Č

čára demarkační — v met. čára na souborné kinematické mapě, která odděluje oblasti s výskytem středů anticyklon, popř. hřebenů vysokého tlaku vzduchu, kde většinou převládá anticyklonální zakřivení izobar či izohyps, od oblastí s výskytem středů cyklon, popř. brázd nízkého tlaku vzduchu s převládajícím cyklonálním zakřivením izobar či izohyps. Viz též mapa kinematická souborná.

angl. line of separation; slov. demarkačná čiara; rus. демаркационная линия; 1993-a2

čára difluence — čára na přízemní nebo výškové mapě, podél níž dochází k rozbíhání proudnic. V oblasti přízemní čáry difluence zpravidla vznikají sestupné pohyby vzduchu. Viz též čára konfluence.

angl. diffluence line; slov. čiara difluencie; rus. линия расходимости; 1993-a2

čára firnová (rovnováhy) — myšlená čára na povrchu ledovce nebo firnového pole, která odděluje zónu akumulace sněhu, tj. oblast přírůstku sněhu a ledu, od zóny ablace, v níž nastává úbytek ledovce nebo firnoviště. Dlouhodobé změny polohy firnové čáry jsou příznakem kolísání klimatu nebo klimatických změn.

angl. firn line; slov. firnová čiara; rus. фирновая линия; 1993-a1

čára frontální — průsečnice frontální plochy se zemským povrchem nebo libovolnou výškovou hladinou. Frontální čárou zpravidla rozumíme zákres atmosférické fronty na přízemních synoptických mapách, který je stručně označován jako fronta.

angl. front line; slov. čiara frontu; rus. линия фронта; 1993-a3

čára húlav, viz čára instability.

angl. squall line; slov. čiara húľav; rus. линия шквалов; 1993-a1

čára instability — čelo lineárně či do oblouku uspořádaného nefrontálního pásu zesílené tvorby konv. oblačnosti (Cu či Cb), jehož poloha se vyznačuje i na přízemních synoptických mapách. Z hlediska synoptické meteorologie nelze čáru instability ztotožnit s atmosférickou frontou, může se však projevit jako tlaková brázda v horních hladinách. Může se vyskytovat před studenou frontou ve vzdálenosti až několika set km. Silnější forma čáry instability s výskytem silných konv. bouří se označuje jako squall line, slabší formy čar instability mohou mít různý původ. Mohou být důsledkem přízemní konvergence proudění, mohou se vyskytnout na čele výtoku ze vzdálených konv. bouří, případně mohou být projevem pobřežní brízy. Ve starší české meteorologické literatuře se setkáváme s pojmem čára húlav, který má dnes již jenom historický význam.

angl. instability line; slov. čiara instability; rus. линия неустойчивости; 1993-a3

čára konfluence — čára na přízemní nebo výškové mapě, podél níž dochází ke sbíhání proudnic. V oblastech přízemní čáry konfluence zpravidla vznikají výstupné pohyby vzduchu, které podmiňují např. vývoj konv. oblaků. Viz též čára difluence.

angl. confluence line; slov. čiara konfluencie; rus. линия конфлюэнции; 1993-a2

čára rovnováhy, syn. čára firnová.

slov. čiara rovnováhy; rus. линия сходимости; 1993-a1

čára sněžná — hranice vymezující území s  celoročně možným výskytem sněhové pokrývky. Na sněžné čáře existuje rovnováha mezi přírůstkem spadlých tuhých srážek a úbytkem sněhové pokrývky během roku. Existuje dolní a horní sněžná čára. Pod dolní sněžnou čarou se sněhová pokrývka celoročně neudrží z teplotních příčin, nad horní sněžnou čarou, kde je množství srážek již malé, sněhová pokrývka zaniká sublimací v důsledku slunečního záření. Dolní a horní sněžná čára vymezují chionosféru. Praktický význam má dolní sněžná čára, která se zpravidla dělí na čáru sněžnou klimatickouorografickou. Viz též čára firnová.

angl. snow line; slov. snežná čiara; rus. снеговая линия; 1993-a2

čára sněžná klimatická (teoretická) — dolní sněžná čára, nad níž se po celý rok částečně uchovávají tuhé srážky na horiz. nezastíněném povrchu. Poloha klimatické sněžné čáry závisí pouze na klimatických podmínkách, a to na množství spadlých tuhých srážek, teplotě vzduchu, množství slunečního záření, oblačnosti, kontinentalitě klimatu aj. V polárních oblastech leží na hladině moří, nejvýše v Andách (6 400 m).

angl. climatic snow line; slov. klimatická snežná čiara; rus. климатическая снеговая линия; 1993-a2

čára sněžná orografická — dolní sněžná čára rozšíření sněžných polí (sněžníků) po celý rok. Její poloha závisí především na orografických poměrech, protože sněžníky se vytvářejí ve sníženinách zemského povrchu a v zastíněných částech horských svahů. Orografická sněžná čára leží níže než klimatická sněžná čára, výškový rozdíl může být i několik set metrů.

angl. orographic snow line; slov. orografická snežná čiara; rus. орографическая снеговая линия; 1993-a2

čára sněžná teoretická, syn. čára sněžná klimatická.

slov. teoretická snežná čiara; rus. климатическая снеговая линия (теоретическая); 1993-a1

čára střihu větru — čára, podél níž dochází k náhlé změně horiz. složek větru. Viz též střih větru.

angl. shear line; slov. čiara strihu vetra; rus. линия сдвига ветра; 1993-a1

čas — zast. výraz pro počasí, např. pěkný čas, deštivý čas, nečas, blýská se na časy, po bouři se vyčasí. Od slova čas je odvozeno novější slovo počasí, podobně jako v románských jazycích, kde franc. slovo temps a španělské tiempo znamenají čas i počasí.

slov. čas; 1993-a2

čas greenwichský střední (GMT) — místní stř. sluneční čas pro nultý poledník měřený v Královské observatoři v anglickém Greenwichi pomocí sekundového kyvadla. Je ovlivňován rotační rychlostí Země i fluktuacemi tíhového zrychlení. Od 1. ledna 1972 je místo středního greenwichského času používán koordinovaný světový čas jako mezinárodní standard, kromě jiného také pro časovou identifikaci údajů z meteorologických pozorování.

angl. Greenwich mean time; slov. stredný greenwichský čas; rus. гринвичское время; 1993-a3

čas pozorování aktuální — podle definice WMO 1. čas, ve kterém je při meteorologickém pozorování na přízemních met. stanicích odečten tlak vzduchu; 2. při aerologickém měření čas vypuštění radiosondážního, popř. pilotovacího balonu nebo rakety; 3. v ostatních případech čas, ve kterém je měření všech relevantních met. prvků ukončeno.

angl. actual time of observation; slov. aktuálny čas pozorovania; rus. фактическое время наблюдения; 1993-a3

čas pozorování standardní — čas, ke kterému se vztahují meteorologická měření a pozorování, určený WMO.

angl. standard time of observation; slov. štandardný čas pozorovania; rus. стандартный срок наблюдения; 1993-a3

čas světový koordinovaný (UTC) — mezinárodní časový standard, který je měřen pomocí atomových hodin, a proto je nezávislý na rychlosti rotace Země. Vzhledem ke změnám v rotaci Země se UTC liší od tzv. univerzálního času UT1, založeného na rotaci Země, měřeného v současné době interferometricky z pozorování vzdálených kvasarů a přepočítaného z míst pozorování na Greenwichský poledník, včetně opravy eliminující vliv pohybu pólů na zeměpisnou délku. Pro zachování synchronizace dne a noci se UTC upravuje přibližně jednou za rok pomocí jednosekundových oprav (tzv. přestupných sekund) tak, aby rozdíl mezi UTC a univerzálním časem UT1 nepřesáhl hodnotu 0,8 sekundy. O provedení úpravy UTC rozhoduje mezinárodní organizace IERS (International Earth Rotation and Reference Systems Service) podle měření rotace Země. Vzhledem k tomu, že se rotace Země mírně zpomaluje, jsou přestupné sekundy vždy přidávány, teoreticky se však počítá i s odečtením přestupné sekundy. UTC je základem systému občanského času a jednotlivá časová pásma jsou definována odchylkami od UTC, např. středoevropský čas SEČ = UTC + 1. Údaje z meteorologických pozorování pro mezinárodní výměnu jsou uváděna s časovou identifikací v UTC.

angl. Universal Time Coordinated; slov. koordinovaný svetový čas; rus. координированное мировое время, всемирное координированное время; 1993-a3

částice Aitkenovy, syn. jádra Aitkenova.

angl. Aitken particles; slov. Aitkenove častice; rus. частицы Айткена; 1993-a2

částice oblačná, element oblačný — 1. obecné označení pro vodní kapky a ledové částice, které jsou součástí oblaku; 2. v numerických modelech označení malých vodních kapiček nebo ledových krystalků, jejichž ekvivalentní poloměr je řádu 10–6 až 10–5 m. Vzhledem k jejich malé pádové rychlosti lze předpokládat, že oblačné částice jsou zcela unášeny prouděním v oblaku. Srážkotvorné procesy v oblacích jsou spojeny s růstem části oblačných částic difuzí vodní páry a koalescencí do velikosti částic srážkových. Za hranici velikosti mezi oblačnými a srážkovými částicemi se obvykle pokládá hodnota ekvivalentního poloměru 10–4 m. Viz též fyzika oblaků a srážek, spektrum velikostí oblačných kapek, voda oblačná, led oblačný, autokonverze.

angl. cloud particle; slov. oblačná častica; rus. облачная частица; 1993-a3

částice suspendované — jedná se o starší, ale doposud stále používané označení pro částice atmosférického aerosolu, s malou sedimentační rychlostí maximálně jednotky cm.s-1, schopné setrvávat dlouhou dobu v ovzduší. Pevnou složku suspendovaných částic tvoří v zásadě malé částečky prachu, proto je běžně nazýváme také prašnými či pevnými částicemi. Starší legislativa na ochranu ovzduší stanovovala imisní limit pro celkovou koncentraci suspendovaných částic (TSP). Metody odběru vysokoobjemovými vzorkovači neměly jasně danou horní mez aerodynamického průměru zachytávaných částic. Literatura uvádí tuto horní mez v rozmezí 20–50 µm (USA), resp. 50–100 µm (Evropa). Stávající česká legislativa (zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší) již s pojmem suspendované částice nepracuje a hovoří pouze o částicích PM10, resp. PM2,5 (tedy aerosolových částicích s aerodynamickým průměrem menším než 10, popř. 2,5 µm).

angl. suspended particles; suspended particulate matter (SPM); total suspended particles TSP; 2015

částice vzduchová — v meteorologii označení pro modelový objem vzduchu, o němž předpokládáme, že je: a) dostatečně velký, takže jeho stav lze popsat hodnotami makroskopických proměnných a b) dostatečně malý, aby při svém pohybu nevyvolával kompenzační pohyby v okolním vzduchu. Uvnitř vzduchové částice tedy neuvažujeme prostorové změny makroskopických proměnných (teploty, tlaku, hustoty a vlhkosti vzduchu, koncentrace znečištění apod.). Pojem vzduchová částice využíváme hlavně při modelování procesů spojených s pohybem vzduchu, zejména se změnou stavových proměnných při vertikálních pohybech. Viz též metoda částice.

angl. air parcel; slov. vzduchová častica; rus. воздушная частица; частица воздуха; 1993-a3

čelo studeného vzduchu — slangové označení pro přední hranici postupující studené vzduchové hmoty, v tomto smyslu se jedná o syn. pro studenou frontu prvníhodruhého druhu. V užším smyslu se termín čelo studeného vzduchu používá pro tu část studené fronty, která je v mezní vrstvě atmosféry vypuklá do teplého vzduchu. Uvedený profil fronty vzniká tím, že u zemského povrchu je rychlost postupu fronty v důsledku většího tření menší než ve vyšších vrstvách ovzduší. To se projevuje hlavně u studených front druhého druhu, kde pohyb studeného vzduchu v přízemní vrstvě má valivý charakter.

slov. čelo studeného vzduchu; rus. клин холодного воздуха?; 1993-a3

čepice kouřová — viditelná vrstva znečištěného vzduchu nad velkými městy a průmyslovými oblastmi, často s ostrou horní hranicí. Tvar i výška kouřové čepice závisejí především na charakteru počasí a denní době. Viz též zákal průmyslový.

angl. smoke blanket; slov. dymová čiapka; rus. дымовая шапка; 1993-a1

čepice oblačná — přibližně symetrický orografický oblak, přikrývající osamocené horské vrcholy. Zatímco jeho horní okraj je nad horským vrcholem, výška jeho vzhůru vyklenuté základny je pod úrovní vrcholu. Viz též pileus.

angl. cloud cap; cap cloud; slov. oblačná čiapka; rus. облачная шапка; 1993-a2

červánky — vžité označení pro světelné jevy v atmosféře v období východu a západu Slunce, není-li obloha zcela zatažena oblaky. Červánky jsou pozorovatelné v té části oblohy, kde se nachází Slunce. Se zmenšováním výšky Slunce nad obzorem se barva slunečního světla mění postupně ze žluté přes oranžovou na červenou. Zanikají při výšce Slunce asi 5° pod obzorem. Vznikají lomem slunečních paprsků v atmosféře a rozptylem na molekulách vzduchu, částicích prachu apod. Velikost rozptylu se zmenšuje s rostoucí vlnovou délkou procházejícího záření. Červená část slunečního spektra prochází v období západu Slunce atmosférou s menším zeslabením než ostatní části spektra, a  proto ve slunečním záření převažuje. Viz též barvy soumrakové, modř oblohy.

angl. twilight glow; slov. zore; rus. заря; 1993-a1

čeření kouřové vlečky — jeden z tvarů kouřové vlečky. Vlečka je charakterizována velmi malým vert. rozptylem, zatímco laterální (boční) rozptyl může být významný. Čeření kouřové vlečky se vyskytuje v inverzní vrstvě při slabém proudění vzduchu.

angl. fanning; slov. čerenie dymovej vlečky; rus. веерообразный шлейф загразнений; лентообразный факел; 1993-a1

Česká meteorologická společnost (ČMeS) — vědecká společnost sdružující zájemce o meteorologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Vznikla r. 1993 jako nástupnická organizace Československé meteorologické společnosti. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie. Ve své činnosti využívá různé formy přednáškové činnosti, jako např. semináře, konference i akce s mezin. účastí. Je řízena hlavním výborem v čele s předsedou. Základním dokumentem ČMeS jako občanského sdružení jsou stanovy schválené Ministerstvem vnitra ČR. ČMeS je členem Rady vědeckých společností při Akademii věd ČR a členem Evropské meteorologické společnosti. Členové ČMeS jsou organizačně začleněni do poboček (Praha, Brno, Hradec Králové, Ostrava).

angl. Czech Meteorological Society ; slov. Česká meteorologická spoločnosť ; rus. Ческое метеорологичекое Общество; 2014

Česká bioklimatologická společnost (ČBkS) — vědecká společnost sdružující zájemce o bioklimatologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Je následnickou organizací Československé bioklimatologické společnosti (ČSBkS), která vznikla v roce 1965 sloučením Bioklimatologické komise ČSAV, založené v r. 1953, a bioklimatologické odborné skupiny Československé meteorologické společnosti při ČSAV, založené v r. 1959. ČBkS spolupracuje se Slovenskou bioklimatologickou společností (SBkS), s níž původně tvořila jednu společnost pod společným názvem ČSBkS. Prvním předsedou ČSBkS byl prof. RNDr. Ing. V. Novák, DrSc.

angl. Czech Bioclimatological Society; slov. Česká bioklimatologická spoločnosť; rus. Чехословацкое биоклиматологическое Общество при ЧСАН; 1993-b3

Československá meteorologická společnost při ČSAV (ČSMS) — předchůdce České meteorologické společnosti, vědecká společnost při Československé akademii věd sdružující zájemce o meteorologii v tehdejší ČSFR, popř. čestné členy ze zahraničí. ČSMS vznikla v r. 1959 a jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. A. Gregor, DrSc.

angl. Czechoslovak Meteorological Society of the Czechoslovak Academy of Sciences; slov. Československá meteorologická spoločnosť pri ČSAV; rus. Чехословацкое метеорологическое Общество при ЧСАН; 1993-a3

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) — státní příspěvková organizace v rezortu Ministerstva životního prostředí, pověřená výkonem funkce ústředního státního ústavu České republiky pro obory meteorologie, klimatologie, hydrologie, jakost vody a čistota ovzduší. ČHMÚ je nástupcem Hydrometeorologického ústavu (HMÚ). Provozuje měřicí a monitorovací sítě, zabezpečuje základní zpracování a prezentaci dat a informací, připravuje specializované výstupy, analýzy a studie minulého, aktuálního i budoucího stavu atmosféry a hydrosféry. Zabezpečuje provoz rozsáhlé sítě meteorologických, klimatologických, fenologických, hydrologických stanic, stanic čistoty ovzduší a meteorologických radarů. Přijímá a zpracovává data z meteorologických družic a sítě bleskových čidel. Zpracovává a archivuje data z vlastních i zahraničních měřicích sítí. Předpovědní a výstražná služba ČHMÚ ve spolupráci s hydrometeorologickou službou Armády ČR provozuje Systém integrované výstražné služby (SIVS) pro přípravu jednotných informací o nebezpečných projevech počasí na území ČR pro státní správu, samosprávu a veřejnost a spolupracuje se složkami krizového řízení ČR (Hasičský záchranný sbor ČR, Armáda ČR, Státní ústav pro jadernou bezpečnost, Hygienická služba, státní podniky Povodí a další). Zabezpečuje meteorologické informace a předpovědi pro civilní letectví a bezpečnost jaderných elektráren. Vyhlašuje meteorologické předpovědi vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a ve vybraných regionech regulační opatření. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích – Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC). ČHMÚ je pověřen výkonem funkce regionálního telekomunikačního centra v systému Světové služby počasí WMO, funkcí národního radiačního střediska WMO a ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost je pracovištěm Radiační monitorovací sítě ČR. ČHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji v daných oborech a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Provozuje veřejnou specializovanou knihovnu pro obory čistota ovzduší, hydrologie, meteorologie a klimatologie a vydává odborné publikace ve vlastním nakladatelství. Viz též meteorologie v ČR.

angl. Czech Hydrometeorological Institute; slov. Český hydrometeorologický ústav; rus. Ческий гидрометеорологический институт; 1993-a3

čidlo, senzor, snímač — část přístroje, která měří určitou fyz. veličinu. V případě el. přístrojů čidlo převádí el. signál na kvantitativní hodnotu, která je zaznamenávána jinou částí přístroje a následně přenášena k dalšímu zpracování.

angl. sensor; slov. čidlo; 2014

činitel, syn. faktor.

slov. činiteľ; rus. фактор; 1993-a2

činnost sluneční, syn. aktivita sluneční.

angl. solar activity; slov. slnečná činnosť; rus. солнечная активность; 1993-a3

činúk, viz chinook.

slov. činúk; rus. чинук, шинук; 1993-a1

číslo Avogadrovo, viz konstanta Avogadrova.

2016

číslo curyšské, viz číslo relativní.

slov. zürišské číslo; rus. цюрихское число; 1993-a1

číslo Eckertovo — jedna z podobnostních charakteristik užívaná např. ve fyzikálním modelování proudění. Je definováno vzorcem
Ec=U2cpΔT,
kde U je charakteristická rychlost proudění, cp měrné teplo proudícího plynu při stálém tlaku a ΔT charakteristický rozdíl teplot, např. při proudění ve vrstvě vzduchu rozdíl teplot na horní a dolní hranici uvažované vrstvy. Má význam zejména při vysokých rychlostech proudění. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Eckert number; slov. Eckertovo číslo; 2014

číslo Froudeho — jedna z bezrozměrných charakteristik podobnosti používaná při modelování aerodyn. a hydrodyn. procesů, např. v aerodyn. tunelech. Označuje se symbolem Fr a je definována jako poměr setrvačných sil a síly zemské tíže. Froudeho číslo lze vyjádřit vztahem
Fr=U2gl,
kde U značí rychlost proudění, g velikost tíhového zrychlení, l vhodně, vzhledem k danému problému, zvolený délkový rozměr. V meteorologii má Froudeho číslo značný význam při modelování procesů, v nichž se uplatňuje působení vztlakových sil, např. při termické konvekci. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Froude number; slov. Froudeho číslo; rus. число Фруда; 1993-a1

číslo kódové — numerická, výjimečně alfanumerická hodnota sloužící k popisu významu met. veličiny, kterou nelze vyjádřit numerickou hodnotou ve stanovených jednotkách, např. typ stanice, typ přístrojového vybavení, stav a průběh počasí, druh oblaků. V tradičních alfanumerických kódech se kódová čísla používají i pro vyjádření hodnoty některých met. prvků, pokud rozsah daného prvku nemůže být přímo uveden stanoveným počtem symbolických písmen. Význam kódových čísel pro daný met. prvek je definován v kódové tabulce, která může být společná pro různé meteorologické kódy.

angl. code figure; slov. kódovacie číslo; rus. цифра кода; 1993-b3

číslo Machovo — relativní číslo, vyjadřující poměr rychlosti proudění, resp. rychlosti letu v k rychlosti zvuku c.
M=vc.
Pro mezinárodní standardní atmosféru ICAO je hodnota c dána vztahem
c=20,046794T,
kde T je teplota vzduchu v K; c vychází v m.s–1. Viz též vlna rázová, třesk sonický, kritéria podobnostní.

angl. Mach number; slov. Machovo číslo; rus. число Маха; 1993-a1

číslo Nusseltovo — bezrozměrný parametr používaný v teorii přenosu tepla a definovaný výrazem
Nu=αlk,
kde α značí koeficient přestupu tepla, k koeficient tepelné vodivosti a l je vhodně zvolená délka. V meteorologii se používá při modelování přestupu tepla mezi zemským povrchem a atmosférou, částicemi v atmosféře a okolním vzduchem apod. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Nusselt number; slov. Nusseltovo číslo; rus. число Нуссельта; 1993-a1

číslo Pecletovo — bezrozměrná charakteristika používaná v teorii přenosu tepla v tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Je definována výrazem
Pc=lVa,
kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a a je koeficient teplotní vodivosti. Pecletovo číslo lze též vyjádřit jako součin čísla Reynoldsovačísla Prandtlova. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Peclet number; slov. Pecletovo číslo; rus. число Пекле; 1993-a1

číslo Prandtlovo — poměr v/a, kde v je kinematický koeficient vazkostia koeficient teplotní vodivosti. V meteorologii se však spíše používá turbulentní analog Prandtlova čísla zavedený jako poměr koeficientu turbulentní difuze pro hybnost ku koeficientu turbulentní difuze pro teplo. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Prandtl number; slov. Prandtlovo číslo; rus. число Прандтля; 1993-a1

číslo Rayleighovo — parametr Ra charakterizující podobnost z hlediska přenosu tepla prouděním (konvekcí). Lze ho určit ze vzorce
Ra=βgH3 ΔTkν,
kde β značí koeficient teplotní roztažnosti, g tíhové zrychlení, H tloušťku vrstvy tekutiny, resp. vzdálenost mezi stěnami vymezujícími proudění tekutiny, ΔT tomu příslušející rozdíl teplot, k koeficient teplotní vodivosti a ν koeficient kinematické vazkosti dané tekutiny. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Rayleigh number; slov. Rayleighovo číslo; rus. число Релея; 2014

číslo relativní, syn. číslo Wolfovo.

angl. relative sunspot number; slov. relatívne číslo; rus. относительное число солнечных пятен; 1993-a3

číslo Reynoldsovo, parametr Reynoldsův — kvantitativní charakteristika poměrů v proudící tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Vyjadřuje poměr setrvačných a vazkých sil. Reynoldsovo číslo úzce souvisí např. s podmínkami přechodu proudění laminárníhoproudění turbulentní a v meteorologii se používá zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry, např. při studiu obtékání překážek a ve fyzice oblaků a srážek při obtékání srážkových částic. Lze je vyjádřit ve tvaru
Re=ρvlμ  nebo Re=vlν,
když v je rychlost proudění, l vhodně zvolená délka, ρ hustota proudící tekutiny a μ, resp. ν značí dyn., resp. kinematický koeficient vazkosti. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Reynolds number; slov. Reynoldsovo číslo; rus. число Рейнольдса; 1993-a2

číslo Richardsonovo, parametr Richardsonův — bezrozměrné číslo představující kvantitativní míru vertikální instability atmosféry z termického i dynamického hlediska. Používá se zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry a v letecké meteorologii v souvislosti s podmínkami pro vznik a vývoj konvekce a turbulence. Richardsonovo číslo můžeme vyjádřit v gradientovém tvaru, nebo ve tvaru pro tok. Viz též parametr stabilitní, klasifikace stabilitní.

angl. Richardson number; slov. Richardsonovo číslo; rus. число Ричардсона; 1993-a3

číslo Richardsonovo pro tok — veličina označovaná zpravidla Rif, kterou získáme z Richardsonova čísla v gradientovém tvaru vynásobením poměrem koeficientu turbulentní difuze pro teplo a koeficientu turbulentní difuze pro hybnost. Rif je záporně vzatým poměrem mezi termickou a mech. produkcí kinetické energie příslušející turbulentním fluktuacím rychlosti proudění, kde termická, resp. mechanická produkce je vyjádřena pomocí vertikálního turbulentního toku tepla, resp. hybnosti.

slov. Richardsonovo číslo pre tok ; 2014

číslo Richardsonovo v gradientovém tvaru — varianta Richardsonova čísla označovaná nejčastěji Ri a definovaná výrazem
Ri=gΘ¯ Θ/z | v/z |2,
kde Θ¯ značí potenciální teplotu v K, z vert. souřadnici, g velikost tíhového zrychlení a v vektor rychlosti větru. Záporné hodnoty Richardsonova čísla odpovídají instabilnímu zvrstvení, v případě kladného Ri jde o zvrstvení stabilní; Ri rovné nule se vyskytuje při zvrstvení indiferentním. Nahradíme-li v gradientovém tvaru parciální derivace podle vertikální souřadnice konečnými diferencemi příslušných veličin na horní a dolní hranici atmosférické vrstvy o konečné tloušťce a dosadíme-li do jmenovatele průměrnou potenciální teplotu v dané vrstvě, získáme tzv. bulk Richardsonovo číslo, označované zpravidla Rib. Jestliže za dolní hranici vrstvy považujeme zemský povrch, můžeme Rib vztáhnout i k celé tloušťce např. přízemní nebo mezní vrstvy atmosféry.

angl. gradient Richardson number; slov. Richardsonovo číslo v gradientovom tvare; 2014

číslo Rossbyho — bezrozměrný parametr obecně definovaný výrazem
Ro=Vλl,
kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a λ je Coriolisův parametr. Rossbyho číslo obecně vyjadřuje charakteristiku pro poměr velikosti zrychlení pohybu vzduchových částic ku velikosti zrychlení působeného Coriolisovou silou. Při aplikacích v souvislosti s modelováním vírových cirkulací v atmosféře se pak v roli veličiny l uvažuje poloměr těchto cirkulací (tzv. Rossbyho poloměr), a to v prostorových měřítkách od rozměrů synoptických útvarů (např. tlakových níží) až po malá měřítka lokálních cirkulací působených např. termickou konvekcí. Ve fyzice mezní vrstvy atmosféry se Rossbyho číslo často používá ve tvaru
Ro=vgλ z0,
kde vg je velikost rychlosti geostrofického větruz0 parametr drsnosti zemského povrchu. Rossbyho číslo se používá při parametrizaci vlivu zemského povrchu na proudění. Viz též kritéria podobnostní.

angl. Rossby number; slov. Rossbyho číslo; rus. число Россби; 1993-a3

číslo Schmidtovo — poměr mezi kinematickou vazkostí vzduchu a koeficientem molekulární difuze dané pasivní příměsi. Používá se např. v souvislosti se zajištěním podobnostních kritérií ve fyzikálním modelování difuze pasivních příměsí v atmosféře.

angl. Schmidt number; slov. Schmidtovo číslo; 2014

číslo Wolfovo — jeden z čís. ukazatelů sluneční činnosti (aktivity). Počítá se ze vztahu
W=k(10n+f),
kde k je koeficient závislý na podmínkách pozorování a na použitém přístroji pro pozorování slunečních skvrn, n je počet skupin skvrn, f je celkový počet slunečních skvrn, jak ve skupinách, tak jednotlivých skvrn. Číslo relativní je vyhodnoceno od roku 1749 až do současnosti. Do roku 1980 se výsledky pozorování slunečních skvrn na různých místech zeměkoule soustřeďovaly v Curychu (Švýcarsko), odtud název „curyšská čísla“, od roku 1981 v Bruselu. Rozbor čísel relativních umožňuje studovat periodicitu sluneční činnosti, se kterou se někdy dává do souvislosti vývoj atm. procesů na Zemi.

angl. Wolf number; slov. Wolfovo číslo; rus. число Вольфа; 1993-a3

čistota ovzduší, viz vzduch čistý, znečištění ovzduší, ochrana čistoty ovzduší, hygiena ovzduší.

angl. air quality; slov. čistota ovzdušia; rus. чистота атмосферы ; 1993-a1

členitost reliéfu zemského povrchu — variabilita nadmořských výšek, případně i jiných vlastností orografie v určité oblasti. Uplatňuje svůj vliv ve všech měřítkách rozlišovaných v rámci kategorizace klimatu.

angl. variability of terrain; variability of the earth's surface; slov. členitosť reliéfu zemského povrchu; rus. расчленение рельефа земной поверхности; 1993-a3

čtyřicítky řvoucí — populární námořnický výraz pro bouřlivou oblast oceánů jižně od 40° j. š. se silnými a značně stálými západními větry mírných šířek. Obdobnými výrazy jsou padesátky zuřící a šedesátky ječící.

angl. roaring forties; slov. ručiace štyridsiatky; rus. ревущие сороковые; 1993-a3