kM=R¯ -30(T¯+7 )T¯ ,
kde R¯ je prům. roč. úhrn srážek v mm a T¯ je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Nejsušší oblasti ČR mají kM s hodnotami zápornými a nejvlhčí oblasti s hodnotami nad 35.

slov. vlahová istota; 1993-a2

joran, juran [zorán, žiran] — místní název horského sz. větru, vanoucího z pohoří Švýcarský Jura k Ženevskému jezeru. Je to stud., na jaře značně nárazovitý vítr, provázený sněžením.

angl. joran; juran; slov. joran; rus. жоран; 1993-a1

jugo, jugovina — místní název teplého a vlhkého jz. větru, vanoucího z Jaderského moře směrem do jugoslávského vnitrozemí. Jde o proudění tropického vzduchu, připomínající vlhké scirocco a vyskytující se především na jaře a na podzim v  období intenzivnější cyklonální činnosti ve Středomoří. Jugo je významný zvláště pro klima již. Dalmácie, kam přináší větší množství vláhy, a v  létě na pobřeží obvykle oblačné a dusné počasí. Dále do vnitrozemí, při přechodu Dinárských hor, již vane jako suchý a teplý jz. nebo záp. vítr a  nazývá se dinárský fén. Tento vítr vane 50 až 70 dní za rok a zasahuje až do oblasti Bělehradu. Viz též bóra, košava, vardarac.

angl. youg; slov. jugo; rus. юга; 1993-a1

jugovina, syn. jugo.

slov. jugovina; rus. юго; 1993-a1

juran, syn. joran.

slov. juran; rus. жюран; 1993-a1