D

data nástupu a ukončení charakteristických teplot — první a poslední den období s místně průměrnou denní teplotou vzduchu. Určují se z křivky roč. chodu teploty sestrojené z měs. průměrů teplot nebo výpočtem. Data nástupu a ukončení teploty 0 °C a vyšší, 5 °C a vyšší, 10 °C a vyšší atd. včetně trvání těchto teplot patří k významným teplotním a bioklimatickým charakteristikám. Např. období s teplotou 10 °C a vyšší je hlavním veget. obdobím, s teplotou 0 °C a nižší klimatickou zimou; sumy teplot z prvního období vyjadřují tepelnou potenci léta, z druhého tuhost zimy apod.

angl. dates of the beginning and the end of characteristic temperatures; slov. dátumy nástupu a ukončenia charakteristických teplôt; 1993-a1

databáze klimatologická — nástroj pro správu, kontrolu a archivaci klimatologických dat. ČHMÚ používá vlastní databázovou aplikaci CLIDATA, která je ve spolupráci se Světovou meteorologickou organizací využívána ve více než 30 Národních meteorologických službách ve světě, kde nahrazuje dříve podporovanou databázovou aplikaci CLICOM. Viz též meteorologie v ČR.

angl. climatological database; slov. dBZ; 2014

dBZ — decibel radiolokační odrazivosti. Jednotka radiolokační odrazivosti meteorologických cílů.

rus. децибел отражения (dBZ); 2014

debriefing — v letecké meteorologii informace o  met. podmínkách za letu, kterou posádka letadla předává po přistání letecké meteorologické služebně. Viz též briefing meteorologický.

angl. debriefing; slov. debriefing; rus. отчет пилота о метеорологических условияхна трассе; 1993-a2

deficit teploty rosného bodu — rozdíl teploty vzduchu a teploty rosného bodu. Patří mezi charakteristiky vlhkosti vzduchu užívané zejména na výškových mapách. Jako synonyma se někdy nesprávně používá označení sytostní doplněk.

angl. dew point deficit; dew point depression; dew point spread; slov. deficit teploty rosného bodu; rus. депрессия точки росы; дефицит точки росы; 1993-a3

deficit vlhkosti půdy — rozdíl mezi množstvím vody obsažené v půdě a maximálním množstvím vody, které tato půda může zadržovat po odtoku vody vlivem gravitace. Viz též vlhkost půdy.

angl. soil moisture deficit; slov. deficit vlhkosti pôdy; rus. дефицит влажности почвы; 2014

deformace fronty orografická — změna atm. fronty při jejím postupu přes orografickou překážku v důsledku rozdílného zpomalení postupu fronty v jejích různých úsecích. Deformuje se frontální čára a mění se i sklon frontální plochy, což se projevuje i v průběhu některých met. prvků. Viz též sekluze.

angl. orographic deformation of front; slov. orografická deformácia frontu; rus. орографическая деформация фронта; 1993-a1

děj, viz též proces.

angl. process; slov. dej; rus. процесс; 1993-a1

děj adiabatický — termodyn. vratný děj v dané soustavě (v meteorologii obvykle ve vzduchu), probíhající bez výměny tepla mezi touto soustavou a okolím. Pro adiabatický děj v ideálním plynu platí Poissonovy rovnice, které lze vyjádřit takto:
T=konst.pι, p.ακ=konst.,
kde ι = R / cp, κ = cp / cv, T značí teplotu v K, p tlak, α měrný objem, R měrnou plynovou konstantu, cp měrné teplo při stálém tlaku, cv měrné teplo při stálém objemu. Z toho vyplývá, že při adiabatickém poklesu tlaku (expanzi plynu) dochází k poklesu teploty, tj. k adiabatickému ochlazování, při adiabatickém zvýšení tlaku (kompresi plynu) ke zvýšení teploty, tj. k adiabatickému oteplování. Přibližně adiabatické jsou např. procesy ve vzduchové částici nenasycené vodní párou během jejího vert. přemísťování v atmosféře. Pojem adiabatický děj poprvé použil jeden ze zakladatelů termodynamiky, skotský inženýr W. J. M. Rankine (1820–1872). Viz též děj pseudoadiabatický.

angl. adiabatic process; slov. adiabatický dej; rus. адиабатический процесс; 1993-a1

děj izentalpický — termodyn. děj, který probíhá při konstantní hodnotě entalpie. Adiabatický děj, který probíhá při konstantním tlaku, je dějem izentalpickým. V meteorologii např. izentalpické vypařování vodních kapek v nenasyceném vzduchu. Viz též děj adiabatický, děj izobarický.

angl. isenthalpic process; slov. izentalpický dej; rus. изэнтальпический процесс; 1993-a3

děj izentropický — termodyn. děj, při němž zůstává konstantní hodnota entropie. V nenasyceném vzduchu je izentropickým každý adiabatický děj. Označení děj izentropický zavedl amer. fyzik J.W. Gibbs v r. 1883. Viz též izentropa.

angl. isentropic process; slov. izentropický dej; rus. изэнтропический процесс; 1993-a1

děj izobarický — termodyn. děj, který probíhá při konstantním tlaku. Při izobarickém ději v ideálním plynu platí pro měrný objem α a teplotu T v K vztah
αα0 =TT0,
kde α0T0 jsou měrný objem a teplota v počátečním stavu.

angl. isobaric process; slov. izobarický dej; rus. изобарический процесс; 1993-a3

děj izochorický — termodyn. děj probíhající při konstantním objemu systému. Zahrnuje i děj izosterický.

2017

děj izopyknický — termodyn. děj, který probíhá při konstantní hustotě. Je totožný s dějem izosterickým.

angl. isopycnic process; slov. izopyknický dej; rus. изопикнический процесс; 1993-a3

děj izosterický — termodyn. děj, který probíhá při konstantním měrném objemu systému. Při izosterickém ději v ideálním plynu platí pro tlak p a teplotu T v K vztah
pp0 =TT0,
kde p0 a T0 jsou tlak a teplota v počátečním stavu. Je totožný s dějem izopyknickým.

angl. isosteric process; slov. izosterický dej; rus. изостерический процесс; 1993-a3

děj izotermický — termodyn. děj, který probíhá při konstantní teplotě. Při izotermickém ději v  ideálním plynu platí zákon BoyleůvMariotteův.

angl. isothermal process; slov. izotermický dej; rus. изотермический процесс; 1993-a3

děj polytropní — vratný termodyn. děj v plynu, při němž zůstává konstantním měrné teplo a je splněna rovnice polytropy
p.αn=konst.,
kde p značí tlak, α měrný objem daného plynu a n blíže charakterizuje konkrétní probíhající děj. Speciálními případy polytropního děje jsou např. děj adiabatický (n = cp/cv, kde cp, resp. cv je měrné teplo plynu při stálém tlaku, resp. objemu), děj izotermický (n = 1), izobarický (n = 0) a izosterický (n → ∞).

angl. polytropic process; slov. polytropný dej; rus. политропический процесс; 1993-a1

děj pseudoadiabatický — termodyn. proces, při němž dochází k ochlazování nasyceného vzduchu, který je tepelně izolován od okolí, a veškerá zkondenzovaná voda je okamžitě ze vzduchu odstraněna. Latentní teplo kondenzace tedy ohřívá pouze vlhký vzduch. Pokles teploty vzduchu při pseudoadiabatickém výstupu je znázorněn pseudoadiabatou na termodynamickém diagramu. Dojde-li k následnému sestupu vzduchu, probíhá růst teploty prakticky po suché adiabatě, neboť všechna zkondenzovaná voda byla při pseudoadiabatickém výstupu odstraněna. Pseudoadiabatický děj je tedy nevratný, a proto není adiabatickým dějem. Pojem pseudoadiabatický děj zavedl něm. meteorolog W. Bezold v r. 1888.

angl. pseudo-adiabatic process; slov. pseudoadiabatický dej; rus. псевдоадиабатический процесс; 1993-a2

děj ultrapolární, syn. proces ultrapolární.

slov. ultrapolárny dej; rus. ультраполярное воздействие; 1993-a1

dekáda — období deseti po sobě následujících dnů začínajících 1., 11. a 21. dne v měsíci (poslední dekáda končí posledním dnem v měsíci). Používá se při podrobnějším rozboru klimatického režimu jednoho nebo více met. prvků, když měs. období je pro daný účel považováno za příliš dlouhé. Někdy se termínu dekáda nespr. používá i ve smyslu desetiletí (správně decennium). Viz též pentáda.

angl. dekad; slov. dekáda; rus. декада; 1993-a3

délka charakteristická — viz rozměr charakteristický.

slov. charakteristická dĺžka; rus. характерная длина; 1993-a3

délka Obuchovova — charakteristická veličina L rozměru délky používaná v teorii podobnosti. Je definována
L=u*3cpρΘ κgH,
kde u* značí dynamickou rychlost, cp měrné teplo vzduchu při stálém tlaku, ρ hustotu vzduchu, Θ potenciální teplotu, κ je von Kármánova konstanta, g velikost tíhového zrychleníH vert. turbulentní tok tepla. Exaktní vysvětlení významu Obuchovovy délky plyne z rozměrové analýzy. Názorným způsobem, avšak poněkud zjednodušeně, ji lze interpretovat např. při stabilním zvrstvení ovzduší jako výšku nad zemským povrchem, kde produkce turbulentní kinetické energie, tj. kinetické energie příslušející turbulentním fluktuacím rychlosti proudění, následkem mech. tření proudícího vzduchu o zemský povrch, je přesně v rovnováze se zanikáním této energie působením stability zvrstvení. Viz též profil větru vertikální logaritmicko-lineární.

angl. Obukhov length; slov. Obuchovova dĺžka; rus. длина Монина и Обухова; 1993-b3

délka Moninova a Obuchovova, viz délka Obuchovova.

slov. Moninova a Obuchovova dĺžka; rus. длина Монина- Обухова; 2014

délka slunečního svitu, syn. trvání slunečního svitu.

angl. duration of sunshine; sunshine duration; slov. dĺžka slnečného svitu; rus. продолжительность солнечного сияния; 1993-a1

délka směšovací — veličina v klasické teorii atm. turbulence, definovaná L. Prandtlem jako vzdálenost, na níž se individuální částice turbulentní proudící tekutiny (v meteorologii vzduchové částice) během pohybu napříč proudu beze zbytku smísí s okolním prostředím při zachování své konstantní hybnosti. Z hlediska formální analogie mezi charakteristikami vazkého laminárního prouděníturbulentního proudění se v jistém smyslu jedná o protějšek pojmu volná dráha molekuly. Obdobnou teorii směšovací délky vypracoval G. I. Taylor, jenž však místo konzervace hybnosti individuální částice tekutiny (vzduchu) uvažoval konzervaci vorticity. Směšovací délka se používá k vyjádření koeficientu turbulentní difuze. V teoriích turbulence se používá kromě směšovací délky podobná veličina nazývaná charakteristický rozměr turbulentních vírů nebo měřítko vírů, která se obvykle interpretuje jako střední rozměr turbulentních vírů.

angl. mixing length; slov. zmiešavacia dĺžka; rus. длина смешения; путь перемешивания; 1993-a1

delta frontální zóny — oblast frontální zóny, v níž dochází k  difluenci (rozbíhání) izohyps absolutní topografie, a tím i k dynamickému poklesu tlaku vzduchu, zejména v nižších hladinách atmosféry. Viz též pole deformační (výškové), vchod frontální zóny.

angl. delta region; exit region; slov. delta frontálnej zóny; rus. дельта фронтальной зоны; область выхода; область дельты; 1993-a1

den arktický — den, v němž maximální teplota vzduchu byla –10 °C nebo nižší.

angl. arctic day; slov. arktický deň; rus. арктический день; 1993-a1

den bezsrážkový — v datech ČHMÚ období od klimatologického termínu 7 h daného dne do klimatologického termínu 7 h následujícího dne, v němž se nevyskytly atm. srážky. Viz též den se srážkami.

angl. rainless day; slov. bezzrážkový deň; rus. день без осадков; 1993-a3

dendroklimatologie — odvětví klimatologie zabývající se vztahy mezi vývojem dřevin a klimatem. Studium přírůstkových kruhů (letokruhů) v kmenech stromů přispívá k poznání změnkolísaní klimatu v minulosti a k zjišťování klimatických cyklů.

angl. dendroclimatology; tree-ring climatology; slov. dendroklimatológia; rus. дендроклиматология; 1993-a2

den dusný — den, v němž nastaly met. podmínky pro pocit dusna. U nás se za dusný den zpravidla považuje den, v němž tlak vodní páry ve 14 h dosáhl alespoň hodnoty 18,8 hPa. Viz též izohygroterma.

angl. humid day; sultry day; slov. dusný deň; rus. душный день; 1993-a1

den jasný — den, v němž prům. oblačnost byla menší než 2 desetiny, resp. relativní sluneční svit byl větší než 0,8. Viz též den oblačný, den zamračený.

angl. clear day; slov. jasný deň; rus. безоблачный день; 1993-a3

den ledový — den, v němž maximální teplota vzduchu byla nižší než 0,0 °C.

angl. ice day; slov. ľadový deň; rus. день без оттепели; 1993-a1

den letní — den, v němž maximální teplota vzduchu byla 25,0 °C nebo vyšší.

angl. warm day; slov. letný deň; rus. жаркий день; 1993-a1

den meteorologický světový, viz Světový meteorologický den.

slov. Svetový meteorologický deň; rus. Всемирный день метеорологии; 1993-a1

den mrazový — den, v němž minimální teplota vzduchu byla nižší než 0,0 °C.

angl. frost day; slov. mrazový deň; rus. день с морозом; 1993-a1

den oblačný — den, v němž prům. oblačnost byla v intervalu od 2 do 8 desetin, resp. relativní sluneční svit byl v intervalu od 0,2 do 0,8. Viz též den jasný, den zamračený.

angl. cloudy day; slov. oblačný deň; rus. облачный день; 1993-a3

denostupeň, syn. graden.

angl. degree-day; slov. dennostupeň; rus. градусо-день; 1993-a1

den s bouřkou — den, v němž byla zaznamenána bouřka blízká, čili bouřka na stanici, nebo bouřka vzdálená. Den, v němž byla pozorována blýskavice, není tedy do dnů s bouřkou započítáván.

angl. day of thunderstorm; slov. deň s búrkou; rus. день с грозой; 1993-a1

den s deštěmden se srážkami, v němž byly zaznamenány srážky v podobě trvalého deště nebo deště v přeháňkách.

angl. rain day; wet day; slov. deň s dažďom; rus. день с дождем; 1993-a2

den se sněhovou pokrývkou — den, v němž byla nejméně polovina povrchu půdy v blízkém okolí meteorologické stanice pokryta sněhovou pokrývkou. V ČR se za den se sněhovou pokrývkou považuje den, v němž v klimatologickém termínu 7 h ležela na stanici souvislá sněhová pokrývka o výšce alespoň 1 cm. Za den se sněhovou pokrývkou se tedy nepovažuje den, v němž v klimatologickém termínu 7 h nebyla sněhová pokrývka zaznamenána, přestože se vyskytovala v jinou dobu.

angl. day with snow cover; day of snow lying; slov. deň so snehovou pokrývkou; rus. день со снежным покровом; 1993-a3

den se sněženímden se srážkami, v němž bylo pozorováno sněžení nebo padaly sněhově krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť nebo krupky, ledové jehličky nebo sníh s deštěm.

angl. snow day; slov. deň so snežením; rus. день со снегопадом; 1993-a2

den se srážkami (srážkový) — v  datech ČHMÚ období od klimatologického termínu 7 h daného dne do klimatologického termínu 7 h následujícího dne, v němž byly zaznamenány alespoň neměřitelné srážky. Podle předpisů WMO se denní úhrn srážek vztahuje k období od 06:00 UTC daného dne do 06:00 UTC následujícího dne. Minimální denní úhrn srážek pro srážkový den není mezinárodně stanoven. Viz srážky neměřitelné.

angl. precipitation day; slov. deň so zrážkami; rus. день с осадками; 1993-a3

den srážkový, syn. den se srážkami.

angl. precipitation day; slov. zrážkový deň; rus. день с осадками; 1993-a1

den s tropickou nocí, viz noc tropická.

angl. day with tropical night; slov. deň s tropickou nocou; rus. день с тропической ночью; 1993-a1

den tropický — den, v němž max. teplota vzduchu byla 30 °C nebo vyšší. Viz též noc tropická.

angl. tropical day; slov. tropický deň; rus. тропический день; 1993-a1

den zamračený — den, v němž prům. oblačnost byla alespoň 8,1 desetin, resp. relativní sluneční svit byl menší než 0,2. Viz též den jasný, den oblačný.

angl. overcast day; slov. zamračený deň; rus. пасмурный день; 1993-a3

depegram, syn. křivka rosného bodu.

angl. depegram; slov. depegram; rus. депеграмма; 1993-a1

depolarizace elektromagnetických vln — zmenšení polarizace elektromagnetických vln, způsobené zejména jejich mnohonásobným odrazem, rozptylem a ohybem na obecně nesférických částicích atmosférického aerosolu. Polarizace dopadající vlny se mění, např. kruhová se mění na eliptickou nebo se mění rovina polarizace dopadající vlny. Chaoticky rozmístěné elipsoidální částice vody, ledu a sněhu rozptylují dopadající energii více než sférické částice stejného objemu. Tak vzniká doplňková složka energie zpětného rozptylu, jejíž rovina polarizace je kolmá k rovině polarizace dopadající vlny. Jev popisujeme koeficientem depolarizace, který vyjadřuje vztah mezi příčně polarizovanou složkou rozptýlené energie a složkou energie polarizované v rovině dopadající vlny.

angl. depolarization of electromagnetic waves; slov. depolarizácia elektromagnetických vĺn; rus. деполяризация электромагнитных волн; 1993-a2

depozice — 1. hmotnost atm. příměsi, která je uložena na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času; 2. Označení fázového přechodu vody, při němž roste led přímo z vodní páry (bez přítomnosti kapalné vody). Viz též depozice suchá, depozice mokrá, sublimace.

angl. deposition; slov. depozícia; rus. депозиция, десублима́ция; 2014

depozice mokrá — hmotnost atm. příměsi, která je uložena na jednotku plochy zem. povrchu za jednotku času v důsledku procesů vymývání příměsí z atmosféry.

angl. wet deposition; slov. mokrá depozícia; rus. влажные выпадения (осаждения, накопления); 1993-a1

depozice suchá — hmotnost atm. příměsi, která je uložena na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času v důsledku jiných procesů samočištění ovzduší, než procesů vymývání. Viz též spad prachu.

angl. dry deposition; slov. suchá depozícia; rus. сухие выпадения (осаждения, накопления); 1993-a1

deprese — obecně snížení, např. hodnoty meteorologického prvku. Bez přívlastku se termín používá jako syn. tlakové deprese.

angl. depression; slov. depresia; rus. депрессия; минимум; 1993-a3

deprese horizontu, syn. snížení obzoru.

slov. depresia horizontu; rus. депрессия горизонта; 1993-a1

deprese orografická (závětrná) — v meteorologiiklimatologii se tímto termínem označuje tlaková deprese, která vzniká při proudění přes horskou překážku na její závětrné straně. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu dynamická.

angl. orographic depression; slov. orografická depresia; rus. орографическая депрессия; 1993-a3

deprese rovníková, brázda rovníková — mělký pás nízkého tlaku vzduchu mezi subtropickými pásy vysokého tlaku vzduchu obou polokoulí. Oblast rovníkové deprese je charakteristická téměř ideální barotropní atmosférou a vysokými hodnotami absolutní vlhkosti, které mohou i při nepatrné změně vertikální stability atmosféry způsobit výrazné výkyvy počasí. Osu rovníkové deprese tvoří intertropická zóna konvergence, která spolu s ní vykonává sezonní pohyb v meridionálním směru. Viz též cirkulace pasátová, buňka Hadleyova, klima dešťové tropické.

angl. equatorial depression; equatorial trough; slov. rovníková depresia; rus. экваториальная депрессия; экваториальная ложбина; 1993-a3

deprese termická — oblast sníženého tlaku vzduchu vlivem termických příčin především nad přehřátou pevninou v létě. Viz též cyklona termická.

angl. thermal depression; slov. termická depresia; rus. термическая депрессия; 1993-a1

deprese tlaková — označení útvaru nižšího tlaku vzduchu zpravidla bez přítomnosti atmosférických front.

angl. baric depression; slov. tlaková depresia; rus. барическая депрессия; 1993-a3

deprese tropická — 1. první stadium tropické cyklony, vyznačující se uzavřenou cirkulací, přičemž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru nepřesahuje 17 m.s–1; 2. nepřesné označení libovolné cyklony tropického původu.

angl. tropical depression; slov. tropická depresia; rus. тропическая депрессия; 1993-a3

deprese závětrná, syn. deprese orografická.

angl. lee depression; slov. záveterná depresia; rus. подветренная депрессия; 1993-a1

derecho — rozsáhlá a rychle se pohybující větrná bouře spojená s linií silných konv. bouří. Derecho může produkovat škody do jisté míry srovnatelné s tornádem, které jsou však převážně orientované stejným směrem (ve směru postupu jevu). Aby se dala větrná bouře klasifikovat jako derecho, musí na většině dráhy bouře být pás škod nebo nárazů větru nad 25 m.s–1 alespoň 400 km dlouhý, s výskytem několika nárazů větru alespoň 33 m.s–1 nebo škodami odpovídajícími tornádu o síle alespoň F1. Rozložení škod v postižené oblasti by nemělo být náhodné z hlediska dob vzniku škod, ale mělo by jasně ukazovat na postup větrné bouře jakožto celku. Viz též bow echo, squall line.

angl. derecho; slov. derecho; 2014

deskriptor — definuje nebo popisuje data, která jsou uvedena ve zprávách v kódu BUFR nebo CREX. Deskriptor může mít podobu deskriptoru datových prvků, replikačního deskriptoru, operátorového deskriptoru nebo sekvenčního deskriptoru.

angl. descriptor; slov. deskriptor; rus. дескриптор; 2014

destička rosoměrná Duvdevaniho — zařízení k určování množství rosy. Je tvořeno dřevěnou destičkou opatřenou speciálním nátěrem, umístěnou vodorovně obvykle ve výšce porostů. Exponuje se po západu Slunce, měření se provádí v ranních hodinách. Vzhled povrchu orosené destičky se srovnává se sadou charakteristických fotografií, podle nichž se odhadne přibližné množství rosy. Uvedenou metodu měření rosy navrhl S. Duvdevani v Izraeli v r. 1947. V provozní praxi ČHMÚ se tato metoda nepoužívá.

angl. Duvdevani dew gauge; Duvdevani drosometer; slov. Duvdevaniho rosomerná doštička; rus. росомер Дувдевани; 1993-a2

desublimace — nesprávné označení fázového přechodu plynného skupenství vody - vodní páry na skupenství pevné - led , viz též depozice, sublimace.

angl. desublimation; slov. desublimácia; rus. десублимация; 1993-a3

déšť — vodní srážky vypadávající z oblaků ve tvaru kapek o průměru větším než 0,5 mm nebo i menším, pokud jsou velmi rozptýlené. Viz též teorie vzniku srážek, kapka dešťová, pól dešťů.

angl. rain; slov. dážď; rus. дождь; 1993-a1

déšť bahnitý — déšť, jehož kapky obsahují abnormálně velké množství jemných minerálních částic, zachycených při vzniku nebo pádu kapek v ovzduší znečištěném prachovou bouří.

angl. mud rain; slov. bahnitý dážď; rus. грязевoй дождь; 1993-a1

déšť červený, syn. déšť krvavý.

slov. červený dážď; rus. красный дождь; 1993-a1

deště rovnodennostní (zenitální) — zesílení srážek, které nastává v některých oblastech s tropickým dešťovým klimatem v blízkosti rovníku asi měsíc po obou rovnodennostech, kdy zde Slunce v poledne vrcholí v nadhlavníku (zenitu). V době jednoho nebo obou slunovratů naopak dochází k zeslabení srážek.

angl. equinoctial rains; slov. dažde rovnodennosti; rus. равноденственные дожди; 1993-a3

deště tropické — vydatné srážky v tropických oblastech; vázané na intertropickou zónu konvergence, jejíž pohyb způsobuje roční chod tropických dešťů, který je hlavním kritériem rozlišení typů tropického klimatu. Pouze v klimatu tropického dešťového pralesa se tropické deště vyskytují celoročně, někdy se dvěma maximy ve formě rovnodennostních dešťů. V ostatních oblastech jsou koncentrovány do delšího nebo kratšího období dešťů, což platí především pro oblasti s tropickým monzunovým klimatem. Tropické deště jsou provázeny silnými bouřkami a na pevnině mají výrazný denní chod s maximem v odpoledních hodinách. Viz též pól dešťů, extrémy srážek.

angl. tropical rain; slov. tropické dažde; rus. тропические дожди; 1993-a3

deště zenitální, syn. deště rovnodennostní.

angl. zenithal rains; slov. zenitálne dažde; rus. зенитальные дожди; 1993-a1

déšť hnaný větrem, viz srážky hnané větrem.

slov. dážď hnaný vetrom; rus. косой дождь, косохлёст; 1993-a1

déšť krajinný — zast. označení pro trvalý déšť.

angl. widespread rain; slov. krajinský dážď; rus. обложной дождь; 1993-a3

déšť krvavý (červený) — déšť zabarvený červeným prachem, popř. červenými řasami. Ve stř. Evropě je krvavý déšť zabarven především pouštním africkým prachem, pronikajícím do této oblasti ve vyšších vrstvách atmosféry při silném proudění již. směrů, zpravidla na přední straně výškových brázd. Po oschnutí dešťových kapek zůstává na povrchu předmětů nebo na sněhové pokrývce minerální vrstvička červeného zabarvení.

angl. blood rain; slov. krvavý dážď; rus. кровaвый дождь; 1993-a1

déšť kyselý — označení pro kapalné padající atm. srážky, které mají v  důsledku antropogenního znečišťování ovzduší výrazně zvýšenou kyselost, tj. snížené pH. Kyselý déšť vzniká zejména rozpouštěním oxidů síry a dusíku ve srážkové vodě a představuje značné ekologické nebezpečí, poškozuje půdu a vegetaci, zamořuje povrchové vody, působí škody na architektonických objektech apod. Srážková voda má určitou přirozenou kyselost, způsobenou rozpuštěným oxidem uhličitým a dosahující hodnot pH 5,6 až 6,0, zatímco u kyselého deště může být pH sníženo až na hodnoty 3 až 4, v extrémních případech i menší. Termín kyselý déšť poprvé použil angl. chemik R. A. Smith, když ve 2. polovině 19. století popisoval znečištění ovzduší v Manchesteru. Viz též složení srážek chemické, chemie atmosféry.

angl. acid rain; slov. kyslý dážď; rus. кислотный дождь; 1993-a1

déšť monzunový, viz srážky monzunové.

angl. monsoon rain; slov. monzúnový dážď; rus. муссонный дождь; 1993-a1

déšť mrznoucí — déšť, jehož kapky okamžitě mrznou při dopadu na zemský povrch nebo na předměty, které nejsou uměle zahřívány nebo ochlazovány. Při mrznoucím dešti dochází buď k namrzání přechlazených vodních kapek při dopadu na zemský povrch nebo na předměty, jejichž teplota je záporná nebo slabě nad 0 °C, nebo k namrzání nepřechlazených vodních kapek okamžitě při dopadu na zemský povrch nebo na předměty, jejichž teplota je výrazně záporná. Průvodním jevem mrznoucího deště je ledovka. V letecké meteorologii je místo „mrznoucí“ používáno adjektivum „namrzající“.

angl. freezing rain; slov. mrznúci dážď; rus. замерзающий дождь; 1993-a3

déšť namrzající — syn. déšť mrznoucí.

angl. freezing rain; slov. namŕzajúci dážď; rus. замерзающий дождь; 2014

déšť občasný, viz srážky občasné.

angl. intermittent rain; slov. občasný dážď; rus. временами дождь, дождь с перерывами; 1993-a1

dešťoměr — nevh. označení pro srážkoměr.

angl. rain gauge; slov. dážďomer; rus. дождемер; 1993-a1

déšť přechlazený — déšť, tvořený přechlazenými vodními kapkami. Viz voda přechlazená.

angl. supercooled rain; slov. prechladený dážď; rus. переохлажденный дождь; 1993-a1

déšť přívalový, příval — déšť velké intenzity a v našich oblastech převážně krátkého trvání a malého plošného rozsahu. Většinou se jedná o silné konv. srážky. Přívalový déšť způsobuje prudké rozvodnění malých toků a značné zatížení kanalizačních sítí. Údaje o přívalových deštích (intenzita, trvání, četnost, doba opakování apod.) jsou nezbytné v hydrotechnických výpočtech. Kritéria přívalového deště nejsou jednotná, např. podle G. Hellmanna je za přívalový považován déšť s úhrnem srážek 10 až 80 mm za dobu kratší než 180 minut. Viz též vztah Wussovův, vztah Němcův, extrémy srážek, povodeň.

slov. lejak; rus. ливень, ливневой дождь, проливной дождь; 1993-a3

déšť trvalý — déšť se stř. velikostí kapek, vypadávající po delší dobu z oblaků druhu nimbostratus nebo altostratus. Trvá většinou několik hodin, někdy však i několik dní, během tohoto období se však mohou vyskytnout i krátké přestávky. Mívá zpravidla větší plošný rozsah a dosti stálou intenzitu, v našich oblastech obvykle slabou až mírnou. Vzniká před teplou frontou nebo v  teplém sektoru cyklony, v oblasti studené fronty 1. druhu, zvlněné studené fronty, v oblasti výškové brázdy nebo výškové cyklony. K trvalosti deště významně přispívá orografie. Viz též srážky trvalé.

angl. continuous rain; slov. trvalý dážď; rus. обложной дождь; 1993-a1

déšť umělý, viz ovlivňování oblaků.

angl. artificial rain; slov. umelý dážď; rus. искусственный дождь; 1993-a1

déšť zmrzlý — srážky z průhledných ledových částic kulového nebo nepravidelného tvaru o průměru 5 mm nebo menším. Při dopadu na tvrdou zemi obvykle odskakují a  při nárazu je slyšet šum. Zmrzlý déšť vzniká zmrznutím dešťových kapek nebo značně roztálých sněhových vloček v blízkosti zemského povrchu. Zmrzlý déšť se nevyskytuje v přeháňkách.

angl. ice pellets; slov. zmrznutý dážď; rus. ледяная крупа; 1993-b3

déšť žlutý — déšť žlutě zabarvený částicemi pylu, popř. žlutavým prachem apod. Na našem území se žlutý déšť vyskytuje obvykle v jarních měsících, v období hromadného rozkvětu jehličnatých stromů, hlavně smrků a borovic. Množství pylu, které žlutý déšť podmiňuje, závisí na povětrnostním průběhu zimy a jara; sytěji zbarvený žlutý déšť se vyskytuje obvykle jednou za 4 až 5 let.

angl. sulphur rain; slov. žltý dážď; rus. серный дождь; 1993-a1

detekce blesků — přístrojová metoda zjišťování výskytu, polohy, času, popř. dalších charakteristik bleskových výbojů. Detekci blesků dělíme na pozemní detekci bleskůdružicovou detekci blesků.

angl. lightning detection; slov. detekcia bleskov; 2014

detekce blesků družicová — metoda detekce blesků pomocí přístrojů umístěných na meteorologických družicích. První pokusy o detekci blesků z družic byly realizovány přístroji umístěnými na družicích na nízkých oběžných drahách – předevšímna na družici TRMM (Tropical Rainfall Measuring Mission, vypuštěné v roce 1997) přístrojem Lightning Imaging Sensor. V současnosti (2014) jsou ve vývoji přístroje Geostationary Lightning Mapper (GLM) pro geostacionární družice GOES-R (předpokládaný start v roce 2015) a Lightning Imager (LI) pro Meteosaty třetí generace (MTG) s předpokládaným startem v roce 2018. Jak GLM, tak LI budou nepřetržitě snímat většinu zemského disku, viditelnou z dané družice, výboje blesků budou zaznamenávány v blízkém infračerveném oboru v čáře atomárního kyslíku 774,4 nm. Rozlišení přístroje (přesnost detekce) bude kolem 10 km, data budou poskytována v téměř reálném čase, efektivita detekce bude přibližně 90 % pro noční hodiny, resp. kolem 70 % pro denní hodiny. Vzhledem k povaze detekce (snímání v optickém oboru) tyto přístroje detekují celkovou bleskovou aktivitu, tj. nerozlišují mezi výboji mezi oblakem a zemí a mezioblačnými výboji.

angl. satellite lightning detection; slov. družicová detekcia bleskov; 2014

detekce blesků pozemní — metoda detekce blesků pomocí čidla nebo sítě čidel umístěných na zemském povrchu. Čidla detekují změny elmag. pole vyvolané bleskovým výbojem (sfériky) v jistém frekvenčním rozsahu. Dle konstrukce čidla je zaznamenáván přesný čas, tvar zaznamenaného signálu a případně i směr, ze kterého byl sférik zaznamenán.
Samostatná čidla určují polohu bleskového výboje ze směru, který musí být měřen, a vzdálenosti, která je odhadována na základě intenzity a tvaru detekovaného signálu. Dříve byly označovány též jako zaměřovače, resp. pelengátory bouřek.
Přesnější lokalizaci zajišťují sítě detekce blesků (někdy označovány též jako systémy detekce blesků), využívající centrální sběr a zpracování časově synchronizovaných měření více čidel, pokrývajících zájmové území. Vyhodnocení polohy je zde prováděno metodou času příchodu (angl. time of arrival), porovnávající časové rozdíly detekce sfériků na jednotlivých čidlech nebo metodou určování směru (angl. direction finding), hledající průsečík směrů výbojů vyhodnocených na jednotlivých čidlech, případně kombinací obou metod.
Detekce blesků probíhá obvykle v pásmu velmi dlouhých až dlouhých vln (VDV-DV), popř. velmi krátkých vln (VKV). VDV-DV detekce je vhodná zejména pro detekci výbojů blesků mezi oblakem a zemí na velké ploše (státy, kontinenty, příp. globální), z části i pro detekci výbojů blesků mezi oblaky. Detekce v pásmu VKV se užívá především pro detailní prostorové studium všech typů výbojů na malých územích (řádu desítek až stovek km2), není však vhodná k detekci na velkém území a k rozlišování mezi výboji blesků mezi oblakem a zemívýboji blesků mezi oblaky.

angl. ground-based lightning detection; slov. pozemná detekcia bleskov; 2014

detekce meteorologických jevů dálková — metoda detekce a monitorování různých meteorologických jevů metodami distančního pozorování (např. družicová a radarová pozorování).

angl. distant detection of meteorological phenomena; remote sensing; slov. diaľková detekcia meteorologických javov; rus. дистанционное зондирование метеорологических явлений; 1993-a3

detekce radiolokační, viz radiolokace.

angl. radar detection; slov. rádiolokačná detekcia; rus. радиолокационное обнаружение; 1993-a1

detekce Země dálková — starší, ne zcela vhodné označení pro distanční pozorovací metody, resp. distanční měření, používané zejména v souvislosti s družicovými pozorováními (nejen meteorologickými).

angl. remote sensing; slov. diaľková detekcia Zeme; rus. дистанционное зондирование Земли; 1993-a3

detektor počasí — zařízení používané ke zjišťování stavu počasí, průběhu počasímeteorologické dohlednosti na automatizovaných meteorologických stanicích. Detektor počasí určuje druh srážek kombinací údajů o intenzitě srážekteplotě vzduchu a informace, získané pomocí dopředného rozptylu světla. Výsledky těchto tří nezávislých měření jsou zpracovány podle příslušných algoritmů tak, aby poskytovaly údaje o stavu počasí podle požadavků Světové meteorologické organizace. Detektor počasí je schopen identifikovat déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, smíšené srážky, sníh, zmrzlý déšť, mlhu, kouřmozákal. Zpracováním údajů o stavu počasí během stanoveného období lze získat i údaje o průběhu počasí. Viz též měření dohlednosti.

angl. present weather detector; slov. detektor počasia; rus. детектор погоды; 2014

diagnóza počasí, syn. analýza počasí.

angl. weather diagnosis; slov. diagnóza počasia; rus. диагноз погоды; 1993-a1

diagram adiabatický, viz diagram termodynamický.

angl. adiabatic chart; adiabatic diagram; slov. adiabatický diagram; rus. адиабатная диаграмма; адиабатный график; 1993-a1

diagram aerologickýtermodynamický diagram používaný při vyhodnocování aerol. měření a při analýze fyz. stavu atmosféry, zvláště v předpovědní službě a při met. zabezpečení letectva. Na aerol. diagramu bývají zakresleny izobary, izotermy, suchénasycené adiabaty a izolinie některých parametrů vlhkosti vzduchu. Aerol. diagram má obsahovat co nejvíce přímkových izolinií, aby zobrazování na něm bylo co nejjednodušší. Velikost úhlu mezi izotermami a suchými adiabatami by měla umožnit snadné porovnání sklonu zakreslených křivek se sklonem adiabat na diagramu. Za přednost se považuje, je-li aerol. diagram energetickým diagramem. K nejčastěji používaným aerol. diagramům patří diagram Stüveho, emagram, diagram Refsdalův, tefigramthetagram.

angl. aerological diagram; slov. aerologický diagram; rus. аэрологическая диаграмма; 1993-a2

diagram Ambleův — diagram s kosoúhlými souřadnicovými osami T, –ln p do tlakové hladiny 500 hPa a osami T, –p nad hladinou 500 hPa (T je teplota vzduchu, p tlak vzduchu). Autorem diagramu je O. Amble. Používá se při vyhodnocování aerol. údajů naměřených v zemské atmosféře; patří k méně rozšířeným termodyn. diagramům.

angl. Amble diagram; slov. Ambleov diagram; rus. диаграмма Амбля; 1993-a2

diagram energetický — druh termodynamického diagramu, na kterém je plocha uzavřená křivkou vyjadřující uzavřený transformační cyklus, úměrná práci vykonané soustavou (např. hmotností vzduchu), která byla tomuto cyklu podrobena. Úměrnost plochy a práce musí platit po celé ploše diagramu. Na energetickém diagramu je možné kvantit. určit mimo jiné energii vert. instability. Energetickým diagramem je např. emagram, tefigramRefsdalův diagram.

angl. energy diagram; slov. energetický diagram; rus. энергетическая диаграмма; 1993-a2

diagram fázový — grafické vyjádření vzájemných souvislostí mezi stavovými veličinami termodynamického systému. Nejčastěji se v tomto směru používají diagramy typu p – T, kdy na horiz. osu vynášíme teplotu T a na vert. osu tlak p. Obsahuje křivky rozhraní mezi jednotlivými fázemi, jde o křivku vypařování neboli křivku nasycených par, křivku sublimační a křivku tání. Jediným společným bodem všech těchto křivek je trojný bod. V meteorologii se s tímto diagramem setkáváme nejčastěji v souvislosti s fázemi vody, tzn. vodní párou, kapalnou vodou (v přechlazené nebo nepřechlazené variantě) a ledem.

angl. phase diagram; 2017

diagram Herlofsonův — druh termodynamického diagramu, jehož souřadnicové osy T, log p jsou kosoúhlé (T je teplota vzduchu, p tlak vzduchu). Autorem diagramu je N. Herlofson. Používá se při vyhodnocování aerol. údajů naměřených v  zemské atmosféře. Podobá se emagramu, avšak tlak p je v  logaritmické stupnici vynášen podle dekadických logaritmů.

angl. Herlofson diagram; slov. Herlofsonov diagram; rus. диаграмма Герлофсона; 1993-a2

diagram Hovmöllerův — grafické znázornění chodu meteorologického prvku podél určité linie, např. rovnoběžky. V takovém případě horizontální osa reprezentuje zeměp. délku, na vertikální ose figuruje čas (zpravidla shora dolů), hodnoty sledovaného meteorologického prvku jsou vyjádřeny pomocí barevné nebo šedé škály. Diagram zavedl dánský meteorolog E. A. Hovmöller. Viz též meteogram.

angl. Hovmöller diagram; slov. Hovmöllerov diagram; 2014

diagram klimatologický — graf obsahující klimatologické informace. Jde o znázornění jednoho nebo více klimatických prvků nebo veličin v různých souřadnicových soustavách, nejčastěji v pravoúhlé nebo polární soustavě. Viz též klimagram.

angl. climatological diagram; slov. klimatologický diagram; rus. климатическая диаграмма; 1993-a2

diagram komfortu (pohodlí, pohody) — diagram se souřadnicemi teplota – vlhkost, který se používá především při hodnocení umělého mikroklimatu, vytvořeného klimatizací.

angl. comfort chart; slov. diagram komfortu; rus. диаграмма комфорта; карта комфортности; 1993-a2

diagram Möllerův, viz nomogram radiační.

angl. Möller diagram; slov. Möllerov diagram; rus. радиационная диаграмма Мюллера; 1993-a1

diagram radiační, viz nomogram radiační.

angl. radiation chart; slov. radiačný diagram; 1993-a1

diagram Refsdalův, aerogram — druh termodynamického diagramu, označovaný často zkráceně aerogram, který má na ose x vyneseny hodnoty lnT, na ose y hodnoty T lnp, kde T je teplota vzduchu a p tlak vzduchu. Na tomto diagramu svírají spolu izotermyizobary ostrý úhel. Suchénasycené adiabaty jsou zakřiveny a s izotermami svírají úhel menší než 45°. Refsdalův diagram je dále doplněn izoliniemi poměrné vlhkosti vzduchu a stupnicemi, potřebnými k  vyhodnocování aerol. měření. Refsdalův diagram je diagram energetický, přičemž ploše 1 cm2 odpovídá 74 J.kg–1. Diagram sestrojil v roce 1935 A. Refsdal, který vypracoval ještě další termodyn. diagram, známý jako emagram.

angl. aerogram; Refsdal diagram; slov. Refsdalov diagram; rus. аэрограмма; диаграмма Рефсдаля; 1993-a3

diagram Rossbyho — druh termodynamického diagramu, na jehož pravoúhlé souřadnicové osy jsou vyneseny stupnice směšovacího poměru vodní páry a  logaritmus potenciální teploty suchého vzduchu. Izobaryizotermy tvoří kosoúhlou soustavu čar. Izolinie izobarické ekvivalentní potenciální teploty se při malých hodnotách směšovacího poměru silně zakřivují. Rossbyho diagram se používá hlavně při určování vzduch. hmot, méně často při vyhodnocování aerol. údajů. Patří k málo užívaným aerol. diagramům Jeho autorem je amer. meteorolog švédského původu C. G. Rossby (1898–1957). Rossbyho diagram se někdy nevhodně označuje jako „Rossbygram“.

angl. Rossby diagram; slov. Rossbyho diagram; rus. диаграмма Россби; 1993-a3

diagram rozptýleného světla, syn. diagram rozptylový.

angl. light scattering diagram; scattering indicatrix; slov. diagram rozptýleného svetla; rus. диаграмма рассеяния светa; диаграмма рассеянного света; 1993-a1

diagram rozptylový, diagram rozptýleného světla — prostorový diagram používaný při studiu různých problémů atmosférické optiky, který zobrazuje rozptylovou indikatrici. Střed diagramu leží v geometrickém středu částice rozptylující záření (nebo ve středu souboru takových částic). V každém směru se z něho vynáší na polopřímku množství záření rozptylovaného do jednotkového prostorového úhlu, jehož osou je zmíněná polopřímka. Protože se v  atmosféře zpravidla setkáváme s rozptylem válcově symetrickým vzhledem ke směru rozptylovaných paprsků, zakresluje se obvykle pouze řez rozptylovým diagramem, který obsahuje rozptylovaný paprsek. Předpokladem této válcové symetrie je nulová polarizace světla před uvažovaným rozptylem, čemuž vcelku dobře vyhovují paprsky přímého slunečního záření.Viz též rozptyl elektromagnetického vlnění v atmosféře.

angl. scattering indicatrix; slov. rozptylový diagram; rus. диаграмма диффузии; 1993-a1

diagram Stüveho — druh termodynamického diagramu používaný k  vyhodnocování aerol. měření a při analýze termodyn. stavu atmosféry. Na ose x je vynesena lineární stupnice teploty T po 1 °C v rozsahu +40 až –80 °C, na ose y tlak vzduchu v exponenciální závislosti pκ (κ = 0,286) v rozsahu od 1050 hPa do 10 hPa. Suché adiabaty svírají s izotermami úhel 45°, nasycené adiabaty jsou mírně obloukovitě zakřiveny. Izolinie měrné vlhkosti neboli izogramy ( g.kg–1 ) jsou zakresleny čárkovaně jako nejvíce vzpřímené křivky. Stüveho diagram dále obsahuje stupnici pro vynášení poměrné vlhkosti, stupnici výšky a jiné pomocné stupnice.
Pravoúhlý souřadnicový systém teploty a tlaku vzduchu s většinou přímkových nebo málo zakřivených dalších izolinií, jakož i úhel mezi adiabatami a izotermami blízký 45°, umožňuje výhodně analyzovat pomocí Stüveho diagramu teplotní zvrstvení atmosféry; Stüveho diagram je proto v  met. službách často používaným aerol. diagramem, přestože není energetickým diagramem. Jeho autorem je něm. meteorolog G. Stüve (1888–1935). Stüveho diagram se někdy slangově nazývá „Stüvegram“.

angl. Stüve diagram; slov. Stüveho diagram; rus. диаграмма Штюве; 1993-a2

diagram termodynamický — diagram používaný pro vyjádření termodyn. stavu vzduchu, charakterizovaného třemi proměnnými veličinami, a to tlakem, teplotou a vlhkostí nebo jinými veličinami, na kterých tento stav závisí. Podle konstrukce a speciálního použití se některé termodyn. diagramy nazývají aerologické, energetické, adiabatické apod. V meteorologii se pojmy termodyn. a aerol. diagram obvykle používají jako synonyma.

angl. thermodynamic diagram; slov. termodynamický diagram; rus. термодинамическая диаграмма; 1993-a2

diagram Werenskioldův — druh termodynamického diagramu, v němž na ose x jsou vyneseny hodnoty entropie potenciální teploty a na ose y tlak vzduchu ve tvaru p0,286. Osy tvoří pravoúhlý souřadnicový systém. Izotermy jsou křivky skloněné pod úhlem přibližně 45°. Je to energetický diagram, v němž ploše 1 cm2 odpovídá energie 160 kJ. Werenskioldův diagram je vhodný hlavně k analýze termodyn. a energ. stavů atmosféry. Patří k málo známým aerologickým diagramům. Jeho autorem je švédský meteorolog W. Werenskiold, který ho navrhl v letech 1937–1938.

angl. Werenskiold diagram; slov. Werenskioldov diagram; rus. диаграмма Вереншельда; 1993-a3

diference psychrometrická, viz psychrometr.

angl. psychrometric difference; wet-bulb depression; slov. psychrometrická diferencia; rus. психрометрическая разность, косохлёст ; 1993-a2

difluence — míra rozbíhavosti proudnic v poli proudění. Někdy se nesprávně zaměňuje s divergencí proudění. Viz též čára difluence.

angl. diffluence; slov. difluencia; rus. диффлюэнция; расходимость; 1993-a3

difluence orografická (topografická) — rozbíhavé proudění vzduchu vyvolané orografickou překážkou, které se projevuje zředěním proudnic v určitém směru. Například na závětrné straně hor, za průsmyky v horském masívu, za zúženými údolími orientovanými ve směru proudění a po obtečení horské překážky studeným vzduchem.

angl. orographic diffluence; slov. orografická difluencia; rus. орографическая диффлюэнция; 1993-a2

difluence topografická, syn. difluence orografická.

angl. topographic diffluence; slov. topografická difluencia; rus. топографическая диффлюэнция; 1993-a1

difuze turbulentní — atm. děj, při kterém se částice původně shromážděné v  daném objemu vzduchu rozptylují (zmenšuje se jejich koncentrace) působením turbulentních (vírových) pohybů různých měřítek. Intenzita turbulentní difuze je proměnlivá a závisí na vzniku a vývoji turbulentních pohybů. Ty jsou podmíněny buď mech. příčinami, např. při turbulentním obtékání vzduchu kolem překážek a nad drsným povrchem, nebo termicky při vzniku tepelně podmíněných vírových pohybů nad přehřátým nebo tepelně nehomogenním povrchem. Viz též rovnice difuze, rozptyl příměsí v ovzduší, turbulence, koeficient turbulentní difuze.

angl. turbulent diffusion; slov. turbulentná difúzia; rus. турбулентная диффузия; 1993-a1

difuzometrpyranometr měřící v krátkovlnném oboru pouze rozptýlené sluneční záření; je opatřen stínidlem ve tvaru prstence, posuvného ve směru rovnoběžném se zemskou osou nebo pohyblivým stínícím kotoučem, který zabraňuje dopadu přímého slunečního záření na čidlo. Jako difuzometr může být použit v podstatě každý pyranometr s vodorovným čidlem obráceným vzhůru po doplnění příslušným stínidlem.

angl. diffusometer; slov. difúzometer; rus. пиранометр, диффузометр; 1993-a3

difuzosféra — oblast nad turbopauzou do výšek přibližně nad 100 km, v níž je vert. rozložení atm. plynů určováno molekulární difuzí v poli zemské tíže a nikoliv turbulentním promícháváním. Prakticky se shoduje s heterosférou. Viz též turbosféra.

angl. diffusosphere; slov. difúzosféra; rus. диффузосфера; 1993-a1

díra oblačná průletová (z angl. cloud hole) — kruhová nebo eliptická bezoblačná mezera, v jejímž středu může být patrná virga. Jev byl identifikován v oblacích altocumulus nebo cirrocumulus, v nichž se mohou vyskytnout přechlazené vodní kapky, které nemrznou vzhledem k nedostatku ledových jader. Na družicových snímcích byl zaznamenán i v oblacích druhu altostratus či cirrostratus. Náhlý vzrůst koncentrace jader může vyvolat vznik drobných ledových krystalků a jejich růst na úkor vypařujícich se kapek. Vypadávání krystalů může vytvořit virgu. Ke zvýšení koncentrace aktivních ledových jader nebo náhlému zmrznutí malých přechlazených kapek může dojít turbulencí a poklesem tlaku při průletu letadla. Jde o velmi řídký jev, který je však při svém výskytu na obloze jasně patrný a bývá občas nesprávně interpretován. Viz též teorie vzniku srážek Bergeronova a Findeisenova, pruh rozpadový.

angl. cloud hole; cloud hole; punch hole; skypunch; fallstreak hole; slov. preletová oblačná diera; 2014

díra ozonová — označení pro výrazné zeslabení ozonové vrstvy v oblasti Antarktidy, používané i v odborné literatuře. Ozonová díra je definována jako oblast s celkovým množstvím ozonu menším než 220 DU. Výskyt ozonové díry byl zjištěn počátkem 80. let na základě pozemních i družicových měření. Jedná se o rozsáhlou anomálii v ozonové vrstvě, která se pravidelně vytváří během jarního období (srpen – listopad) nad jižními polárními oblastmi. Prostorový rozsah ozonové díry v období jejího maxima přesahuje 20 miliónů km2;. Snížení celkového obsahu ozonu v ozonové díře činí až 60 % a ve výškách 14–19 km je stratosférický ozon zcela rozložen. Doba trvání ozonové díry je úzce spjatá s existencí jižního cirkumpolárního víru. Ozonová díra vzniká rozkladem stratosférického ozonu sloučeninami chloru a bromu uvolňovaných fotochemickým rozkladem některých antropogenních látek (např. chlorované uhlovodíky – freony) vlivem ultrafialového slunečního záření. V těchto reakcích hrají důležitou katalytickou úlohu rovněž pevné částice stratosférické oblačnosti (heterogenní reakce) vznikající za velmi nízkých teplot (–78 až –90 °C) ve spodní stratosféře. Ozonová díra nad severním pólem nebyla dosud zjištěna v důsledku odlišných cirkulačních a teplotních vlastností severní polární stratosféry. Nad severním pólem se ozonová díra v rozsahu pozorovaném v oblasti Antarktidy nevyskytuje. V omezeném prostorovém rozsahu byl ale pozorován krátkodobý výskyt velmi nízkých hodnot celkového ozonu (např. jaro 2011).

angl. ozone hole; slov. ozónová diera; rus. отверстие озона; 2014

díra vzdušná — v letecké terminologii zastaralý a nevhodný název pro intenzívní sestupné pohyby působené termickoumechanickou turbulencí zejména nad členitým terénem.

angl. air-pocket; slov. vzduchová diera; rus. воздушная яма; 1993-a1

divergence horizontální, viz divergence proudění.

angl. horizontal divergence; slov. horizontálna divergencia; rus. горизонтальная дивергенция; 1993-a2

divergence proudění — divergence ve standardní souřadnicové soustavě je dána vztahem
D=vx x+vy y+vz z,
kde vx, vy, vz jsou složky vektoru rychlosti proudění příslušející souřadným osám x, y, z. Veličinu
DH=vx x+vy y,
nazýváme horiz. divergencí. Při DH > 0 mluvíme o divergentním proudění, v opačném případě při DH < 0 mluvíme o konvergentním proudění. Zápornou divergenci, resp. zápornou horiz. divergenci též nazýváme konvergencí, resp. horiz. konvergencí. Pro označení divergence rychlosti proudění v se v literatuře nejčastěji užívá symbol ∇.v nebo div v, analogicky ∇H v nebo divH v jde-li o horiz. divergenci. V p-systému musíme místo horiz. divergence používat divergenci izobarickou, kterou obvykle značíme ∇pv nebo divp v. Divergence proudění má značný význam pro mechanismus tlakových změn v atmosféře, nenulová horiz. (v p-systému izobarická) divergence je spojena s vertikálními pohyby ve vzduchové hmotě a podílí se tak mimo jiné na vytváření podmínek pro vznik a vývoj oblačnosti. Viz též rovnice divergence.

angl. divergence of wind; slov. divergencia prúdenia; rus. дивергенция ветра; 1993-a3

dny psí — lid. označení pro období největších veder, používané zejména v  některých oblastech stř. a již. Evropy. Název se traduje od starověku. Řekové a Římané totiž dávali výskyt veder do souvislosti s východem hvězdy Sírius nazývané též „Psí hvězda" (canis – lat. pes), v jejíž blízkosti se Slunce na obloze nachází od 22. července do 23. srpna. Na sev. polokouli připadá období veder zpravidla na červenec a na prvou dekádu srpna, přičemž jeho délka a výraznost závisí především na stupni kontinentality daného místa a na cirkulačních poměrech.

angl. dog days; hot days; slov. kanikula; rus. самые жаркие дни; собачья погода"; 1993-a1

doba dešťů, syn. období dešťů.

slov. doba dažďov; 1993-a1

doba ledová, syn. glaciál.

angl. glacial age; slov. doba ľadová; rus. ледниковая эпоха; 1993-a2

doba ledová malá (LIA) — období rychlého růstu ledovců na mnoha místech na Zemi, umísťované tradičně zhruba mezi roky 1550 a 1850, přičemž sporné je především vymezení jejího počátku, který bývá někdy umísťován již do závěru 13. století. Nejde zřejmě o souvislou klimatickou anomálii na celé Zemi, spíše o seskupení regionálně diferencovaných a opakovaných poklesů teploty vzduchu i změn srážkových poměrů. Přinejmenším v severoatlantickém prostoru se zřejmě ochladilo o 1 – 2 °C oproti předchozímu středověkému teplému období. Ve větší míře se zde vyskytovaly tuhé zimy i jiné nepříznivé projevy počasí, došlo k nárůstu horského zalednění i zamrzání okrajových moří. Zhoršení přírodních podmínek v tomto regionu mělo zřejmě i negativní socio-ekonomické dopady.

angl. little ice age; slov. malá doba ľadová; rus. малый (короткий) ледниковый период; 1993-a3

doba meziledová, syn. interglaciál.

angl. interglacial; interglacial period; slov. medziľadová doba; rus. интергляциал; интергляциальная фаза; межледниковый период; 1993-a1

doba odběrová (vzorkovací) — délka časového intervalu, po který se v aerochemických měřeních odebírá jeden vzorek. Měření se pak vztahuje k celému časovému intervalu. V praxi se užívá 30 minut, 1 hodina, 24 hodin, nebo i více (týden, měsíc).

angl. sampling interval; slov. doba odberu; rus. период отбора (проб); 1993-a2

doba platnosti předpovědi — časový interval, ve kterém se předpokládá uskutečnění vývoje počasí uvedeného v předpovědi. Podle doporučení Světové meteorologické organizace je v tabulce uvedena doba platnosti stanovená pro jednotlivé typy předpovědí. Viz též předstih předpovědi.

Definice doby platnosti předpovědi
Nowcasting0 až 2 hodiny
Velmi krátkodobá předpověď počasí0 až 12 hodin
Krátkodobá předpověď počasí12 až 72 hodin
Střednědobá předpověď počasí72 až 240 hodin
Prodloužená střednědobá předpověď počasí10 dní až 30 dní
Dlouhodobá předpověď30 dní až 2 roky
Měsíční výhled1 měsíc (nikoliv nutně hned následující měsíc)
Výhled na 3 měsíce nebo 90 dní90 dní (nikoliv nutně hned následujících 90 dní)
Sezónní výhledJaro, léto, podzim, zima (např. zima na sev. polokouli = prosinec, leden, únor)
Klimatologická předpověď počasíVíce než 2 roky

angl. meteorological forecasting range; slov. doba platnosti predpovede; rus. заблаговременность прогноза; 1993-a3

doba poledová, viz klima holocénu.

angl. postglacial age; slov. poľadová doba; 1993-a3

doba polovičních srážek, poločas srážkový — jeden z indexů kontinentality, který navrhl B. Hrudička (1933) k vyjádření ombrické kontinentality klimatu. Je to počet dní od počátku teplého pololetí (na sev. polokouli od 1. dubna), během kterých spadne polovina roč. srážkového úhrnu. Počítá se z prům. měs. úhrnů srážek, přičemž úhrn za měsíc, v němž je polovina překročena, se rozdělí do jednotlivých dní. V kontinentálním klimatu je doba polovičních srážek kratší oproti oblastem, kde dominuje oceánita klimatu. V členitém terénu se v době polovičních srážek odrážejí i návětrnézávětrné efekty.

angl. time of half-precipitation; slov. doba polovičných zrážok; rus. время половинных осадков; 1993-a3

doba roční — lid. označení pro jednu ze čtyř klimatických sezón ve vyšších zeměp. šířkách.

slov. ročné obdobie; 2014

doba slunečního svitu — časový interval, po který svítilo slunce, vyjádřený zpravidla v pravém slunečním čase, např. od 10.45 do 11.32 h. Viz též trvání slunečního svitu.

angl. sunshine duration; slov. doba slnečného svitu; rus. продолжительность солнечного сияния; 1993-a1

doba sucha, syn. období sucha.

slov. doba sucha; 1993-a3

doba vegetační, syn. období vegetační.

slov. vegetačná doba; 1993-a1

doba vzorkovací, syn. doba odběrová.

slov. doba vzorkovania; 1993-a1

doby roční fenologické — období roku vymezená etapami vývoje přírody. Fenologické roční doby jsou odděleny významnými fenologickými fázemi.

angl. phenological seasons; slov. fenologické ročné doby; rus. фенологические сезоны; 1993-a1

dohlednost — 1. podle definice Světové meteorologická organizace největší vzdálenost, na kterou lze vidět a rozeznat černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, pokud je pozorován za denního světla proti obloze horizontu, nebo který je možné vidět a rozeznat v noci, pokud je umělé osvětlení na úrovni normálního denního světla;
2. pro letecké účely je za dohlednost považována větší z: a) největší vzdálenosti, na kterou je možné spolehlivě vidět a rozeznat na světlém pozadí černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, a b) největší vzdálenosti, na kterou je možně spolehlivě rozeznat na neosvětleném pozadí světla o svítivosti přibližně 1 000 cd. Tyto dvě vzdálenosti jsou odlišné v atm. podmínkách charakterizovaných stejným koeficientem zeslabení: vzdálenost vzdálenost a) objektivizuje meteorologický optický dosah a vzdálenost b) kolísá v závislosti na intenzitě osvětlení pozadí.

angl. visibility; slov. dohľadnosť; rus. видимость; дальность видимости; 1993-a3

dohlednost dráhová (RVR) — vzdálenost, na kterou pilot letadla nacházejícího se na ose vzletové nebo přistávací dráhy, vidí denní dráhové označení nebo návěstidla ohraničující vzletovou nebo přistávací dráhu, nebo vyznačující její osu. Dráhová dohlednost se dříve určovala vizuálně, nyní se na většině letišť určuje pomocí transmisometrů, umístěných obvykle na obou koncích a uprostřed vzletové nebo přistávací dráhy.

angl. runway visual range; slov. dráhová dohľadnosť (RVR); rus. максимальнaя дальность видимости ВПП; 1993-b3

dohlednost letová — dohlednost pozorovaná z kabiny letícího letadla ve směru letu. V oblacích druhu cirrus, cirrostratuscirrocumulus bývá několik stovek metrů, v oblacích druhu altocumulusaltostratus desítky až stovky metrů a v základnách oblaků druhu cumulonimbus klesá někdy až na 10 metrů. Letová dohlednost se snižuje zejména pod vrstvami inverzí teploty vzduchu vlivem prachu, kouře a vodní páry. Ve vysokých vrstvách troposféry a ve stratosféře lze letovou dohlednost určovat podle barvy oblohy a jasu hvězd.

angl. flight visibility; slov. letová dohľadnosť; 1993-b3

dohlednost meteorologická — ve dne největší vzdálenost, na kterou lze spolehlivě rozeznat černý předmět o úhlové velikosti mezi 0,5 až 5°, umístěný u země na pozadí mlhy nebo oblohy; v noci největší vzdálenost, na kterou jsou spolehlivě rozeznatelná světla určité stálé a směrově málo proměnlivé svítivosti.
Tato definice je závislá na vlastnostech lidského oka. Pro účely vizuálního pozorování meteorologické dohlednosti se předpokládá, že pozorovatel má normální zrak. Pro účely přístr. měření meteorologické dohlednosti ve dne se definuje práh kontrastové citlivosti hodnotou 0,025, v noci se definuje prahová hodnota osvětlení např. za občanského soumraku 106 luxů a za tmavé noci při svitu hvězd 107,5 luxů. Použití těchto hodnot zaručuje srovnatelnost výsledků vizuálních a přístr. pozorování. Meteorologická dohlednost závisí na množství vody v různých fázích, prachu, kouře a mikroorganismů v ovzduší mezi pozorovatelem a pozorovaným předmětem. Může proto nabývat v různých směrech různých hodnot. Vyjadřuje se v m, popř. v km.
V letecké meteorologii jsou zavedeny termíny dohlednost, dráhová dohlednost (RVR), šikmá dohlednostletová dohlednost. Obj. fyz. veličinou, charakterizující stav opt. průzračnosti atmosféry, je meteorologický optický dosah. Viz též měření dohlednosti, měření dráhové dohlednosti, měřič průzračnosti, objekt pro zjišťování dohlednosti, vztah Allardův, vztah Koschmiederův.

angl. meteorological visibility; slov. meteorologická dohľadnosť; rus. метеорологическая видимость ; метеорологическая дальность видимости; 1993-a3

dohlednost šikmá — dohlednost ve směru odkloněném o určitý ostrý úhel od horiz. roviny. V letecké meteorologii se určuje z vyvýšeného bodu směrem k zemskému povrchu jako vzdálenost k nejdále viditelnému bodu na zemi. Šikmá dohlednost pozorovaná z kabiny letícího letadla ve směru přistání v závěrečné fázi letu je přistávací dohlednost. Šikmá dohlednost pozorovaná z letištní budovy Řízení letového provozu je věžová dohlednost.

angl. slant visibility, oblique visibility; slov. šikmá dohľadnosť; rus. косая видимость; 1993-b3

dohlednost převládající — V letecké meteorologii nejvyšší hodnota dohlednosti pozorovaná v souladu s definicí „Dohlednost“, které je dosaženo nejméně na polovině kruhového horizontu nebo nejméně na polovině letištní plochy. Tyto oblasti mohou tvořit spojitý sektor nebo mohou být složeny z několika nespojitých sektorů. Tato hodnota může být vyhodnocena pozorovatelem nebo přístrojovým systémem. K získání co nejlepšího odhadu převládající dohlednosti se tam, kde jsou instalovány, používají přístroje.

angl. prevailing visibility; slov. prevládajúca dohľadnosť; 2014

dohlednost technická — vzdálenost, ve které lze bezpečně rozeznat světelné zdroje. Tato dohlednost je závislá nejen na průzračnosti atmosféry, ale také na intenzitě a barvě světla světelného zdroje. Používá se v letecké meteorologii.

angl. technical visibility; slov. technická dohľadnosť; 1993-b3

dohlednost vertikální — největší vzdálenost, na niž pozorovatel vidí a identifikuje objekt ležící na vertikále nad ním.

angl. vertical visibility; slov. vertikálna dohľadnosť; rus. вертикальная видимость; 1993-b3

dohlednost vodorovná viz dohlednost.

angl. horizontal visibility; slov. vodorovná dohľadnosť; rus. горизонтальная видимость; 1993-b3

dohlednost výborná (mimořádná) — dohlednost nejméně 50 km na stanicích s  neomezeným obzorem. Např. na Milešovce (837 m n. m.) se v období 1951–1960 vyskytovala prům. 34 dnů za rok.

angl. exceptional visibility; slov. výborná dohľadnosť; 1993-b3

dokumentace letová meteorologická — soubor mapových, tabulkových, popř. i dalších met. informací, které v souladu s příslušnými předpisy poskytuje letecká meteorologická služba při předletové přípravě posádkám letadel. Příslušné formuláře, měřítka map, soustava jednotek, čas vydávání předpovědí, symbolika, zkratky a další náležitosti dokumentace letecké meteorologie jsou stanoveny příslušnými doporučeními Mezinárodní organizace civilního letectví, resp. národními předpisy. Poskytovaná dokumentace letecké meteorologie musí zahrnovat tyto informace: předpovědi výškového větru a teploty ve výšce ve standardních hladinách a jevů význačného počasí (např. mapu význačného počasí), zprávy METAR nebo SPECI (včetně předpovědí trend, vydávané v souladu s regionálními postupy ICAO) pro letiště odletu a předpokládaného přistání a pro náhradní letiště při vzletu, na trati a určení; předpovědi TAF nebo opravené předpovědi TAF pro letiště odletu nebo předpokládaného přistání a pro náhradní letiště při vzletu, na trati a určení; informace SIGMET a příslušná mimořádná hlášení z  letadel týkající se celé trati letu; informační zprávy o vulkanickém popelu a tropických cyklonách týkající se celé trati letu. Pro lety v nízkých hladinách pak i oblastní předpovědi GAMET a/nebo oblastní předpovědi pro lety v nízkých hladinách v mapovém formátu připravené jako podklad pro vydání informací AIRMET a informace AIRMET pro lety v nízkých hladinách, týkající se celé trati letu v souladu s regionálními postupy ICAO.

angl. flight meteorological documentation; slov. meteorologická letová dokumentácia; rus. полетная метеорологическая документация; 1993-a3

doldrums, viz tišiny rovníkové.

slov. doldrums; 1993-a2

doplněk sytostní — charakteristika vlhkosti vzduchu, která vyjadřuje, jaké množství vodní páry je třeba dodat do vzduchu, aby se stal nasyceným při konstantní teplotě. Většinou se definuje jako rozdíl tlaku nasycené vodní páry a skutečného tlaku vodní páry při dané teplotě, tzn. doplněk tlaku páry. Setkáme se však i s vyjádřením sytostního doplňku směšovacího poměru či měrné vlhkosti, který je stanoven při zachování teploty a tlaku vzduchu. Někdy se nesprávně zaměňuje za deficit teploty rosného bodu.

angl. saturation deficit; slov. sýtostný doplnok; rus. дефицит влажности; 1993-a3

dosah optický meteorologický (Meteorological Optical Range, MOR) — délka dráhy v atmosféře, podél níž se světelný tok ve svazku vytvořeném žárovkou o barevné teplotě 2 700 K zeslabí na 5 % původní hodnoty. Viz též dohlednost meteorologická.

angl. meteorological optical range (MOR); slov. meteorologický optický dosah; rus. метеорологическая оптическая дальность (МОД); 1993-a3

doutník Minnaertův — světelná skvrna doutníkového tvaru s ostře ohraničeným okrajem vytvářející se na povrchu s vysokou odrazivostí pro světelné paprsky, v přírodě nejčastěji na sněhové pokrývce. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na ledových krystalcích při lámavém úhlu 60°, tj. v tomto směru obdobně jako malé halo, avšak na krystalek dopadající paprsky musí tvořit rozbíhavý svazek, nejsou tedy vzájemně rovnoběžné, jako např. paprsky přímého slunečního záření. Světelné paprsky v tomto případě zpravidla pocházejí z umělého světelného zdroje malých rozměrů, nalézajícího se v relativně nevelké vzdálenosti. K jejich lomu pak dochází na ledových krystalcích rozptýlených v přízemních hladinách atmosféry. Popisy a výklad tohoto jevu se dnes sporadicky vyskytují v meteorologické literatuře v souvislosti s halovými jevy.

angl. Minnaert's cigar; rus. сигара Миннарта; 2014

dóza Vidieho, syn. krabička aneroidová Vidieho.

slov. Vidieho dóza; rus. анероидная коробка; коробка Види; мембранная коробка; 1993-a1

downburst [daunbé(r)st] — extrémně silný sestupný proud u konv. bouře, který je příčinou vzniku ničivých divergujících větrů u zemského povrchu. Horiz. průměr tohoto jevu se pohybuje v rozmezí metrů až desítek kilometrů. Downburst je vázán na konv. oblaky, ne však vždy nutně druhu cumulonimbus. Podle horiz. rozsahu ničivých větrů se downburst dělí na macroburstmicroburst. Pro termín downburst, převzatý z angličtiny, se občas používá čes. termín propad studeného vzduchu.

angl. downburst; slov. downburst; rus. нисходящий порыв ; 1993-a3

downdraft, v odborném slangu označení pro proud konvektivní sestupný.

2015

downwelling — mezinárodně užívané označení pro klesavá proudění v oceánu, která jsou spojena s konvergujícím povrchovým prouděním. Povrchové vrstvy oceánu se v oblastech downwellingu obvykle jeví jako nutričně chudé. Downwelling se podílí na termohalinní cirkulaci a v tomto spojení se může významně uplatňovat při formování klimatických podmínek.

angl. downwelling; 2017

dozimetr kolorimetrický, syn. UV dozimetr.

angl. colorimetric dozimeter; slov. kolorimetrický dozimeter; rus. колориметрический дозиметр; 1993-a1

dozimetr pasivní, difuzní — zařízení k odběru vzorků plynů z atmosféry rychlostí danou fyzikálním procesem difuze plynu ve stagnantní vrstvě vzduchu nebo porézního materiálu nebo permeací přes membránu, aniž dochází k aktivnímu pohybu vzduchu zařízením. Molekuly plynu jsou transportovány molekulární difuzí, která je funkcí teploty a atmosférického tlaku. Průměrná koncentrace sledované látky vážená časem se vypočítá na základě Fickova prvního zákona difuze.

slov. pasívny dozimeter; rus. пассивный, дифузный дозиметр; 2014

dráha větru — délka křivky, kterou opisuje vzduchová částice za určitý časový interval.

angl. run of wind; slov. dráha vetra; rus. пробег ветра; 1993-a3

dráhy anticyklon — prům. typické dráhy středů anticyklon pohybujících se v určité geograf. oblasti. Na rozdíl od drah cyklon většinou směřují do nižších zeměp. šířek. B. P. Multanovskij, který dráhy anticyklon označil jako osy anticyklonálních procesů nebo osy anticyklon, rozlišil v Evropě tři zákl. skupiny drah anticyklon: azorská, směřující k východoseverovýchodu, normální polární, směřující k jihovýchodu, a ultrapolární, směřující k jihu nebo severozápadu.

angl. trajectories of anticyclones; slov. dráhy anticyklón; rus. пути антициклонов, траектории антициклонов; 1993-a1

dráhy cyklon — koridory se zvýšenou frekvencí pohybu cyklon, určené na základě studia trajektorií cyklon za delší období. Trajektorie konkrétní cyklony se přitom od typické dráhy může značně lišit. Pro tropické cyklony na sev. polokouli jsou charakteristické přibližně parabolické dráhy nejprve k severozápadu, posléze k severovýchodu, s bodem ohybu nejčastěji mezi 20° a 30° s. š. V mimotropických oblastech dráhy cyklon směřují většinou od západu na východ ve směru řídícího proudění. Dráhy cyklon v Evropě popsal W.J. Bebber (1891) dodnes se používá jeho označení dráha Vb [pět b] pro pohyb janovské cyklony přes Jaderské moře a Maďarsko k severovýchodu, viz situace Vb.

angl. cyclone tracks; slov. dráhy cyklón; rus. траектории циклонов; 1993-a3

drak meteorologický — zařízení těžší než vzduch, které je kombinací vztlakových a stabilizačních ploch; dříve se používalo k vynášení meteorografů nad zemský povrch. Vystupuje účinkem větrů a s pozemním stanovištěm je spojeno lanem. Buňková konstrukce met. draka je potažena bavlněným plátnem o ploše 5 až 8 m2. Drakové výstupy dosahovaly prům. výšky 3 km. Prům. doba trvání výstupu činila asi 3 hodiny. Drakové výstupy byly předchůdcem radiosondážních měření. Viz též sondáž ovzduší draková.

angl. meteorological kite; slov. meteorologický šarkan; rus. змей, воздушный змей; 1993-a2

dropsonda, syn. radiosonda klesavá.

angl. dropsonde; slov. dropsonda; rus. сбрасываемый радиозонд; 1993-a1

drosograf — registrátor množství rosy pracující zpravidla na váhovém principu. V ČR byly dříve používány drosografy jiného principu, jejichž deformačním čidlem byl konopný provázek. Drosograf umožňuje sledovat časový průběh nárůstu, popř. i vypařování rosy na umělých tělesech. Výsledky nesouhlasí přesně se stavem orosení porostů. Někdy se drosograf označuje nevhodným hybridním názvem rosograf.

angl. drosograph; slov. rosograf; rus. росограф, самописец росы; 1993-a2

drosogram — záznam drosografu.

angl. drosogram; slov. rosogram; rus. росограмма; 1993-a1

drosometr, syn. rosoměr.

angl. drosometer; slov. rosometer; rus. дрозомер; росомер; 1993-a1

drsnost klimatu — neurčitý souhrnný pojem pro nepříznivé klimatické podmínky určitého místa nebo oblasti. Projevuje se velmi nízkými či naopak vysokými hodnotami klimatických prvků (teploty vzduchu, relativní vlhkosti, atmosférických srážek apod.), případně velkou četností nebezpečných meteorologických jevů. V bioklimatologii je drsnost klimatu hodnocena nejrůznějšími indexy a odvozenými veličinami, viz např. diagram komfortu, teplota efektivní. Viz též tuhost zimy.

angl. hardness of the climate; severity of the climate; slov. drsnosť klímy; rus. жестокость климата, суровость климата; 1993-a3

drsnost povrchu — charakteristika nerovností aktivního povrchu, vystupujících jako činitel brzdící proudění vzduchu v přízemní vrstvě atmosféry. Kvantit. je určována parametrem drsnosti z0. Někdy se tento parametr uvádí jako drsnost malých měřítek, která je v přízemní vrstvě vyvolána rostlinným porostem, nerovnostmi půdy, malými objekty apod. Drsnost velkých měřítek v mezní vrstvě atmosféry, pro kterou se zavádějí jiné kvantit. charakteristiky, je způsobována vert. členitým terénem, velkými objekty aj. Viz též stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry.

angl. surface roughness ; slov. drsnosť povrchu; rus. шероховатость подстилающей поверхности; 1993-a1

drsnost zimy, syn. tuhost zimy.

angl. severity of winter; slov. drsnosť zimy; rus. суровость зимы; 1993-a1

druh fronty, viz klasifikace atmosférických front.

angl. type of front; slov. druh frontu; rus. вид фронта; 1993-a1

druh srážek — označení jednotlivých srážkových jevů, např. déšť, přeháňka deště se sněhem, sněhová zrna, kroupy, rosa, ledovka. Druh srážek se uvádí v měsíčním výkazu meteorologických pozorování pomocí definovaných značek. Viz též klasifikace srážek.

angl. form of precipitation; slov. druh zrážok; rus. вид осадков, тип осадков; 2014

druhy oblaků — základní charakteristika oblaku podle mezinárodní klasifikace oblaků Světové meteorologické organizace. Vystihuje podstatné znaky vzhledu oblaku, které se jeví pozorovateli na zemském povrchu. Každý oblak, který se vyskytuje v troposféře, lze zařadit do jednoho z následujících 10 druhů: cirrus (Cu), cirrocumulus (Cc), cirrostratus (Cs), altocumulus (Ac), altostratus (As), nimbostratus (Ns), stratocumulus (Sc), stratus (St), cumulus (Cu), kumulonimbus (Cb). Jeden a týž oblak nemůže současně náležet k více druhům, tzn., že označení druhů se u téhož oblaku vzájemně vylučují. Pro bližší popis oblaku se užívají další charakteristiky, tj. tvar oblaků, odrůda oblaků, zvláštnosti oblaků, průvodní oblaky a případně mateřský oblak.

angl. cloud genera; slov. druhy oblakov; rus. виды облаков; роды облаков; 1993-a2

družice meteorologická — umělá družice Země určená primárně pro využití v meteorologii a  klimatologii. Podle oběžné dráhy se družice dělí na družice geostacionární a družice na nízkých dráhách (nejčastěji polárních), podle zaměření rozlišujeme družice operativní a výzkumné. Většina současných meteorologických družic má na své palubě řadu přístrojů umožňujících dálkový průzkum Země (DPZ) i v jiných oborech. Kromě primárních přístrojů, zaměřených na meteorologické využití, jde rovněž o přístroje pro jiné obory – systémy pro monitorování stavu hladiny světových moří a oceánů, astronomické a geofyzikální přístroje, systémy pro přenos nouzových signálů, aj.

angl. meteorological satellite; meteorological spacecraft; slov. meteorologická družica; rus. метеорологический спутник; 1993-a3

družice meteorologická geostacionárnímeteorologická družice na geostacionární dráze. Parametry geostacionární dráhy (kruhová dráha o poloměru 42 168 km, jejíž rovina je totožná s rovinou zemského rovníku) zajišťují, že družice zdánlivě „visí“ ve výšce přibližně 35 790 km nad pevným místem na zemském povrchu.

angl. geostationary meteorological satellite; slov. geostacionárna meteorologická družica; rus. геостационарный метеорологический спутник; 1993-a3

družice meteorologická geosynchronnímeteorologická družice, jejíž oběžná doba je totožná s dobou rotace Země. Termín se často nesprávně zaměňuje s pojmem meteorologická družice geostacionární.

angl. earth-synchronous meteorological satellite; geosynchronous meteorological satellite; slov. geosynchrónna meteorologická družica; rus. геосинхронный метеорологический спутник; 1993-a3

družice meteorologická kvazipolární — synonymum pro meteorologickou družici polární.

angl. near-polar orbiting meteorological satellite; slov. kvázipolárna meteorologická družica; rus. квазиполярный метеорологический спутник; 1993-a3

družice meteorologická polární — zkrácené označení pro meteorologickou družici na polární dráze. Družice s oběžnou dráhou přibližně kolmou na zemský rovník, takže při každém obletu Země přelétá (mimo jiné) i její polární oblasti – odtud název dráhy, resp. skupiny družic. Operativní meteorologické družice na polárních dráhách mají zpravidla oběžnou dobu blízkou 100 minutám a výšku kruhové dráhy přibližně v rozmezí 700 až 1 000 km. Dráha je zpravidla heliosynchronní.

slov. polárna meteorologická družica; rus. полярные орбитальные спутники; 1993-a3

družice meteorologická stacionární — nepřesné (zkrácené) označení družice meteorologické geostacionární.

slov. stacionárna meteorologická družica; rus. геостационарные спутники; 1993-a3

dryline (suchá čára) — pomyslná čára označující úzkou přechodovou zónu oddělující suchý a vlhký vzduch. Vytváří se v nižších hladinách. Bývá obvykle několik set km dlouhá a desítky km široká. Dryline se vyskytuje v různých částech světa, ale nejtypičtější je pro oblast tzv. Plání v USA, kde odděluje vlhký vzduch proudící z Mexického zálivu a suchý kontinentální vzduch proudící ze západu. Je důležitým faktorem v četnosti výskytu silných konv. bouří. Obvykle se během dne posouvá mírně k východu, v noci naopak ustupuje k západu. Český ekvivalent dosud nebyl vytvořen.

angl. dryline; rus. сухая линия ; 2015

duha — jeden z fotometeorů. Je charakterizován jako skupina koncentrických oblouků barevného spektra kolem antisolárního bodu nebo kolem Slunce. Vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Obvykle se vyskytuje duha hlavní a duha vedlejší, které se objevují na opačné straně oblohy než je světelný zdroj. Střed jejich oblouků leží na přímce, jež prochází zdrojem světla a okem pozorovatele. Spektrum velikosti kapek ovlivňuje barvu, intenzitu a šířku barevných oblouků. První fyz. objasnění vzniku duhy podal R. Descartes v letech 1635–1637. Viz též oblouky duhové podružné.

angl. rainbow; slov. dúha; rus. радуга; 1993-a3

duha bílá (mlhová) — hlavní duha, vznikající lomem, vnitřním odrazem a v malé míře ohybem světla na nepatrných vodních kapičkách mlhy nebo kouřma. Tato homogenita spektra kapiček způsobuje, že bílá duha tvoří bělavý oblouk, jen někdy ohraničený tenkým červeným pruhem na vnější a slabě namodralým na vnitřní straně.

angl. white rainbow; slov. biela dúha; rus. белая радуга; 1993-a3

duha hlavní (primární) — duha vytvořená lomem a jedním vnitřním odrazem světla na déšťových kapkách. Spektrum velikosti kapek určuje, které barvy jsou zastoupeny a jak široký pruh zaujímají. Vždy je však fialová barva na vnitřní (úhlový poloměr oblouku 40°) a červená na vnější (úhlový poloměr oblouku 42°) straně duhového oblouku.

angl. primary rainbow; slov. hlavná dúha; rus. основная радуга; первая радуга; 1993-a1

duha kolem Slunce, duha terciární — duha vzniklá lomem a trojnásobným vnitřním odrazem slunečních paprsků na dešťových kapkách. Nachází se na opačné straně oblohy než duha hlavníduha vedlejší v  úhlové vzdálenosti asi 43° od Slunce. Je to vzácný opt. úkaz.

angl. tertiary rainbow; slov. dúha okolo Slnka; rus. третичная радуга; 1993-a1

duha měsíční — duha v měs. světle. Její barvy jsou velmi chudé.

angl. lunar rainbow; moon bow; slov. mesačná dúha; rus. лунная радуга; 1993-a1

duha mlhová, syn. duha bílá.

angl. fog bow; slov. dúha na pozadí hmly; rus. туманная радуга; 1993-a1

duha primární, syn. duha hlavní.

angl. primary rainbow; slov. primárna dúha; rus. основная радуга; 1993-a1

duha sekundární — 1. syn. duha vedlejší; 2. v mn. č. označení pro podružné duhové oblouky, které se vyskytují na vnitřní straně duhy hlavní a na vnější straně duhy vedlejší. Jde o interferenční jev související s uplatněním optického principu minimální odchylky.

angl. secondary rainbow; slov. sekundárna dúha; rus. вторичная радуга; 1993-a3

duha terciární, syn. duha kolem Slunce.

angl. tertiary rainbow; slov. terciárna dúha; rus. третичная радуга; 1993-a1

duha vedlejší (sekundární) — méně jasná duha, objevující se současně s hlavní duhou, téměř dvojnásobně široká, s červenou barvou na vnitřní straně (úhlový poloměr oblouku asi 50°) a fialovou barvou na vnější straně (úhlový poloměr oblouku asi 54°). Vzniká následkem lomu a dvojnásobného vnitřního odrazu světla na dešťových kapkách.

slov. vedľajšia dúha; rus. вторичная радуга; 1993-a1

duplicatus (du) — jedna z odrůd oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizována jako menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy naskládané hustě nad sebou v malých vzdálenostech, někdy částečně spojené. Vyskytuje se u druhů cirrus, cirrostratus, altocumulusstratocumulus.

angl. duplicatus; slov. duplicatus; rus. двойные облака; 1993-a2

dusno — subj. nepříjemný pocit, vyvolaný kombinovaným účinkem teploty vzduchu, poměrné vlhkosti vzduchu a malé rychlosti větru na lidský organismus. Je do jisté míry opakem zchlazování, protože čím je menší zchlazování, tím je větší dusno. Dusno se charakterizuje buď pomocí ekvivalentní izobarické teploty (např. F. Linke považoval za začátek dusna 56 °C), nebo jen pomocí tlaku vodní páry. Za hranici dusna se obecně přijala hodnota tlaku vodní páry 18,8 hPa (dříve 14,08 torr). Podle K. Scharlana (1942) nastávají podmínky pro pocit dusna např. tehdy, když při poměrné vlhkosti r = 100 % je teplota vzduchu t = 16,5 °C, dále při r = 70 % a t = 22,2 °C, při r = 50 % a t = 27,9 °C, popř. při r = 30 % a t = 36,9 °C. Dusno vzniká nejčastěji v létě v dopoledních hodinách, zpravidla před konv. bouřkou (bouřkou z tepla). Viz též den dusný, teplota ekvivalentní.

angl. muggy; sultriness; slov. dusno; rus. духота; зной; 1993-a1

dvojpilotáž — synchronní pilotovací měření dvěma pilotovacími teodolity umístěnými na konci základny s přesně zjištěnými koncovými body. Pomocí délky průmětu základny a čtyř zjištěných úhlových souřadnic, tj. dvou azimutálních a dvou výškových úhlů zaměřovaného pilotovacího prostředku (zpravidla pilotovacího balonu),se trigonometricky vyhodnocují prostorové souřadnice pilotovacího prostředku jako zákl. parametry pro výpočet výškového větru. Ve srovnání s jednopilotáží, poskytuje dvoupilotáž přesnější výsledky, poněvadž nemusí vycházet z předpokladu konstantní stoupací rychlosti zaměřovaného pilotovacího prostředku.

angl. two-theodolite method of upper winds measurement; slov. dvojpilotáž; rus. базисное шаропилотное наблюдение; 1993-a1

dynamika atmosféry — část meteorologie, zabývající se příčinami pohybů vzduchu v zemské atmosféře. Poznatky dynamiky atmosféry a jejich mat. formulace vytvořily základ dynamické meteorologie, jejíž praktickou aplikací jsou zejména dyn. metody předpovědi počasí. V širším smyslu se do dynamiky atmosféry zahrnuje i kinematikastatika atmosféry.

angl. atmospheric dynamics; dynamics of the atmosphere; slov. dynamika atmosféry; rus. динамика атмосферы; 1993-a1

dynamika fronty — souborné označení pro časové změny vlastností atmosférické fronty v důsledku změn vlastností vzduchových hmot, které fronta odděluje, vlastností aktivního povrchu, a tlakového pole v oblasti fronty. Projevuje se změnou výraznosti fronty, změnou sklonu fronty (frontální plochy), deformací frontální čáry a tomu odpovídajícím průběhem počasí. Viz též frontogeneze, frontolýza, zostření fronty.

angl. dynamic of front; slov. dynamika frontu; rus. динамика фронта; 1993-a2

dynamika oblaků — část fyziky oblaků a srážek, která aplikuje principy dynamiky kapalin na vývoj oblaků a srážek. Studuje vlastnosti pole proudění v oblaku i v jeho okolí, které jsou důsledkem nehydrostatických změn tlaku vzduchu, a jejichž důsledkem je časově a prostorově proměnné rozložení teploty, vlhkosti a mikrofyzikálních charakteristik. Viz též mikrofyzika oblaků a srážek.

angl. cloud dynamics; slov. dynamika oblakov; rus. динамика облаков; 2014