H

haboob — v původním významu silná prachová bouře v Súdánu. V Chartúmu se vyskytuje prům. 24krát za rok, obvykle od května do září. Nejčastěji se vyskytuje v odpoledních nebo večerních hodinách s prům. dobou trvání tři hodiny. Haboob je spjat většinou s náhlou změnou směru a zesílením rychlosti větru, výrazným poklesem teploty vzduchu a extrémně nízkou dohledností. Oblaky prachu mohou dosáhnout výšky 1,5 až 3 km. Haboob se vyskytuje při vpádu chladného vzduchu na již. okraji studené fronty ve Středomoří. V současné době se název haboob používá pro silné prachové bouře i v jiných částech světa.

angl. haboob; slov. haboob; 1993-a3

hakím, syn. samum.

slov. hakim; 1993-a1

halný wiatr, viz vítr halný.

slov. wiatr halny; 1993-a1

hala pyramidální — duhově zbarvené světelné kruhy kolem Slunce představující obdobu malého hala nebo velkého hala, avšak s odlišnými úhlovými poloměry. Vytvářejí se dvojitým lomem paprsků na ledových krystalcích, když vstupní, resp. výstupní stěnou krystalku pro příslušný paprsek je stěna pyramidálního (jehlanovitého) zakončení sloupkových nebo destičkových krystalků (často se vyskytující pyramidální nástavby nad stěnami podstav sloupkových nebo destičkových krystalků). Nejčastěji se v literatuře v tomto směru uvádějí hala o úhlovém poloměru ca: 9° (Buiysenovo halo), 18° (Rankinovo halo), 20° (Burneyovo halo), 23° (Barkowovo halo), 24° (Dutheilovo halo) a 35° (Feuilleovo halo). U pyramidálních hal mohou vzácně vznikat jevy obdobné parheliím a tečným obloukům u malého hala.

angl. pyramidal haloes; slov. pyramidálne halo; 2014

halo Celliniho — viz heiligenschein.

slov. Celliniho halo; 2014

halo malé, halo 22°, kolo malé — fotometeor, projevující se jako bělavý nebo duhově zbarvený světelný kruh kolem zdroje světla (Slunce nebo Měsíce) v úhlové vzdálenosti 22°. Vnitřní strana má červený, vnější fialový nádech. Plocha uvnitř kruhu se jeví poněkud tmavší než okolní obloha. Patří k častým halovým jevům. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků, kdy paprsek do krystalku vstupuje i z něho vystupuje stěnami pláště, tzn. že jde o lom na hranolu s lámavým úhlem 60°. V české literatuře se jako synonymum někdy vyskytuje malé kolo, z čehož však mohou vznikat nedorozumění, neboť do vydání české verze Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965 se termínem malé kolo rozuměla koróna, zatímco velké kolo se používalo jak pro velké halo, tak pro malé halo.

angl. small halo; halo of 22°; slov. malé halo; 1993-a3

halo opsané — vzácný halový jev v podobě brýlovitého světelného útvaru kolem malého hala. Vzniká propojením horního a dolního tečného oblouku malého hala.

angl. circumscribed halo; slov. opísané halo; 2014

halo velké, halo 46°, kolo velké – fotometeor, patřící mezi halové jevy a jevící se obvykle jako slabší bělavě nebo duhově zbarvený světelný kruh kolem zdroje světla (Slunce nebo Měsíce) se zdánlivým úhlovým poloměrem 46°. Jeho intenzita bývá podstatně slabší než intenzita malého hala a též jeho výskyt je mnohem méně častý. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků, kdy paprsek do hranolku vstupuje plochou podstavy a vystupuje plochou pláště nebo naopak, tzn. že jde o lom na hranolu s lámavým úhlem 90°. V české literatuře se jako synonymum někdy vyskytuje velké kolo, z čehož však mohou vznikat nedorozumění, neboť do vydání české verze Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965 se termín velké halo též vyskytoval jako označení pro velké i malé halo.

angl. large halo; halo of 46°; slov. veľké halo; 1993-a3

harmatan — místní název sv. pasátu na pobřeží záp. Afriky a v oblasti Guinejského zálivu, kde vane v suchém roč. období (od listopadu do března) ze Sahary. Harmatan je velmi suchý, s velkým obsahem prachu.

angl. harmatan; harmattan; slov. harmattan; 1993-a1

hazardy hydrometeorologické — nevhodné označení pro hydrometeorologická ohrožení.

2016

heatburst (z angl. heatburst) — jev, charakterizovaný prudkým zvýšením teploty (až o 10 °C či více) v rozmezí několika minut, doprovázený výrazným zesílením větru, včetně silných nárazů, a výrazným poklesem vlhkosti vzduchu. Předpokládá se, že se jedná o jev obdobný downburstu, avšak beze srážek, přičemž o mechanizmu jeho ohřevu se zatím pouze spekuluje. Vyskytuje se zpravidla ve večerních a nočních hodinách v blízkosti slábnoucích nebo rozpadajících se konv. bouří, častěji v blízkosti horských hřebenů; podobně jako downburst může působit svými nárazy větru značné škody. Doba trvání heatburstu dosahuje od několika minut až po desítky minut, výjimečně i déle. Jedná se o poměrně vzácný jev, vyskytující se v USA, kde se vyskytuje nejčastěji, ale i v jiných geografických oblastech, včetně Evropy.

angl. heatburst; heiligenschein; slov. heatburst; 2014

heiligenschein — někdy používaný mezinárodní termín něm. jazykového původu pro jev glórie kolem stínu vrženého lidskou postavou (zejména její hlavou a  k ní přilehlou částí těla) na zemský povrch pokrytý kapičkami rosy nebo do vrstvy přízemní mlhy. Český překlad je svatozář. Stejný název se v literatuře někdy používá pro analogický jev podstatně menší výraznosti v souvislosti se stíny vrženými na povrchy granulového charakteru (povrch písku apod.) nebo např. v případě stínu letadla letícího nad lesními masivy produkujícími v době svého kvetení velké soubory pylových částic. Zde bývá zmiňováno jednoduché vysvětlení v podobě vysoké intenzity světla rozptýleného příslušnými částicemi. Jev pak může mít podobu pouze světelné skvrny kolem vrženého stínu bez zřetelných světelných maxim a minim typických pro ohybové jevy. V literatuře se někdy ve smyslu synonyma vyskytuje označení Celliniho halo (Benvenuto Cellini, popis jevu z r. 1562).

angl. Cellini's halo; slov. heiligenschein; 2014

heliograf, syn. slunoměr.

angl. heliograph; slov. heliograf; 1993-a1

heliogram — záznam slunoměru.

angl. sunshine record; slov. heliogram; 1993-a1

heliotermometr — dnes již neužívaný přístroj k měření přímého slunečního záření. Tepelné účinky dopadajícího záření se zjišťovaly pomocí citlivého teploměru. Heliotermometr zkonstruoval švýcarský přírodovědec H. B. de Saussure v r. 1774. Viz též teploměr insolační.

angl. heliothermometer; slov. heliotermometer; 1993-a1

heterosféra — část atmosféry Země nad výškou zhruba 90 km, kde se začíná uplatňovat difúzní rovnováha, která se ustaví podle parciálních tlaků jednotlivých plynů. Koncentrace lehčích plynů ubývá s výškou pomaleji, a proto ve výškách několika tisíc km převládá atomární vodík. V heterosféře se významně uplatňuje elektromagnetické sluneční záření, které způsobuje fotoionizaci a fotodisociaci. Uplatňují se však i vlivy záření korpuskulárního. Vznikají tak ionty a volné elektrony, v případě fotodisociace štěpí záření krátkých vlnových délek molekuly na atomy. Vlivem absorpce sluneční energie dosahuje teplota v řídké heterosféře hodnot řádově stovek kelvinů. K největší produkci elektronů a iontů dochází ve výškách kolem 300 km. Vrstva pod heterosférou se nazývá homosféra.

angl. heterosphere; slov. heterosféra; 1993-a3

hladina barická — méně vhodné označení pro izobarickou hladinu. Viz též hladina tlaková.

angl. isobaric level; isobaric surface; slov. barická hladina; 1993-a1

hladina ekvipotenciální, plocha ekvipotenciální — obecně hladina (plocha) konstantní hodnoty určitého potenciálu. V meteorologii jde zpravidla o hladinu konstantní hodnoty geopotenciálu. V tom případě nulovou ekvipotenciální (neboli geopotenciální) hladinu obvykle ztotožňujeme s ideální mořskou hladinou.

angl. equipotential level; equipotential surface; slov. ekvipotenciálna hladina; 1993-a1

hladina ekvivalentně barotropní — hladina v atmosféře, v níž je absolutní vorticita konzervativní vlastností vzduchových částic a její lokální změny jsou působeny pouze horiz. geostrofickou advekcí. V reálné atmosféře obvykle bývají tyto podmínky přibližně splněny ve vrstvě 500 až 400 hPa. V minulosti byla hladina ekvivalentně barotropní často ztotožňována s hladinou 500 hPa. Vzhledem k tomu, že rovnice vorticity má v ekvivalentně barotropní hladině stejný tvar jako v hladině nondivergencebarotropní atmosféře, někdy se tyto dvě hladiny nesprávně ztotožňují. Viz též model barotropní, vítr geostrofický.

angl. equivalent barotropic level; equivalent barotropic surface; slov. ekvivalentne barotropná hladina; 1993-a2

hladina geopotenciální — hladina (plocha) konstantního geopotenciálu. Viz též hladina ekvipotenciální.

angl. geopotential level; geopotential surface; slov. geopotenciálna hladina; 1993-a1

hladina izentropická, viz plocha izentropická.

angl. isentropic level; isentropic surface; slov. izentropická hladina; 1993-a1

hladina izobarická — hladina (plocha) s konstantním tlakem vzduchu, jejíž výška nad zemí nebo vzdálenost od jiné tlakové hladiny závisí na teplotních, resp. hustotních vlastnostech sloupce vzduchu, vyjádřených např. jeho stř. virtuální teplotou. Mapy tlakových hladin jsou označovány jako mapy absolutnírelativní topografie. Sklon izobarických hladin k stř. hladině moře je řádově zlomky minuty. Tangens úhlu sklonu izobarické hladiny je
tgβ=λgvg,
kde vg je rychlost geostrofického větrug velikost tíhového zrychlení.

angl. constant pressure level; constant pressure surface; isobaric level; isobaric surface; slov. izobarická hladina; 1993-a1

hladina izopyknická, syn. plocha izopyknická.

angl. isopycnic level; slov. izopyknická hladina; 1993-a1

hladina izosterická, syn. plocha izosterická.

angl. isosteric level; slov. izosterická hladina; 1993-a1

hladina izotermická, syn. plocha izotermická.

angl. isothermal level; slov. izotermická hladina; 1993-a1

hladina kondenzační — hladina v atmosféře, určená svou výškou, popř. tlakem vzduchu, v níž se vzduch stává nasyceným vodní párou při adiabatickém ději. Přechod do nasyceného stavu je vyvolán ochlazením vzduchu při adiabatické expanzi. Podle podmínek, za nichž adiabatický děj probíhá, rozlišujeme kondenzační hladinu výstupnou, konv.turbulentní. Viz též kondenzace vodní páry.

angl. condensation level; slov. kondenzačná hladina; 1993-a3

hladina kondenzační konvekčníkondenzační hladina dosažená vzduchovou částicí, jejíž počáteční teplota odpovídá hodnotě konv. teploty a vlhkost odpovídá hodnotě přízemní vlhkosti, při výstupu z přízemní hladiny. Na termodynamickém diagramu určujeme konv. kondenzační hladinu průsečíkem izogramy vedené z teploty přízemního rosného bodu a křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota konvekční kondenzační hladiny, teplota konvekční.

angl. convective condensation level; slov. konvekčná kondenzačná hladina; 1993-a3

hladina kondenzační turbulentní — kondenzační hladina dosažená vzduchovou částicí při vert. turbulentním promíchávání ve vzduchové hmotě. Viz též turbulence.

angl. mixing condensation level; slov. turbulentná kondenzačná hladina; 1993-a2

hladina kondenzační výstupnákondenzační hladina, ve které vystupující nenasycená vzduchová částice přejde do stavu nasycení vodní párou následkem ochlazování při adiabatické expanzí. Výstupný pohyb může být způsoben termickou nebo vynucenou konvekcí. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme na termodynamickém diagramu jako hladinu, v níž se protíná stavová křivka vystupující částice a izograma proložená teplotou rosného bodu v počáteční hladině výstupu. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme nejčastěji pro adiabatický výstup z přízemní hladiny. Lze ji však určit pro výstup z libovolného bodu křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny.

angl. lifting condensation level; slov. výstupná kondenzačná hladina; 1993-a2

hladina konvekce horní — hladina (výška), ve které ustávají konv. výstupné pohyby. Pojem horní hladina konvekce se nejčastěji užívá v souvislosti s termickou konvekcí, vyvolanou nerovnoměrným radiačním ohříváním zemského povrchu. Výšku horní hladiny konvekce určujeme na termodynamickém diagramu metodou částice. Lze využít i vhodnou aplikaci metody vrstvy nebo metody vtahování. Viz též hladina volné konvekce.

angl. convection level; slov. horná hladina konvekcie; 1993-a2

hladina nondivergence — hladina (výška) v atmosféře, v níž je hodnota horiz. izobarické divergence proudění blízká k nule. Podmínku nondivergence obvykle dobře splňují hladiny ve stř. troposféře mezi 700 a 500 hPa, přičemž horiz. divergence proudění v horní a ve spodní troposféře má opačné znaménko. V konkrétní synoptické situaci může existovat i více hladin (výšek) nondivergence. Pojem hladina nondivergence lze považovat za vystižení plochy, která odděluje hlavní oblasti horizontální divergence a konvergence spojené s typickou vertikální strukturou tlakových výší a níží v synoptickém měřítku. Tento pojem sehrál značnou úlohu v historickém vývoji numerických modelů atmosféry, pracuje se s ním např. v barotropních modelech.

angl. level of nondivergence; nondivergence level; slov. hladina nondivergencie; 1993-a3

hladina nulového vztlaku — hladina (výška), v níž se teplota vzduchové částice, vystupující nasyceně adiabaticky z výstupné kondenzační hladiny, naposledy vyrovná teplotě okolí v podmíněně instabilní atmosféře. Na termodynamickém diagramu se určuje jako průsečík nasycené adiabaty, proložené charakteristickým bodem, s křivkou zvrstvení. Obvykle se nachází blízko tropopauzy. Viz též hladina volné konvekce, CAPE.

angl. equilibrium level; slov. hladina nulového vztlaku; 2014

hladina řídícího proudění — hladina s dostatečně výrazným, ustáleným a co do směru nepříliš plošně proměnlivým přenosem vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se v podstatě přemísťují přízemní tlakové útvary (odtud řídící proudění). Za hladinu řídícího proudění se obvykle považuje hladina, ve které leží osa výškové frontální zóny. V létě to bývá hladina okolo 500 hPa, v zimě okolo 700 hPa. Viz též proudění řídící.

angl. steering level; slov. hladina riadiaceho prúdenia; 1993-a2

hladina tání — hladina (výška) v atmosféře, ve které tají ledové krystalky a sněhové vločky při pádu k zemi. Odpovídá výšce izotermy 0 °C. Její poloha se mění s denní a roční dobou, v závislosti na zeměp. šířce a na vlastnostech vzduchové hmoty.

angl. melting level; slov. hladina topenia; 1993-a3

hladina tlaková — nevh. označení pro hladinu (plochu) izobarickou.

angl. pressure level; slov. tlaková hladina; 1993-a1

hladina volné konvekce — hladina (výška), v níž se teplota vzduchové částice, vystupující nasyceně adiabaticky z výstupné kondenzační hladiny, poprvé vyrovná teplotě okolí v podmíněně instabilní atmosféře. Nad hladinou volné konvekce až do hladiny, v níž se částice stává opět chladnější než okolí, získává vzduchová částice kladné zrychlení na úkor CAPE. Na termodynamickém diagramu se poloha hladiny volné konvekce určuje jako průsečík nasycené adiabaty proložené charakteristickým bodem a křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota hladiny volné konvekce, instabilita atmosféry podmíněná.

angl. free convection level; slov. hladina voľnej konvekcie; 1993-a3

hladiny izobarické standardní — hladiny tlaku vzduchu, jehož hodnoty byly stanoveny mezin. dohodou. Jsou to hladiny 1 000, 925, 850, 700, 500, 400, 300, 250, 200, 150, 100, 70, 50, 30, 20 a 10 hPa. Údaje o výšce hladin a hodnotách jednotlivých prvků v nich měřených jsou předávány povinně ve zprávách TEMP a TEMP SHIP. Ve zprávách PILOT a PILOT SHIP se uvádějí hodnoty směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách 850 až 10 hPa. Výše položené synoptické stanice (v ČR ve výšce nad 550 m. n. m.) uvádějí ve zprávách SYNOP výšku stanovené standardní izobarické hladiny místo tlaku vzduchu přepočítaného na střední hladinu moře.

angl. standard isobaric surfaces; standard pressure levels; slov. štandardné izobarické hladiny; 1993-a3

hladiny letové (FL-flight levels) — hladiny (výšky) v atmosféře mezinárodně určené k zabezpečení letů hlavně dopravních letadel. Výška letu v letových hladinách se udržuje podle výškoměru nastaveného na tlak vzduchu 1 013,2 hPa, takže jsou letové hladiny hladinami konstantního atm. tlaku. První letovou hladinou (v praxi nepoužívanou) je tlaková hladina 1 013,2 hPa. Další letové hladiny jsou od sebe vzdáleny o konstantní tlakové intervaly, které ve standardní atmosféře odpovídají vert. vzdálenosti 300 m. Letové hladiny letových cest se udávají čís. symbolem, který značí výšku ve standardní atmosféře ve stovkách stop (např. 290, 310 atd.).

angl. flight levels; slov. letové hladiny; 1993-a3

hladiny význačné — hladiny uváděné ve zprávách PILOT a TEMP, v nichž podle aerol. měření nabývá teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru hodnot, významných pro sestrojení křivek vertikálního profilu teploty, vlhkosti vzduchuvětru. Za význačné hladiny teploty se v troposféře považují zejména dolní a horní hranice inverzí teploty, resp. izotermií v případě, že tlakový rozdíl mezi základnou a horní hranicí těchto vrstev je alespoň 20 hPa, nebo je-li vrstva charakterizována významnou změnou vlhkosti vzduchu. Výběr dalších význačných hladin u teploty a vlhkosti vzduchu se provádí tak, aby se rozdíl změřené teploty a vlhkosti vzduchu nelišil od profilu zkonstruovaného pomocí význačných hladin o více než 1 °C do výšky hladiny 300 hPa, nebo první tropopauzy, o 2 °C nad touto výškou a o 15 % rel. vlhkosti v celém rozsahu měření vlhkosti. Pro výběr význačných hladin větru jsou rozhodující odchylky od vert. průběhu změřené rychlosti a směru větru o více než 10° u směru a 5 m  . s–1 u rychlosti větru. Za význačnou hladinu se považuje i tropopauza, hladina maximálního větru, počáteční a nejvyšší bod měření. Jestliže se vert. průběh měřeného prvku vynáší do termodynamického diagramu pomocí lomené čáry, označují se význačné hladiny často jako zlomové body, popř. „zlomy".

angl. significant levels; slov. význačné hladiny; 1993-a3

hlásič bouřek varovný — zařízení automaticky indikující pravděpodobnost příchodu bouřky. Využívá principu zvýšeného gradientu elektrického potenciálu atmosféry nebo změn el. gradientu, způsobených výboji blesku nebo zvyšující se amplitudou striků apod.

slov. výstražný hlásič búrok; 1993-a3

hlášení mimořádné o pozorování z letadel během letu (AIREP SPECIAL-ARS) — mimořádná pozorování z letadel musí provádět všechna letadla, kdykoliv jsou pozorovány nebo dojde-li ke střetu s následujícími podmínkami: mírná nebo silná turbulence, nebo mírná nebo silná námraza, nebo silná horská vlna, nebo bouřky bez krup, zastřené popř. prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čáry instability), nebo bouřky s kroupami, zastřené, prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čárách instability), silná prachová vichřice nebo silná písečná vichřice nebo oblak tvořený vulkanickým popelem, nebo přederupční vulkanická aktivita nebo vulkanická erupce. Mimořádná hlášení jsou zasílána buď datovým spojem letadlo–země nebo radiotelefonním spojením. Je-li meteorologickou výstražnou službou přijato mimořádné hlášení z letadla, ale podle mínění meteorologa nebude mít hlášený jev trvání a není tedy důvod k vydání informace SIGMET, musí být toto mimořádné hlášení rozšířeno vydáním ARS stejným způsobem, jako se rozšiřují informace SIGMET, t.j. meteorologickým výstražným službám, centrům WAFC a dalším meteorologickým služebnám, v souladu s regionálními postupy ICAO.

angl. AIREP SPECIAL-ARS; slov. mimoriadne hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP SPECIAL-ARS); 2014

hlášení pravidelné o pozorování z letadel během letu (AIREP) — pravidelná hlášení o pozorování z letadel během letu jsou zpravidla předávána datovým spojem a mají následující strukturu skládající se ze dvou datových bloků. V 1. bloku jsou údaje o zeměpisné šířce a délce, hladině a času pozorování a ve 2. bloku pak údaje o směru a rychlosti výškového větru, teplotě a pokud jsou k dispozici tak údaje o turbulenci a vlhkosti. Údaje jsou předávány v dohodnutých intervalech závislých na hustotě provozu a fázi letu.

angl. AIREP ; slov. pravidelné hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP); 2014

hmota atmosféry optická absolutní, hmota optická absolutní — geometrická délka dráhy paprsku (například slunečního) při průchodu atmosférou Země.

angl. absolute optical air mass of atmosphere; slov. absolútna optická hmota atmosféry ; 2014

hmota atmosféry optická relativní, hmota optická relativní — poměr absolutní optické hmoty při poloze nebeského tělesa (nejčastěji Slunce) ve výšce nad obzorem dané úhlem habsolutní optické hmotě při poloze tělesa v zenitu. Relativní optická hmota se vyskytuje ve vztazích, popisujících zejména šíření přímého slunečního záření v zemské atmosféře. Při výškách h větších než 30° se relativní optická hmota, označovaná jako m, zpravidla počítá pomocí jednoduchého vzorce
m=(sinh)-1.
Při menších výškách je vhodné použít opravu na zakřivení zemském povrchu a na lom paprsků v atmosféře.

angl. relative optical air mass of atmosphere; slov. relatívna optická hmota atmosféry ; 2014

hmota optická, syn. hmota atmosféry optická absolutní.

angl. optical air mass; slov. optická hmota; 1993-a1

hmota vzduchová — množství vzduchu v troposféře, souměřitelné co do plošných rozměrů s velkými plochami moří a pevnin, které má zhruba stejné vlastnosti a pohybuje se ve směru všeobecné cirkulace atmosféry. Vzduchová hmota vzniká v ohnisku, tedy oblasti, kde přijímá své charakteristické vlastnosti. Pro vznik vzduchové hmoty je důležitá cirkulační soustava, která zaručuje, že v dané oblasti setrvá dostatečně dlouho, aby vertikální gradient teploty a rozdělení vlhkosti dosáhly rovnovážného stavu se svým podkladem. Při pohybu se vlastnosti vzduchové hmoty mění, dochází k její transformaci. Uvnitř vzduchové hmoty jsou prostorové změny met. prvků pomalé a spojité, zatímco na rozhraní se sousední vzduchovou hmotou se mění prudce. Na rozhraní vzduchových hmot leží většinou atmosférická fronta. Stručně se vzduchová hmota nazývá „vzduch" s blíže určujícím přídavným jménem, např. vzduch arktický, vzduch polární, vzduch teplý, studený, stabilní, instabilní aj. Viz též klasifikace vzduchových hmot, vlastnosti vzduchových hmot konzervativní, transformace vzduchových hmot, homology vzduchových hmot, kalendář vzduchových hmot, klimatologie vzduchových hmot.

angl. air mass; slov. vzduchová hmota; 1993-a3

hmota vzduchová instabilní (labilní) — vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části instabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient větší než nasyceně adiabatický. Vyznačuje se rel. vysokou turbulencí a při dostatečném obsahu vlhkosti vzduchu se v ní vyskytují konv. oblaky, přeháňky a bouřky (hlavně v teplé části roku). Viz též hmota vzduchová stabilní.

angl. unstable air mass; slov. instabilná vzduchová hmota; 1993-a3

hmota vzduchová labilní, syn. hmota vzduchová instabilní

angl. unstable air mass; slov. labilná vzduchová hmota; 1993-a1

hmota vzduchová místnívzduchová hmota setrvávající delší dobu v jedné oblasti. Je v tepelné a radiační rovnováze s aktivním povrchem. Vlastnosti místní vzduchové hmoty závisí na geograf. poloze a roč. době. Termín navrhl S. P. Chromov.

angl. local air mass; slov. miestna vzduchová hmota; 1993-a2

hmota vzduchová stabilnívzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části stabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient menší než nasyceně adiabatický. Ve stabilní vzduchové hmotě se často vyskytují inverze teploty, izotermie a jen malá turbulence. Při dostatečné vlhkosti vzduchu v ní vznikají mlhy nebo nízké vrstevnaté oblaky, hlavně v chladné části roku. Viz též hmota vzduchová instabilní.

angl. stable air mass; slov. stabilná vzduchová hmota; 1993-a3

hmotnost atmosféry — celková hmotnost atmosféry Země je podle A. Ch. Chrgiana (1978) 5,157 . 1018 kg, podle F. J. Monkhouse (1974) 5,9 . 1018 kg. Zejména první z těchto dvou údajů dobře odpovídá dnes uváděným hodnotám. Hmotnost atmosféry tvoří přibližně jednu milióntinu hmotnosti Země (5,98 . 1024 kg). Vzhledem k tomu, že tlak a hustota vzduchu s výškou rychle klesají, ve vrstvě od 0 do 5,5 km se vyskytuje přibližně 50 %, ve vrstvě od 0 do 11 km 75 % a ve vrstvě od 0 do 36 km 99 % celkové hmotnosti atmosféry. V horních vrstvách ovzduší nad 36 km se tedy vyskytuje jen asi 1 % celkové hmotnosti atmosféry.

angl. total weight of the atmosphere; slov. hmotnosť atmosféry; 1993-a3

hmotnost vodní páry měrná, syn. hustota vodní páry, vlhkost vzduchu absolutní.

angl. water vapour density; slov. merná hmotnosť vodnej pary; 1993-a2

hmotnost vzduchu měrná, syn. hustota vzduchu

angl. air density ; slov. merná hmotnosť vzduchu; 1993-a1

hodnota sněhové pokrývky vodní — výška vodní vrstvy, která vznikne rozpuštěním sněhové pokrývky, resp. její hmotnost, vztažená na jednotku plochy. Vodní hodnota sněhové pokrývky se udává v mm vodního sloupce nebo v kg.m–2. Pro zatížení stavebních konstrukcí se používají jednotky kg.m—2 nebo kPa. Viz též sněhoměr.

angl. water equivalent of snow; snow water equivalent; slov. vodná hodnota snehovej pokrývky; 1993-a3

hodnoty meteorologického prvku extrémní — nejvyšší a nejnižší hodnoty met. prvku v určitém časovém intervalu, např. během dne, měsíce, roku, za celou dobu pozorování stanice. Viz též extrémy meteorologických prvků, maximum met. prvku, minimum met. prvku.

angl. extreme values of the meteorological element; slov. extrémne hodnoty meteorologického prvku; 1993-a1

hodnoty meteorologického prvku průměrné — v met. a klimatologickém zpracování nejužívanější statist. charakteristiky, zpravidla aritmetické průměry. Viz též průměr meteorologického prvku denní, amplituda meteorologického prvku roční průměrná atd.

angl. average values of meteorological element; slov. priemerné hodnoty meteorologického prvku; 1993-a1

hodograf — čára spojující koncové body vektorů, které jsou znázorněné v polárních souřadnicích a vycházejí z počátku souřadnicového systému. V meteorologii se nejčastěji využívá hodograf rychlosti větru. Pomocí hodografu rychlosti větru se vyjadřuje např. denní chod větru, změny větru s výškou apod. Velmi známé je např. znázornění výškového profilu větru v mezní vrstvě atmosféry v podobě Taylorovy (nebo Ekmanovy) spirály.

angl. hodograph; slov. hodograf; 1993-a2

holomráz — mráz (teplota vzduchu nižší než 0,0 °C) bez sněhové pokrývky.

angl. black frost; slov. holomráz; 1993-a1

homogenita a izotropie polí meteorologických veličin — pole meteorologických veličin je homogenní a izotropní, jestliže jeho stř. hodnota je konstantní a korelační funkce závisí jen na vzdálenosti bodů pole. Tato zjednodušující vlastnost se používá při formulaci algoritmů numerické analýzy.

angl. homogeneity and isotropy of meteorological element fields; slov. homogenita a izotropnosť polí meteorologických veličín; 1993-a3

homogenita klimatologických řad — vlastnost klimatologických řad spočívající v tom, že tyto řady reagují jen na přirozenou variabilitu počasí a klimatu, nikoliv na změny v umístění meteorologické stanice, v expozici meteorologických přístrojů a jejich typu, v metodice a termínech pozorování aj. V homogenních klimatologických řadách se rovněž neprojevují změny mikroklimatu, mezoklimatu, resp. místního klimatu, které mohou vznikat v důsledku změn zástavby nebo vzrůstu stromů v nejbližším okolí met. stanice, růstu města, industrializace oblasti apod. Posouzení homogenity klimatologických řad, které je předpokladem úspěšné aplikace klimatologického materiálu, se provádí numerickými nebo graf. metodami.

angl. homogeneity of climatic series; slov. homogenita klimatologických radov; 1993-a1

homology vzduchových hmot — klimatologicky zpracované prům. vertikální profily teploty vzduchutroposféře pro různé vzduchové hmoty, tříděné podle teplotních charakteristik (arktické, polární, tropické) a podle vlhkosti (maritimní, kontinentální) v jednotlivých měsících nebo ročních dobách v dané oblasti (místě). Porovnáním aktuální křivky radiosondážního měření s homologem se určoval typ a vert. rozsah vzduchové hmoty. Z historického hlediska zajímavý pojem s jehož používáním se přestalo ve druhé polovině 20. století.

angl. air mass homologues; slov. homology vzduchových hmôt; 1993-a3

homopauza — tenká přechodová vrstva mezi homosférouheterosférou. Je prakticky totožná s turbopauzou.

angl. homopause; slov. homopauza; 2014

homosféra — část atmosféry Země, v níž se podstatně nemění relativní zastoupení plynů ve vzdušné směsi. Hlavní příčinou téměř konstantního složení homosféry v horiz. i vert. směru je turbulentní promíchávání. I v homosféře však existují látky v prostorově proměnném množství. Patří k nim především vodní pára, ozon, oxid uhličitý, oxid siřičitý a dusičitý, čpavek, částice prachu, částice vody v tekuté i pevné fázi. Homosféra sahá od zemského povrchu do výšky kolem 90 km; nad ní se nachází heterosféra. Viz též rovnováha difuzní, bilance záření.

angl. homosphere; slov. homosféra; 1993-a3

homotermie — zast. syn. pro izotermii.

angl. homothermy; slov. homotermia; 1993-a1

horizont, syn. obzor.

2016

horizont zákalový — horní hranice vrstvy zákalu, která při šikmém pohledu shora působí dojmem souvislého horizontu.

angl. haze horizon; slov. zákalový horizont; 1993-a1

horko — subj. pocit intenzivního účinku tepla. Viz též vedro, dusno, vlna horká.

angl. heat; hot weather; slov. horúco; 1993-a1

hranice atmosféry horní — neurčitý pojem; klademe ji do výšky, nad kterou už z daného hlediska nemusíme uvažovat vliv atmosféry. Např. v aktinometrii zpravidla znamená hladinu (výšku), nad níž z energetického hlediska lze zanedbat vliv ovzduší na sluneční záření, např. při určování solární konstanty, z hlediska vlivu na rozptyl a absorpci záření apod. Tyto podmínky bývají v dostatečné míře splněny již v mezosféře a nad ní.

angl. outer limits of the atmosphere; upper boundary of the atmosphere; slov. horná hranica atmosféry; 1993-a3

hranice dusna, viz den dusný, dusno.

angl. limit of muggy; slov. hranica dusna; 1993-a1

hranice inverze — hladina v atmosféře, v níž ve směru zdola nahoru začíná, resp. končí inverze teploty vzduchu nebo jiného met. prvku (dolní a horní hranice inverze). Hranice teplotní inverze se na křivce teplotního zvrstvení jeví jako zlomové body a pokud se tlak vzduchu na horní a dolní hranici inverze liší o více než 20 hPa počítají se mezi význačné hladiny.

angl. boundary of inversion layer; slov. hranica inverzie; 1993-a3

hranice klimatická — zóna oddělující různé klimatické oblasti. Může mít charakter výrazného klimatického předělu nebo pozvolného přechodu. Při klasifikaci klimatu je aproximována linií, jejíž poloha bývá stanovena konvenčně.

angl. climatic divide; slov. klimatická hranica; 1993-a3

hranice lesa — čára spojující nejzazší místa zapojeného lesa. Hranice lesa je jednak vert. (horní), závisející na nadm. výšce, jednak horiz., závisející na zeměp. šířce. U přirozené hranice lesa rozlišujeme hranici lesa klimatickou, orografickou a edafickou (půdní a substrátovou) podle podmínek, které jsou pro polohu hranice lesa rozhodující.

angl. forest line; slov. hranica lesa; 1993-a1

hranice lesa klimatická — hranice, za níž klimatické podmínky vylučují existenci zapojeného lesa. Na klimatickou hranici lesa mají z klimatických podmínek rozhodující vliv zejména teplotní poměry ve vegetačním období. Např. na sev. polokouli polární hranice lesa odpovídá červencové izotermě 10 °C. Z dalších podmínek je významný vítr, který mnohde určuje horní hranici lesa. V suchých oblastech je klimatická hranice lesa podmíněna zejména množstvím srážek a vlhkostí vzduchu.

angl. climatic forest line; slov. klimatická hranica lesa; 1993-a1

hranice mezní vrstvy atmosféry — výška, v níž vektor větru přestává být ovlivňován zemským povrchem (třením apod.) a pohyb vzduchových částic je způsobován jen silou tlakového gradientu, silou zemské tížeCoriolisovou silou. Vektor větru lze proto už aproximovat geostroficky nebo gradientově, nejvýše se započtením těch ageostrofických složek, které mají původ v makromet. polích volné atmosféry (izalobarický vítr apod.). Prům. nadm. výška horní hranice mezní vrstvy atmosféry je asi 1,5 km, což odpovídá zhruba výšce izobarické hladiny 850 hPa. Denní chod teploty vzduchu nad touto výškou už není prakticky ovlivňován zemským povrchem. Viz též vítr ageostrofický, vítr geostrofický, vítr gradientový.

angl. limit of the atmospheric boundary layer; slov. hranica hraničnej vrstvy atmosféry; 1993-a1

hranice oblačnosti horní (HHO) — výšková hladina, ve které dochází k poklesu koncentrace částic nejvyšší oblačné vrstvy pod možnost jejich detekce daným pozorovacím prostředkem. Výška horní hranice oblačnosti je tak závislá na metodě pozorování, resp. na spektrálním pásmu či vlnové délce použitého přístroje.

2015

hranice přizemní vrstvy atmosféry — 1. hladina, do které lze v prvním přiblížení předpokládat neměnnost hodnot vert. turbulentního toku hybnosti tepla a vlhkosti s výškou. Mění se ve velmi širokém intervalu od několika metrů do 100 až 200 m nad terénem podle vert. teplotního zvrstvení, rychlosti větru a charakteru aktivního povrchu; 2. v mikroklimatologii se za horní hranici přízemní vrstvy atmosféry někdy považovala výška 1,5 až 2 m nad zemí, v níž bylo možné provádět standardní met. měření. Viz též vrstva atmosféry přízemní.

angl. limit of surface layer; slov. hranica prízemnej vrstvy atmosféry; 1993-a3

hranice zákalu — viz vrstva zákalová.

angl. haze line; slov. hranica zákalu; 1993-a3

hrom, hřmění — akust. průvodní jev výboje blesku. Jeho zdrojem je tlaková vlna, která vzniká náhlým zvětšením objemu vzduchu v kanálu blesku při jeho ohřátí až na teplotu kolem 20 000 K. K pozorovateli dochází zvuk z různých kanálů blesku, popř. po odrazech od oblaků a zemského povrchu, a proto může hrom trvat i několik sekund. Čím je výboj blesku blíže pozorovateli, tím má hrom kratší trvání a vyšší kmitočet. Akust. spektrum se pohybuje od 10 Hz do 3 kHz. Hrom je obvykle slyšitelný do vzdálenosti 15 až 20 km. Viz též bouřka na stanici, bouřka vzdálená, blýskavice, izobronta, mapa izobront.

angl. thunder; slov. hrom; 1993-a3

hromosvod, bleskosvod, zařízení hromosvodné — zařízení sloužící k ochraně objektů před přímým úderem blesku. Skládá se z jímacího zařízení, svodu a zemnice. Účelem jímacího zařízení je zachytit v určité výšce nad chráněným objektem sestupující předvýboj a tak zabránit úderu blesku do chráněné části objektu. Účelem svodů je svést proud bleskového výboje z jímacího zařízení k zemi s min. úbytky napětí. Zemnič hromosvodu má svést tento el. proud do země tak, aby v chráněném objektu vznikly pokud možno co nejmenší rozdíly napětí. V technické literatuře a normách se též používá název zařízení hromosvodné, popř. hromosvodná soustava. Princip dnes používaných hromosvodů navrhl amer. vědec a politik z období boje za nezávislost B. Franklin. Poněkud odlišný přístup se uplatňoval u zařízení, které zkonstruoval P. Diviš v Příměticích na Moravě roku 1754. Zařízení bylo spíše určeno k odsávání elektřiny z dolní části bouřkových oblaků a podle představ svého vynálezce mělo především sloužit k zabránění vzniku bouřky. Viz též výboj blesku mezi oblakem a zemí.

angl. lightning conductor; slov. hromozvod; 1993-a3

hřeben vysokého tlaku vzduchu, výběžek vysokého tlaku vzduchu, nevhodně klín vysokého tlaku vzduchu — oblast vyššího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu. Na synoptické mapě bývá vyjádřena izobarami či izohypsami s anticyklonálním zakřivením, někdy ve tvaru písmene U. Hřeben může být také částí anticyklony. V hřebenu vysokého tlaku vzduchu lze vyznačit osu hřebene. Podél ní dochází k divergenci proudění, s níž jsou spojeny sestupné pohyby vzduchu mající obvykle za následek rozpouštění oblaků nebo všeobecně málo oblačné počasí. Proudnice v hřebenu mají anticyklonální zakřivení. Hřeben vysokého tlaku vzduchu je jedním z tlakových útvarů. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu.

angl. ridge of high pressure; wedge of high pressure; slov. hrebeň vysokého tlaku vzduchu; 1993-a3

hřeben výškový — hřeben vysokého tlaku vzduchu ve střední a horní troposféře, identifikovatelný na mapách absolutní topografie 700 hPa a vyšších hladin. Pod výškovým hřebenem se obvykle vyskytuje nevýrazné tlakové pole nebo oblast nízkého tlaku vzduchu, tj. cyklona nebo brázda nízkého tlaku vzduchu. Viz též brázda výšková.

angl. upper-level ridge; slov. výškový hrebeň; 1993-a1

hřmění, syn. hrom.

angl. thunder; slov. hrmenie; 1993-a1

húlava — 1. náhlé a prudké zvýšení rychlosti větru, který je značně nárazovitý a často mění směr. Jev trvá několik minut a náhle ustává. Húlava je projevem přechodu gust fronty přes místo pozorování. Podle dostupných informací zavedl termín húlava do české odborné literatury A. Gregor v roce 1920 jako ekvivalent termínu „Bö", užívaného v němčině;
2. nevhodně se termín húlava občas vyskytuje i v širším smyslu jako označení pro prudké zhoršení počasí (silný vítr, srážky, oblačnost zvláštnosti arcus), které souvisí s čelem chladného vzduchu přibližující se konv. bouře nebo studené fronty. Viz též oblak húlavový, cumulonimbus.

angl. squall; slov. húľava; 1993-a3

humidita klimatu, vlhkost klimatu — vlastnost klimatu způsobená neúměrně velkým množstvím vypadlých srážek oproti výparu (opak aridity klimatu). Jde o významnou charakteristiku klimatu podmíněnou srážkami, teplotou a vlhkostí vzduchu, oblačností, větrnými poměry, vlastnostmi půdy, expozicí území apod. Oblasti s humidním klimatem, popř. subhumidním klimatem nebo perhumidním klimatem, se vymezují pomocí nejrůznějších indexů humidity. Humidita klimatu se může projevovat celoročně nebo pouze v určité části roku, kterou označujeme jako období dešťů, střídané obdobím sucha.

angl. humidity of climate; slov. humidita klímy; 1993-a3

humilis (hum) — jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má podobu kup malého vert. rozsahu, které se jeví jako zploštělé. Užívá se u druhu Cu. Termín hum poprvé užil belgický meteorolog J. Vincent v Atlasu oblaků, vydaném v Bruselu v r. 1907. Viz též oblak kupovitý, mediocris, congestus.

angl. humilis; slov. humilis; 1993-a2

hurikán — regionální označení plně vyvinuté tropické cyklony v oblastech sev. Atlantského oceánu, sv. Tichého oceánu východně od datové hranice a jv. Tichého oceánu východně od 160° v. d. Desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru v hurikánu dosahuje nejméně 33 m.s–1. Intenzita hurikánu se určuje nejčastěji na základě Saffirovy-Simpsonovy stupnice. Slovo hurikán vzniklo stejně jako slova orkánuragán zkomolením jména božstva předkolumbovských obyvatel karibské oblasti, v angličtině se používá i ve slovním označení 12. stupně Beaufortovy stupnice větru.

angl. hurricane; slov. hurikán; 1993-a3

hurikán silný — viz stupnice Saffirova-Simpsonova.

slov. silný hurikán; 2014

hustota oblaků optická — míra zeslabení elmag. záření v optickém oboru slunečního spektra (tj. světla) při průchodu oblačnou vrstvou rozptylem a absorpcí záření oblačnými částicemi (kapkami vody a krystaly). Využívá se např. jako jeden z parametrů v modelech přenosu záření danou oblačnou vrstvou i na jiných vlnových délkách než ve viditelném oboru. Jeho hodnota je závislá na vlnové délce záření. Je rovněž významným parametrem klimatických modelů z hlediska výpočtu radiační a energetické bilance atmosféry nebo Země.

angl. cloud optical thickness; cloud optical depth; slov. optická hustota oblakov; 1993-a3

hustota sněhu — hmotnost objem. jednotky sněhové pokrývky vyjádřená v kg.m–3, případně v poměru k hustotě vody. Hustota nově napadlého sněhu se pohybuje v závislosti na teplotě a větru od 50 do 150 kg.m–3, hustota starého ulehlého sněhu často přesahuje 400 kg.m–3.

angl. density of snow; snow density; slov. hustota snehu; 1993-a3

hustota suchého vzduchu — hmotnost jednotky objemu suchého vzduchu. Hustotu suchého vzduchu ρd v kg.m–3 lze určit ze stavové rovnice suchého vzduchu podle vzorce
ρd=pd RdT,
kde pd je tlak suchého vzduchu v Pa, T teplota vzduchu v K, a Rd = 287,4 J.kg–1.K–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu. Při teplotě 0 °C a tlaku suchého vzduchu 1 013,25 hPa je ρd = 1,293 kg.m–3.

angl. density of dry air; slov. hustota suchého vzduchu; 1993-a3

hustota vlhkého vzduchu — hmotnost jednotky objemu vlhkého vzduchu. Hustotu vlhkého vzduchu ρ v kg.m–3 lze určit ze stavové rovnice vlhkého vzduchu podle vzorce
ρ=pRdTv
kde p = pd + e je tlak vlhkého vzduchu v Pa, pd tlak suchého vzduchu v Pa, e napětí vodní páry v Pa, Rd = 287,4 J.kg–1.K–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu a Tv značí virtuální teplotu v K. Za stejné teploty a  za stejného tlaku suchého a vlhkého vzduchu je hustota vlhkého vzduchu vždy menší než hustota suchého vzduchu.

angl. density of moist air; slov. hustota vlhkého vzduchu; 1993-a3

hustota vodní páry — hmotnost vodní páry v jednotce objemu vlhkého vzduchu. Vyjadřuje se v kg.m–3. V meteorologii se užívá také tradiční označení absolutní vlhkost vzduchu.

angl. water vapour density; slov. hustota vodnej pary; 1993-a3

hustota vzduchu, hmotnost vzduchu měrná — hmotnost jednotky objemu vzduchu. Udává se v kg.m–3 a je převrácenou hodnotou měrného objemu vzduchu. Plochy konstantní hustoty vzduchu se nazývají plochami izopyknickými. Viz též inverze hustoty vzduchu.

angl. air density ; slov. hustota vzduchu; 1993-a3

hvizd atmosférický — zvuk akust. kmitočtu slyšitelný v citlivých radiopřijímačích. Šíří se atmosférou, podél magnetických siločar. Připomíná hudební tón trvající asi 1 s, během něhož klesne kmitočet zhruba z 10 kHz na 1 kHz. Zdrojem atmosférického hvizdu jsou blesky na celé zeměkouli. Viz též sfériky.

angl. whistler; slov. atmosférický hvizd; 1993-a3

hydrologie — věda zabývající se zákonitostmi časového a prostorového rozdělení vody na Zemi, jejím pohybem v rámci hydrologického cyklu, fyz., chem. a biologickými vlastnostmi apod. K rozmachu české hydrologie došlo po roce 1875, kdy byla založena Hydrografická komise pro Království České se dvěma sekcemi: ombrometrickou sekci vedl F. J. Studnička, hydrometrickou sekci A. R. Harlacher. Viz též hydrosféra, hydrometeorologie, předpověď hydrologická, rok hydrologický, ohrožení hydrologické.

angl. hydrology; slov. hydrológia; 1993-a3

hydrometeormeteor tvořený soustavou vodních částic v kapalném nebo pevném skupenství, padajících k zemskému povrchu, vznášejících se v atmosféře, zdvižených větrem ze zemského povrchu a usazených na předmětech na zemském povrchu nebo ve volné atmosféře. Mezi hydrometeory počítáme srážky padajícíusazené, mlhu, kouřmo, zvířený sníh, vodní tříšť aj. Do hydrometeorů nezahrnujeme oblaky. Viz též srážky.

angl. hydrometeor; slov. hydrometeor; 1993-a2

Hydrometeorologický ústav (HMÚ) — předchůdce dnešního Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) založený vládním nařízením č. 96/1953 Sb. ze dne 27. listopadu 1953, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 1954. Svou působností ústav při svém vzniku navázal na činnosti Státního ústavu meteorologického a Státního ústavu hydrologického, pozdější Hydrologické a hydrografické služby vodohospodářského rozvojového střediska, založených v roce 1919 bezprostředně po vzniku samostatného československého státu. Viz meteorologie v ČR.

angl. Hydrometeorological Institute; 2014

hydrometeorologie — 1. vědní obor na pomezí hydrologiemeteorologie, studující část hydrologického cyklu realizovanou v atmosféře a na zemském povrchu. Zabývá se především vzájemnými vztahy procesů v atmosféře a hydrosféře. Průkopníkem české hydrometeorologie byl F. Augustin, který v 90. letech 19. století studoval met. příčiny tehdejších povodnísucha. Viz též ohrožení hydrometeorologické.
2. věcně nepřesné souborné označení pro činnosti, jimž se věnují hydrologická a meteorologická služba.

angl. hydrometeorology; slov. hydrometeorológia; 1993-a3

hydrosféra — vodní obal Země, který zahrnuje veškerou vodu na Zemi ve všech skupenstvích a formách, tedy i vodu v atmosféře a podpovrchovou vodu. Studiem hydrosféry se zabývá hydrologie. Viz též voda půdní.

angl. hydrosphere; slov. hydrosféra; 1993-a3

hyetograf, viz ombrograf

slov. hyetograf; 1993-a2

hyetografie — zast. označení pro klimatologii atm. srážek.

angl. hyetography; slov. hyetografia; 1993-a3

hyetogram, viz ombrograf.

angl. hyetogram; slov. hyetogram; 1993-a3

hyetoizanomála, viz izanomála.

slov. hyetoizanomála; 1993-a3

hyetometr — zastaralý název pro srážkoměr.

slov. hyetometer; 1993-a1

hyetometrie, syn. ombrometrie.

angl. hyetometry; slov. hyetometria; 1993-a3

hygiena ovzduší — dílčí část vědního oboru hygieny, jež se zabývá studiem vztahů mezi znečišťujícími látkami ve venkovním a vnitřním ovzduší a reakcí lidského organizmu na ně, popř. na produkty vzniklé při jejich transformaci v atmosféře. Dále se hygiena ovzduší zabývá zjišťováním biologické a fyziologické odezvy organismu na koncentrace znečišťujících látek a stanovením limitních koncentrací pro potřeby sledování a řízení kvality ovzduší. Hygiena ovzduší spolupracuje s meteorologií zejména při studiu vlivu met. faktorů na stav, transport a transformaci znečišťujících látek v ovzduší. Viz též ochrana čistoty ovzduší, šíření znečišťujících látek, znečištění ovzduší.

angl. hygiene of atmosphere; slov. hygiena ovzdušia; 1993-a2

hygrograf — registr. vlhkoměr, jehož čidlem je nejčastěji svazek lidských vlasů nebo organická (zlatotepecká) blána.

angl. hygrograph; slov. hygrograf; 1993-a1

hygrogram — záznam hygrografu.

angl. hygrogram; slov. hygrogram; 1993-a1

hygrometr, syn. vlhkoměr.

angl. hygrometer; slov. hygrometer; 1993-a1

hygrometrie — obor zabývající se měřením vlhkosti vzduchu a jeho metodikou. Viz též evaporimetrie, ombrometrie.

angl. hygrometry; slov. hygrometria; 1993-a1

hygroskop — zařízení umožňující kvalit. určování změn vlhkosti vzduchu.

angl. hygroscope; slov. hygroskop; 1993-a1

hygroskopicita — schopnost látek pohlcovat a vázat vodní páru.

angl. hygroscopicity; slov. hygroskopicita; 1993-a1

hygrotermograf, syn. termohygrograf.

angl. hygrothermograph; slov. hygrotermograf; 1993-a1

hypotéza Kolmogorovova — z hlediska turbulentního proudění v atmosféře má značný význam tzv. první a druhá Kolmogorovova hypotéza. První hypotéza říká, že: „Při dostatečně velkém Reynoldsově čísle má v každém turbulentním proudění statistika pohybů malých měřítek (tj. malých vírových turbulentních elementů) univerzální charakter určený jednoznačně kinematickou vazkostí proudící tekutiny a rychlostí disipace“, zatímco druhou hypotézu lze aplikovat na větší turbulentní víry, pro něž podle ní platí: „V každém turbulentním proudění má při dostatečně velkém Reynoldsově čísle statistika pohybů od jisté definované velikosti měřítka univerzální charakter, který závisí na disipaci turbulentní kinetické energie, nikoli však na kinematické vazkosti.“ Tyto hypotézy mají při modelování turbulentního proudění mj. ten praktický důsledek, že je-li dosaženo Reynoldsova čísla dostatečně velkého pro plně vyvinutou turbulenci, je možné zanedbat změny charakteristik turbulence s dalším růstem tohoto čísla.

angl. Kolmogorov hypothesis; slov. Kolmogorovova hypotéza; 2014

hypsometr, hypsotermometr — přístroj, který byl dříve užíván ke stanovení tlaku vzduchu měřením teploty bodu varu vody nebo jiných kapalin. V hypsometru se měří teplota páry vystupující z hladiny vroucí kapaliny. Bod varu závisí na aktuálním tlaku vzduchu. Hypsometr je snadno přenosný a proto býval užíván také k barometrickému zjišťování nadm. výšek, především v horských a těžko dostupných oblastech. Odtud je odvozen i název přístroje.

angl. hypsometer; slov. hypsometer; 1993-a3

hypsometrie — metoda měření tlaku vzduchu na základě závislosti bodu varu vody nebo jiných kapalin na atm. tlaku. Přístroje založené na uvedeném principu se nazývají hypsometry.

angl. hypsometry; slov. hypsometria; 1993-a2

hypsotermometr, syn. hypsometr.

angl. hypsothermometer; slov. hypsotermometer; 1993-a1

hystereze aneroidu — vlastnost aneroidu, vyplývající z principu hysterezní křivky při pružné deformaci, která vyvolává systematickou chybu při měření tlaku vzduchu, projevující se především při velké a rychlé změně. Aneroid ukazuje nižší než správnou hodnotu při vzestupu tlaku, při poklesu naopak vyšší. Při přirozených změnách tlaku vzduchu se hystereze aneroidu rušivě neuplatňuje, poněvadž tyto změny jsou příliš pomalé. Má však význam při zkoušení aneroidu v podtlakových komorách.

angl. hysteresis of aneroid barometer; slov. hysteréza aneroidu; 1993-a3

hytergrafklimatologický diagram, který v pravoúhlé souřadnicové soustavě znázorňuje roč. chod teploty vzduchu a atm. srážek v podobě obrazce, jehož vrcholy jsou jednotlivé měsíce dané příslušnou prům. měs. teplotou a příslušným měs. úhrnem srážek. Při konstrukci se teploty vynášejí na osu úseček, srážky na osu pořadnic. Hytergraf se používá zpravidla k porovnání roč. chodu teploty vzduchu a srážek z různých met. stanic nebo k porovnání chodu teploty a srážek z různých období na téže stanici. Za autora hytergrafu je považován T. Griffith Taylor. Viz též chod meteorologického prvku roční.

angl. hythergraph; slov. hytergraf; 1993-a1

Ch

chamsin — suchý a horký již. až jv. pouštní vítr, vanoucí v Egyptě a nad Rudým mořem při postupu cyklony Středomořím dále k východu. Přináší velké množství prachu a písku, které silně snižuje dohlednost. Vyskytuje se nejčastěji na podzim v souvislosti se zvýšenou cyklonální činností na středomořské frontální zóně. Viz též scirocco.

angl. chamsin; khamsin; slov. chamsin; 1993-a1

chaos deterministický — vlastnost dynamického systému, který vykazuje chaotické a nepředpověditelné chování v tom smyslu, že i malé změny v počátečním stavu systému vedou k velkým a nepředpověditelným změnám jeho pozdějšího stavu. Základní předpokladem chaotického chování je nelinearita dynamického systému. Typickým příkladem systému s chaotickým chováním v tomto smyslu je počasí a klima. Jednou z příčin deterministického chaosu v chování těchto systémů je omezená přesnost meteorologických měření, která vede k nejistotě v určení počátečních podmínek v modelech numerické předpovědi počasí. Pro postižení nejistoty v předpovědi počasí, která je důsledkem tohoto chaotického chování systému, využíváme koncept ansámblové předpovědi počasí.

angl. deterministic chaos; 2016

charakter fronty, viz klasifikace atmosférických front.

slov. charakter frontu; 1993-a1

charakteristika tlakové tendence — časový průběh změny tlaku vzduchu během stanoveného časového intervalu určený podle grafického výstupu průběhu tlaku zpracovaného staničním SW, případně z tvaru záznamu mikrobarografu. V synoptických zprávách charakteristika tlakové tendence vyjadřuje charakter změn staničního tlaku za období posledních tří hodin před termínem pozorování.

angl. characteristic of the pressure tendency; slov. charakteristika tlakovej tendencie; 1993-a3

chemie atmosféry, chemizmus atmosféry — hraniční odvětví mezi meteorologií a chemií, zabývající se studiem chem. dějů probíhajících v atmosféře. V poslední době se zabývá zejména antropogenním znečištěním ovzduší. Viz též ochrana čistoty ovzduší, hygiena ovzduší, složení srážek chemické, déšť kyselý.

angl. atmospheric chemistry; slov. chémia atmosféry; 1993-a1

chemosféra — část atmosféry Země zahrnující horní část stratosféry, mezosféru a dolní část termosféry. Pro chemosféru jsou typické fotochemické reakce kyslíku, ozonu, dusíku atd., které vznikají působením slunečního záření velmi krátkých vlnových délek.

angl. chemosphere; slov. chemosféra; 1993-a2

chinook [činúk] — teplý suchý vítr typu fénu na vých. straně Skalnatých hor na území USA a Kanady. Přináší obyčejně náhlá a velká oteplení, někdy o více než 10 °C za několik málo minut. Vyvolává prudká tání sněhu (odtud pramení i reg. název snow eater – požírač sněhu), nebo rychlé dozrávání plodů. I když je typický pro zimu, vyskytuje se během celého roku. V Kalifornii se používá názvu chinook pro vlhký jz. vítr z Tichého oceánu s oblačným a deštivým počasím, který je v zimě teplý a v létě studený.

angl. chinook; slov. chinook; 1993-a1

chionograf — viz srážkoměr váhový.

slov. chionograf; 1993-a3

chionogram — záznam chionografu.

slov. chionogram; 1993-a1

chionometr, syn. sněhoměr.

slov. chionometer; 1993-a1

chionosféra — přerušovaný koncentrický obal Země s aktivní bilancí tuhých srážek, tedy prostor na povrchu Země s celoročně možným výskytem sněhu a ledu. Chionosféra je vymezena dolní a horní sněžnou čarou.

slov. chionosféra; 1993-a1

chladna ovčí — ochlazení ve střed. Evropě, které nastává dosti pravidelně v první polovině června v důsledku vzestupu tlaku vzduchu v oblasti Azorských ostrovů, a tím zesílení sz. složky proudění. Příliv chladnějšího mořského vzduchu se projevuje i zvýšenou srážkovou činností. Název této singularity pochází z něm. hovořících zemí a souvisí s tím, že v uvedeném období bývají čerstvě ostříhány ovce, které potom trpí chladem. Chladna ovčí jsou součástí delšího období chladnějšího deštivého počasí nazývaného počasí medardovské. Viz též muži ledoví.

1993-a1

chobot kondenzační — viz tromba.

angl. funnel; funnel cloud; trunk; slov. kondenzačný chobot; 1993-b3

chod meteorologického prvku — kvantit. změna met. prvku s časem. V klimatologii se sleduje zejména denní a roční chod met. prvku.

angl. course of meteorological element; march of meteorological element; slov. chod meteorologického prvku; 1993-a1

chod meteorologického prvku denní — změna hodnoty (časový průběh met. prvku) během 24 hodin. V klimatologii se za denní chod met. prvku považuje i denní chod prům. hodinových hodnot vypočtených pro určitý den, měsíc nebo roč. období z víceletých pozorovacích řad.

angl. daily (diurnal) course of meteorological element; slov. denný chod meteorologického prvku; 1993-a1

chod meteorologického prvku roční — změna hodnoty (čas. průběh) met. prvku během roku, vyjádřená pomocí denních, pentádových, dekádových nebo měs. charakteristik. V klimatologii se k popisu ročního chodu používá především prům. charakteristik vypočtených z víceletých pozorovacích řad.

angl. annual course of meteorological element; slov. ročný chod meteorologického prvku; 1993-a1

chuchvalce mlhy, mlha v chuchvalcích — označení pro mlhu, přízemní mlhu nebo zmrzlou mlhu, která se vyskytuje v nesouvislé vrstvě. Za větru se chuchvalce mlhy pohybují a mohou výrazně ovlivňovat horizontální dohlednost. Viz též mlhové přeháňky.

angl. fog bank; fog patches; slov. chuchvalce hmly; 1993-a2

chumelenice — lid. název pro husté sněžení. Viz též metelice, vánice sněhová.

slov. chumelica; 1993-a1

chvění optickéfotometeor projevující se jako zdánlivé chvění objektů pozorovaných nad prohřátým zemským povrchem. Vzniká krátkodobými změnami indexu lomu světla ve vzduchu a často může snižovat dohlednost. Viz též scintilace.

angl. shimmer; slov. optické chvenie; 1993-a2

chyba přístroje — rozdíl mezi údajem přístroje po vyloučení všech systematických rušivých vlivů a správnou hodnotou měřené veličiny. Viz též kalibrace meteorologických přístrojů.

angl. instrument error; slov. chyba prístroja; 1993-a3